Černovice (Ukrajina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Černovice
Чернівці
Černovice – znak
znak
Černovice – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 248 m n. m.
stát: Ukrajina Ukrajina
oblast: Vlajka Černovické oblasti Černovická
administrativní dělení: 3 rajóny
Černovice na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 153 km²
počet obyvatel: 243 500 (2006)
hustota zalidnění: 1796 obyv. / km²
etnické složení: Ukrajinci (79,8 %); Rusové (11,3 %); Rumuni (4,4 %) a další
náboženské složení: pravoslavné křesťanství
správa
starosta: Mykola Fedoruk
oficiální web: http://www.city.cv.ua
telefonní předvolba: +380 37(2)
PSČ: 58000

Černovice (ukrajinsky Чернівці [černivci], rumunsky Cernăuți, jidiš טשערנאָװיץ [černovic], hebrejsky צ'רנוביץ, rusky Черновцы [černovcy], polsky Czerniowce, slovensky Černovce, německy Czernowitz/Tschernowitz, arménsky Չերնովից /Tschernowitz) je město ležící na úpatí Karpat, historická metropole Bukoviny na dnešní Ukrajině (dříve Rumunsko, Rakousko-Uhersko), správní středisko Černovické oblasti kulturní i hospodářské centrum širšího regionu, středisko několika národnostních menšin. Komplex Černovické univerzity, jejímž autorem je Josef Hlávka, je od roku 2011 zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Archeologické vykopávky odkryly v této lokalitě stopy neolitické osady. První písemné zmínky pocházejí z roku 1408, avšak opevněné sídlo zde existovalo už ve 12. století. Právě tmavá barva opevnění dala dle legendy městu jméno „Černovice“. V roce 1359 získal město a okolí kníže Bohdan I. a přičlenil ho k Moldavskému knížectví. V 16. a 17. století byla Bukovina a Besarábie dějištěm srážek tureckých a polských vojsk (Nedaleko leží Chotyn, kde byla svedena jedna z nejslavnějších bitev).

Roku 1775 získalo Bukovinu Rakousko-Uhersko a Černovice se tak staly hlavním městem jedné ze zemí pozdějšího Předlitavska. Během 19. století několikanásobně vzrostl počet obyvatel. V době probouzení ukrajinského národního povědomí a zejména po carském zákazu veřejného užívání ukrajinštiny na ruském území (většina Ukrajiny vč. Kyjeva) se Černovice spolu s Lvovem a Stanislavovem staly jedním z center ukrajinského jazyka, písemnictví a kultury; tehdy zde působila mj. spisovatelka Olha Kobyljanska a zrodila se tu též nynější ukrajinská hymna.

20. století přineslo mocenské zvraty a Černovice jednak několikrát připadly jinému státu (podobně jako Zakarpatská oblast), jednak přišly (alespoň částečně) o etnickou rozmanitost (zvláště po holocaustu). Tak se staly roku 1918 součástí Rumunska, r. 1940 součástí SSSR, 1941 opět Rumunska, 1944 znovu SSSR. Od roku 1991 patří samostatné Ukrajině.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Rok Počet obyvatel
1775 2 300
1832 11 000
1869 34 000
1900 65 800
1930 112 400
1941 78 800
1959 152 300
1984 238 000
2005 242 300

Černovice (potažmo celá Bukovina) vždy vynikaly pestrým národnostním složením a v minulosti též převahou židovského obyvatelstva.Z tradičních menšin je dodnes nejvýraznější rumunská, pro niž jsou Černovice historickým kulturním centrem. V roce 1999 zde byl otevřen rumunský generální konzulát.

Národnostní složení počátkem 20. století:
Židé 33%; Ukrajinci 19%; Němci 17%; Rumuni 15%; Poláci 15%.

