Oratorium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hudební skladbě. O církevním a architektonickém významu slova pojednává článek oratorium (církev).

Oratorium (z lat. orare, modlit se) je rozsáhlejší hudební skladba, při jejímž provedení účinkuje orchestr, sbor a pěvečtí sólisté. Většinou vypráví nějaký děj, v čemž je co se týče stavby podobá opeře, v případě oratoria ale chybí scénické provedení. Sólisté zpívají určité postavy, děj je posouván dopředu pomocí árií a recitativů, častá je, podobně jako u opery, čistě instrumentální předehra. Častá je role vypravěče (zpravidla mužská), která vypráví tu část příběhu, kterou není možné nebo vhodné vyjádřit pomocí árií. Téma oratorií je většinou náboženské, líčí životy svatých, biblické příběhy či příběh Ježíšova života. Existují samozřejmě i oratoria na světská témata (většinou na témata z řecké nebo římské mytologie), za první z nich je pokládáno Monteverdiho Il Combattimento di Tancredi e Clorinda. Jazykem libret oratorií je většinou latina či italština. Oratorium se vyvinulo v Itálii z dialogů na náboženská témata, které byly zpívány v chrámech.

Nejvýznamnějšími autory oratorií jsou patrně Johann Sebastian Bach (Matoušovy pašije) a Georg Friedrich Händel, jehož nejproslulejším oratoriem je Mesiáš (1741). V české hudbě je nejznámějším oratoriem Stabat mater Antonína Dvořáka a Oratorium Mojžíš od Sylvie Bodorové.