Abba Eban
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Abba Eban אבא אבן |
|
|---|---|
 |
|
| Ve funkci: 1966 – 1974 |
|
| Předchůdce | Golda Meirová |
| Nástupce | Jigal Allon |
|
|
|
| Narození | 2. února 1915 Kapské město, Jihoafrická republika |
| Úmrtí | 17. listopadu 2002 Tel Aviv, Izrael |
| Politická strana | Ma'arach (dnešní Strana práce) |
Abba Eban (hebrejsky: אבא אבן; 2. února 1915, Kapské Město, Jihoafrická republika – 17. listopadu 2002, Tel Aviv, Izrael) byl izraelský diplomat a politik. Původem jihoafrický Žid od roku 1939 pracoval pro Chajima Weizmanna, po válce v Židovské agentuře a od roku 1947 na více než deset let jako izraelský diplomat při Organizaci spojených národů. V roce 1959 vstoupil do politiky a jako člen Knesetu za stranu Mapaj zastával v 60. a 70. letech funkce ministra zahraničí a školství. Mimo své diplomatické a politické činnosti byl akademickým pracovníkem, přednášel na mnohých univerzitách a byl ředitelem Weizmannova institutu v Rechovotu.
Obsah |
[editovat] Biografie
Narodil se jako Aubrey Solomon Meir v Kapském Městě v Jihoafrické republice a ve velmi raném věku se s rodiči přestěhoval do Anglie. Absolvoval na gymnáziu St. Olave's Grammar School v Southwarku a poté studoval klasické a orientální jazyky na Queens's College na Cambridge University. Když byl ještě dítě, chodil každý víkend k dědovi, kde se učil hebrejštinu a vzdělával se v biblické literatuře. Po absolvování na Cambridge University s velmi vysokým hodnocením, působil v letech 1938–1939 jako výzkumný pracovník v oboru arabštiny a hebrejštiny na Pembroke College.
[editovat] Politická kariéra
Po vypuknutí druhé světové války začal Eban od prosince 1939 pracovat pro Chajima Weizmanna ve Světové sionistické organizaci. O několik měsíců později se přidal k britské armádě, jako důstojník zpravodajských služeb, kde si vysloužil hodnost majora. Sloužil jako styčný důstojník pro spojence v židovském jišuvu v Palestině.
Po válce se Eban vrátil do Londýna, kde pracoval v informačním oddělení Židovské agentury, odkud byl poslán do New Yorku, kde Valné shromáždění OSN projednávalo „Palestinskou otázku.“ V roce 1947 byl jmenován styčným úředníkem Komise OSN pro Palestinu (UNSCOP), při dosažení souhlasu k rozdělení Palestina na židovský a arabský stát, podle rezoluce č. 181 (Plán OSN na rozdělení Palestiny). V tomto období si změnil jméno podle hebrejského slova Abba, což znamená „otec,“ jelikož se mohl symbolicky chápat jako otec izraelské státnosti. Deset let strávil v OSN a ve stejný čas působil ve Spojených státech jako velvyslanec. Byl velmi uznávaný za své řečnické dovednosti.
Díky svým vytříbeným prezentacím, znalostí dějin a řečnickým schopnostem si vydobyl uznání v OSN, které bylo všeobecně vůči Izraeli skeptické nebo dokonce i nepřející. Plynně mluvil deseti jazyky.[1] V roce 1952 byl zvolen místopředsedou Valného shromáždění OSN.[2]
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| švagr | |
| synovec | |
V roce 1959 opustil Spojené státy a vrátil se do Izraele, kde byl za stranu Mapaj zvolen do Knesetu. V letech 1960 až 1963 působil ve vládě Davida Ben Guriona jako ministr školství a kultury. Až do roku 1966 byl vicepremiérem ve vládě Leviho Eškola. V letech 1959–1966 působil jako prezident Weizmannova institutu v Rechovotu.
V letech 1966 až 1974 zastával funkci izraelského ministra zahraničních věcí a po Šestidenní válce obhajoval reputaci státu. Nicméně i přesto byl silným zastáncem vzdání se území získaných v Šestidenní válce výměnou za mír. Měl důležitou roli v utváření rezoluce RB OSN č.242 v roce 1967 (stejně jako rezoluce RB OSN č.338 v roce 1973). Eban byl občas kritizován za to, že neprezentoval své názory v debatě uvnitř Izraele. Byl všeobecně znám pro svůj umírněnější postoj v izraelské politice a po opuštění kabinetu byl stále více otevřený. V roce 1984 bylo Ebanovi nabídnuto křeslo ministra bez portfeje ve vládě národní jednoty, ale místo toho zvolil post předsedy komise Knesetu pro zahraniční záležitosti a obranu, který zastával v letech 1984 až 1988.
[editovat] Pozdější život
Po třech desetiletích v Knesetu ztratil v roce 1988 křeslo poslance, kvůli vnitřním rozporům ve Straně práce. Zbytek života věnoval psaní a učení. Působil jako externí akademický pracovník na Princeton University, Columbia University a na The George Washington University. Rovněž namluvil komentář k televizním dokumentárním pořadům: Civilization and the Jews (PBS, 1984), Israel, A Nation Is Born (1992), a On the Brink of Peace (PBS, 1997).
V roce 2001 obdržel nejvyšší izraelské vyznamenání - Izraelskou cenu. Zemřel roku 2002 a je pohřben v Kfar Šmarjahu, severně od Tel Avivu.
Švagr Abby Ebbana je šestý izraelský prezident Chajim Herzog. Herzogův syn Jicchak Herzog je ministrem v současné izraelské vládě. Ebanův bratranec Oliver Sacks je neurolog a spisovatel a Ebanův syn Eli Eban je uznávaný klarinetista, který vyučuje na Indiana University. Eli má dvě děti, Jael a Omriho. Jeho synovec Jonathan Lynn je filmař scenárista satirického sitcomu BBC, Jistě, pane premiére a Jistě, pane ministře.
[editovat] Knihy
- (1957) Voice of Israel. OCLC 332941
- (1959) The tide of nationalism. OCLC 371099
- (1968) My people: the story of the Jews. ISBN 0-394-72759-2
- (1972) My country; the story of modern Israel. ISBN 0-394-46314-5
- (1977) Abba Eban: an autobiography. ISBN 0-394-49302-8
- (1983) The new diplomacy : international affairs in the modern age. ISBN 0-394-50283-3
- (1984) Heritage : civilization and the Jews. ISBN 0-671-44103-5
- (1992) Personal witness : Israel through my eyes. ISBN 0-399-13589-8
- (1998) Diplomacy for a new century. ISBN 0-300-07287-2
[editovat] Odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Izrael |
[editovat] Poznámky
- V tomto článku je použit překlad textu z článku Abba Eban na anglické Wikipedii.
- ↑ Abba Eban [online]. Židovská agentura, [cit. 2008-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Abba Eban [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2008-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
[editovat] Externí odkazy
|
|||||||
|
|||||||
