Zubní implantát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rentgenový snímek zubního implantátu
Zub versus zubní implantát

Zubní implantát je umělá náhražka vlastního zubu, která je vpravena do ústní dutiny na místo původního zubu a plní jeho funkci. Dříve se používaly tzv. čepelkové implantáty, dnes se dává přednost válcovým titanovým implantátům se závitem.[1] V zásadě se implantáty používají k náhradě jednotlivých zubů, jako pilíře pod fixní nebo snímací zubní náhradu nebo pro ortodontické účely. Nejsou ale vhodné pro děti mladší 16 let, těžce nemocné pacienty a tam, kde je nedostatek kvalitní kosti (to lze ale řešit augmentací).

Čepelkové implantáty se vyznačují velkou plochou kontaktu s kostí. Principem jejich vhojení je fibrointegrace. To znamená, že mezi materiálem implantátu a kostí se nalézá tenká fibrózní periimplantátová membrána, laicky vazivo, které způsobuje nepatrný pohyb implantátu. Naproti tomu válcový implantát se vhojuje oseointegrací, tedy pevným spojením s kostí. Význam fibrointegrace u čepelkových implantátů je dvojí. Za prvé tyto implantáty je možno spojovat fixními náhradami s přirozenými zuby a za druhé žvýkací tlak se na čelistní kost nepřenáší tak rigidně jako u endoseálních oseointegrovaných válců a šroubů. Čepelkové implantáty dnes mají své indikace především v distálních úsecích čelisti s úzkým alveolárním hřebenem. [2]

Historie zubního implantátu[editovat | editovat zdroj]

Historie zubních implantátů sahá do dávných dob. První zmínky o předchůdcích dnešních klasických implantátů se tradují do období starověku. Archeologický nález tehdejších napodobenin zubních implantátů, který pocházel z doby před více než 1350 lety, a vztahoval se k civilizaci Mayů, se týkal dolní čelisti tehdy zřejmě dvacetileté ženy. V ní byly jako kůly zasazeny části mušlí, jež pravděpodobně měly plnit funkci ztracených zubů. Počátkem dvacátých let minulého století se tohoto objevu chopili badatelé z různých koutů světa a začali se zabývat studiemi, které daly základ budoucí podobě dnešních klasických implantátů. Ty dosáhly velkého rozvoje, a to hlavně v posledním desetiletí. Zdokonalování se týkalo jak materiálů, tak tvarů a v neposlední řadě také způsobem upevnění v čelistech [3].

Kdy užít zubní implantát[editovat | editovat zdroj]

Zdravé zuby plní kromě životně důležitých funkcí jako kousání a žvýkání i funkci estetickou, neboť jsou rozhodující pro celkový výraz našeho obličeje, osobitý šarm a přirozený úsměv. Zdravý stav chrupu je též předpokladem pro bezchybnou výslovnost. Ke ztrátě vlastních zubů může během života dojít z mnoha důvodů. Nejčastějšími příčinami bývá úraz, onemocnění dásní, zubní kaz nebo jiné zánětlivé onemocnění zubu. Zubní implantát je alternativním protetickým řešením, neboť chybějící zuby lze kromě klasického můstku klinicky vhodněji nahradit zubním implantátem, který splňuje všechny funkce původního zubu a navíc je jeho přirozenou a věrnou kopií, bez nutnosti zbrousit (degradovat) jiné okolní zuby (jako v případě můstku). Vhodným kandidátem pro implantaci je téměř každý, kromě pacientů s některými chronickými či systémovými onemocněními[1] (např. diabetes) a těžkých kuřáků. Kouření totiž zvyšuje teplotu v dutině ústní a může snížit pravděpodobnost úspěšnosti implantace. Metoda taktéž není vhodná pro děti a dospívající, u kterých ještě nebyl ukončen kostní růst [4]. O vhodnosti implantace rozhoduje zubní lékař specialista na základě informací z rentgenového snímku (případně CT) a dalších skutečností. K provedení úspěšné implantace je nezbytné, aby denzita čelistní kosti byla dostatečně kvalitní, pacient musí být schopen provádět bezchybnou ústní hygienu a jeho organismus musí disponovat normální schopností hojení ran [5].


