Velká příkopová propadlina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Velká příkopová propadlina
Great Rift Valley
Jezero Nakuru
Jezero Nakuru

Nejvyšší bod Kilimandžáro (5895 m n. m.)
Délka 6500 km

Nadřazená jednotka Asie, Afrika
Sousední
jednotky
Anatolie, Arabská deska, Africká deska
Podřazené
jednotky
Levantský rift, Rudomořský rift, Východoafrický rift

Světadíl Asie, Afrika
Stát Sýrie Sýrie
Libanon Libanon
Izrael Izrael
Jordánsko Jordánsko
Egypt Egypt
Súdán Súdán
Saúdská Arábie Saúdská Arábie
Jemen Jemen
Eritrea Eritrea
Džibutsko Džibutsko
Etiopie Etiopie
Keňa Keňa
Uganda Uganda
Demokratická republika Kongo Kongo
Rwanda Rwanda
Burundi Burundi
Tanzanie Tanzánie
Zambie Zambie
Malawi Malawi
Mozambik Mozambik
Rudomořská a východoafrická část
Rudomořská a východoafrická část
Povodí Jordán, Nil
Souřadnice 9°0′ s. š., 37°0′ v. d.
Severní část Velké příkopové propadliny. Sinajský poloostrov (uprostřed) a Mrtvé moře a řeka Jordán (nad ním).

Velká příkopová propadlina (anglicky Great Rift Valley, arabsky الوادي المتصدع الكبير‎‎, al-wádí al-Mtsd' al-kabír, hebrejsky הבקע הסורי-אפריקני‎‎, ha-beka ha-Suri-afrikani, svahilsky Bonde la Ufa la Afrika ya Mashariki) někdy nazývaná také Východoafrická propadlina je rozsáhlý geografický jev, který probíhá v délce 6 000 km ze severu Sýrie (jihozápadní Asie) do oblasti Mosambiku (východní Afrika). Údolí má různou šířku v rozmezí od 30 do 100 km a hloubku od několika set do tisíců metrů. Byla vytvořena vrásněním a separací afrického kontinentu a arabské tektonické desky, které začalo přibližně před 35 miliony lety na severu a bude pokračovat oddělením východní Afriky od zbytku Afriky v oblasti východní části propadliny, které začalo asi před 15 miliony lety. Vědci se přou o příčiny divergentního pohybu litosférických desek. První podrobný průzkum jevu provedl v roce 1893 skotský geolog John Walter Gregory.

Propadlina je místo, kde můžeme sledovat vznik nového oceánu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Systém geologických zlomů reprezentují dvě hlavní části, a sice asijská část a africká část (Východoafrický příkop). V obou můžeme najít sopky, aktivní i vyhaslé.

Asijská část[editovat | editovat zdroj]

Počátek zlomových struktur se obvykle určuje v prostoru hranic Sýrie a Libanonu. Odtud prochází depresí Mrtvého moře a skrze Akkabský záliv podél Sinajského poloostrova do Rudého moře. Linie zlomu je zde kopírována řekou Jordán. Rudým mořem prochází napříč až k tzv. Afarskému trojúhelníku. V tomto bodu se spojují zlomové struktury Rudého moře, Východoafrického příkopu a Adenského příkopu (spojnice arabské a somálské litosférické desky).
Geologické složení této části sestává většinou ze sedimentů, přeměněných a zejména vyvřelých hornin. Zajímavým místem, jehož vznik souvisí s tektonickou činností oblasti, je jezero Assal.

Africká část[editovat | editovat zdroj]

V africké části se zlomy rozchází a vytváří tak Východní a Západní zlomové pohoří. Volný prostor mezi dvěma masivy byl v minulosti částečně vyplněn vodou a vznikla tak soustava východoafrických jezer (např. jezero Tanganika). Některá jezera jsou natolik ovlivněna tektonickou činností celé soustavy natolik, že jejich salinita se postupně zvyšuje. Tento proces byl pozorován u jezera MagadiKeni.
Prostor východoafrického příkopu je významný také pro antropology, neboť v jeho části se díky vhodným přírodním podmínkám dochovaly kosterní pozůstatky hominidů rodu Australopithecus, konkrétně Australopithecus afarensis.

Schéma zrodu oceánu

Další články[editovat | editovat zdroj]

en:John Walter Gregory
Australopithecus

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]