Taungské dítě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Replika lebky Taungského dítěte

Taungské dítě je neformální označení pro lebku vyhynulého hominina druhu Australopithecus africanus, která představuje vůbec první nález rodu Australopithecus, jehož zástupci patří mezi předky moderních lidí.

Lebka sestává z větší části obličeje a dolní čelisti se zuby, které doplňuje přirozený výlitek mozkovny. Předpokládá se, že je asi 2,5 milionu let stará a představuje ostatky zhruba čtyřletého mláděte.[1]

Objev[editovat | editovat zdroj]

Raymond A. Dart v roce 1968

Lebku zachytil a popsal Raymond A. Dart, který od roku 1923 pracoval jako anatom lékařské fakulty na univerzitě Witwatersrand v Johannesburgu (Jihoafrická republika). Na podzim roku 1924 jej studentka Josephine Salmonsová zpravila o lebce fosilního paviána, vystavené v domě ředitele těžební společnosti Northern Lime Company. Nález pocházel z vápencového lomu poblíž města Taung v tehdejším Bečuánsku.[2][3]

Dart, jehož zkameněliny a fyzická antropologie vždy velmi zajímaly, lebku s nadšením prostudoval. O konzultaci požádal svého známého a univerzitního kolegu, profesora geologie R. B. Younga. Tento muž vápencové lomy u Taungu dobře znal a navíc se mu povedlo zprostředkovat odeslání dalších nálezů kostí Dartovi k prozkoumání.[4]

V listopadu 1924 tak R. A. Dart obdržel dvě bedny. V jedné z nich jej zaujal detailně dochovaný přirozený výlitek nezvykle velké mozkovny, který navíc přesně zapadal do jiného kusu kamene. Po namáhavém a zdlouhavém odstranění nánosů vápence, trvajícím několik měsíců odhalil dobře dochovanou tvář i celou spodní čelist neznámého hominida - taungské dítě.[1]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Dart si na lebce povšiml některých znaků, které se nevyskytují u žádného z žijících lidoopů a blíží se spíše člověku:[2]

  • nezvyklá velikost mozku, příliš velká na opici nebo lidoopa
  • náznaky změn v organizaci mozku - měsíčitá rýha (sulcus lunatus) je posunuta směrem vzad a naznačuje tak rozšiřování temenního a spánkového laloku na úkor týlních partií
  • vpřed posunutý velký týlní otvor (foramen magnum), ukazující na vzpřímenou chůzi
  • chybějící stopy nadočnicových oblouků, dobře patrných i u nedospělých lidoopů
  • nápadně lidské utváření očnic
  • jen mírně vyčnívající čelisti
  • dolní čelist s krátkými a štíhlými rameny a s poměrně svisle postavenou oblastí symfýzy (přední část, kde se spojují levá a pravá polovina čelisti)
  • malé špičáky, prakticky nevyčnívající z linie ostatních zubů, na rozdíl od typicky dlouhých špičáků moderních šimpanzů a goril
  • chybějící diastemy (mezery mezi zuby) na dolní čelisti, tvořící u lidoopů prostor pro dlouhé špičáky horní čelisti
  • parabolický tvar zubního oblouku

Taungské dítě tedy představovalo přelomový nález, který potvrzoval domněnku Charlese Darwina o původu lidstva v Africe. Dart proto velmi rychle dokončil zprávu o nálezu a zaslal ji k otištění do redakce prestižního vědeckého časopisu Nature. Pro lebku navrhl odborný název Australopithecus africanus (v překladu „jižní opice z Afriky“), a to podle málo očekávaného místa nálezu v Africe, na jižní polokouli.[1] Zpráva vyšla již 7. února 1925[2] a strhla velkou vlnu kritiky. V následujícím čísle Dartovy závěry komentovali čtyři přední britští antropologové (Arthur Keith, Grafton Elliot Smith, Arthur Smith Woodward a Wynfrid Duckworth) a postavili se k nim značně odmítavě.[5]

