Jan van Eyck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan van Eyck
Muž v turbanu, 1433, údajný Eyckův autoportrét
Muž v turbanu, 1433, údajný Eyckův autoportrét
Narození kolem 1390
Maaseyck, Nizozemsko
Úmrtí 9. července 1441
Bruggy
Národnost Vlám
Vzdělání u staršího bratra Huberta van Eyck
Příbuzní sourozenci Hubert, Lambert, Margareta, všichni malíři
Významná díla Gentský oltář, Madona kancléře Rolina, Madona v kostele, Podobizna manželů Arnolfiniových

Jan van Eyck (* kolem 1390 v Maaseycku9. července 1441 v Bruggách byl nizozemský malíř. Spolu s bratrem Hubertem významně zdokonalil techniku olejomalby. Jeho obrazy ovlivnily jeho nizozemské i italské současníky. K nejvýraznějším rysům jeho maleb patří přesné popisné vystižení detailů, nesmírně jemná a minuciózní malba a kresba, důsledné využívání perspektivy při kompozici prostoru, přesné vystižení světelných poměrů průzračného, rozptýleného světla s výrazným uplatněním stínování.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V písemných pramenech je Eyck poprvé doložen v roce 1422, kdy působil ve službách nizozemského hraběte Jana Bavorského, který sídlil v Haagu. Přesné datum ani místo jeho narození neznáme. Rok 1390 je orientační, město Maaseyck pravděpodobné. Po smrti Jana Bavorského v roce 1425 odešel Eyck do Brugg, kde vstoupil do služeb burgundského vévody Filipa III. Dobrého.[1] Eyck se nestal pouze jeho dvorním malířem, ale také diplomatem a vyslancem. Z vévodova pověření navštívil pravděpodobně Itálii, Portugalsko, Španělsko, Francii a Svatou zemi. Není vyloučené, že roku 1436 pobýval v Praze.[2] Většina Eyckových cest byla považována za důvěrné, a proto se jejich cíle v účtech dvora neuvádějí. Doložená je jeho cesta do Lisabonu na podzim roku 1428. Byl členem poselstva, které dojednalo sňatek Filipa III. a Isabely Portugalské. Eyck v Lisabonu pro svého vévodu namaloval dva princezniny portréty.[3] Zatímco poselstvo čekalo na Filipovu odpověď, navštívilo Santiago de Compostela, kde se setkalo s králem Janem II. Kastilským. V roce 1432 přesídlil Eyck natrvalo z Lille do Brugg, kde se asi o rok později oženil s Margaretou, o hodně mladší dívkou pravděpodobně šlechtického původu. Z manželství se narodily dvě děti: synovi Filipovi byl za kmotra Filip III., mladší dcera Lyevine vstoupila roku 1450 do kláštera. V roce 1435 odjel z vévodova pověření do Arrasu, kde měl portrétovat účastníky mírového kongresu. Z této cesty se dochoval portrét Niccola Albergatiho. V témže roce změnil vévoda Eyckův roční plat na doživotní rentu. Když Eyck v roce 1441 zemřel, nechal vévoda vyplatit vdově dar ve výši manželova ročního platu. Rok po Eyckově smrti získal jeho bratr Lambert povolení k exhumaci Janova těla ze hřbitova při sv. Donátu a jeho pohřbení uvnitř kostela. Eyckova dílna pokračovala pod vedením manželky a bratra Lamberta v činnosti ještě deset let. Obrazy z její produkce ale Eyckovy úrovně nedosáhly. Roku 1444 zakoupil v Bruggách obchodník Gregori pro krále Alfonse V. Aragonského Eyckův obraz sv. Jiří - důkaz respektu, který malíř požíval. V roce 1450 byl Eyckův dům v Bruggách prodán a členové jeho dílny se rozešli. Roku 1550 nazval Giorgio Vasari Eycka vynálezcem olejomalby.

Jan Eyck se okrajově věnoval i malování miniatur. Mezi historiky umění existuje shoda, že je autorem několika miniatur v Turínských hodinkách, en:Turin-Milan Hours, slavném rukopisu z 1. poloviny 15. století. Narození Jana Křtitele je jednou z nich. Rozhodnuta stále není otázka, zda se miniaturní malbě Eyck věnoval na počátku, nebo v konečné fázi své tvorby.

