Alija

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Alija (hebrejsky עלייה‎‎, doslova „cesta vzhůru“, „výstup“)[1] je souhrnný název pro židovskou imigraci do Palestiny a od roku 1948 do Státu Izrael. Židé hovoří o „návratu do domova svých otců“.

Alija před vznikem Státu Izrael[editovat | editovat zdroj]

První alija (18811903)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku První alija.

V letech 1881–1914 došlo k sérii 223 protižidovských pogromů v Rusku. Velké množství Židů (kolem 3,5 milionu)[2] tehdy před pogromy uteklo. Kolem 2 milionů[3] jich odešlo do Ameriky s nadějí na lepší život. Jedna část z těchto emigrantů směřovala ale do Palestiny. Byla to tzv. První alija. Předpokládá se, že se v té době usídlilo v Palestině asi 25[4] až 35 tisíc[5] Židů pocházejících především z Ruska a Jemenu.

V roce 1882 se v okolí Safedu usadili rumunští Židé a založili tam kolonii Roš Pina (130 rodin) a poblíž Haify kolonii Zichron Ja'akov. Mezitím ruští Židé z Charkova založili kolonii Rišon le-Cijon (10 rodin). Nově vzniklé osady měly zemědělský ráz a fungovaly na principu plné soběstačnosti.

V roce 1885 byla založena kolonie Gedera.

V roce 1903 v židovské osadě Chovevej Cijon započal svou životní pouť Aharon David Gordon. Zabýval se výzkumem v oblasti zemědělství.

Druhá alija (19041913)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Druhá alija.

V letech 19041913 přichází do Palestiny druhá vlna židovských imigrantů vedených socialisticko - sionistickými ideály z východní Evropy, kteří po potlačení revoluce v roce 1905 a řadě pogromů provázející zmatky po této revoluci přijali Herzlovy teorie. Předpokládá se, že v tomto období přišlo do Palestiny kolem 40 tisíc Židů pocházejících převážně z Ruska, Polska a Jemenu.[6]

V novém prostředí se rodí myšlenka kibuců, společné práce na společném majetku bez individuálního vlastnictví. Prvním kibucem byla Deganija založená v roce 1908 v Galileji. Vznikaly další osady, mimo jiné v roce 1909 Tel Aviv. V roce 1905 vzniká v Herzliji první hebrejská škola. V roce 1908 Židé získali od turecké správy politická práva. V tom samém roce také Eliezer Ben Jehuda zahajuje vydávání první hebrejské encyklopedie Thesaurus totius hebraitatis. V roce 1909 vzniká v osadě Sedžera v Dolní Galileji židovská organizace ha-Šomer, určená pro obranu židovského osídlení. V roce 1912 je položen základní kámen Technologického institutu Technion (dokončen v roce 1924).

V roce 1914 je v Palestině již 43 židovských kolonií, z toho 14 kibuců.

Třetí alija (19191923)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Třetí alija.

Třetí vlna židovských přistěhovalců byla tvořena Židy převážně z Ruska, Polska, Rumunska a Litvy. Odhaduje se že třetí alija byla tvořena 35 tisíci přistěhovalci.[7]

Za symbolický začátek třetí aliji je považováno připlutí lodi Roselan do přístavu Jaffa 19. prosince 1919. V tomto období se Palestina stává britským mandátním územím. Navíc Balfourova deklarace z listopadu 1917 zaručovala, že se Palestina stane židovským domovem.

V Jizre'elském údolí byla z peněz Židovského národního fondu zakoupena další půda. Ta byla melioracemi a rekultivacemi upravena pro výstavbu osad. Zde byl založen např. kibuc Bejt Alfa.

V roce 1920 byla založena Hagana.

Čtvrtá alija (19241928)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Čtvrtá alija.

Čtvrtou vlnu imigrantů do Palestiny tvořili především Židé z Polska (62 tisíc z 80 tisíc celkového počtu), kteří prchali před diskriminačními zákony.[8] Dále to byli Židé ruští, rumunští, litevští, ale i jemenští a iráčtí.

Z Polska odcházela především židovská buržoazie; řemeslníci a drobní podnikatelé. Jejich příchod do Palestiny znamenal silný impuls pro rozvoj. Stavěly se přístavy, rozvíjel se obchod, zakládaly se školy.

