Ben Cijon Dinur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ben Cijon Dinur
בן ציון דינור
Ben Cijon Dinur v říjnu 1951
Ben Cijon Dinur v říjnu 1951
Ve funkci:
8. října 1951 – 3. listopadu 1955
Předchůdce David Ben Gurion
Nástupce Zalman Aran

Narození 2. ledna 1884

Ruské impérium Chorol, Ruské impérium
(nyní Ukrajina)

Úmrtí 8. července 1973 (89 let)
Politický subjekt Mapaj
Kneset 1.

Ben Cijon Dinur (hebrejsky: בן ציון דינור, rodným jménem Ben Cijon Dinaburg; 2. ledna 18848. července 1973) byl sionistický aktivista, emeritní profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, historik, rabín a izraelský politik. V první polovině 50. let byl v pořadí čtvrtým izraelským ministrem školství.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Dinaburg se narodil ve městě Chorolcarském Rusku (dnešní Ukrajina) a vzdělání získal v litevských ješivách. Studoval v Telšské ješivě pod vedením Šimona Škopa jako student se začal zajímat o židovské osvícenecké hnutí haskala, a to prostřednictvím polemik roš ješivy, rabína Eliezera Gordona. V roce 1898 se přesunul do ješivy Slabodka a o dva roky později odcestoval do Vilniusu, kde byl ustanoven rabínem. Poté odešel do Ljubaviče, aby byl svědkem chabad-lubavičské větve chasidismu. V letech 1902 až 1922 se angažoval v sionistickém aktivismu a pedagogické činnosti, což vedlo v jeho krátké uvěznění carskými úřady. V roce 1910 se oženil s Bilhou Feingoldovou, kolegyní učitelkou z dívčí obchodní školy v Poltavě. V roce 1911 na dva roky odešel od své ženy a syna kvůli studiím na Berlínské univerzitě, kde studoval pod Semenem Ivanovičem Rostovzevem a Eugenem Taublerem. Další dva roky studoval na univerzitě v Bernu, kde pod vedením Rostovzeva sepsal svou dizertační práci o Židech v zemi izraelské za dob Římské říše. Vypuknutí první světové války jej donutilo odejít na Petrohradskou univerzitu. Kvůli bolševické Říjnové revoluci v roce 1917 však nakonec nezískal doktorský titul. V letech 1920 až 1921 pak přednášel na univerzitě v Oděse.[1]

V roce 1921 podnikl aliju do britské mandátní Palestiny v letech 1923 až 1948 působil jako učitel a později ředitel na učitelském semináři v Jeruzalémě. V roce 1936 se stal odborným asistentem přednášejícím moderní židovské dějiny na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V roce 1948 se na téže univerzitě stal profesorem a v roce 1952 pak emeritním profesorem. Jako historik popsal sionismus v diaspoře jako „širokou řeku, do níž se vlévají všechny malé potoky a potůčky židovského boje v průběhu dějin,“[2] a datoval jeho počátky do roku 1700, kdy, podle historických zdrojů odešla první vlna polských Židů do Jeruzaléma. Věřil, že „mesiášský neklid“ hrál v židovských dějinách klíčovou roli[3] a zavedl myšlenku meret ha-galut (doslova „vzpoura/revolta diaspory“).[4]

Poslancem izraelského parlamentu byl zvolen v prvních volbách v roce 1949 na kandidátní listině strany Mapaj a v průběhu třetí až šesté vlády (tedy v letech 1952 až 1955) působil jako izraelský ministr školství. Během svého působení v této funkci byl zodpovědný za přijetí zákona o státní vzděláním, který ukončil panující stranickou tendenčnost vzdělávacího systému. V letech 1953 až 1969 byl ředitelem muzea holocaustu Jad Vašem.[5]

Zemřel v roce 1973.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Dinur je dvojnásobným držitelem Izraelské ceny, jež vznikla z jeho iniciativy[4] v době, kdy stál v čele ministerstva školství. Uděleny mu byly v následujících kategoriích:
    • v roce 1958 za židovská studia[6]
    • v roce 1973 za školství[1][7]
  • V roce 1967 mu bylo rovněž uděleno ocenění Jakir Jerušalajim (Úctyhodný občan Jeruzaléma).[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Všechna uvedená díla byla vydána v hebrejštině. Uvedeny jsou jejich anglické názvy.

  • Lovers of Zion (1932–1934)
  • Our Rabbi Moshe Ben Maimon: His Life, Writings, Activities and Views (1935)
  • Simon Dubnow: for his 75th Birthday (1936)
  • Israel in its Land: From the First Days of Israel until the Babylonian Exile: Sources and Documents (1938)
  • Path Makers: Prominent Figures in the Sad History of the Return to Zion and the Renewal of Israel (1946)
  • The Changing of the Generations: Researches and Studies in the History of Israel from Early Modern Times (1955)
  • In Memory of Ahad Ha'Am (1957)
  • Values and Methods: Problems of Education (1958)
  • A Vanished World: Memories of a Way of Life” (Biography) (1958)
  • Remember: Issues of the Holocaust and its Lessons (1958)
  • Israel in Exile 2nd Edition (expanded) five volumes (1958)
  • Days of War and Revolution: Memories of a Way of Life (1961)
  • My Generation: Characteristics and Traits of Scholars and Educators, Public Personalities and Gate Keepers (1964)
  • Benjamin Zeev Herzl: the Man, his Path and Personality, his Vision and Activities (1968)
  • The Struggle of the Generations of Israel for its Land: from the Destruction of Betar until the Renewal of Israel (1975)
  • Generations of the Bible: Research and Studies to Understand the Bible and the History of Israel in that Period (1977)
  • Generations and Impressions: Researches and Studies in Israeli Historiography, its Problems and its History (1978)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ben-Zion Dinur na anglické Wikipedii.

  1. a b Ben-Zion Dinur [online]. Kneset, [cit. 2010-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. WISSE, Ruth R. The Brilliant Failure of Jewish Foreign Policy [online]. Židovská agentura, 2007-08-02, [cit. 2008-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MORGENSTERN, Arie. Dispersion and the Longing for Zion, 1240-1840 [online]. Židovská agentura, [cit. 2008-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b MAROM, Daniel. The Role of Jewish Studies Scholars in Early Zionist Education [online]. Mandel Foundation, [cit. 2008-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Encyclopaedia Judaica. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. Kapitola Dinur (Dinaburg), Benzion.  
  6. Israel Prize recipients in 1958 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. Israel Prize recipients in 1973 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. (hebrejsky) 
  8. Recipients of Yakir Yerushalayim award [online]. Město Jeruzalém. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]