Moše Arens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Moše Arens
משה ארנס
Moše Arens
11., 14. a 18. Ministr obrany Izraele
Ve funkci:
1999 – 1999
Předchůdce Jicchak Mordechaj
Nástupce Ehud Barak
Ve funkci:
1990 – 1992
Předchůdce Jicchak Šamir
Nástupce Jicchak Rabin
Ve funkci:
1983 – 1984
Předchůdce Ariel Šaron
Nástupce Jicchak Rabin

Ve funkci:
1988 – 1990
Předchůdce Šimon Peres
Nástupce David Levy

Narození 27. prosince 1925 (88 let)

Litva Kaunas, Litva

Politický subjekt Likud
Kneset 8.12., 15.
Vzdělání

California Institute of Technology a Massachusettský technologický institut

Commons Moshe Arens

Moše Arens (hebrejsky: משה ארנס; narozený 27. prosince 1925 je izraelský inženýr, vědec, profesor Technionu v Haifě, bývalý politik, bývalý člen strany Likud, bývalý ministr obrany ve třech izraelských vládách a bývalý velvyslanec Izraele ve Spojených státech.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Arens se narodil 27. prosince 1925 v Kaunasu na Litvě. V roce 1938 se společně se svou rodinou přistěhoval do USA a stal se americkým občanem. Byl jedním z vůdců sionistické mládežnické organizace Betar. Do Izraele se přistěhoval v roce 1948, když Izrael deklaroval svou nezávislost. Vstoupil do řad Irgun, ve které prodělal válku o nezávislost.

V politice[editovat | editovat zdroj]

Po válce vstoupil do politiky. Byl jedním ze zakládajících členů strany Cherut. V roce 1973 byl za Likud zvolen do Knesetu. Tam se stal předsedou parlamentního výboru pro zahraniční věci a obranu.

V roce 1981 byl Arens Beginem jmenován izraelským velvyslancem v USA. Na tomto postu setrval až do roku 1983, kdy byl jmenován poprvé ministrem obrany ve vládě Jicchaka Šamira. V této funkci nahradil Ariela Šarona. V roce 1984 se Arens stal ministrem bez portfeje ve vládě národní jednoty.

V roce 1988 se stal ve vládě Jicchaka Šamira ministrem zahraničí. Na této pozici čelil kritice za nezvládnutí První palestinské Intifády z pozice ministra zahraničí a navíc se dostal do trapné pozice po Pollardově aféře, která se objevila v době, kdy se americko-izraelské vztahy poznamenané První libanonskou válkou začínaly stabilizovat. Ve funkci ministra zahraničí setrval do roku 1990, kdy byl Šamirem podruhé jmenován ministrem obrany. V této funkci setrval až do roku 1992, kdy jeho Likud prohrál volby. V té době byl svým okolím vnímán jako zastánce tvrdé linie ve vztazích s Araby.

Po volební porážce v roce 1992 na čas opustil politiku. Vrátil se do ní v roce 1999, kdy se postavil ve volbách do vedení Likudu proti svému bývalému chráněnci Benjaminu Netanjahuovi. Přestože prohrál (získal jen 18 hlasů) přibral jej Netanjahu v lednu 1999 do své vlády na post ministra obrany poté, co z tohoto postu vyhodil Jicchaka Mordechaje.

Politiky se Arens vzdal definitivně koncem roku 1999. Přesto politiku nadále komentoval. V roce 2005 patřil ke kritikům stažení z Pásma Gazy a v roce 2006 byl jedním z těch, kteří žádali zřízení parlamentní vyšetřovací komise k Druhé libanonské válce. Jak tvrdil, Izrael tuto válku prohrál a to s velmi malou skupinou lidí; 500 příslušníků Hizballáhu nemělo být pro IOS žádný problém.

V současné době je Moše Arens předsedou rady guvernérů Arielské univerzity a uveřejňuje své články v Haaretzu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moshe Arens na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]