1. května 1925 byla v Jeruzalémě založena Hebrejská univerzita. Otevřel ji lord Arthur Balfour. Prvním rektorem se stal dr. Judah Magnes.

Pátá alija (19301939)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pátá alija.

Pátá vlna imigrantů do Palestiny byla tvořena především Židy z Německa prchajícími před nacismem (100 tisíc z celkového počtu 250 tisíc).[9] Většinou se jednalo o inteligenci (lékaře, právníky, profesory), podnikatele a řemeslníky. Židovští umělci z Německa vytvořili nový základ pro místní umění. Hudebníci např. založili Palestinský filharmonický orchestr.

V říjnu roku 1933 započaly arabské demonstrace proti britské politice v Palestině a proti narůstající židovské imigraci. V listopadu téhož roku političtí představitelé Arabů předali Britům memorandum požadující založení arabského demokratického státu v Palestině, úplný zákaz židovské imigrace a zákaz prodeje půdy Židům. Zároveň setkání učených znalců Koránu pohrozilo uvalením klatby na každého Araba, který půdu prodá Židům.

Výsledkem arabských nepokojů v roce 1936 bylo rozhodnutí Židů o vybudování vlastního přístavu v Tel Avivu, nezávislého na přístavu v Jaffě. To navíc znamenalo narůstající hospodářskou izolaci Židů od Arabů.

Alija Bet[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Alija Bet.

Alija Bet byl název pro židovskou imigraci do Palestiny v průběhu II. světové války. Název Alija Bet (Bet je druhé písmeno hebrejské abecedy) je odvozen od druhé vlny, která, na rozdíl od Alija Alef (Alef je první písmeno hebrejské abecedy) z let 1881–1939 byla imigrací nezákonnou a probíhala přes zákaz britské správy.

Alija Bet probíhala v letech 19411947. Jednalo se vesměs o Židy, kterým se podařilo uprchnout před holokaustem v Evropě.

Alija Bet probíhala většinou po moři. Během uvedeného období došlo k několika neštěstím:

  • 12. prosince 1940 se během bouře potopila bulharská loď Tsar Krum. Z 327 lidí přítomných na palubě jich přežilo 223, z toho 66 dětí. Byli převezeni do Istanbulu a odtamtud deportováni do Bulharska.
  • 24.ledna 1942 byla loď Struma potopena sovětskou ponorkou SC-213. Struma plula pod panamskou vlajkou. Nikdo nepřežil.
  • 3. srpna 1944 byla loď Mafkura potopena německou ponorkou. Z 350 lidí se jich zachránilo 5.

V červenci 1947 britské válečné lodě zadržely u břehů Palestiny loď Exodus 1947 s 4,5 tisíci židovských uprchlíků na palubě. Uprchlíci byli donuceni vrátit se (na jiných lodích) do Marseille ve Francii. Poté pluli do Hamburku v Německu, kde policie donutila Židy lodě opustit. Případu uprchlíků z lodi Exodus se dostalo celosvětové pozornosti.

Alija po vzniku Státu Izrael[editovat | editovat zdroj]

Marocká alija (19561961)[editovat | editovat zdroj]

Počátkem roku 1955 začaly do Izraele přicházet zprávy o zhoršující se situaci Židů v zemích Magrebu (Maroko, Alžírsko, Tunis). Předpokládalo se, že tyto země v dohledné době získají nezávislost na Francii a arabský nacionalismus (podporovaný Násirem) by mohl ohrozit židovské komunity v těchto zemích. Proto byl izraelskou vládou v srpnu 1955 zřízen tým Mosadu s operační základnou v Paříži mající za úkol budovat v Maroku základny pro židovskou sebeobranu.

Začátkem roku 1956 vznikla v Maroku židovská organizace Misgeret (česky: Rámec), která měla za úkol cvičit dobrovolníky určené k ochraně židovských osad a k organizování imigrace do Izraele (aliji). V září roku 1956 došlo k zastavení legální imigrace Židů z marocké strany. V Maroku se jich v té době nacházelo více jak 100 tisíc.

