Moše Kacav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Moše Kacav
משה קצב‎‎
Kacav během náboženského obřadu v roce 2007
Kacav během náboženského obřadu v roce 2007
Ve funkci:
1. srpna 2000 – 1. červenec 2007
Předseda vlády Ehud Barak
Ariel Šaron
Ehud Olmert
Předchůdce Ezer Weizman
Nástupce Šimon Peres

Narození 5. prosince 1945 (68 let)

Jazd, Írán

Politický subjekt Likud
Kneset 9., 10., 11., 12., 13., 14., 15.
Choť Gila Perdanová
(1969–současnost)

Moše Kacav (hebrejsky: משה קצב‎‎, rodným jménem Mūsā Qasāb, persky: موسى قصاب‎‎; 5. prosince 1945, Jazd, Írán) je bývalý izraelský politik, který v letech 20002007 zastával úřad izraelského prezidenta. Stal se vůbec prvním izraelským prezidentem, pocházejícím z pravicové politické strany. Předtím byl více než dvacet let poslancem izraelského parlamentu a v 80. a 90. letech zastával různé ministerské posty v izraelské vládě.

Na prezidentský úřad rezignoval v červenci 2007 kvůli aféře znásilnění své podřízené, kterého se měl dopustit. V prosinci 2010 byl shledán vinným ve dvou případech znásilnění a sexuálního obtěžování dalších žen.[1] V březnu 2011 byl odsouzen k sedmiletému odnětí svobody.[2]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Jazd v centrálním Íránu, a když mu byl rok, přestěhovala se jeho rodina do Teheránu. V roce 1951 ve svých pěti letech s rodiči přesídlil do Izraele. Tam zprvu žili v přistěhovaleckém stanovém táboře u města Ašdod. V zimě 1951 tábor zasáhlo několik povodní, v jejichž důsledku zemřel Kacavův dvouměsíční bratr Sijon. Po studiu na zemědělské škole v mládežnické vesnici Ben Šemen a na škole v mošavu Be'er Tuvja nastoupil na povinnou vojenskou službu u izraelské armády. Nejprve sloužil u signálního sboru (C4I), následně byl přiřazen na velitelství obrněného sboru.

V roce 1968 začal studovat ekonomii a historii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a během studií vyučoval historii a matematiku na střední škole. O rok později se oženil s Gilou Perdanovou, s níž měl později pět dětí. Rovněž v roce 1969 se se stal ve dvaceti čtyřech letech starostou Kirjat Mal'achi. V roce 1971 absolvoval a získal bakalářský titul.

Poslancem a ministrem[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1977 byl v parlamentních volbách zvolen poslancem za stranu Likud. Tehdy došlo v Izraeli k politické revoluci, neboť po více než třiceti letech od vzniku státu se stala poprvé vítězem voleb pravicová politická strana.[3] Poslanecký mandát následně zastával v sedmi po sobě jdoucích funkčních obdobích více než dvacet let. Za tu dobu se angažoval v četných parlamentních výborech (především v prvním funkčním období), s důrazem na vzdělání a kulturu, ale i řady dalších.

V srpnu 1981 se stal náměstkem ministra bydlení a výstavby ve druhé Beginově vládě. Svůj první ministerský post však získal až v září 1984 ve vládě národní jednoty (jak pod vedením Šimona Perese, tak Jicchaka Šamira), v níž zastával post ministra práce a sociální péče. Tuto funkci zastával až do voleb v roce 1988, po nichž stanul v čele ministerstva dopravy. V této funkci působil do roku 1992, kdy pravice prohrála volby. Do vlády se opětovně dostal až v roce 1996 za první Netanjahuovy vlády, kde zastával pozici místopředsedy vlády, ministra turismu a ministra bez portfeje.

Prezidentství[editovat | editovat zdroj]

Kacav během setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v dubnu 2005

V polovině července 2000 rezignoval prezident Ezer Weizman, v důsledku čehož se ještě koncem téhož měsíce konaly nové prezidentské volby. Kacava do nich navrhla jeho strana Likud a jeho protivníkem se stal Šimon Peres, navržený aliancí Jeden Izrael. Pro absenci většiny hlasů v prvním kole volby bylo přistoupeno k druhému, v němž Kacav nad Peresem překvapivě zvítězil většinou 63 hlasů ku 57.[4] Slavnostní přísahu složil 1. srpna a stal se tak vůbec prvním pravicovým prezidentem v dějinách země a zároveň prvním izraelským prezidentem, který nastoupil sedmiletý funkční mandát.

V roce 2003 během státní návštěvy Itálie požádal Vatikán, aby navrátil cennosti údajně dovezené do Říma po pádu Jeruzaléma v roce 70 n. l.[5] V dubnu 2005 se zúčastnil pohřbu papeže Jana Pavla II., kde v důsledku abecedního zasedacího pořádku seděl v blízkosti íránského prezidenta Muhammada Chátamího, který se narodil nedaleko Kacavova rodiště v Jazdu. Po pohřbu tisku sdělil, že si s Chátamím potřásl rukou a hovořili persky. Ten to však později popřel.[6]

Obvinění ze znásilnění[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2006 se Kacav obrátil na generálního prokurátora Menachema Mazuze s informací, že je vydírán zaměstnankyní.[7] Vyšetřování se však rychle obrátilo proti němu samému, jelikož žena (označovaná jako zaměstnankyně „A“) vznesla obvinění sexuálního charakteru.[8] Tvrdila, že v době, kdy pod Kacavem pracovala na ministerstu turismu, ji dvakrát znásilnil a sexuálně obtěžoval.[9] Postupně byl Kacav obviněn ze znásilnění a sexuálního obtěžování až deseti žen. Dne 22. srpna prohledala policie jeho dům a zabavila mu počítače a řadu dokumentů. Prezident byl vyzván k rezignaci či přerušení svého mandátu.[10] Následující den byl vyslechnut policií.[11]

Dne 7. září, poté, co již obdržela stížnosti nejméně čtyř žen, se policie rozhodla, že má dostatek důkazů pro obžalování. Podle policie celkem sedm žen svědčilo proti Kacavovi a mezi obvinění bylo „porušení důvěry, podvod a podílení se na nelegálním odposlouchávání“.[12] Dne 18. září prokurátor Mazuz oznámil, že pravděpodobnost, že se prezident stal obětí spiknutí je „dosti malá“.[13] O tři dny později se počet žen svědčících proti prezidentovi rozrostl na osm.[14]

Dne 15. října policie oznámila, že u pěti žen nebude stížnost dále prošetřována, neboť promlčecí lhůta již vypršela.[15] Dne 29. října bylo Kacavovi doporučeno, aby odstoupil. Ten i nadále veškerá obvinění popíral a oznámil, že rezignuje, pokud bude obviněn.[16]

Přerušení úřadu[editovat | editovat zdroj]

V úterý 23. ledna 2007 vydala kancelář zástupce generálního prokurátora prohlášení, že má dostatek důkazů, aby jej mohla obžalovat a generální prokurátor doporučil prezidenta obžalovat.[17] Oznámil, že uvažuje o obvinění prezidenta ze znásilnění, sexuálního obtěžování, porušení důvěry, maření vyšetřování, obtěžování svědka a podvod. Vzhledem k tomu, že je prezident po dobu výkonu úřadu chráněn imunitou, by mohl být souzen až po vypršení funkčního období v srpnu 2007 či po své rezignaci. Konečné rozhodnutí o obžalování mělo být vyneseno po slyšení, kde měl mít Kacav možnost přednést svoji verzi.

O den později prezident uspořádal tiskovou konferenci, na níž obvinil novináře z toho, že jej pronásledují a odsuzují, aniž by byly předloženy všechny důkazy. Tvrdil, že média byla vůči jeho prezidentství nepřátelská od samého začátku.[18] Dále obvinil televizní kanál 2 z pořádání honu na čarodějnice. Oznámil svůj úmysl dočasně přerušit prezidentský úřad, ale odmítl rezignovat dokud nebude obžalován. Kacavův projev vyvolal šok a odsouzení, jak od novinářů, tak od politiků a právníků.[19] V rozhovoru, který jen pár minut po tiskové konferenci poskytl premiér Ehud Olmert, vyzval prezidenta k rezignaci.

Dne 25. ledna schválil Kneset prezidentovi tříměsíční přerušení úřadu. Zastupující prezidentkou se stala předsedkyně Knesetu Dalia Iciková.[20]

Dne 7. března ztroskotal pokus o impeachment.[21]

Dohoda o přiznání viny a rezignace[editovat | editovat zdroj]

Koncem června 2007 dosáhli Kacavovi právníci dohody o přiznání viny se státní prokuraturou, na jejímž základě by se Kacav přiznal k několika případům sexuálního obtěžování a nevhodného chování a obdržel pouze podmíněný trest. Dále by zaplatil kompenzaci dvěma obětem. Obvinění ze znásilnění vznesená zaměstnankyní „A“ by bylo staženo, stejně tak jako obvinění z vydírání vznesené Kacavem. Dohoda vyvolala nevoli mezi izraelským obyvatelstvem, především pak mezi organizacemi bojujícími za práva žen. Podle průzkumu veřejného mínění se 70 % respondentů stavělo proti dohodě.[22][23] Odpůrci též zorganizovali protestní demonstraci na Rabinově náměstí v Tel Avivu.[22] Generální prokurátor tvrdil, že dohoda ušetří prezidentský úřad potupy, zatímco Kacavovi právníci ji přijali, aby se vyhnuli náročnému soudnímu procesu.[8]

Na základě dohody s prokuraturou nakonec Kacav rezignoval 1. července (jeho sedmiletý mandát měl skončit 15. července).[24] Ještě předtím se 13. června konaly prezidentské volby, v nichž zvítězil Kacavův někdejší protivník Šimon Peres.

Soudní proces a odsouzení[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. října prokuratura oznámila Nejvyššímu soudu, že změnila názor na obžalování na základě důkazů od dvou klíčových svědků. Odvolávala se přitom na schůzku s Kacavovými právníky, kteří poukázali na rozpory ve výpovědích, včetně zapáleného dopisu jedné z žen poté, co se měly uskutečnit dvě údajná znásilnění. Tento krok prokuratury vedl k ostré kritice ze strany Kacavových právních zástupců.[25] V dubnu 2008 Kacav odvolal dohodu o přiznání viny. Podle jednoho ze svých advokátů, Avigdora Feldmana, věřil, že prokuratura nemá dostatek důkazů, které by jej usvědčily.[26]

Nakonec se tak ale stalo a v roce 2008 Kacav odmítl nabídku soudu, že by byl souzen „pouze“ na základě sexuálního obtěžování. Dne 30. prosince 2010 byl nakonec odsouzen za dvojnásobné znásilnění a sexuální obtěžování[27] a překážení výkonu spravedlnosti.[28] 7. prosince 2011 nastoupil výkon trestu ve věznici Ma'asijahu. Kacav je nejvýše postavený izraelský činitel, který byl poslán za mříže.[29] V říjnu 2012 požádal o milost.[30]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moshe Katsav na anglické Wikipedii.

  1. Israel ex-President Moshe Katsav found guilty of rape [online]. BBC, 2010-30-12, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Izraelský exprezident Kacav dostal 7 let za znásilnění [online]. Aktuálně.cz, 2011-03-22, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.  
  3. POJAR, Miloš. Izrael – stručná historie států. 2. vyd. Praha : Libri, 2009. 202 s. ISBN 978-80-7277-435-7. S. 64.  
  4. Previous Presidential Elections [online]. Kneset, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Israeli President, Moshe Katzav, asks Vatican to reveal list of Temple treasures and Judaica held by them [online]. Temple Mount & Eretz Yisrael Faithful Movement, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Iran denies contact with Israel [online]. BBC News, 2005-04-09, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. IZENBERG, Dan; CASHMAN, Greer Fay. A-G orders Katsav investigation [online]. The Jerusalem Post, 2006-11-07, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b KERSHNER, Isabel. Israeli president to plead guilty but avoid jail [online]. The New York Times, 2007-06-28, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Complainant begged Katsav: 'Stop, I don't want to' [online]. Ynetnews, 2011-01-16, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. YOAV, Yuval. Police question president of Isrtael in a rape case, evidence against him 'dramatic' [online]. Haaretz, 2006-08-23, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Israel police question president [online]. BBC News, 2006-08-23, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. FRENKEL, Sheera Claire. Katsav allegations include wiretapping [online]. The Jerusalem Post, 2006-09-14, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. חקירת פרשת קצב מצויה בשלבי סיום; נחוצות השלמות [online]. Haaretz, 2006-09-18, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  14. SINGER-HERUTI, Roni. Eighth allegation of sexual assault filed against Katsav [online]. Haaretz, 2006-09-20, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. FEDERMAN, Josef. Rape Charge Advised Vs. Israel President [online]. The Washington Post, 2006-10-15, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Israeli leader calls rape charges 'horrible lies' [online]. NBC News, 2007-01-23, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Prokurátor doporučil obvinit izraelského prezidenta [online]. Novinky.cz, 2007-01-23, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.  
  18. HOROVITZ, David. Comment: Katsav's rending battle cry [online]. The Jerusalem Post, 2007-01-25, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Israeli law professors shocked by Katsav speech [online]. Ynetnews, 2007-01-25, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. FRENKEL, Sheera Claire. Dalia Itzik becomes acting president [online]. The Jerusalem Post, 2007-01-25, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online.  
  21. ALON, Gideon. President Katsav escapes impeachment over likely rape charges [online]. Haaretz, 2007-03-07, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b Thousands flock to Tel Aviv square to demand Israel's president stand trial on rape charges [online]. International Herald Tribune, 2007-07-01, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Women's Coalition: Our intifada has begun [online]. Ynetnews, 2007-06-30, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Izraelský prezident Moše Kacav rezignoval [online]. iDNES.cz, 2007-06-29, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.  
  25. IZENBERG, Dan. "Evidence changed our minds about Katsav" [online]. The Jerusalem Post, 2007-10-31, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Katsav to fight sex crime charges [online]. BBC News, 2008-04-08, [cit. 2013-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Exprezident Izraele byl uznán vinným ze znásilnění [online]. Novinky.cz, 2010-12-30, [cit. 2010-12-30]. Dostupné online.  
  28. Izraelský exprezident byl usvědčen ze znásilnění [online]. Britské listy, 2010-12-31, [cit. 2011-01-02]. Dostupné online.  
  29. ŠŤÁSTKA, Tomáš. Izrael popravuje nevinného, řekl exprezident a nastoupil do vězení [online]. iDNES.cz, 2011-12-07, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.  
  30. Vězněný izraelský exprezident požádal o prezidentskou milost [online]. České noviny.cz, 2012-10-16, [cit. 2012-10-25]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu