Mrtvé moře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mrtvé moře
Satelitní snímek Mrtvého moře.
Satelitní snímek Mrtvého moře.
Mrtvé moře (Izrael)
Red pog.png
Rozměry
Rozloha 1050 km²
Délka 67 km
Šířka 18 km
Max. hloubka 380 m
Ostatní
Nadm. výška -420 m
Přítok vody Jordán
Státy IzraelIzrael Izrael
JordánskoJordánsko Jordánsko

Souřadnice:
Světadíl Asie

Mrtvé moře (hebrejsky: יָם הַ‏‏מֶ‏ּ‏לַ‏ח‎‎, zvuk jam ha-Melach, doslova „moře Soli;“ arabsky البحر الميت‎‎; zvuk al-bahr al-Majit, doslova „Mrtvé moře“) je bezodtoké slané jezero, které se rozkládá mezi Izraelem a Západním břehem Jordánu na západě a Jordánskem na východě. Nachází se 420 metrů pod hladinou světového oceánu a je nejníže položeným odkrytým místem na zemském povrchu, nejníže položeným slaným jezerem na světě. Dosahuje maximální hloubky 380 metrů a je tak nejhlubším hypersalinitním jezerem na světě. Jeho salinita dosahuje 33,7 %, čímž se řadí mezi nejslanější jezera na světě. Větší salinitu mají pouze jezera Assal, Garabogazköl a některá hypersalinitní jezera v Dry Valleyszátoce McMurdo na Antarktidě. Jeho salinita je 8,6× větší než oceánská a téměř 10× větší než salinita Středozemního moře. Tato charakteristická vlastnost Mrtvého moře z něj činí drsné prostředí, které není vhodné pro živočichy. Má rozlohu 1050 km² (severní část – 810 km²). Je 67 km dlouhé a maximálně 18 km široké. Tyto údaje se v průběhu času mění,[1], neboť jezero poměrně rychle vysychá.[2] Leží v Jordánském údolí a jeho hlavním přítokem je řeka Jordán.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

V arabštině se Mrtvé moře označuje jako al-bahr al-Majit („Mrtvé moře“) nebo méně často jako bahr Lut (بحر لوط, „Lotovo moře“). Dalším historickým názvem v arabštině bylo „moře Zo'ar,“ po nedaleko stojícím městě. V hebrejštině se Mrtvé moře označuje jako jam ha-Melach („moře Soli“) nebo jako jam ha-Mavet („Moře smrti“). Ve starověku bylo někdy zmiňováno jako jam ha-Mizrachi (ים המזרחי‎‎, „Východní moře“) nebo jako jam ha-Arava („Aravské moře“).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mrtvé moře přitahuje zájem návštěvníků z okolí Středozemí už po tisíce let. Na tomto místě se ukrýval Král David, bylo to jedno ze světově prvních léčebných míst a zdroj mnoha produktů používaných v různých oblastech od mumifikace v Egyptě až po hnojiva.

Pobřeží[editovat | editovat zdroj]

Pláž na izraelském pobřeží Mrtvého moře

Břehy na západě a východě jsou srázné a skalnaté. Na severu a jihu navazuje na pobřeží táhlá rovina. Pobřeží je převážně pusté, s výjimkou několika oáz a turistických resortů s plážemi pro koupání. U jižního břehu probíhá těžba soli a dalších minerálů, nachází se zde i rozsáhlý chemický komplex pro úpravu vytěžených surovin.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Zdrojem vody je převážně řeka Jordán, která do moře ústí na severu. Dalším zdrojem vody jsou četná vádí, která do moře ústí na východním i západním břehu a která mají v zimním dešťovém období občasné silné vodní průtoky. Například vádí nachal Chever, které přichází z Judské pouště.

