Falzet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Falzet, z italského falsetto [falˈsɛtto], je technika zpěvu, která (nejen mužskému) pěvci umožňuje zpívat nad rámec svého běžného rozsahu.

Technika falsetta je ve vážné hudbě či opeře používána velmi málo. Technika kontratenorů, kteří v operách či duchovní hudbě nahradili kastráty, spočívá v zužování hrtanu pomocí systému jeho svalů a nemá s falsettem pranic společného – ani co do jeho barvy (tembru). Falsetto je tvořeno párem „výčnělků“, které také nazýváme „falešné hlasivky“, umístěných v hrtanu nad hlasivkami. Proces fonace falsetta je velmi podobný fonaci hlasivek pravých. Falešné hlasivky se k sobě přibližují, a uzavírají tak cestu dechu podobně jako (pravé) hlasivky při fonaci. Tím pod nimi vzniká tlak, který je rozkmitává. Hlasivky (pravé) zůstávají při zpěvu falsetta v klidu, opomeneme-li jejich pohyby asociované s procesem dýchání. Falsetto je používáno především v populární hudbě. Neobyčejně populárním se stalo především v reggae (Cedric MytonThe Congos), soulu, RnB (Justin Timberlake) nebo hard rocku (King Diamond, Axl Rose či Ian Gillan).


Definice falzetu[editovat | editovat zdroj]

Už sám název „falzet“ je obecně těžké definovat. Autoři nejčastěji řadí falzet mezi hlasové registry. Garcia píše, že falzet je pouze dalším označením středního registru, zatímco třeba Tenducci říká, že by to mohl být hlavový tón. Van Broekhaven věří, že střední registr a falzet jsou dva naprosto rozdílné mechanismy[1]

Dva druhy falzetu[editovat | editovat zdroj]

V odborné literatuře se objevují minimálně dvě verze způsobu produkce falzetu. Jedna verze zní, že falzet je tvořen přiblížením a vibrací tzv. falešných hlasivek, zatímco „pravé“ hlasivky zůstávají otevřené. Druhá verze mluví o tom, že falzet produkují „pravé“ hlasivky, kdy jsou extrémně napnuty a dovřeny, tedy vibrují, jen zčásti[2][3]

Fyziologický proces při vytváření falzetu[editovat | editovat zdroj]

Modální hlas nebo modální rejstřík a rejstřík falzetu se liší především činností hlasivek. Vytváření modálního hlasu zahrnuje vibrace celých hlasivek, kdy se hlasivková štěrbina otevírá nejprve v dolní části a pak na v horní částí. Při vytváření falzetu ale vibrují pouze vazivové okraje hlasivek, přičemž tělo každé z hlasivek je relativně uvolněně. [4] K přechodu z modálního hlasu do falzetu dochází, když tělo každé z hlasivek nebo hlasivkového svalu se uvolní, což umožní krikothyroidním svalům natáhnout hlasivkové vazy. [5] William Vennard popisuje tento proces následovně:

Při uvolnění hlasivkových svalů umožňuje, aby mohly krikothyroidní svaly podélně působit velkým napětím na hlasivkové vazy. Toto napětí se může zvyšovat za účelem zvýšení tónu i poté, co bylo dosaženo maximální délky hlasivek. Toto ztenčí hlasivky tak moc, že rozdíl vertikální fáze začne být zanedbatelný. Hlasivkové svaly spadají se posunou na stranu hrtanu a vibrace se odehrávají téměř výhradně ve vazech.[6]

V modálním rejstříku můžeme pozorovat hlasivky (při pohledu s stroboskopem) se zcela dotýkat během každé vibrace, čímž se mezera mezi nimi úplně uzavírá, i když je to pouze na velmi krátkou dobu. Toto uzavření zastavuje unikající vzduch. Když v průdušnici stoupá tlak vzduchu v důsledku tohoto uzavření, hlasivky se rozevřou, zatímco hlasové procesy arytenoidní chrupavky zůstávají v apozici. Tohle vytváří oválnou mezeru mezi hlasivkami, takže jimi uniká vzduch a snížuje se tlak uvnitř průdušnice. Rytmické opakování tohoto pohybu vytváří tón.[7]