Národnostní složení v roce 2001:
Ukrajinci 189 000 (79,8%); Rusové 26 700 (11,3%); Rumuni 10 500 (4,4%); Moldavané 3 800 (1,6%); Poláci 1 400 (0,6%); Židé 1 300 (0,6%); ostatní 2 900 (1,2%).

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Černovické divadlo
Tzv. Opilý kostel Sv. Mikuláše

Černovice: křižovatka kultur[editovat | editovat zdroj]

Díky své poloze, bohaté historii a etnické, jazykové i náboženské rozrůzněnosti byly Černovice odedávna prostředím, kde se dařilo kultuře, resp. kulturám; mezi světovými válkami byly místem, kde se "prolínaly i protínaly vlivy Západu a Východu v kumulaci až roztodivné. Členové tamější židovské enklávy psali a mluvili němčinou starorakouské provenience (…) Židovská menšina byla obklopena rumunským lidovým živlem a na západě oddělená od Vídně maďarským územím, zatímco z východu se intenzivně prosazoval slovanský, to jest ruský vliv. Na severozápadě Halič posilovala židovskou komunitu, ale i působení další slovanské větve, polské; na jihu Sedmihradsko, navozující dávnou spjatost s Tureckem, upevňovalo - díky své početné německé menšině - jazykovou čistotu."[1]

památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Univerzita (dle návrhu českého architekta Josefa Hlávky)
  • Černovická univerzita, netradičně vyhlížející cihlový komplex (vznikal v letech 1864-1882) od českého architekta Josefa Hlávky; ten zde užil zářivé barevné obklady, netradiční mozaiky, geometrické tvary byzantského stylu, mnoho komínů a věžiček. Působivá je zejména kaple.[2] Od roku 2011 je zapsán komplex na Seznamu světového dědictví UNESCO.
  • Hudebně dramatické divadlo Olhy Kobyljanské
  • Černovické regionální muzeum umění
  • Muzeum lidové architektury zaměřené na tradiční bukovinské domy a kostely
  • katolický Chrám Sv. Ducha s neoklasicistní fasádou a kupolí
  • roubený kostel Sv. Nikolaje z počátku 17. století
  • „Opilý“ kostel Sv. Nikolaje ze 30. let 20. století
  • cihlový Arménský kostel od Josefa Hlávky
  • Kalinivská tržnice

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Trolejbus před nádražím v Černovicích

Na rozdíl od většiny velkých ukrajinských měst nebyl v Černovicích v éře SSSR výrazněji zastoupen těžký průmysl; jsou zde zejména podniky dřevozpracující a textilní.

Přestože Černovice leží na významné trase spojující severovýchodní a jihovýchodní Evropu, dopravní infrastruktura není příliš rozvinutá. Všechny železniční tratě vycházející z Černovic jsou jednokolejné a neelektrifikované. Z nich nejdůležitější vede ze Lvova přes Ivano-Frankivsk, Kolomyji a Černovice dále do Rumunska. Další trať vedoucí na sever do města Ternopil je jedna z nejpomalejších: trasu dlouhou necelých 200 km ujede rychlík v průměru za 7 hodin. Osobní vlaky jezdí též do moldavské Oknice. Přes hraniční přechod ve Vadul Siret jezdí rychlík Moskva - Kyjev - Černovice - Suceava - Bukurešť - Sofie; jinak má význam spíše pro nákladní dopravu.

Do mnoha ukrajinských, rumunských a dalších měst jezdí z Černovic autobusy. Černovice mají i malé letiště, odkud létají spoje do Kyjeva.

Již roce 1897 vyjela v Černovicích první tramvaj; zdejší síť však neměla dlouhého trvání a kvůli členitosti terénu byla nahrazena autobusy a trolejbusy.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

osobnosti spjaté s městem[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ludvík Kundera, Vůně soli, kapitola Paul Celan; Olomouc 1996; str. 181
  2. Andrew Evans, Ukrajina, turistický průvodce. Brno 2005; str. 193

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu