Olejomalba
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto článku mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Olejomalba je technika malby, při níž je barevný pigment pojen pomocí oleje. Vznik olejomalby se dá těžko určit, protože se vyvinula postupně z mastných temper. Tato technika je rozšířena od doby pozdní gotiky a podle Cennino Cenniniho (14. st) tuto techniku objevil Jan van Eyck. To ovšem není pravda, protože vrstvy pojené olejem byly používány už ve středověku, například v malbách Mistra Theodorika. Malovala se v té době na dřevěné podložky a kovové folie. V 15. st. ji začínal rozvíjet Leonardo Da Vinci. Tato technika byla oblíbena s temperou až do konce 16. st.
Koncem renezance nastal manýrismus - uvolnění rukopisu malířského pojetí, vlivem vývoje slohu. Představitelé manýrismu jsou Tizián, Elgreco, italští malíři. Používali typ štětce rozháněče na plynule přechody. Je to štětec který má štětiny do široka. V 17. st. začala být energičtější a uvolněnější kresba, začaly se používat větší formáty velké až několik metrů a přestalo se malovat na dřevo a pomalu se začala rozšiřovat malba na plátno natažené na rám. Rembrandt, Rubens, Karel Škréta, Petr Brandl.
V 19. st. začal impresionismus, malířský styl který se používá dodnes. Výhodou olejové malby je jasnost(má emailový charakter) má poměrně velkou roztahovost, vysoký index lomu-dává barvám hloubku a další výhodou je relativní stálost barev. Také samotná malba nemusí probíhat příliš rychle, dovoluje korekce a umožňuje uplatnění mnohých rafinovaných technických postupů, například použití tzv. lazury. Nevýhodou je pomalé schnutí barev při práci. Navíc při nevhodně zvoleném oleji nebo chybně namíchané barvě dochází při postupném vysychání oleje k tzv. krakelování, neboli popraskání barevné vrstvy.
Předchůdcem olejové malby byla tzv. vaječná tempera, při níž bylo jako pojidlo barevných pigmentů použito vaječných žloutků. Způsob schnutí spočívá v odpařování rozpouštědla, je to oxidačně polymerační proces (olej se stykem se vzdušným kyslíkem) - probíhá oxidace a současně polymerace. To znamená že z jednoduchých molekul vznikají složité makromolekuly - z tekutiny se stává pevná látka. Rychlost schnutí ovlivňují pigmenty. Olej tuhne pomalu několik dní, měsíců, až roků. Po čase žloutnou až tmavnou, ale dá se to ovlivnit například včelím voskem, který zlepšuje barevnost barevné vrstvy. Technika malby - vrstvená malba. Každá předchozí vrstva musí být perfektně proschlá. Pro urychlení schnutí můžeme použít sikativ, který se dá koupit ve specializovaném s papírnictvím, mebo medium či tempertin.
Technika malby Ala Prima pochází z 19. st. francouzkých realistů např. jsou proslaveni Cornaille Corrot, Monet, Theodore Rousseau, Gustave Courbet. Celý obraz se maluje na jeden zátah,do mokrých barev. Pro zpomalování tuhnutí barev si můžeme obstarat éterické oleje (rozmarýnový, levandulový), olej makový, ořechový. Technika malby - Pastozní - začala v baroku,hustá malba, nedoporučují se při malbě sikativy. Hodně se používaly tmavé barvy. Olejové malby mají dobrou přilnavost na různé podložky. Sklo, kov, dřevo, plátno, papírové materiály...
