Špičák (zub)
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Špičák (latinsky dens caninus dle podobnosti se zuby vlka – canis je latinsky vlk) je jeden z typů zubu.
[editovat] Lidské špičáky
Tento zub je nejmohutnějším v celých lidských ústech. V lidských ústech máme špičáky celkem čtyři, dva dolní a horní. Prominují na hranici mezi frontálním úsekem, kde jsou řezáky (dentes incisivi) a distálním úsekem tvořeným premoláry (třenové zuby) a moláry (stoličky).
Horní špičák má tvar kosočtverce, postaveného na jednom z vrcholů, jeho žvýkací hrana má kratší meziální a delší distální svah. Zub je celý odchýlen od roviny okluze zhruba 30°. Korunka je vestibulárně vypouklá, může být patrný silný val ve střední třetině korunky, táhnoucí se již od kořene až ke žvýkací hraně. Palatinální ploška je dutá s navalitými okraji, někdy je přítomen malý hrbolek, tuberculum. Špičák má velmi dlouhý kořen, okolo 26 mm, patří tak mezi nejpevnější zuby a řadí se do protetické třídy 1.(dle Voldřicha) spolu s moláry. Dřeňová dutina kopíruje tvar korunky zubu, je kosočtverečná a vybíhá většinou v jeden oválný, elipsovitý kořenový kanálek.
Dolní špičák není nepodobný špičáku hornímu, jeho korunka je však protáhlejší a užší, meziální svah žvýkací hrany je opět kratší a distální delší. Vestibulárně je korunka vypouklá s valem ve střední třetině, lingválně dutá s nepatrnými navalitými okraji. Špičák dolní čelisti stojí kolmo na rovinu okluze a neodchyluje se o ní. Kořen dolního špičáku je o něco kratší, okolo 23 mm, řadíme ho ovšem také do 1. protetické třídy (dle Voldřicha). Dřeňová dutina opět kopíruje tvar korunky, vybíhá v jeden někdy dva kruhovité kořenové kanálky.
Mastikační (žvýkací) funkce špičáku spočívá v utržení tuhé stravy. Dále se spolu s ostatními zuby podílí na fonaci, tvorbě řeči. nedílnou funkcí je estetika, rotovaný, zbarvený, či chybějící špičák ve frontálním úseku je při prvním pohledu na usmívající se obličej okamžitě patrný.
