Lazura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mistr vyšebrodského oltáře: Zmrtvýchvstání. Plastika rouch je zdůrazněna lazurou
Tizian: Danae. Olejomalba s lazurami

Lazura je tenká vrstva barvy, vytvořená nanášením vrstev poloprůhledné barvy na předchozí barevné vrstvy (nikoli podklad). Spodní vrstva skrz lazuru prosvítá a vytváří tak nové odstíny, které se často plynule mění.

Malířská technika, pře které lazura vzniká, se nazývá lazurování. Používá se hlavně při malbě temperovými a olejovými barvami, a to od pozdního středověku, kdy byly poloprůhledné barvy objeveny. Později se velmi rozšířila i v akvarelové a akrylové malbě. Při pokládání lazury musí být spodní barevná vrstva suchá, aby se barvy nemíchaly fyzicky, ale pouze opticky. Platí také pravidlo, že pro svrchní lazurové vrstvy musí barva obsahovat více oleje než spodní vrstvy, aby při schnutí nepraskala.

Lazurovými barvami se zdobí také keramika a další ozdobné předměty z různých materiálů.

Lazura na dřevo je často barevný průhledný olejovitý nátěr, který chrání dřevo před hmyzem či plísněmi, které by dřevo mohly poškodit. Neposkytuje však 100% ochranu, používají se další nátěry, které zaručují ochranu větší.

Funkce lazury[editovat | editovat zdroj]

  • dodání jiného tónu a charakteru svrchní vrstvy
  • svítivou průzračnost a změněnou intenzitu barevných tónů.
  • změna valéru
  • získávají nových barevných odstínů
  • zvýšený dojem plastičnosti syžetu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÁ Marie: Dějiny výtvarného umění