Ani většina dalších odborníků nález nepřijala a pokládala lebku za pozůstatek vyhynulé opice nebo nanejvýš lidoopa, nikoliv lidského předka. Na počátku 20. století však byly doklady pliocénních a pleistocénních hominidů prakticky neznámé, zastoupené jen několika obtížně určitelnými zlomky čelistí. K odmítnutí přispívaly i tehdejší bohaté nálezy starších forem rodu Homo na Jávě a v Číně, mnoho badatelů tudíž hledalo kolébku lidstva v Asii. Taungské dítě ovšem pocházelo ze „zaostalé“ Afriky a britská věda byla navíc tou dobou zaujata zkoumáním Piltdownského člověka (Eoanthropus dawsonii). Jednalo se o podvrh, upravenou lebku středověkého člověka spojenou se spodní čelistí orangutana, to však bylo odhaleno až v roce 1953. Na základě Piltdownského nálezu se tedy pátralo po předcích s velkým mozkem a opičími zuby, Taungské dítě ale bylo přesně opačné - s téměř lidskými zuby a malým mozkem.[6]

Taungské dítě, kostra tváře a výlitek mozkovny

Přijetí[editovat | editovat zdroj]

Tvrdá kritika ustupovala jen zvolna. Problematický byl i fakt, že jediným nálezem nově navrženého druhu zůstávala lebka malého mláděte. A ta i přes dobrou zachovalost nemohla vypovídat o vzhledu dospělých jedinců.[1] Konečnému přijetí rodu Australopithecus i myšlenky původu člověka v Africe napomohlo nejen odhalení Piltdownského podvodu, ale především nové nálezy z jižní Afriky.

Profesora Darta totiž od první publikace aktivně podporoval původem skotský lékař Robert Broom. Ve chvíli, kdy roku 1934 získal zaměstnání v Transvaalském muzeu v Pretorii, začal sám pátrat po lidských předcích.[7] První lebku australopitéka získal v roce 1936 ve vápencovém lomu u Sterkfontein, asi pět kilometrů západně od Johannesburgu. Další nálezy rychle a v poměrně velkém množství následovaly. Jednalo se o početné ostatky dospělých jedinců a ačkoliv patřily jinému druhu, význam australopitéků v lidské evoluci již nebylo možné přehlédnout. Vlna ostrého odporu vůči Taungskému dítěti opadla do konce třicátých let 20. století a koncem let čtyřicátých již badatelé druh Australopithecus africanus přijali jako výchozí bod lidské vývojové linie.

Nové poznatky[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 byly v etiopské oblasti Dikika objeveny velmi dobře dochované ostatky asi tříletého mláděte, která bylo pojmenováno Selam. Patří druhu Australopithecus afarensis a poskytuje důležitý srovnávací materiál. Spolu s dítětem z Taung tak umožňuje lépe poznat ontogenezi australopitéků.

Na počátku roku 2006 bylo oznámeno, že Taungské dítě bylo pravděpodobně zabito orlem (nebo jiným podobně velkým dravcem). K tomuto závěru došli vědci po porovnání lebek Taungského dítěte a současných primátů, o kterých se ví, že byli orlem zabiti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Taungské dítě ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d CARTMILL, M.; SMITH, M. H. The Human Lineage. New Jersey : Willey-Blackwell, 2009. 624 s.  
  2. a b c DART, R. A. Australopithecus africanus: The man-ape of South Africa. Nature. 1925, roč. 115, s. 195 - 199.  
  3. V současnosti je území součástí Jihoafrické republiky
  4. DART, R. A.; CRAIG, D. Dobrodružství s "chybějícím článkem". 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1963. 304 s.  
  5. KEITH, A., SMITH, G. E., WOODWARD, A. S., DUCWORTH, W. L. H. The fossil anthropoid ape from Taungs. Nature. , roč. 115, s. 234 - 235.  
  6. STRAIT, D. S. The evolutionary history of the australopiths. Evolution Education Outreach. 2010, roč. 3, s. 341 - 352.  
  7. JELÍNEK, J. Velký obrazový atlas pravěkého člověka. 1. vyd. Praha : Artia, 1972. 560 s.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DART, R. A.; CRAIG, D.. Dobrodružství s „chybějícím článkem“. Praha : Mladá fronta, 1963. 304 s.  
  • MAZÁK, V. Sága rodu Homo. Praha : Práce, 1986. 424 s.  
  • ROBERTSOVÁ, A. Evoluce: Příběh člověka. Praha : Knižní klub, 2012. 256 s.  
  • SVOBODA, J. Čas lovců: Aktualizované dějiny paleolitu. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2009. 298 s.  
  • SVOBODA, J. Předkové. Evoluce člověka. Praha : Academia, 2014. 480 s.