V období Suezské krize koncem roku 1956 se očekávaly pogromy proti židovskému obyvatelstvu ze strany Arabů, ke kterým nedošlo. Ilegální imigraci nyní prostřednictvím Misgeret prováděl Mosad. Zpravodajcům z Misgeretu se podařilo úspěšně infiltrovat marockou tajnou policii. Díky zprávám informátorů byl Misgeret předem informováni o připravovaných zátazích proti svým členům.

Imigranti byli z Maroka vyváženi pomocí starých francouzských nebo padělaných marockých pasů. Imigranti byli odváženi přes španělské enklávy Ceuta a Melilla a britský Gibraltar do Marseille za aktivní pomoci britských, španělských a francouzských úřadů. V roce 1960 izraelský Mosad koupil parník Pisces, na němž marocké Židy převážel přímo do Gibraltaru. Loď uskutečnila dvanáct plaveb, při třinácté ztroskotala. Zahynulo celkem 43 lidí. Následně bylo marockou tajnou policií zatčeno a mučeno 20 příslušníků Misgeret (jeden z nich na následky mučení zemřel). Jako odpověď Izrael ukončil utajování imigrace a zahájil rozsáhlou veřejnou kampaň.

21. února 1961 zemřel marocký král Muhammad V.. Jeho nástupce, Hassan II. povolil vydávání hromadných pasů, díky kterým v letech 1961 - 1963 opustili všichni Židé Maroko.[10]

Egyptská alija (1956)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1956, v době Suezské krize existovaly v Izraeli obavy, že se egyptští Židé stanou cílem odplaty arabského obyvatelstva za spoluúčast židovského státu na invazi.

V listopadu 1956 navázali agenti Mosadu kontakt se zástupci židovské obce v Port Saidu a vyzvali je k sestavení seznamu osob majících zájem o emigraci z Egypta. Izrael následně vyslal pro tyto osoby dvě námořní plavidla, která egyptské Židy (za pomoci francouzských vojáků) dopravily do Izraele.[11]

Tuniská alija (1956)[editovat | editovat zdroj]

Podnětem k emigraci Židů se staly boje mezi francouzskou a tuniskou armádou o francouzskou námořní základnu poblíž města Bizerta. Židovští usedlíci (1200 lidí) se obávali, že se po stažení francouzské armády stanou cílem arabské pomsty. Většina židů opustila město díky tomu, že měla francouzské pasy, zbytek (asi 300 lidí) Mosad evakuoval. Transport probíhal na francouzských válečných plavidlech a byl střežen francouzskými výsadkáři.[12]

Sovětská a postsovětská alija[editovat | editovat zdroj]

Argentinská alija[editovat | editovat zdroj]

Francouzská alija[editovat | editovat zdroj]

Severoamerická alija[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1990[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny 90. let podniká do Izraele aliju stálý proud jihoafrických, amerických a francouzských Židů, či Židé z těchto zemí v Izraeli zakupují nemovitosti pro možnou budoucí imigraci. Zejména francouzští Židé v Izraeli skupují nemovitosti kvůli vzestupu antisemitismu ve Francii v posledních letech.[13][14]

Židé z Indie, označovaní jako Bnej Menaše, kteří byli uznáni jako potomci desátého ztraceného izraelského kmene, jsou objektem kontroverzí, avšak od poloviny 90. let počet těch z nich, kteří provedli aliju stále stoupá.[15]

Organizace jako Nefeš be-nefeš a Šavej Jisra'el pomáhají lidem s alijou jak finanční pomocí, tak asistencí například při hledání práce, studiu hebrejštiny a asimilaci s izraelskou kulturou.

V roce 2007 přinesl deník Haaretz informaci, že v letech 2005 až 2006 došlo k 9% poklesu olim. Podle deníku „v roce 2006 do Izraele imigrovalo pouze 19 264 lidí, což je o 9 procent méně než v roce 2005. Jedná se o nejnižší počet imigrantů od roku 1988.“[16]

Tento rekord byl překonán v roce 2007, kdy byl počet olim pouze 18 127. Pouze 36 % z těchto nových imigrantů byly osoby ze zemí bývalého Sovětského svazu (v 90. letech představovali imigranti ze zemí bývalého SSSR téměř 90 %), zatímco počet imigrantů ze zemí jako je Francie či USA je stálý.[17]

Podle statistik podniklo v roce 2009 aliju ze severoamerických zemí nejvíce Židů od roku 1983. Celkem se jednalo o zhruba 3800 olim.[18]

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

V následující tabulce je uveden počet imigrantů do Izraele v letech 1919 až 2006.[19] Tabulka řadí olim podle let a podle zemí, kde se narodili. (Pro rok 2006 je nadto uvedena i poslední země pobytu).

oblast 2006 LCR 2006 COB 2005 2000–2004 1990–1999 1980–1989 1972–1979 1961–1971 1952–1960 1948–1951 1919–1948 celkem
Asie - celkem 1 777 1 261 2 239 8 048 61 305 14 433 19 456 56 208 37 119 237 704 40 895 478 668
Afghánistán Afghánistán 0 0 2 0 0 57 132 516 1 106 2 303 4 116
Čína Čína 10 14 4 16 192 78 43 96 217 504 1 164
Indie Indie 304 308 61 211 1 717 1 539 3 497 13 110 5 380 2 176 27 999
Irák Irák 11 11 12 50 0 111 939 3 509 2 989 123 371 130 992
Írán Írán 74 90 146 449 0 8 487 9 550 19 502 15 699 21 910 75 833
Izrael Izrael 0 192 105 69 954 288 507 1 021 868 411 4 415
Libanon Libanon 0 7 8 4 0 179 564 2 208 846 235 4 051
Jemen Jemen 9 10 4 3 0 17 51 1 066 1 170 48 315 50 636
SSSR SSSR (asijský) 1 287 533 1 814 7 069 49 524 58 940
Sýrie Sýrie 0 0 4 16 0 995 842 3 121 1 870 2 678 9 526
ostatní 14 26 18 29 7 362 594 213 349 103 1 254 9 948
Afrika - celkem 3 801 4 508 4 518 2 912 48 558 28 664 19 273 164 885 143 485 93 282 4 041 514 126
Alžírsko Alžírsko 0 275 280 131 1 317 1 830 2 137 12 857 3 433 3 810 26 070
Egypt Egypt
Súdán Súdán
0 19 17 15 176 352 535 2 963 17 521 16 024 37 622
Etiopie Etiopie 3 595 3 595 3 573 2 213 39 651 16 965 306 98 59 10 66 470
JAR JAR 114 139 135 202 2 918 3 575 5 604 3 783 774 666 17 796
Libye Libye 0 3 3 6 0 66 219 2 466 2 079 30 972 35 814
Maroko Maroko 53 233 284 205 2 623 3 809 7 780 130 507 95 945 28 263 269 649
Tunisko Tunisko 32 236 218 125 1 251 1 942 2 148 11 566 23 569 13 293 54 348
ostatní 6 8 8 15 888 125 544 645 105 244 2 582
Evropa - celkem 9 872 10 063 10 736 46 516 812 079 70 898 183 419 162 070 106 305 332 802 377 381 2 112 269
Belgie Belgie 91 78 70 102 891 788 847 1 112 394 291 4 573
Bulharsko Bulharsko 22 19 38 199 3 673 180 118 794 1 680 37 260 43 961
Československo Československo 16 26 15 61 479 462 888 2 754 783 18 788 24 256
Francie Francie 2 411 1 781 1 836 842 10 443 7 538 5 399 8 050 1 662 3 050 40 601
Itálie Itálie 42 37 35 40 595 510 713 940 414 1 305 4 589
Jugoslávie Jugoslávie 25 26 7 98 1 894 140 126 322 320 7 661 10 594
Maďarsko Maďarsko 63 63 108 180 2 150 1 005 1 100 2 601 9 819 14 324 31 350
Německo Německo 112 87 112 177 2 150 1 759 2 080 3 175 1 386 8 210 19 136
Nizozemsko Nizozemsko 50 45 36 30 926 1 239 1 170 1 470 646 1 077 6 639
Polsko Polsko 36 90 94 169 2 765 2 807 6 218 14 706 39 618 106 414 172 881
Rakousko Rakousko 12 12 24 23 317 356 595 1 021 610 2 632 5 590
Rumunsko Rumunsko 50 76 107 330 5 722 14 607 18 418 86 184 32 462 117 950 275 856
Řecko Řecko 3 8 7 6 121 147 326 514 676 2 131 3 936
Spojené království Spojené království 594 506 341 318 4 851 7 098 6 171 6 461 1 448 1 907 29 101
SSSR SSSR (evr.) 6 185 7 069 7 763 43 801 772 239 29 754 137 134 29 376 13 743 8 163 1 049 042
Španělsko Španělsko 33 20 23 16 242 321 327 406 169 80 1 604
Švýcarsko Švýcarsko 85 69 52 71 904 706 634 886 253 131 3 706
Turecko Turecko 67 70 61 131 1 095 2 088 3 118 14 073 6 871 34 547 62 054
Skandinávie 36 34 35 41 1 071 1 178 903 886 131 85 4 364
ostatní 6 17 33 12 646 303 252 412 91 1 343 3 109
Amerika/Oceánie - celkem 3 813 3 437 3 687 21 718 33 367 39 369 45 040 42 400 6 922 3 822 7 754 211 329
Argentina Argentina 293 299 413 9 917 8 886 10 582 13 158 11 701 2 888 904 59 041
Austrálie Austrálie
Nový Zéland Nový Zéland
66 44 53 68 1 017 959 1 275 833 120 119 4 488
Brazílie Brazílie 232 226 278 225 1 937 1 763 1 763 2 601 763 304 9 860
Chile Chile 61 56 77 85 521 1 040 1 180 1 790 401 48 5 198
Kanada Kanada 228 210 214 163 1 717 1 867 2 178 2 169 276 236 9 030
Kolumbie Kolumbie 142 179 154 54 545 475 552 415 0 0 2 374
Mexiko Mexiko 72 76 56 70 916 993 861 736 168 48 3 924
Paraguay Paraguay 4 3 6 7 21 62 73 210 42 0 424
Uruguay Uruguay 73 76 107 105 724 2 014 2 199 1 844 425 66 7 560
USA USA 2 159 1 809 1 706 1 098 15 480 18 904 20 963 18 671 1 553 1 711 81 895
Venezuela Venezuela 134 98 84 62 319 180 245 297 0 0 1 285
střední Amerika 91 120 77 102 125 8 104 129 43 17 725
ostatní 258 241 462 94 1 159 522 500 1 125 91 327 4 521
neznámí 6 0 3 4 419 469 394 911 3 307 20 014 52 786 78 307
celkem 19 269 19 269 21 180 60 647 956 319 153 833 267 580 427 828 297 138 687 624 482 857 3 374 275
Poznámka: COB = země, kde se dotyční narodili, LCR = poslední země, kde dotyční žili

