Ben Cijon Dinur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ben Cijon Dinur
בן ציון דינור
Ben Cijon Dinur v říjnu 1951
Ben Cijon Dinur v říjnu 1951
Ve funkci:
8. října 1951 – 3. listopadu 1955
Předchůdce David Ben Gurion
Nástupce Zalman Aran

Narození 2. ledna 1884

Ruské impérium Chorol, Ruské impérium
(nyní Ukrajina)

Úmrtí 8. července 1973 (89 let)
Občanství Rusko a Izrael
Politický subjekt Mapaj
Kneset 1.
Ocenění Izraelská cena
Commons Kategorie Ben-Zion Dinur

Ben Cijon Dinur (hebrejsky: בן ציון דינור, rodným jménem Ben Cijon Dinaburg; 2. ledna 18848. července 1973) byl sionistický aktivista, emeritní profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, historik, rabín a izraelský politik. V první polovině 50. let byl v pořadí čtvrtým izraelským ministrem školství.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Dinaburg se narodil ve městě Chorolcarském Rusku (dnešní Ukrajina) a vzdělání získal v litevských ješivách. Studoval v Telšské ješivě pod vedením Šimona Škopa jako student se začal zajímat o židovské osvícenecké hnutí haskala, a to prostřednictvím polemik roš ješivy, rabína Eliezera Gordona. V roce 1898 se přesunul do ješivy Slabodka a o dva roky později odcestoval do Vilniusu, kde byl ustanoven rabínem. Poté odešel do Ljubaviče, aby byl svědkem chabad-lubavičské větve chasidismu. V letech 1902 až 1922 se angažoval v sionistickém aktivismu a pedagogické činnosti, což vedlo v jeho krátké uvěznění carskými úřady. V roce 1910 se oženil s Bilhou Feingoldovou, kolegyní učitelkou z dívčí obchodní školy v Poltavě. V roce 1911 na dva roky odešel od své ženy a syna kvůli studiím na Berlínské univerzitě, kde studoval pod Semenem Ivanovičem Rostovzevem a Eugenem Taublerem. Další dva roky studoval na univerzitě v Bernu, kde pod vedením Rostovzeva sepsal svou dizertační práci o Židech v zemi izraelské za dob Římské říše. Vypuknutí první světové války jej donutilo odejít na Petrohradskou univerzitu. Kvůli bolševické Říjnové revoluci v roce 1917 však nakonec nezískal doktorský titul. V letech 1920 až 1921 pak přednášel na univerzitě v Oděse.[1]

V roce 1921 podnikl aliju do britské mandátní Palestiny v letech 1923 až 1948 působil jako učitel a později ředitel na učitelském semináři v Jeruzalémě. V roce 1936 se stal odborným asistentem přednášejícím moderní židovské dějiny na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V roce 1948 se na téže univerzitě stal profesorem a v roce 1952 pak emeritním profesorem. Jako historik popsal sionismus v diaspoře jako „širokou řeku, do níž se vlévají všechny malé potoky a potůčky židovského boje v průběhu dějin,“[2] a datoval jeho počátky do roku 1700, kdy, podle historických zdrojů odešla první vlna polských Židů do Jeruzaléma. Věřil, že „mesiášský neklid“ hrál v židovských dějinách klíčovou roli[3] a zavedl myšlenku meret ha-galut (doslova „vzpoura/revolta diaspory“).[4]

Poslancem izraelského parlamentu byl zvolen v prvních volbách v roce 1949 na kandidátní listině strany Mapaj a v průběhu třetí až šesté vlády (tedy v letech 1952 až 1955) působil jako izraelský ministr školství. Během svého působení v této funkci byl zodpovědný za přijetí zákona o státní vzděláním, který ukončil panující stranickou tendenčnost vzdělávacího systému. V letech 1953 až 1969 byl ředitelem muzea holocaustu Jad Vašem.[5]

Zemřel v roce 1973.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Dinur je dvojnásobným držitelem Izraelské ceny, jež vznikla z jeho iniciativy[4] v době, kdy stál v čele ministerstva školství. Uděleny mu byly v následujících kategoriích:
    • v roce 1958 za židovská studia[6]
    • v roce 1973 za školství[1][7]
  • V roce 1967 mu bylo rovněž uděleno ocenění Jakir Jerušalajim (Úctyhodný občan Jeruzaléma).[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Všechna uvedená díla byla vydána v hebrejštině. Uvedeny jsou jejich anglické názvy.

  • Lovers of Zion (1932–1934)
  • Our Rabbi Moshe Ben Maimon: His Life, Writings, Activities and Views (1935)
  • Simon Dubnow: for his 75th Birthday (1936)
  • Israel in its Land: From the First Days of Israel until the Babylonian Exile: Sources and Documents (1938)
  • Path Makers: Prominent Figures in the Sad History of the Return to Zion and the Renewal of Israel (1946)
  • The Changing of the Generations: Researches and Studies in the History of Israel from Early Modern Times (1955)
  • In Memory of Ahad Ha'Am (1957)
  • Values and Methods: Problems of Education (1958)
  • A Vanished World: Memories of a Way of Life” (Biography) (1958)
  • Remember: Issues of the Holocaust and its Lessons (1958)
  • Israel in Exile 2nd Edition (expanded) five volumes (1958)
  • Days of War and Revolution: Memories of a Way of Life (1961)
  • My Generation: Characteristics and Traits of Scholars and Educators, Public Personalities and Gate Keepers (1964)
  • Benjamin Zeev Herzl: the Man, his Path and Personality, his Vision and Activities (1968)
  • The Struggle of the Generations of Israel for its Land: from the Destruction of Betar until the Renewal of Israel (1975)
  • Generations of the Bible: Research and Studies to Understand the Bible and the History of Israel in that Period (1977)
  • Generations and Impressions: Researches and Studies in Israeli Historiography, its Problems and its History (1978)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ben-Zion Dinur na anglické Wikipedii.

  1. a b Ben-Zion Dinur [online]. Kneset, [cit. 2010-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. WISSE, Ruth R. The Brilliant Failure of Jewish Foreign Policy [online]. Židovská agentura, 2007-08-02, [cit. 2008-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MORGENSTERN, Arie. Dispersion and the Longing for Zion, 1240-1840 [online]. Židovská agentura, [cit. 2008-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b MAROM, Daniel. The Role of Jewish Studies Scholars in Early Zionist Education [online]. Mandel Foundation, [cit. 2008-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Encyclopaedia Judaica. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. Kapitola Dinur (Dinaburg), Benzion.  
  6. Israel Prize recipients in 1958 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. Israel Prize recipients in 1973 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. (hebrejsky) 
  8. Recipients of Yakir Yerushalayim award [online]. Město Jeruzalém. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]