Ariel Šaron
| Ariel Šaron אריאל שרון |
|
|---|---|
.jpg)
Šaron při tiskové konferenci v roce 2004 |
|
|
15. premiér Izraele
|
|
| Ve funkci: 7. března 2001 – 14. dubna 2006 |
|
| Prezident | Moše Kacav |
| Předchůdce | Ehud Barak |
| Nástupce | Ehud Olmert |
|
|
|
| Ve funkci: 5. srpna 1981 – 14. února 1983 |
|
| Předseda vlády | Menachem Begin |
| Předchůdce | Menachem Begin |
| Nástupce | Menachem Begin |
|
|
|
| Narození | 26. února 1928 (85 let) Kfar Malal, Britský mandát Palestina (dnes Izrael) |
| Politický subjekt | Kadima (dříve Likud, Šlomcijon) |
| Kneset | 8.–16. |
| Choť | Margalit Šaronová (zemřela 1962) Lilly Šaronová (zemřela 2000) |
| Vzdělání | Hebrejská univerzita Telavivská univerzita |
| Podpis |  |
| Vojenská služba | |
| Sloužil | Hagana Izraelské obranné síly |
| Doba služby | 1945–1973 |
| Hodnost | generálmajor (aluf) |
| Bitvy/války | válka za nezávislost sinajská válka šestidenní válka jomkipurská válka |
Ariel Šaron (hebrejsky: 
אריאל שרון, rodným jménem Ariel Scheinermann, přezdívaný Arik;[1] * 26. února 1928) je bývalý izraelský politik a generál, který v letech 2001 až 2006 zastával úřad izraelského premiéra. Od 4. ledna 2006, kdy utrpěl cévní mozkovou příhodu, byl až do ledna 2013 v perzistentním vegetativním stavu. V lednu 2013 se v médiích objevily zprávy, že začal vykazovat určitý stupeň vědomí.[2]
Šaron byl jedním z velitelů v izraelské armádě už od jejího vzniku v roce 1948. Jako výsadkář a později jako důstojník se zúčastnil izraelské války za nezávislost v roce 1948. Stal se jednou z klíčových osobností vzniku elitní jednotky 101 a v pozdějších letech se zúčastnil sinajské, šestidenní, opotřebovací a jomkipurské války. V průběhu své vojenské kariéry byl považován za nejlepšího polního velitele v izraelských dějinách a za jednoho z nejlepších vojenských stratégů všech dob.[3] Po úspěšném útoku na Sinaji během šestidenní války a obklíčení egyptské třetí armády během jomkipurské války, si u izraelské veřejnosti vysloužil přezdívku „král Izraele“.[3]
Po odchodu z armády vstoupil do pravicové strany Likud a v 70. až 90. letech zastával více než deset ministerských postů v izraelské vládě. Jedním z nich byl i post ministra obrany, v němž působil během první libanonské války. Po válce jej Kahanova komise, ustanovená izraelskou vládou, shledala osobně zodpovědným za masakr civilistů v uprchlických táborech v Sabře a Šatíle, který provedli libanonské milice falangistů. Komise doporučila Šaronův odchod z pozice ministra obrany a Šaron nakonec, i přes svůj počáteční odpor, rezignoval. V 70. až 90. letech podporoval výstavbu izraelských osad na Západním břehu Jordánu v Pásmu Gazy. Jako premiér však v letech 2004 až 2005 představil svůj jednostranný plán opuštění osad v Pásmu Gazy. Jeho myšlenka sklidila ostrou kritiku v jeho straně Likud, kterou v listopadu 2005 opustil, aby s politiky z dalších stran založil novou centristickou stranu Kadima. Několik měsíců před předčasnými parlamentními volbami, jejichž byl jasným favoritem, utrpěl mozkovou příhodu.
Obsah |
Vojenská kariéra [editovat]
Bojoval ve všech izraelsko-arabských válkách. V boji vynikal velkou odvahou a rázností. Je považován za jednoho z nejlepších taktiků v historii izraelské armády, tento přínos však byl z velké části anulován jeho místy až neuvěřitelnou nedisciplinovaností. Ta se plně projevila, když jako ministr obrany vedl 1982 invazi izraelské armády do Libanonu. Zde v podstatě podvedl zbytek vlády a premiéra a dalece překročil mandát, který dostal. Následkem skandálu kolem masakru v táborech Sabra a Šatíla musel Šaron odstoupit z funkce ministra obrany. Posléze jej Kahanova komise shledala vinným z toho, že svou nepředvídavostí a nedbalostí nese za tyto masakry nepřímou zodpovědnost, což prakticky znemožnilo jeho další vojenskou kariéru. Pro svoji tvrdost vůči Palestincům ho část arabského tisku nazývala jestřáb.[4], buldozer nebo řezník[5]
Politika [editovat]
Ve vrcholné politice Ariel Šaron setrval i po roce 1983 a to i na ministerských postech, byť už ne silového charakteru. Nejprve v letech 1983-1984 jako ministr bez portfeje, v letech 1984-1990 coby ministr průmyslu, obchodu a práce a v letech 1990-1992 byl ministrem bydlení a výstavby. Počátkem 90. let 20. století Šaron inicioval program Jišuvej ha-Kochavim, v jehož rámci bylo v příštích letech postaveno na pomezí vlastního Izraele a Západního břehu Jordánu postaveno několik nových židovských měst.[6]
Šaron byl považován za jednoho z hlavních propagátorů politiky osadnictví. Jeho zvolení v premiérských volbách na počátku roku 2001 lze sice přičíst do jisté míry vyostřené vnitropolitické situaci a krizi v řadách izraelské levice, ale také radikalizaci značného množství izraelských voličů.
