Židé v Polsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Přijetí Židů. Jan Matejko (1096)

Židovská komunita v Polsku dnes čítá asi 3500 členů, především seniorů. To je pouhý nepatrný zlomek mohutného židovského osídlení, které ještě v roce 1939 čítalo asi 3 miliony Židů, tj. 10 % obyvatel celého Polska. Jeho existenci ukončil holokaust a poválečná emigrace.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Holocaust v Polsku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Holocaust v Polsku.

Židé v Polsku představovali před 2. světovou válkou největší židovskou komunitu na světě čítající 3-3,3 miliony osob. Toto enormní osídlení bylo dáno zejména silnou migrací ve středověku. Židovská menšina byla loajální, ale neintegrovanou částí polské společnosti, jejíž členové byli v průměru bohatší a vzdělanější, než Poláci, což bylo příčinou určitého sociálního pnutí. To začalo gradovat ve 30. letech, po propuknutí hospodářské krize a smrti maršála Pilsudského, kdy Polsko stále silněji ovládané antisemitskou pravicí a antijudaistickou katolickou církví přijalo řadu protižidovských opatření, mezi něž patřilo omezení přístupu Židů na vysoké školy a do určitých povolání, zavedení tzv. lavicových ghett a podobně. Skutečnou katastrofou pro Židy v Polsku se stala okupace země nacistickým Německem, které postupně zahájilo masovou likvidaci všech Židů v Polsku.

Polsko mělo být zemí nejvíce postiženou šoa. Už v roce 1939 začala vznikat první ghetta, kam byli Židé nahnáni a ponecháni napospas hladomorům a nemocem, v roce 1941 zahájily činnost první vyhlazovací tábory, v nichž zemřela většina polských Židů. Řada Poláků využila situace a osobně se na likvidaci Židů podílela, někdy asistencí nacistům, výjimečně i jako iniciátoři a hlavních organizátoři pogromů. Na druhé straně tisíce polských rodin Židům pomáhaly[1], a to i přes brutální perzekuce ze strany nacistů (trest smrti za ilegální zásobování Židů potravinami a léky, vyvraždění celé usedlosti, v níž se Židé skrývali). Přes tisíc Poláků bylo pro tuto činnost povražděno nacisty[2] (Jad Vašem uznal posmrtně za spravedlivé mezi národy něco přes 700 z nich).

V roce 1942 vznikla legendární Rada pro pomoc Židům - Żegota, odbojová organizace Polské exilové vlády, která měla chránit Židy před holokaustem. Pomáhala jim se skrývat, zásobovala je a vyráběla pro ně falešné doklady. Společně s řadou dobrovolníků z řad obyvatel a s pomocí katolické církve, jejíž duchovní a řeholní společenství hráli klíčovou roli v ukrývání Židů, tato organizace zachránila tisíce až desetitisíce Židů. Světově proslulá se stala zejména činnost jejího dětského oddělení, které pod vedením Ireny Sendlerové zachránilo na 2500 dětí z Varšavského ghetta. Mimo ni pracovaly v Polsku i židovské odbojové a podzemní organizace. Země se stala hlavním dějištěm holokaustu (zemřelo zde asi 3,5 milionů Židů), ale též nejvýznamnějších evropských aktů odporu ze strany Židů, zejména povstání varšavského ghetta.

Následky holocaustu[editovat | editovat zdroj]

Během 2. světové války zahynulo asi 90 % židovské populace. Konce války se dožilo jen asi 300 tisíc polských Židů, z toho asi 2/3 v Polsku. Několik set jich bylo povražděno při poválečných pogromech, které byly často motivovány spíše ekonomickými hledisky, než antisemitismem (konkrétně faktem, že majetek Židů vracejících se z táborů byl již dávno zabrán Poláky, kteří jej v žádném případě nehodlali vracet). Velkou roli hrál i nástup komunistů, kteří se stavěli k Židům spíše nepřátelsky. Důvodem byla jednak snaha naklonit si ty z občanů, kteří se obohatili na židovském majetku, jednak fakt, že Żegota byla nekomunistický projekt. Většina Židů za této situace emigrovala buďto těsně po válce, či po propuknutí antisemitské kampaně, kterou komunisté zahájili v březnu 1968.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Judaism in Poland ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. k 1. 1. 2007 mělo Polsko podle údajů Jad Vašem nejvíce spravedlivých mezi národy ze všech států: 6004
  2. 1181 zabitých podle Waclawa Bielawského; viz http://www.savingjews.org/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARNAVI, Eli a kolektiv. Atlas univerzálních dějin židovského národa. Praha : Victoria Publishing, 1995. 299 s. ISBN 80-7187-013-7.  
  • DE LANGE, Nicolas. Svět Židů. Praha : Knižní klub, 1996. 240 s. ISBN 80-7176-325-X.  
  • KALETA, Petr. Židé ve východním Haliči: František Řehoř a poznání života haličských Židů v 19. století. Historický obzor, 2001, 12 (11/12), s. 260-265. ISSN 1210-6097.
  • TOMASZEWSKI, Jerzy; VALENTA, Jaroslav. Židé v české a polské občanské společnosti. Praha : Univerzita Karlova, 1999. 192 s. ISBN 80-85899-80-9. (česky, polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]