Horké a suché klima způsobuje nízké srážky (50–100 mm/rok) a vysoké vypařování z hladiny. V historické době značně kolísala hladina v rozmezí 12 m, avšak v poslední době dochází k trvalému poklesu hladiny jezera především v důsledku umělého zadržování vody řeky Jordán v Galilejském jezeře. Podle studie zveřejněné v roce 2009 za posledních 30 let ubylo v Mrtvém moři asi 14 km3 vody a jeho hladina klesá ročně asi o 70 cm.[2] Pokud by proces pokračoval stejným tempem mohlo by Mrtvé moře do roku 2050 zcela vyschnout, a proto se připravuje plán na vybudování 180 kilometrů dlouhého kanálu, který by z Rudého moře přes vádí al-Araba přiváděl do jezera mořskou vodu.[3] Záměr ale kritizuje řada vědců, např. z Institutu pro studia životního prostředí Arava, nebo ekologické organizace Přátelé Země, které varují před devastujícím dopadem projektu na údolí vádí Arava a na ekosystém Akabského zálivu.[4]

Vlastnosti vody[editovat | editovat zdroj]

Vysoká hustota vody umožňuje pohodlné sezení na hladině Mrtvého moře

Horké klima způsobuje rovněž velmi vysokou mineralizaci vody. Slanost dosahuje 30 až 35 % (v závislosti na hloubce a teplotě) – v porovnání s mořskou vodou, která obsahuje v průměru 10× méně solí (3,5 %). Převládají chlorid hořečnatý (52 %), chlorid sodný (30 %), chlorid draselný a bromid hořečnatý.

Důsledkem vysokého podílu solí je vyšší hustota vody Mrtvého moře, a tedy vyšší vztlaková síla působící na plovoucí předměty. Pro udržení se nad hladinou proto není potřeba plavat – stačí do vody usednout a nechat se nadnášet.

Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]

Západ slunce nad Mrtvým mořem, pohled od Masady

Jezero se nazývá „Mrtvé moře“ kvůli své vysoké salinitě, která brání životu vodních organismů, jako jsou ryby a vodní rostliny. Žijí zde však některé druhy baktérií a archeí jako jsou Halobacteria.

V období přívalu vody poklesne hladina soli v Mrtvém moři ze svých obvyklých 35 % na 30 % nebo ještě méně. Mrtvé moře se následně probudí k životu v důsledku deštivých zim. V roce 1980 se po jedné mimořádně deštivé zimě proměnilo normálně tmavomodré Mrtvé moře v červené. Výzkumníci z Hebrejské univerzity zjistili, že bylo Mrtvé moře plné řasy zvané Dunaliella. Dunaliella se živila karotenem obsahujícími halobacteriemi, což mělo za následek změnu barvy. Od roku 1980 však dochází k úbytku vody a tato řasa se již v tak hojném počtu neobjevila.

V horách obklopujících Mrtvé moře si našlo domov mnoho živočišných druhů. Žijí zde velbloudi, kozorožci, zajíci, damani, šakalové, lišky a dokonce i levharti. Žijí zde rovněž stovky druhů ptáků. Izrael i Jordánsko vyhlásily na obou stranách jezera přírodní rezervace.

Delta řeky Jordán byla původně džunglí papyrusu a palem. Iosephus Flavius popsal Jericho jako "nejúrodnější místo v Judsku". Díky pěstování cukrové třtiny, henny a fíků bylo dolní údolí Jordánu v římských a byzantských dobách bohatou oblastí. Jedním z nejcennějších produktů v Jerichu byla míza z myrhovníku, ze které se vyráběly parfémy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Monitoring of the Dead Sea [online]. Israel Marine Data Center (ISRAMAR), [cit. 2008-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Vědci varují před dramatickým poklesem hladiny Mrtvého moře
  3. Vysychající Mrtvé moře má spasit kanál z Rudého moře [online]. Týden.cz, [cit. 2009-07-23]. Dostupné online.  
  4. Vědci proti projektu spojení Rudého a Mrtvého moře [online]. Eretz, 2007-08-21, [cit. 2009-07-23]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČEŘOVSKÝ, Jan a kolektiv. Izrael a palestinská území. Praha : Olympia, 1999. 192 s. ISBN 80-7033-541-6.  
  • IZRAELSKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO. Fakta o Izraeli: země a lidé. Jeruzalém : Ahva Press, 1999. 28 s.  
  • PAULÍK, Ivo. Izrael. Praha : Freytag & Berndt, 2006. 167 s. ISBN 978-80-7316-202-3.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]