Schéma hlasivek: sliznice, vaz, hlasivkový sval
Glotální cyklus, falzet

Při falzetu ale můžeme pozorovat, jak jsou hlasivky odfouknuty od sebe a u netrénovaných zpěváků při falzetu trvale zůstane uprostřed mezi okraji hlasivek oválný otvor, kterým neustále uniká určitý objem vzduchu, dokud zpěvák zpívá falzetem. U zkušených kontratenorů se však sliznice hlasivek vzájemně zcela dotýká během každého vibračního cyklu. U tohoto hlasového rejstříku jsou arytenoidní chrupavky drženy v pevné apozici. Délka či velikost oválného otvoru nebo rozdělení mezi hlasivkami se může lišit, ale je známo, že se jeho velikost se zvětšuje, čím více se zvyšuje tlak vylačeného vzduchu.[7]

Hlasivky se skládají z elastické a tukové tkáně a jsou na povrchu pokryty o hrtanovou sliznicí, která je hlouběji podpírána nejvnitřnějšími vlákny thyroarytenoidního svalu. U falzetu se zdá, že nejkrajnější sliznicové okraje, tedy okraje nejdále od středu hlasivek, jsou jedinou částí hlasivek, která vibruje. Hmota, která odpovídá nejvnitřnější části svalu thyroarytenoidního svalu, zůstává nehybná.[7]

Někteří zpěváci pociťují svalovou úlevu, když přejdou z modálního rejstříku do falzetu.[7]

Výzkum ukázal, že ne všichni mluvčí a zpěváci vytvářejí falzet úplně stejným způsobem. Někteří mluvčí a zpěváci nechávají chrupavčitou část hlasivkové štěrbiny otevřenou (například při mutaci) a pouze přední dvě třetiny hlasových vazů se účastní vibrace. Výsledný zvuk, který je typický pro mnoho dospívajících, může být čistý a podobný flétně, ale kvalitou je obvykle měkký a anemický. U jiných se hlasivková štěrbina otevírá a zavírá po celé délce v každém cyklu. Ještě u jiných se objevuje jev známý jako damping, kdy se velikost glotálního otevření zmenšuje, jak tón stoupá, až do té míry, že se objeví pouze štěrbinka. Falzet objevující se u mutace je považován za neefektivní a slabý, ale existuje pouze málo informací o výhodách a nevýhodách ostatních dvou typů.[5]

Ženský falzet[editovat | editovat zdroj]

Ženy i muži jsou fyzicky schopni vytvářet falzetový hlas. Před vědeckými výzkumy uskutečněnými v padesátých a šedesátých letech dvacáteho století se všeobecně věřilo, že pouze muži jsou schopni vytvářet falzet. Jedním možným vysvětlením tohoto selhání při rozpoznávání ženského falzetu je, že když muži vytvářejí falzetový hlas, rozdíl mezi dynamickou úrovní falzetu a modálního hlasu je mnohem výraznější, zvláště podle změny barvy tón (témbru) než u ženského hlasu. To je částečně způsobeno rozdílem v délce a objemu hlasivek a rozdílu ve frekvenčních rozsazích.[8] Nicméně studie videonahrávek pohybu hrtanu prokazují, že ženy mohou a opravdu vytvářejí falzet a elektromyografické studie provedené několika předními logopedy a hlasovýmy pedagogy poskytují jen další potvrzení.[6]

