Charkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Charkiv / Charkov
Харків / Харьков
Náměstí Svobody s areálem Gospromu
Náměstí Svobody s areálem Gospromu
Charkiv / Charkov – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 152 m n. m.
Stát: Ukrajina
Oblast: Charkovská oblast
administrativní dělení: 9 rajónů
Charkov
Red pog.png
Charkov
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 306,0 km²
počet obyvatel: 1 463 174 (2006)
hustota zalidnění: 4871,0 obyv. / km²
etnické složení: Ukrajinci (cca 70 %), Rusové
náboženské složení: Pravoslavné křesťanství
správa
starosta: Genadij Kernes
oficiální web: http://www.city.kharkov.ua/
telefonní předvolba: +380 572
PSČ: 61001

Charkov (ukrajinsky Харків / Charkiv; rusky Харьков) je druhé největší město Ukrajiny (žije zde 1 463 000 obyvatel). Leží v severovýchodní části země poblíž hranic s Ruskem; je centrem Charkovské oblasti, historického ukrajinského kraje Sloboda a celého širšího regionu východní Ukrajiny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chrám Sv. Dimitrije v Charkově na kolorované pohlednici z 19. století.

Pevnostní město Charkov bylo založeno ukrajinskými kozáky roku 1656; mělo bránit jižní hranice Ruské říše; během 18. století ztratilo svůj vojenský význam, v roce 1765 se však stalo hlavním městem ruské části Ukrajiny. Roku 1805 zde byla založena první univerzita na území dnešní Ukrajiny. Rychlý rozvoj nastal koncem 19. století: s příchodem železnice se z Charkova stalo důležité průmyslové a obchodní centrum. V začátcích Sovětského svazu byl Charkov hlavním městem Ukrajinské SSR (19171934).

Na počátku třicátých let donutil hladomor plno obyvatel z venkova se přemístit do měst, do Charkova především; mnoho nepřeživších obyvatel bylo tajně pohřbeno na jednom z městských hřbitovů.

Během II. světové války se Charkov stal jedním z hlavních bojišť. Město bylo nejprve dobyto německou armádou a jejich spojenci, následně Rudou armádou, poté po druhé německou armádou (viz Druhá bitva o Charkov) a 23. srpna 1943 definitivně znovu dobyto Rudou armádou. Okolo 70% města bylo zničeno a desetitisíce obyvatel zemřely. Po II. světové válce přišel Charkov o primát největšího města Ukrajiny.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 měl Charkov 1 464 000 obyvatel s nadpoloviční většinou Ukrajinců, přičemž užívání ruštiny mírně převažuje nad ukrajinštinou; rozšířen je také suržyk. Po několik desítek let byl největším ukrajinským městem; nejrychleji rostl koncem 19. a začátkem 20. století. V roce 1926 měl 417 000 obyvatel; Ukrajinci tehdy tvořili 38 %, Rusové 38  %, Židé 19,5 %. Roku 1939 zde již žilo 833 000 osob. Pokles způsobený válkou byl rychle dohnán: v roce 1959 žilo v Charkově 953 000 lidí (Ukrajinci 48 %, Rusové 40 %, Židé 9 %). Podíl Rusů a Židů má klesající tendenci, naopak novými menšinami jsou Arméni a Vietnamci.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Významnou historickou památkou města je klášterní chrám z roku 1689, zbudovaný ve stylu ukrajinského baroka. Dále je zde několik převážně pravoslavných kostelů, sídlí zde však také římskokatolická Charkovsko-záporožská diecéze (založena 2002).

Nejvýraznější stavbou je zřejmě obří konstruktivistická budova Deržpromu, vystavěná ve 20. letech 20. století a známější spíše pod ruským názvem Gosprom, která dominuje Náměstí Svobody – zřejmě nejrozlehlejšímu náměstí v Evropě o ploše 12 ha.

Ve městě sídlí několik muzeí, Repinova galerie, filharmonie, z vysokých škol např. Charkovská státní univerzita, na níž studoval mj. zdejší rodák, rusko-americký astronom Otto von Struve. Z Charkova také pochází populární duo hudebníků 5'NIZZA.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Charkov je vedle Kyjeva a Lvova hlavním dopravním uzlem země. Hlavním tranzitním směrem je severojižní silniční a železniční tah Moskva – Charkov – Krym. Funguje zde mezinárodní letiště. Do Kyjeva jezdí dvakrát denně prestižní rychlík Stolyčnyj Ekspres. Železnice odtud vedou ve směrech: Poltava, Sumy, Lgov (Rusko), Belgorod (Rusko), Kup'jansk, Svjatohirsk, Lozova a Krasnohrad. V Charkově se nachází sídlo Jižní dráhy, jedné ze 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.

Město má poměrně rozvinutou síť MHD: charkovské metro, které funguje od roku 1975, doplnilo nedostačující tramvajovou a trolejbusovou síť. Dále jsou v provozu autobusy a maršrutky. Zajímavostí je místní dětská železnice a lanová dráha.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]