Hebrejská univerzita v Jeruzalémě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hebrejská univerzita v Jeruzalémě
האוניברסיטה העברית בירושלים
Univerzitní kampus na hoře Skopus.
Univerzitní kampus na hoře Skopus.
Rok založení 1925
Typ školy státní
Vedení
Rektor Sarah Stroumsa
Prezident (CEO) Menachem Magidor
Viceprezident Elhanan Hacohen
Hillel Bercovier
Carmi Gilon
Počty akademiků (k roku 2009)
Počet bakalářských studentů 12000
Počet navazujících studentů 10000
Počet doktorandů 2000
Počet akademických pracovníků 1200
Sídlo Jeruzalém
webové stránky

Hebrejská univerzita v Jeruzalémě (hebrejsky האוניברסיטה העברית בירושלים‎‎, ha-Universita ha-ivrit bi-Jrušalajim; arabsky الجامعة العبرية في القدس‎‎, al-Džamíja al-'Ibríja fí 'l-Quds; anglicky Hebrew University of Jerusalem, HUJI) je druhá nejstarší izraelská vysoká škola otevřená v roce 1925.

V první univerzitní radě byly takové osobnosti jako Albert Einstein, Sigmund Freud, Martin Buber nebo Chajim Weizmann. Hebrejská univerzita je domovem největší židovské knihovny. Mezi zdejší akademické pracovníky patří Geršom Šolem, Ješajahu Leibowitz, Daniel Kahneman a Robert Aumann. Mezi absolventy univerzity jsou i tři dosavadní izraelští premiéři a prezidenti. Univerzita se dlouhodobě řadí mezi nejlepší univerzity v Izraeli a ve světě.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení Hebrejské univerzitě v Zemi izraelské bylo jednou ze sionistických vizí, která byla navržena již v roku 1884 na konferenci sionistické organizace Chovevej Sijonpolských Katovicích.[2] Jedním z hlavních zastánců této zastánců této myšlenky byl německý fyzik židovského původu Albert Einstein, který univerzitě odkázal své studie a knihovnu.

Inaugurační ceremonie, 1925

Základní kámen univerzity byl položený roku 1918.[3] O sedm let později, 1. dubna 1925, byl slavnostně otevřen univerzitní kampus na hoře SkopusJeruzalémě.[4] Otevření se zúčastnily mnohé významné osobnosti, včetně zástupců britské mandátní správy, mezi nimiž byli například lord Arthur Balfour, vikomt Edmund Allenby a sir Herbert Samuel. Prvním rektorem fakulty se stal Dr. Juda Leon Magnes. Historicky první přednášku na Hebrejské univerzitě měl Albert Einstein.[5]

V průběhu následujících dvaceti let se univerzita rozvinula ve velkou a uznávanou vzdělávací instituci. Vznikly fakulty přírodních a humanitních věd, medicíny, zemědělských věd (ve městě Rechovot, asi 20 kilometrů jižně od Tel Avivu), Židovská národní knihovna (dnes Izraelská národní knihovna), univerzitní nakladatelství a centrum pro vzdělávání dospělých.

HebrewU-Mandelinstitute.jpg

Během izraelské války za nezávislost v roce 1948 Arabové opakovaně napadli horu Skopus na severovýchodě Jeruzaléma a konvoje, které putovaly z Izraelem kontrolovaných částí Jeruzaléma na univerzitu.

Dne 13. dubna 1948 napadli Arabové lékařský konvoj směřující do nemocnice Hadasa, při kterém zmasakrovali sedmdesát sedm židovských lékařů, sester a pacientů, čímž Skopus odřízli od ostatních židovských částí Jeruzaléma (viz článek masakr lékařského konvoje do nemocnice Hadasa).[6][7] Jordánská vláda odmítla Izraeli po uzavření příměří v roce 1949 umožnit na horu trvalý přístup. Univerzita se proto musela přesídlit do nového kampusu ve čtvrti Giv'at Ram v západním Jeruzalémě, který byl dokončen roku 1953. Lékařská fakulta se po několika letech přestěhovala do nového lékařského kampusu ve čtvrti Ejn Kerem v jihozápadním Jeruzalémě, kam se přesunula i nemocnice Hadasa.

V roce 1967 studovalo na univerzitě 12 500 studentů ve dvou kampusech v Jeruzalémě a zemědělské fakultě v Rechovot. Po sjednocení Jeruzaléma po šestidenní válce v červnu 1967 se univerzita mohla vrátit na své původní místo na hoře Skopus. Po ukončení rekonstrukce v roce 1981 se kampus Skopus opět stal hlavním kampusem Hebrejské univerzity.

V současnosti (2003) má univerzita přibližně 12 000 pregraduálních a 10 000 postgraduálních studentů. V odborných žebříčcích kvality univerzit se umístila na 77.[8], 78.[9], respektive 131.[10] místě na světě.

Kampusy[editovat | editovat zdroj]

Hebrejská univerzita má čtyři kampusy, tři v Jeruzalémě a jeden v Rechovot.[11] K roku 2003 měla 23 tisíc studentů.

Hora Skopus[editovat | editovat zdroj]

Kampus na hoře Skopus (hebrejsky הר הצופים‎‎, har ha-Cofim) ve východním Jeruzalémě je domovem fakulty humanitních a společenských věd, právní fakulty, obchodní školy, Rothbergovy mezinárodní školy, Mezinárodního studentského centra Franka Sinatry, Výzkumného institutu Harry S. Trumana, Mandelova institutu židovských studií a nově založené školy veřejné politiky.

Giv'at Ram[editovat | editovat zdroj]

Kampus Giv'at Ram, pojmenovaný po Edmondu Safrovi, obsahuje vědecké katedry a Židovskou národní knihovnu.

Ejn Kerem[editovat | editovat zdroj]

Kampus Ejn Kerem se nachází ve stejném komplexu jako nemocnice Hadasa Ejn Kerem. Kromě lékařské a zubní katedry se zde nachází i katedra molekulární biologie.

Rechovot[editovat | editovat zdroj]

Ariovitchova posluchárna v kampusu v Rechovotu

V Rechovot se nachází zemědělská fakulta a škola veterinární medicíny. Zemědělská fakulta byla založená v roce 1942, zatímco veterinární fakulta v roce 1985. Jedná se o jediné instituce vyššího vzdělávání v Izraeli, které nabízejí vzdělávací i výzkumné programy v příslušných oblastech.

Slavní absolventi[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 získali tři absolventi univerzity Nobelovu cenu (David Jonathan Gross za fyziku, Aaron Ciechanover a Avram Herško za chemii).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hebrejská univerzita v Jeruzaleme na slovenské Wikipedii.

  1. Academic Ranking of World Universities 2006 [online]. Shanghai Jiao Tong University, [cit. 2009-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. ISBN 80-7257-740-9. S. 37.   [Dále jen: Izrael: Dějiny.]
  3. Izrael: Dějiny. s. 54
  4. Izrael: Dějiny. S. 68
  5. BARD, Mitchell Geoffrey; SCHWARTZ, Moshe. 1001 Facts Everyone Should Know about Israel. Lanham : Rowman & Littlefield Publishers, 2005. Dostupné online. ISBN 0-7425-4358-7. S. 95. (anglicky) 
  6. SIEGEL-ITZKOVICH, Judy. Victims of Hadassah massacre to be memorialized [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2009-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Izrael: Dějiny. S. 178
  8. [1]
  9. [2]
  10. [3]
  11. O nás [online]. Hebrejská univerzita v Jeruzalémě, [cit. 2009-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]