Zatímco vědecké důkazy prokázaly, že ženy mají falzetový rejstřík, otázka „ženského falzetu“ narazila na odpor ze strany učitelů zpěvu.[5] Tento spor neexistuje ve vědeckých kruzích a argumenty proti existenci ženského falzetu nelze srovnávat s aktuálními fyziologickými důkazy. Někteří průkopníci hlasové pedagogiky jako Margaret Greenová a William Vennard rychle přijali současný vědecký výzkum v padesátých letech dvacátého století a zachytili biologický proces ženské fistule na film. Zašli ještě dál a začlenili tento výzkum do své pedagogické metody výuky zpěvaček.[8] Ostatní odmítli tuto myšlenku přijmout a odpor k pojmu ženského falzetu u některých učitelů zpěvu pokračoval i dlouho poté, co vědecké důkazy ukázaly existenci ženského falzetu.[5] Známý operní pěvec a hlasový učitel Richard Miller poukázal ve své publikaci z roku 1997 National Schools of Singing: English, French, German, and Italian, že zatímco německá škola hlasových učitelů do své pedagogické praxe do značné míry přijala myšlenku ženského falzetu, existuje rozkol v rámci anglických a francouzských škol a italská škola úplně odmítla myšlenky ženského falzetu.[9] ve své knize 2004 řešení pro zpěváky: Tools For Performers and Teachers. Miller řekl, že „je nelogické hovořit o ženském falzetu, protože žena není schopna vytvořit barvu hlasu ve vyšší oblasti, která se radikálně liší od kvalit ‚mezza voce‘ nebo ‚voce piena in testa‘ “.[10]

Ostatní autoři literatury o zpěvu varovali před nebezpečím neschopnosti uvědomit si, že ženy mají falzet. McKinney, který vyjádřil své znepokojení, že mnoho knih o umění zpěvu zcela ignoruje nebo jen rychle naznačí otázku ženského falzetu nebo trvají na tom, že ženy falzet nemají. McKinney tvrdí, že mnoho mladých zpěvaček nahrazuje falzetem horní část modálního hlasu.[5] Domnívá se, že tato neschopnost uznat ženský falzetový hlas vedla ke špatnému rozpoznání mladých kontraaltů a mezzosopránů jako sopránů, protože je pro tyto nižší typy hlasu snazší zpívat tessituru sopránu za pomoci falzetu.[5]

Hudební historie[editovat | editovat zdroj]

Tradice používání falzetu v západní hudba má velice hluboké kořeny. Jeho původ je obtížné dohledat vzhledem k nejasnostem v terminologii. Možná, že když autoři z 13. století rozlišovali mezi hrudními hrdelními a hlavovými rejstříky s (pectoris, guttoris, capitis), tak při používání pojmu capitis měli na mysli to, co se později začalo nazývat falzetem.[7] Od 16. století začal být pojem falzet v Itálii běžný. Lékař Giovanni Camillo Maffei ve své knize Discorso della voce e del modo d'apparare di cantar di garganta z roku 1562 vysvětlil, že když bas zpívá v rozsahu sopránu, tak se tento hlas nazývá „falzet“.[7] V knize G. B. Manciniho Pensieri e riflessioni z roku 1774 je falzet stavěn na stejnou úroveň jako „voce di testa“ ('hlavový hlas').[7]

Falzet používá kontratenor, aby mohl zpívat v rozsahu altu nebo občasně i sopránu, což byla norma ještě před tím, než mohly ženy zpívat v sborech. Falzet dnes občas používají odborníci na starou hudbu a pravidelně jej používají muži v britských katedrálních sborech, aby mohly zpívat altové pasáže.[11]

Existuje rozdíl mezi moderním použitím pojmu „hlavový hlas“ a jeho předchozím významem v období renesance jako druhem falzetu podle mnoha odborníků na zpěv.[zdroj?] Falzet může být zabarven nebo pozměněn, aby zněl jinak. Může mít klasický styl, aby zněl jako klasický kontratenor nebo se může zpívat v modernějším stylu.[12]

V opeře se věří, že u žen dochází k hrudnímu hlasu, střednímu hlasu a hlavovému hlasu.[13] Hlavový hlas u muže je podle Davida A. Clippingera s největší pravděpodobností odpovídá střednímu ženskému hlasu.[14] Tohle může znamenat, že hlavový ženský hlas je ekvivalentem mužského falzetu. Ačkoli v současné výuce někteří učitelé již nehovoří o středním hlasu, rozhodli se jej u mužů nazvat hlavovým hlasem. Falzet se obvykle nezapočítává klasickými puristy za součást hlasového rozsahu žádného hlasu kromě kontratenorů. Existují však výjimky, například Bariton-Martin, který využívá Existují však výjimky, například baryton-Martin, který využívá fistule (viz baryton).[15]

Falzet se po mnoho generací používá v mexických písních. V Mexiku byl jedním z největších zpěváků falsete Miguel Aceves Mejía, zpěvák a herec v zlatém věku mexické kinematografie, známý jako „Rey de Falsete“ nebo „král falzetu“. Zpíval více než tisíc písní jako například „La Malagueña, El Jinete, La Noche y Tú a La Del Rebozo Blanco“, z nichž mnohé využívaly falzet.[16]

Mnoho havajských písní obsahuje falzet. V havajském stylu falzetu, nazývaném „ka leo ki'eki'e“, zpěvák, většinou muž, zdůrazňuje přechody mezi rejstříky. Někdy zpěvák přehání přechod opakováním jako například jódlování. Stejně jako další aspekty havajské hudby, fistule se vyvinula z různých kombinací zdrojů, včetně předevropských havajských zpěvů, raně křesťanských písní a písní a jódlování imigrantských kovbojů imigrantů během vlády dynastie Kamehameha v devatenáctém století, kdy byli z Mexika přivezeni kovbojové, aby naučili havajany starat se o dobytek.[17]

Falzet se také běžné používá v africké lidové hudbě, zejména v Jižní Africe ve stylu „Mbube“ tradičně prováděném pouze mužskými sbory A cappella.[18]

Použití falzetu ve zpěvu[editovat | editovat zdroj]

Při absenci moderního vokálního školení zadržování objemu modálního hlasu bude v této oblasti tónů modální hlas hlasitější než stejné tóny ve falzetu.[19] Falzet, nicméně, zahrnuje méně fyzického úsilí zpěváka než modální hlas a při správném používání může umožnit některé z žádoucích efektů tónu.[5]

Falzetový hlas má řadu vysoce specializovaných použití v hudebním kontextu. Následující seznam obsahuje jeho nejběžnější využití:[5]

  • v rockové hudbě
  • v mužském R&B
  • u některých lyrických (irských) tenorů, folkových zpěváků a tak dále
  • v tzv. Barbershop music v USA pro tenory (není vždy nutný) a příležitostně u hlavních hlasů a barytonů v určitých úpravách.
  • v jódlování
  • pro komický efekt v operách a muzikálech
  • u falzetistů, sopranistů, mužských altů nebo kontratenorů
  • v mužském sboru, aby si první tenor zachová velmi náročnou tessituru.
  • u tónu, které jsou nad rozsahem modálního rejstříku
  • pro pianissimo, které by bylo obtížné provádět v modálním rejstříku
  • pro vokální rozvoj

Použití v mluveném projevu[editovat | editovat zdroj]

Schopnost mluvit falzetem mají téměř všichni muži i ženy. Použití falzetu je považováno za neobvyklé v normálním západním mluveném projevu a je nejčastěji používano humorně.[20] Avšak využívání falzetu při mluvě se liší podle kultury a jeho používání bylo studováno u Afroameričanů[21] a homosexuálů[22] v určitých kontextech. Jeho použití bylo také zaznamenáno na jihu USA .[23] Změny tónů přesahující do falzetu jsou také charakteristické pro britskou angličtinu.[24]

Někteří lidé, kteří hovoří často nebo neustále do falzetem, jsou logopedy označovány za případy trpící funkční dysfonií.[20] Falzet také popisuje momentální, ale často opakované kolísání hlasu vydávané oběma pohlavími, když se jim během dospívání postupně mění hlas. Tyto změny jsou nicméně zřejmé a dochází k nim častěji u chlapců než u dívek.[25] Neschopnost projít náležitou změnou hlasu se nazývá puberphonie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Brent Jeffrey Monahan, THE ART OF SINGING, A Compendium of Thoughts on Singing Published Between 1777 and 1927, ISBN 0-8108-1155-3, 1978, str. 149-150
  2. Brent Jeffrey Monahan, THE ART OF SINGING, A Compendium of Thoughts on Singing Published Between 1777 and 1927, ISBN 0-8108-1155-3, 1978, str. 149-151
  3. Christina Shewell, Voice Work, Art and Science in Changing Voices, ISBN 978-0-470-01992-4, str. 174
  4. Large, John(February–March 1972).  "Towards an Integrated Physiologic-Acoustic Theory of Vocal Registers". The NATS Bulletin 28: 30–35. 
  5. a b c d e f g h McKinney, James(1994). The Diagnosis and Correction of Vocal Faults. Genovex Music Group. ISBN 978-1565939400. 
  6. a b Vennard, William(1967). Singing: The Mechanism and the Technic. Carl Fischer. ISBN 978-0825800559. 
  7. a b c d e f g THE NEW GROVE Dictionary of MUSIC & MUSICIANS. Edited by Stanley Sadie, Volume 6. Edmund to Fryklund. ISBN 1-56159-174-2, Copyright Macmillan 1980.
  8. a b Greene, Margaret; Lesley Mathieson(2001). The Voice and its Disorders. John Wiley & Sons; 6th Edition. ISBN 978-1861561961. 
  9. Richard Miller(1997). National Schools of Singing: Angličtině, francouzštině, němčině a Italian. strašák Press, 115. 
  10. Miller, Richard. Solutions for Singers: Tools for Performers and Teachers (Oxford University Press, 2004), page 148
  11. Sadie, Stanley. 2001. „Alto.“ New Grove Dictionary of Music and Musicians, second edition, edited by Stanley Sadie and John Tyrrell. London: MacMillan Publishers.
  12. Review of Justin Timberlake: FutureSex/LoveSounds] by Christy Lemire - Associated Press - September 11, 2006 - "Timberlake's falsetto layering on top of one other as the songs build to their crescendos."
  13. The OXFORD DICTIONARY OF OPERA. JOHN WARRACK AND EWAN WEST, ISBN 0-19-869164-5
  14. Clippinger, David Alva(1917). The Head Voice and Other Problems: Practical Talks on Singing. Oliver Ditson Company, 24. Project Gutenberg etext.
  15. THE NEW GROVE Dictionary of MUSIC & MUSICIANS. Edited by Stanley Sadie, Volume 2. Back to Bolivia. ISBN 1-56159-174-2, Copyright Macmillan Publishers Limited 1980.
  16. diariosigloxxi.com
  17. Solie, Ruth A.(1993). Musicology and difference: gender and sexuality in music scholarship, 117. 
  18. Ingrid Monson(2003). The African Diaspora: A Musical Perspective. Psychology Press, 91. 
  19. Van den Berg, J.W.(December 1963).  "Vocal Ligaments versus Registers". The NATS Bulletin 19: 18. 
  20. a b Cooper, Morton(1973). Modern Techniques of Vocal Rehabilitation. Charles C. Thomas. 
  21. Nielsen, Rasmus."‘I ain’t Never Been Charged with Nothing!‘: The Use of Falsetto Speech as a Linguistic Strategy of Indignation", University of Pennsylvania. Ověřeno k 6 December 2011. 
  22. Podesva, Robert J. Podesva(2007).  "Phonation type as a stylistic variable: The use of falsetto in constructing a persona". Journal of Sociolinguistics 11 (4): 478–504. Blackwell Publishing Ltd. 
  23. Fennell, Barbara A.(2001). A History of English: A Sociolinguistic Approach. Blackwell Publishing, 236. 
  24. Herman, Lewis(1997). Foreign Dialects: A Manual for Actors, Directors and Writers. Routledge, 45. 
  25. Aronson, Arnold Elvin(2009). Clinical Voice Disorders. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Appell, Thomas(1993). Can You Sing a HIGH C Without Straining?. VDP. ISBN 978-0963233974. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]