Co je to zubní implantát?[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o titanový šroubovitý pilíř nahrazující kořen zubu, který se během chirurgického zákroku zavede do čelisti. Titan je zpravidla bez komplikací přijímán lidským tělem, alergie na něj se téměř nevyskytují. Tento „umělý kořen“ tvoří stabilní základ pro dlouhodobé upevnění protetické nástavby a zároveň vyplňuje mezeru po chybějícím zubu, která by v budoucnu mohla v důsledku stažení kosti vyústit až v úbytek kostní hmoty. V zásadě se implantáty používají k náhradě jednotlivých zubů, jako pilíře pod fixní nebo snímací zubní náhradu nebo pro ortodontické účely. Implantáty se užívají při náhradě jednoho, více nebo všech zubů [6].


Rozvaha nad možnostmi nahrazení ztracených zubů pomocí zubních implantátů. Jaké jsou jiné varianty ošetření?[editovat | editovat zdroj]

Při ztrátě zubů je obvykle několik možností, jak tuto situaci vyřešit. Nejméně invazivní je použití snímací protézy. Takové ošetření má tu výhodu, že není obvykle nutné zasahovat (nebo jen minimálně) do zbývajících zubů. Ovšem jedná se o náhradu snímací a nelze očekávat stejný pocit a komfort jako u náhrad fixních. Při kousání a při mluvení může docházet k jejímu pohybu a při jídle se pod ni dostávají kousky potravy (obzvláště nepříjemné jsou drobné tvrdé částečky - zrníčka z jahod, kiwi, kousky oříšků, které pak při dokousnutí tlačí na dáseň). Stabilnější je v kombinaci s náhradami fixními, které jsou k tomuto účelu speciálně tvarované (frézované schůdky, zásuvné spoje, kónusové korunky ...) nebo alespoň s litými opěrnými prvky, které přenáší žvýkací tlak i přes zbývající zuby a ne jen přes dáseň.

Druhou variantou je použití fixního můstku - ten se upevňuje na zubech v okolí mezery. Je nutné, aby prostor po ztrátě zubů byl ohraničen vlastními (pevnými) zuby. Pokud chybí poslední zuby v řadě, není použití můstku obvykle vhodné, protože by se vlivem velké páky přetěžovaly zuby vlastní - pilířové (závěsné) a zkracovala by se jejich životnost. V takovém případě se použije snímací náhrada. Nevýhodou fixních můstků je nutnost nabroušení pilířových zubů do špiček s velkou ztrátou zubní hmoty (až 70% korunky).

Zubní implantáty využívají výhod obou dvou předchozích řešení. Jsou pevně uchyceny přímo v kosti a pacienti je vnímají jako vlastní zuby. Není třeba brousit okolní zuby a lze díky nim nahradit i zuby na konci řady [7].

Ukázky ošetření a postupy naleznete na: http://www.dentamedika.cz/zubni-implantaty/

Ukázky zubních implantátu před a po na: http://drstuchlik.cz/implantaty/


Typy dentálních implantátů[editovat | editovat zdroj]

Na výběr je několik variant čepů, způsobů uchycení implantátů, druhů operace a rozmístění zmíněných čepů. Kořenová implantace patří mezi nejčastější metodu. Aby proběhla úspěšně, musí být čelistní kost dostatečně hluboká a široká. I u pacientů, jejichž čelist není dostatečně silná pro metodu kořenové implantace, však existuje řešení. Buď lékař zvolí speciální druh implantátu[8], nebo se před vlastní implantací nebo souběžně s ní přikloní k provedení kostní transplantace, tzn. výstavbě kosti v okolí plánovaného zavedení implantátu. Mezi výrobce patří například firmy Nobel Biocare (Švédsko - typy: Replace, Bränemark, Speedy), Straumann (Švýcarsko, implantáty ITI) či Lasak (Česká republika, Impladent). Dalšími typy jsou Ankylos, Timplant a další.

Postup implantace[editovat | editovat zdroj]

Zákrok[9] se provádí zpravidla v lokálním umrtvení operované osoby. Po případné extrakci nefunkčních zubů, dochází k obnažení dásňového povrchu, kde se nacházely původní zuby. Navrtání se provádí do kosti, předešlé lokality zubních kořenů. Hloubka vrtu dosahuje 2 - 3 cm [10]. Do vrtu se vpraví titanový nosný hřeb, který je opatřen závitovým systémem. Tím se zabrání nežádoucím pohybům zubu. Přibližný čas zákroku je cca 20-30 minut. Tato část výkonu je minimálně bolestivá - celkové, nebo místní umrtvení se provádí podle stavu pacienta. Na výběr je několik variant čepů, způsobů uchycení implantátů, druhů operace a rozmístění zmíněných čepů. Následně dochází k otisku „operačního pole“ otiskovací hmotou, která po ztuhnutí putuje k dalšímu zpracování. Výroba můstku, či korunky se uskutečňuje v zubních laboratořích. Za příznivých podmínek je možno zavedení implantátu a jeho zatížení protetickou náhradou ještě tentýž den. Většinou je ale nutná doba k vhojení minimálně 3 měsíce v dolní čelisti a 6 měsíců v horní čelisti[11]. Z dlouhodobého hlediska je úspěšnost zavedení v dolní čelisti asi 95%, v horní čelisti 90% (z důvodu menší hustoty kosti horní čelisti) [12]

Možné komplikace[editovat | editovat zdroj]

Stejně tak jako všechny chirurgické zákroky je i zavádění implantátů do jisté míry spojeno s určitými zdravotními riziky, která se však vyskytují velmi zřídka. Pokud se vyskytnou, je třeba je léčit. Implantace selhává nejčastěji následkem kouření, užíváním některých druhů léků nebo vlivem nedostatečného množství kostní hmoty v okolí implantátu. Alergie na titan nebo jiný kov, ze kterého je implantát zhotoven, je vzácná a prakticky se nevyskytuje. Častou komplikací může být vznik infekce tzv. periimplantitid nebo mechanické poškození (ulomení) implantátu. Možné komplikace jsou[1]:

  • Infekce v oblasti implantace
  • Poškození okolních struktur (zbývající zuby, krevní cévy a nosní dutinu)
  • Poškození okolních nervových zakončení, které zapříčiňuje bolest a brnění v příslušné oblasti
  • Problémy s dutinami (tehdy když jsou implantáty umístěny v horní čelisti v těsné blízkosti těchto struktur)

Shrnutí[editovat | editovat zdroj]

Dentální implantáty jsou nejvěrnějšími náhradami vlastních zubů, neboť jsou pevně usazené (vrostlé do čelisti). Jsou velmi odolné a vydrží obvykle desítky let. Při implantaci odpadá nutnost broušení zdravých zubů prováděného při nasazování klasických můstků, které jsou alternativní metodou náhrady chybějících zubů. Zubní implantáty zabraňují úbytku čelistní kosti po chybějícím zubu. Implantáty jsou finančně nákladnější protetická řešení, než můstky či protézy a provádějí je zpravidla pouze specializovaná pracoviště. Péče o implantáty je stejná jako o přirozené zuby, je však nutné ji provádět důsledně a bezchybně a pravidelně navštěvovat zubního lékaře.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Implantáty
  2. Rozsáhlý článek o zubních implantátech
  3. Co to jsou zubní implantáty?
  4. Tooth defects treated by dental implants in adolescents
  5. Zubní implantáty
  6. Zubní implantát = spolehlivá metoda
  7. Dentamedika.cz
  8. [ Vaněk J., Prachár P. Jednofázové a dvoufázové titanové čepelkové implantáty [Clinical use of mono- and biphasic titanium blade implants] Stomatolog (SR), 1998; 7: 20–23]
  9. Implantologie
  10. Zubní implantologie
  11. Nové zuby
  12. [ Vaněk J., Prachár P., Fassmann A., Bartáková S. VNI implantační systém – sedmileté zkušenosti [VNI system of dental implants – seven years of experience] Čes Stomat 2000; 100:6]

Související články[editovat | editovat zdroj]