Sklovina
Sklovina (latinsky: enamelum) je tvrdá (stupeň 5 podle Mohsovy stupnice tvrdosti) vnější vrstva korunky zubů. Kryje a chrání níže umístěné části zubu. Je asi z 98% tvořená z anorganických solí (zejména fosforečnan vápenatý, resp. spíše hydroxyapatit) a jen z 2% z organických látek (amelogeniny a enameliny) a vody. Je to nejtvrdší tkáň v těle obratlovců včetně člověka.[1] Embryonálně se sklovina zakládá z ektodermu na rozdíl od všech ostatních tkání zubu, v procesu tzv. amelogeneze.[2]
Popis [editovat]
Sklovina má obvykle bělavou, namodralou nebo žlutavou barvu - přesný odstín závisí především na její tloušťce a stupni kalcifikace. Nejsilnější je sklovina na místech, kde je velice namáhána, tedy na řezacích plochách, kde může být tlustá až 2,5 mm. Na stejných místech také dosahuje sklovina vyšší tvrdosti.[2]
Onemocnění [editovat]
Porucha, při níž je sklovina příliš tenká nebo neobsahuje dostatek vápníku, se nazývá amelogenesis imperfecta.[3]
Reference [editovat]
- ↑ ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.] : Scientia, 2003. S. 797.
- ↑ a b KOČOVÁ, Jitka. Histologie zubu [online]. . Dostupné online.
- ↑ Midgley, R. et al. (1993): Rodinná encyklopedie zdraví, nakl. Gemini, spol. s.r.o., Praha, z anglického originálu