Gentský oltář, 1432
Klanění se beránkovi, deska z Gentského oltáře, 1432
Adam a Andělský chór, deska z Gentského oltáře, 1432

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Gentský oltář - 1432 - katedrála Sv. Bavona, Gent. Nejrozsáhlejší Eyckovo dílo. Pracoval na něm se svým bratrem Hubertem. Dodnes není jasné, který z obou bratrů přispěl ke vzniku díla více. Má se za to, že Hubert dílo započal a Jan jej dokončil. Klanění božímu beránkovi, ústřední motiv celého oltáře, nás jakoby vtahuje do svého děje. Jeho krajina je detailně propracovaná a celá je prolita světlem (ilustruje část apokalypsy sv. Jana; hlavní motiv Klanění božímu beránkovi: mnohafigurální kompozice; oltář obklopují andělé, nad oltářem se vznáší duch svatý v podobě bílé holubice; v popředí vpravo 12 apoštolů, vlevo ti, kdo „uvěřili v Krista dříve, než přišel“ (proroci, církevní otcové, pohan Vergilius v bílém – „křesťan duchem“); nahoře vpravo průvod panen a mučednic. Oltář není celý původní. Roku 1934 byla ukradena deska znázorňující Spravedlivé soudce, která byla nahrazena kopií)[4]
  • Muž v červeném turbanu - 1433 - National Gallery, Londýn (údajný autoportrét; pohled portrétovaného směřuje přímo k divákovi, což je pro pozdní gotické malířství novinkou)
  • Madona kancléře Rolina - kolem 1435 - Louvre, Paříž (představuje Nicholase Rolina, kancléře Filipa III. Dobrého, jenž klečí před madonou a Ježíškem; zobrazení setkání světské osoby se svatými postavami je neobvyklé; religiózní tématika, ale za románskými okny výhled na město a krajinu)
  • Svatba manželů Arnolfiniových - 1434 - National Gallery, Londýn. (Jde o původně nepojmenovaný dvojportrét. Skoro každý detail na obraze má symbolický význam, např. ovoce na parapetu (plodnost, vyhnání z ráje), psík (věrnost, láska), botky (posvátnost manželství) atd. Jan van Eyck na něm vzdal hold lidské vzájemnosti. Novomanželé vyzařují něhou, odpovědností a vzájemnou úctou. Dílem samo o sobě je zrcadlo, na němž je zachycen jak autorův titěrný autoportrét, tak i čtvrtá osoba, která byla možná dalším oficiálním svědkem svatebního obřadu. Atmosféra připomíná obrazy s religiózní tématikou, neboť portrét zveličuje hlavní hrdiny a glorifikuje svátost manželství, současně realisticky ztvárňuje typický ceremoniál v té době; jediná svíce na lustru symbolizuje všudypřítomnost Boha; pes stojící u nohou manželů symbolizuje věrnost a oddanost. Podle posledních výzkumů má obraz pamětní funkci. Jsou na něm vyobrazeni Giovanni di Nicolao Arnolfini a jeho manželka Constanza Trenta, příbuzná rodiny Medicejských. Svatbu slavili v roce 1426, Trenta zemřela roku 1433. Obraz byl zřejmě objednán k prvnímu výročí jejího úmrtí)[5]
  • Portrét Giovanni di Nicolao Arnofiniho - kolem 1438 - Staatliche Museen Berlin, Gemäldegalerie, Berlín (Giovanni Arnolfini byl kupec z Luccy, který se usadil v Bruggách, Filip III. Dobrý ho jmenoval svým rádcem; na jeho dvoře se Giovanni seznámil s Janem van Eyckem, který ho portrétoval s jeho manželkou Constanzou Trentou)
  • Kardinál Niccolò Albergati - 1438 - Vídeň, Kunsthistorisches Museum (Albergati byl kardinál, vyslaný papežem na mírový kongres do Arrasu v roce 1435. Zde si Eyck jeho portrét naskicoval a o tři roky později vytvořil olejomalbu. Skica je uložena v galerii v Drážďanech)
  • Madona z Luccy - kolem 1435 - Städelsches Kunstinstitut, Frankfurt nad Mohanem (religiózní téma Panny Marie s děťátkem zlidšťuje prostá situace kojení)
  • Madona kanovníka van der Paele 1434-1436 - Brugy, Groeningemuseum (název dle zadavatele obrazu, jenž v bílém klečí před Pannou Marií a Ježíškem; scéna se odehrává v apsidě románského kostela, zachyceno v přiblížení, což posiluje intimitu okamžiku; statičnost postav; vlevo stojí sv. Donát, vpravo sv. Jiří)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Borchert, Till-Holger, Jan van Eyck, vyd. Taschen, Köln 2008, s. 8, ISBN 978-3-8228-5687-1
  2. Jan van Eyck, in: Největší malíři č. 51, Praha 2000, s. 3, ISSN 1212-8872
  3. Johannsen Ralf H., Slavné obrazy, vyd Slovart, Praha 2004, s. 37, ISBN 80-7209-639-7
  4. Pijoan, José, Dějiny umění, sv. 5, Praha 1979, s. 73
  5. Borchert, Till-Holger, c. d., s. 46

Literatura neuvedená v Referencích[editovat | editovat zdroj]

Vacková, Jarmila, Van Eyck, Academia, Praha 2005, ISBN 80-200-1259-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • [1] Česká biografie
  • [2] Česká biografie a reprodukce obrazů
  • [3] Kompletní dílo + biografie (anglicky)
  • [4] Rozbor díla (anglicky)
  • [5] Rozbor obrazu Svatba manželů Arnolfiniových (anglicky)
  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan van Eyck
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu