Moše Arens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Moše Arens
משה ארנס
Moše Arens
11., 14. a 18. Ministr obrany Izraele
Ve funkci:
1999 – 1999
Předchůdce Jicchak Mordechaj
Nástupce Ehud Barak
Ve funkci:
1990 – 1992
Předchůdce Jicchak Šamir
Nástupce Jicchak Rabin
Ve funkci:
1983 – 1984
Předchůdce Ariel Šaron
Nástupce Jicchak Rabin

Ve funkci:
1988 – 1990
Předchůdce Šimon Peres
Nástupce David Levy

Narození 27. prosince 1925 (88 let)

Litva Kaunas, Litva

Politický subjekt Likud
Kneset 8.12., 15.
Vzdělání California Institute of Technology
Commons Moshe Arens

Moše Arens (hebrejsky: משה ארנס; narozený 27. prosince 1925 je izraelský inženýr, vědec, profesor Technionu v Haifě, bývalý politik, bývalý člen strany Likud, bývalý ministr obrany ve třech izraelských vládách a bývalý velvyslanec Izraele ve Spojených státech.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Arens se narodil 27. prosince 1925 v Kaunasu na Litvě. V roce 1938 se společně se svou rodinou přistěhoval do USA a stal se americkým občanem. Byl jedním z vůdců sionistické mládežnické organizace Betar. Do Izraele se přistěhoval v roce 1948, když Izrael deklaroval svou nezávislost. Vstoupil do řad Irgun, ve které prodělal válku o nezávislost.

V politice[editovat | editovat zdroj]

Po válce vstoupil do politiky. Byl jedním ze zakládajících členů strany Cherut. V roce 1973 byl za Likud zvolen do Knesetu. Tam se stal předsedou parlamentního výboru pro zahraniční věci a obranu.

V roce 1981 byl Arens Beginem jmenován izraelským velvyslancem v USA. Na tomto postu setrval až do roku 1983, kdy byl jmenován poprvé ministrem obrany ve vládě Jicchaka Šamira. V této funkci nahradil Ariela Šarona. V roce 1984 se Arens stal ministrem bez portfeje ve vládě národní jednoty.

V roce 1988 se stal ve vládě Jicchaka Šamira ministrem zahraničí. Na této pozici čelil kritice za nezvládnutí První palestinské Intifády z pozice ministra zahraničí a navíc se dostal do trapné pozice po Pollardově aféře, která se objevila v době, kdy se americko-izraelské vztahy poznamenané První libanonskou válkou začínaly stabilizovat. Ve funkci ministra zahraničí setrval do roku 1990, kdy byl Šamirem podruhé jmenován ministrem obrany. V této funkci setrval až do roku 1992, kdy jeho Likud prohrál volby. V té době byl svým okolím vnímán jako zastánce tvrdé linie ve vztazích s Araby.

Po volební porážce v roce 1992 na čas opustil politiku. Vrátil se do ní v roce 1999, kdy se postavil ve volbách do vedení Likudu proti svému bývalému chráněnci Benjaminu Netanjahuovi. Přestože prohrál (získal jen 18 hlasů) přibral jej Netanjahu v lednu 1999 do své vlády na post ministra obrany poté, co z tohoto postu vyhodil Jicchaka Mordechaje.

Politiky se Arens vzdal definitivně koncem roku 1999. Přesto politiku nadále komentoval. V roce 2005 patřil ke kritikům stažení z Pásma Gazy a v roce 2006 byl jedním z těch, kteří žádali zřízení parlamentní vyšetřovací komise k Druhé libanonské válce. Jak tvrdil, Izrael tuto válku prohrál a to s velmi malou skupinou lidí; 500 příslušníků Hizballáhu nemělo být pro IOS žádný problém.

V současné době je Moše Arens předsedou rady guvernérů Arielské univerzity a uveřejňuje své články v Haaretzu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moshe Arens na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]