V úřadu premiéra došlo k postupnému uhlazení Šaronovy politiky a posunu jeho programu směrem ke středu a umírněnosti. Nevzdal se sice politiky vojenských zásahů a protiteroristických operací na území kontrolovaném palestinskou samosprávou, váhavě však podporoval mírový proces. V roce 2005 nechal násilně vyklidit židovské osady v pásmu Gaza a stáhl z něj své jednotky, čímž se definitivně názorově rozešel se svojí stranou Likud. 21. listopadu 2005 proto oznámil, že stranu Likud opouští (v prosinci jej v čele strany nahradil Benjamin Netanjahu) a zakládá novou středovou formaci Kadima („Vpřed“). Zároveň požádal prezidenta o rozpuštění Knesetu a vypsání předčasných voleb, neboť se mu kvůli vyklizení Gazy rozpadla vládní koalice a ztratil v něm většinu.
18. prosince téhož roku utrpěl Šaron lehkou mozkovou mrtvici a byl hospitalizován v nemocnici. Po dvou dnech byl propuštěn, ale 4. ledna 2006 utrpěl novou, tentokráte těžkou mozkovou mrtvici a byl převezen do nemocnice, kde se podrobil třem složitým operacím. Od té doby je v kómatu. Jelikož bylo zjevné, že nebude schopen svůj úřad nadále vykonávat, převzal jeho pravomoci vicepremiér Ehud Olmert. 11. dubna 2006 byl, vzhledem ke svému špatnému zdravotnímu stavu, prohlášen za trvale neschopného vykonávat funkci předsedy vlády.
Šaronův ranč [editovat]
Ariel Šaron počátkem 70. let 20. století koupil ranč v jižním Izraeli na severním okraji pouště Negev, poblíž města Sderot, zvaný Chavat Šikmim (Sykomorová farma). Farma sloužila jako místo politických porad a Šaron sem dojížděl na noc i během výkonu funkce premiéra. V roce 2000 zde byla pohřbena jeho druhá manželka Lilly Šaron. O farmu se starali i jeho synové Omri Šaron a Gil'ad Šaron. Právě zde Šarona postihla v lednu 2006 druhá mozková příhoda.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariel Sharon na anglické Wikipedii.
- ↑ HERZOG, Chaim. Válka ze dne usmíření. Praha : Baronet, 2005. 375 s. ISBN 80-7214-767-6. s. 248.
- ↑ http://www.rozhlas.cz/zpravy/blizkyvychod/_zprava/saron-po-7-letech-v-komatu-vykazuje-urcity-stupen-vedomi-zjistili-lekari--1167739
- ↑ a b KRAMER, Michael. Israel's Man of War. New York Magazine. 9. srpen 1982, s. 19-24. (anglicky)
- ↑ http://www.ct24.cz/kalendarium/6926-narodil-se-byvaly-izraelsky-predseda-vlady-ariel-sharon/
- ↑ http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/1156796.stm
- ↑ בית עם גינה וטנק צמוד מאת ורד לוי-ברזילי [online]. Haaretz, 17. října 2001, [cit. 2010-03-23]. Dostupné online. (hebrejsky)
Související články [editovat]
Literatura [editovat]
- ČEJKA, Marek. Život a odkaz Ariala Šarona. Mladá fronta DNES. 14. leden 2006, s. F1, F3. ISSN 1210-1168.
- OZ, Amos. Hádanka, kterou nám Arial Šaron po sobě zanechá. Mladá fronta DNES. 14. leden 2006, s. F1, F2. ISSN 1210-1168.
- ROSENZWEIG, Luc. Ariel Šaron. Praha : Garamond, 2008. 350 s. ISBN 978-80-7407-023-5.
Externí odkazy [editovat]
- (česky) Eretz.cz – Ariel Šaron - jestřáb jestřábů a buldozer Arik (08/2006)
- (česky) Eretz.cz – Zdravotní stav Ariela Šarona se stále zhoršuje (08/2006)
- (anglicky) Haaretz – Former PM Ariel Sharon still comatose four years after stroke (01/2010)
| Ministr izraelských vlád |
|---|
| Člen Knesetu |
|---|
