Zpěvák
Zpěvák či pěvec je múzický umělec, který zpívá pomocí svého hlasu. Zpěvem se rozumí to, že hudebník hlasem interpretuje melodii a případný text. Širší význam slova má pojem vokalista. Takto označovaný hudebník může interpretovat i nemelodické zvuky, včetně mluveného slova nebo rapu.[zdroj?]
Obsah |
Dějiny[editovat]
Zpěváci v historii plnili nejen roli uměleckou, ale také (zejména) roli zábavní. O existenci a společenské úloze zpěváků – zvaných aiodos – informují již nejstarší literární prameny z doby antického Řecka (Ilias a Odysseia). V řecké mytologii byla jejich patronkou Múza Euterpé. Ve středověku byli šiřiteli kultury a zpráv.[1] Např. v tzv. jarmarečních či kramářských písních vyprávěli skutečné příběhy a události.[2] Jejich písně byly a jsou obrazem jazykové kultury společnosti.
Typologie[editovat]
Klasické dělení podle hlasů[editovat]
- Související informace naleznete v článku Druhy hlasů.
- mužské hlasy
- kontratenorista – mužský hlas zpívající zvláštní technikou, zvukem je podobný falzetu, vyšší než tenor
- tenorista – vysoko položený mužský hlas
- barytonista – střední mužský hlas
- basbarytonista – mužský hlas položený mezi basem a barytonem
- basista – nejnižší mužský hlas
- ženské hlasy
- sopranistka – nejvyšší ženský hlas
- mezzosopranistka – střední ženský hlas
- altistka – nejnižší ženský hlas
- kontraaltistka – výrazně nízký alt
Nonartificiální zpěváci[editovat]
Zatímco členění hlasů v operním zpěvu je historicky ustálené a kodifikované, v oblasti nonartificiální hudby (neumělecké; popové, jazzové, rockové) je členění mnohem volnější. K označením hlasů používaným hudebními kritiky patří např. „rockový chraplák“, „hardrockový ječák“, „popová kantiléna“. Zařazení zpěváka se děje obvykle podle žánru ve snaze o nalezení společných rysů jinak individuálního pěveckého projevu. Zatímco v současné „vážné“ hudbě existuje snaha o minimální zásahy do autorova díla, v populární hudbě se skladby mnohem více přizpůsobují konkrétnímu projevu zpěváka pomocí aranže.[3]
Popularita a soutěže zpěváků[editovat]
Obliba zpěváků a zpěvaček se projevuje v jejich umístění v různých anketách. V Československu, resp. v Česku je známá od roku 1971 anketa Zlatý slavík [4], resp. Český slavík [5]. V nich fanoušci hodnotí jak písně, tak zpěváky a zpěvačky. Mnozí zpěváci se zúčastňují prestižních soutěží před odbornou porotou za účasti publika a často i televize. Příkladem byla Bratislavská lyra, v novodobé historii Česko zpívá či Česko-Slovensko hledá SuperStar. Obdobné soutěže a ankety byly běžné v mnoha státech světa. [6]
Zastupování zpěváků[editovat]
Většina kvalitních zpěváků byla i je zastoupena některou z řady agentur, s nimiž uzavírají smlouvu. Ty jim sjednávají podmínky, za nichž vystupují na koncertech.
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ Dokladem šíření zpráv skrze zpěvákův přednes písně je např. tradiční píseň O nešťastné bitvě a porážce Uhrů od národa tureckého učiněné a o smrti velmi smutné a žalostivé slavné paměti krále Ludvíka Jeho Milosti z roku 1526, kterou zmiňuje na straně 15 ve své diplomové práci Jiří Vaculík
- ↑ BLAŽEK, Antonín. O našich písních kramářských. Národopisný Věstník Českoslovanský. 1926, roč. 18, s. 69-75. Dostupné online.
- ↑ TERYNGEROVÁ, Johana. Pěvecký projev v nonartificiální hudbě. Brno : PedF MU, 2012. Disertační práce. Dostupné online. Kapitola 5 Typologie zpěváků nonartificiální hudby, s. 84–85.
- ↑ DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha : Mladá Fronta, 1987. Kapitola Tabulky slávy VI., s. 227.
- ↑ OB. Po třinácti letech šok: Gotta vyhodil ze slavičího sedla Tomáš Klus [online]. 2012-11-24, rev. 2012-11-24, [cit. 2012-12-20]. Dostupné online.
- ↑ DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978. Praha : Mladá Fronta, 1987. Kapitola Tabulka slávy VII., s. 250.