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  • V tomto článku byly použity překlady textů z článků Aliyah na anglické Wikipedii a Alija na polské Wikipedii.
  1. Alija [online]. Holocaust.cz, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online.  
  2. Industrial Revolution [online]. Univerzita Leiden, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The Jazz Singer and Bread Givers: Background - On life of the Eastern European Jew in Europe [online]. Messiah College, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. New Aliyah - Modern Zionist Aliyot (1882 - 1948) [online]. Židovská agentura, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. The First Aliyah [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. The Second Aliyah (1904-1914) [online]. Ministry of immigrant absorbtion, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The Third Aliyah (1919-1923) [online]. Ministry of immigrant absorbtion, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. The Fourth Aliyah [online]. Jewish Virtual Library, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. The Fifth Aliyah (1929-1939) [online]. Ministerstvo pro absropbci přistěhovalců Státu Izrael, [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. BLACK, Ian; MORRIS, Benny. Mossad, izraelské tajné války. Praha : Jota, 2001. ISBN 80-7217-392-8. S. 191-197.   [Dále jen: Mossad, izraelské tajné války.]
  11. Mossad, izraelské tajné války. S. 197-198
  12. Mossad, izraelské tajné války. S. 198-199
  13. USATODAY.com - As attacks rise in France, Jews flock to Israel
  14. French Jews invest in old Tel Aviv neighborhood - Israel Money, Ynetnews
  15. Nefesh B Nefesh [online]. nbn.com, [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
  16. Aliyah sees 9% dip from 2005 by Moti Bassok
  17. [1]
  18. 2009 a record year in North American aliyah [online]. Ynetnews, 2010-01-02, [cit. 2010-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. http://www.cbs.gov.il/shnaton58/download/st04_04.xls

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]