Šulamit Aloniová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šulamit Aloniová
שולמית אלוני
Shulamit Aloni.jpg
Ve funkci:
7. června 1993 – 18. června 1996
Předchůdce Šim'on Šitrit
Nástupce Benny Begin
Ve funkci:
7. června 1993 – 18. června 1996
Předchůdce Moše Šachal
Nástupce Limor Livnat
Ve funkci:
13. července 1992 – 11. května 1993
Předchůdce Zevulun Hammer
Nástupce Jicchak Rabin
Narození 29. listopadu 1928 (84 let)
Tel Aviv, Britský mandát Palestina (nyní Izrael)
Politický subjekt Ma'arach (1965-1967)
Strana práce (1967-1968)
Ma'arach (1968-1969, 1981-1984)
Rac (1974-1975, 1976-1981, 1984-1992)
Ja'ad-Hnutí za lidská práva (1975-1976)
Kneset 6., 8., 9., 10., 11., 12., 13.
Vzdělání Hebrejská univerzita

Šulamit Aloniová (hebrejsky: שולמית אלוני, rodným jménem Šulamit Adlerová, narozena 29. listopadu 1928) je izraelská politička a levicová aktivistka. Je prominentní členkou izraelského mírového tábora, zakladatelkou politické strany Rac a někdejší předsedkyní strany Merec. Během svého téměř čtyřicetiletého působení v izraelském parlamentu zastávala několik ministerských postů v izraelské vládě (jmenovitě například ministryně školství či ministryně vědy a umění) a byla členkou mnoha parlamentních výborů.

Obsah

Biografie [editovat]

Narodila se v Tel Avivu jako Šulamit Adlerová. Její matka byla švadlena a otec tesař, oba potomci polských rabínských rodin.[1] Během druhé světové války rodiče Šulamit poslali do internátní školy a sami vstoupili do Britské armády.[1] Jako mladá byla členkou socialisticko-sionistického mládežnického hnutí ha-Šomer ha-ca'ir a elitních úderných jednotek Palmach.[2] Během izraelské války za nezávislost v roce 1948 se zapojila do vojenských bojů o jeruzalémské Staré Město a byla zajata jordánskou armádou.[3]

Po vzniku Izraele pracovala Aloniová s dětskými uprchlíky a pomáhala založit školu pro děti imigrantů.[2] Pracovala jako učitelka a zároveň studovala právo na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.[2] V roce 1952 se provdala za Reuvena Aloniho a přestěhovala se do malého města Kfar Šmarjahu, kde žije dodnes.[1]

V roce 1959 vstoupila do strany Mapaj. V té době pracoval jako právnička a vedla vlastní rozhlasovou show Outside Working Hours, ve které se zabývala lidskými právy a právy žen.[1] Rovněž psala sloupky do řady novin.

Poslankyní Knesetu byla zvolena poprvé ve volbách v roce 1965 za stranu Ma'arach (alianci Mapaje a Achdut ha-avody). Následně založila Radu izraelských spotřebitelů, které po čtyři roky předsedala.[3] Ma'arach opustila po rozporech s tehdejší předsedkyní a premiérkou Goldou Meirovou v roce 1973 a založila novou stranu Rac (Hnutí za občanská práva).[2] Nová strana obhajovala reformu volebního systému a oddělení náboženství, státu a lidských práv. V parlamentních volbách v roce 1973 získala strana tři poslanecké mandáty. Rac poté vstoupil do Ma'arachem vedené koaliční vlády a Aloniová byla jmenována ministryní bez portfeje.[2] Krátce poté však rezignovala kvůli jmenování Jicchaka Rafa'ela členem vlády.[1] Poté, co se ke straně přidal nezařazený poslanec Arje Eli'av se strana nakrátko přejmenovala na Ja'ad-Hnutí za lidská práva, ale později se vrátila ke svému původnímu názvu.

Během 70. let se Aloniová pokoušela navázat dialog s palestinskými Araby v naději dosažení trvalého mírového uspořádání.[1] Během první libanonské války v roce 1982 založila Mezinárodní centrum pro mír na Blízkém východě.[2] Ve volbách v roce 1984 se strana Rac spojila s hnutím Mír nyní a Levicovým táborem Izraele a zvýšila tak své zastoupení v Knesetu na pět poslaneckých mandátů. Před volbami v roce 1992 Aloniová vedla stranu Rac do koalice se stranami Šinuj a Mapam. Tři strany vytvořily novou stranu Merec, jež ve volbách pod jejím vedením získala dvanáct poslaneckých mandátů.[1] Merec se stala součástí levicové koaliční vlády Jicchaka Rabina a Aloniová byla jmenována ministryní školství. Po zhruba roce však byla donucena rezignovat kvůli svým protináboženským vyjádřením.[1] Následně byla jmenována ministryní komunikací a ministryní vědy a umění a zmíněné funkce zastávala až do roku 1996, kdy odešla z politického života.

Politický aktivismus [editovat]

Šulamit Aloniová je členkou organizace Ješ Din založené v březnu 2005. Tato organizace věnující se lidským právům, je „tvořena dobrovolníky, kteří se organizují proti pokračujícímu porušování palestinských lidských práv na palestinských okupovaných územích.“[4]

Zastala se bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera, který v titulu své knihy Palestine Peace Not Apartheid použil v souvislosti s Izraelem slova apartheid.[5] Později dodala, „Nesnáším, když se skrývají věci, které by měly být vyneseny na denní světlo.“

Ocenění [editovat]

V roce 1998 byla Aloniové Asociací pro lidská práva v Izraeli udělena cena Emil Grunzweig Human Rights Award. V roce 2000 ji byla udělena Izraelská cena za její celoživotní jednání a mimořádný přínos izraelské společnosti.[6][7] V roce 2005 byla v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet zvolena 57. největším Izraelcem všech dob.[8]

Dílo [editovat]

  • Democracy in Shackles (Demokratia be'azikim‎‎), Am Oved (hebrejsky)

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shulamit Aloni na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Shulamit Aloni (1928- ) [online]. Židovská agentura, [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f TERNER, Erich. Dějiny Státu Izrael. Pardubice : Kora, 1991. 262 s. ISBN 80-901092-0-9. s. 250.  
  3. ↑ a b Shulamit Aloni [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael, [cit. 2010-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ About Us [online]. Yesh Din, [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ALONIOVÁ, Šulamit. Yes, There is Apartheid in Israel [online]. Counterpunch, 2007-01-08, [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Israel Prize Official Site – Recipient’s C.V. [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. ↑ Israel Prize Official Site – Judges' Rationale for Grant to Recipient [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. ↑ הישראלי מספר 1: יצחק רבין [online]. Ynet, 2005-05-11, [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy [editovat]

Ministři komunikací Izraele
Nurok (1952) · Burg (1952–58) · Barzilaj (1958–59) · Minc (1960–61) · Sason (1961–67) · Ješa'jahu (1967–69) · Rimalt (1969–70) · Peres (1970–74) · Uzan (1974) · Rabin (1974–75) · Uzan (1975–77) · Begin (1977) · Amit (1977–78) · Moda'i (1979–80) · Aridor (1981) · Cipori (1981–84) · Rubinstein (1984–87) · Ja'akovi (1987–90) · Pinchasi (1990–92) · Šachal (1992–93) · Aloniová (1993–96) · Livnat (1996–99) · Ben Eliezer (1999–2001) · Rivlin (2001–03) · Šaron (2003) · Olmert (2003–05) · Icik (2005) · Hirschson (2006) · Atias (2006–2009) · Kachlon (2009–2013) · Erdan (2013–současnost)
Ministři vědy a technologie Izraele
Ne'eman (1982–84) · Pat (1984–88) · Weizman (1988–90) · Ne'eman (1990–92) · Rubinstein (1992) · Šitrit (1992–93) · Aloniová (1993–96) · Begin (1996–97) · Netanjahu (1996–97) · Ejtan (1997–98) · Šalom (1998–99) · Barak (1999) · Vilnaj (1999–2001) · Sandberg (2003–04) · Šalgi (2004) · Brailovsky (2004) · Vilnaj (2005) · Bar-On (2006) · Pines-Paz (2006) · Madžádala (2007–09) · Hershkowitz (2009–2013)
Ministři školství Izraele
Šazar (1949–50) · Remez (1950–51) · Ben Gurion (1951) · Dinur (1951–55) · Aran (1955–60) · Eban (1960–63) · Aran (1963–69) · Alon (1969–74) · Jadlin (1974–77) · Hammer (1977–84) · Navon (1984–90) · Hammer (1990–1992) · Aloniová (1992–93) · Rabin (1993) · Rubinstein (1993–96) · Hammer (1996–98) · Levy (1998–99) · Sarid (1999–2000) · Barak (2000–01) · Livnatová (2001–06) · Šítrit (2006) · Tamirová (2006–09) · Sa'ar (2009–2013) · Piron (2013–současnost)
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šulamit_Aloniová&oldid=10058496“