Historie kompozice obrazů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Graf narození a úmrtí malířů. Války v Evropě
Jedním ze základních součástí tvorby obrazu je jeho kompozice.

V minulosti malíři věnovali kompozici značnou pozornost, protože dobře promyšlená kompozice vede divákovo oko významnými místy obrazu. Rozborem kompozice obrazu lze vysledovat autorovo sdělení divákovi, které dílo obsahuje. Principy kompozice jsou využívány také v oborech sochařství, architektury a mediálních prezentací.

Generace malířů

V práci minulých generací lze stále nalézat významné výdobytky lidského ducha a použít tyto zkušenosti i dnes. Tento článek se zabývá rozborem kompozičních řešení, které užívali umělci v posledních šesti stoletích. Existuje mnoho oborů, které se zabývají minulostí, patrně z toho důvodu, abychom nemuseli vymýšlet něco, co už bylo prozkoumáno a vymyšleno. Myšlenková kapacita mozku a schopnost uvažování se od poslední doby ledové výrazně nezměnila. Je nepravděpodobné, že by takové kompozice bylo možné vytvořit pouhým citem pro kompozici.

Tajemství starých mistrů

Obrazy starých mistrů ukrývají příběhy, které lze poodhalit rozborem jejich kompozic. Invence autorů, tedy co svým dílem autor vyjádřil, je zřetelnější. Z rozborů vyplývá zjištění, že malíři věnovali kompozici značnou pozornost. Zarážející je skutečnost, že se nedochovaly náčrty s rozborem kompozic obrazů. Existuje domněnka, že kompoziční postupy byly předmětem tajemství jednotlivých dílen a kompoziční náčrty k obrazům byly systematicky ničeny.

Nalezení smyslu obrazu

Obraz, tedy malba zobrazuje převedení trojrozměrného vjemu do plochy. Úběžníky uvozují rozmístění jednotlivých zobrazených objektů. Celkovou kompozici určují poměry vymezených ploch obrazu. Takové plochy mohou být vymezeny také v poměru zlatého řezu.

Jedná se o dva pohledy

Iluze prostoru pomocí úběžníků

Při promítání objektů na plochu lze použít několik možností: pravoúhlé promítání, kosoúhlé promítání a perspektivní promítání. Křesťanská ikonografie používá reverzní perspektivu (inverzní, byzantskou perspektivu). Je používána v kompozici ruských ikon, východoasijském umění a také kubismu. Z pohledu na obraz je úběžník blíže, než v lineární perspektivě, tedy otevírá předměty obrazu směrem k divákovi. Velikost předmětů může být také dána jejich relativní důležitostí.

Rozmístění objektů v ploše obrazu

Směry, kterými je vedeno divákův pohled při vnímání obrazu, je určující pro pochopení smyslu obrazu. Významem symbolů se zabývá ikonografie. Tento článek se zabává rozmístěním, tedy kompozicí objektů.

Zlatý řez

Poměr zlatého řezu je používán v mnoha kompozicích. V přírodě i vesmíru také existuje tento poměr. Je to poměr, kdy a : b = b : c = c : d = d : e = 0,618, tedy také a + b = c, b + c = d, c + d = e.

Analyzované obrazy

Příklady obrazů ilustrují vývoj a změny v kompozici obrazů. Při výběru obrazů bylo přihlédnuto k jejich historickému významu.

Rozměr obrazu

Rozbor kompozice může, kromě jiného, nalézt původní formát obrazu. Ten byl v minulosti upravován, obrazy byly instalovány v galeriích paláců. Například je známo, že obraz Noční hlídka od Rembrandta byl v roce 1715 při umisťování na amsterodamské radnici zmenšen na všech čtyřech stranách. Rozbor kompozice tento případ ilustruje.

Vybrané obrazy dokumentují apriorní přístup jejich tvůrců ke kompozici obrazu. A posteriorní tvorba a cit umělce pro kompozici mohou vést také ke skvělým kompozicím. Analyzované obrazy se zabývají převážně ženami a tajemstvím jejich duchovního světa, což bylo vděčným tématem mnoha umělců.

1385-1441 Jan van Eyck[editovat | editovat zdroj]

Manželé Arnolfinichovi 1434[editovat | editovat zdroj]

The Arnolfini Portrait, 82 × 59.5 cm, National Gallery, Londýn
Obraz je pokládán za mezník období renesance. Významným znalcem Jan van Eyckova díla je Craig Harbison.[1]
Některé skutečnosti o díle:

Směry příběhu, poměry zlatého řezu
Nude Arnolf, Očištění, těhotenství

Směry příběhu Manželů Arnolfinichových

  1. Jediná hořící svíce v lustru – Oči postav
  2. Oči muže – Šátek ženy
  3. Ústa muže – Signatura - Oči ženy
  4. Ústa muže – Ruka ženy
  5. Vnější svět – Svícen - Ruka muže – Oči ženy
  6. Ústa muže – Ruka muže – Dřeváky (symbol domova?)
  7. Pravá ruka muže – Levá ruka ženy
  8. Levá ruka ženy – Spojené ruce - Pomeranče
  9. Ústa ženy – Spojené ruce - Dřeváky
  10. Linie z vnějšího světa – Svícen – Postva ženy
  11. Linie z vnějšího světa – Hlava muže
  12. Bazilišek – Vypuklé zrcadlo s Kristovým utrpením na obvodu odráží dvě postavy, které vchází do místnosti (jsou svědky příběhu?)

Některé skutečnosti o díle:
Na infrasnímku je vidět: Ruka posunuta. Oči, nos a ústa muže jsou posunuty dolu.
Některé detaily byly přidány až po vytvoření celé kompozice (pantofle, pes).
Arcivévoda Burgundský: Vévoda burgundský nabídl Aldofinimu v den jeho svatby dvě peněžní částky.
Lyonské úřední záznamy: Svazek svatba Atnolfiniho 1447. To je o třináct let později, než Jan van Eyck obraz namaloval.

Obraz Nude Arnolf má podobnou kompozici
Na obraz byla aplikována kompozice z obrazu Manželé Arnolfinichovi.

1430-1489 Michael Pacher[editovat | editovat zdroj]

Sv. Augustin, 103 x 91cm, Alte Pinakothek, Mnichov

1483 Sv. Augustin a Ďábel[editovat | editovat zdroj]

Postava v černém rozmlouvá s postavou v červeném rouchu o smlouvě Svatého Augustina s Ďáblem
V obrazu lze vysledovat pětiúhelník


1452-1519 Leonardo da Vinci[editovat | editovat zdroj]

Mona Lisa (or La Joconde, La Gioconda), 76.8 × 53 cm, Louvre, Paris
Annunciation, 38.75 × 85.5" (98.4 × 217 cm), Uffizi Gallery, Florence

1503 - 1506 Mona Lisa[editovat | editovat zdroj]

Směry příběhu, poměry zlatého řezu

Směry příběhu

  1. Levé oko (mysl) - Most
  2. Most (symbol cesty, která překonává překážku) - Pravá strana těla
  3. Pravá strana těla - Ukazovák pravé ruky
  4. Levé oko – Okraj obrazu
  5. Okraj obrazu – Cesta se zákruty (symbol cesty, která vede oklikami)
  6. Cesta se zákruty
  7. Cesta se zákruty – Ukazovák levé ruky
  8. Cesta se zákruty (konec) - Pravé ňadro – Okraj kompozice
  9. Okraj kompozice – Prostředník levé ruky

Příběh obrazu
Mona Lisa se rozhoduje mezi dvěma cestami.
Přímou cestu, která směřuje od oka za most. Ten může být symbolem překonání překážky.
Linie mostu směřuje k lemu výstřihu, symbolu tělesnosti a na ukazovák pravé ruky, tedy ukazuje na pravou cestu.
Druhá linie směřuje od oka ke křivolaké cestě.
Od ní se rozdvojuje směrem mimo obraz a zpět přes levou paži k prostředníku levé ruky a k ukazováku levé ruky.
Některé symboly jsou zřejmé, jiné značně nejasné.
Klidný výraz tváře a pozorný pohled neodpovídají rozporům v mysli portrétované ženy. Ovšem záhadný úsměv ano.
Symbolika prstů v antickém světě
V antickém světě byl přiřazovány symboly jednotlivým prstům ruky.
Jednotlivým prstům byl přiřazen některý z bohů Pantheonu.

  1. Palec byl prstem Venušiným.
  2. Ukazovák byl prstem Jupiterovým
  3. Prostředník byl prstem Saturnovým
  4. Prsteník byl prstem Apollona, bohem Slunce, dvojče bohyně Artemis
  5. Malík byl prstem Merkura

Zvěstování 1472-75[editovat | editovat zdroj]

Kompozice



Roviny příběhu
Andělská rovina:Archanděl Gabriel přináší sdělení P. Marii
Nebeská rovina:Posvěcení tohoto sdělení
Rovina P. Marie: P. Maria přijímá sdělění


1471-528 Albrecht Dürer[editovat | editovat zdroj]

Selbstporträt, 67 × 49 cm (26.38 × 19.29 in), Alte Pinakothek, Munich
Adam und Eva, 209 × 83 cm, Museo del Prado, Madrid
Porträt einer Venezianerin, 35 × 26 cm, Kunsthistorisches Museum
Modeka Agnes Freyová [1]

Adam a Eva, 1507, roviny příběhu

Obraz Adam a Eva je mědiryt vytvořený v roce 1504 o velikosti 25,2 × 19,5 cm.

Adam a Eva 1507 roviny příběhu

  1. Levý horní okraj obrazu – Pravý okraj obrazu
  2. Pravý horní okraj obrazu – Levý okraj obrazu
  3. Levý okraj obrazu – Štítek – Levý okraj obrazu
  4. Levý okraj obrazu – Pravý dolní roh obrazu


1483-1520 Rafael Santi[editovat | editovat zdroj]

The Three Graces', Musee Conde, Chantilly, France
Ritratto di dama con liocorno, 65 cm × 61 cm (26 in × 24 in), Borghese Gallery
Madonna del Prato, 113 cm × 88 cm (44 in × 35 in), Kunsthistorisches Museum , Vienna
Sistine Madonna, The Madonna di San Sisto, 265 cm × 196 cm (104 in × 77 in), Gemäldegalerie Alte Meister, Dresden
Madonna dell'Impannata, 158 cm × 125 cm (62 in × 49 in), Palazzo Pitti, Florence
Portrait of a Young Woman (La fornarina), 85 cm × 60 cm (33 in × 24 in), Galleria Nazionale d'Arte Antica, Rome
Scuola di Atene, The School of Athens, Apostolic Palace , Vatican

Freska, La scuola di Atene, 1509-1510


1498-1543 Hans Holbein mladší[editovat | editovat zdroj]

Georg Gisze, 96.3 x 85.7 cm, Staatliche Museen, Berlin

Obchodník Georg Gisze 1532[editovat | editovat zdroj]

Směry příběhu

Směry příběhu

  1. Levý okraj obrazu – Záložka v knize – Pravé oko
  2. Pravé oko – Pečetidlo
  3. Linie očí – Koule se symboly
  4. Koule se symboly – Levá ruka s dokumentem
  5. Pečetidlo – Květ karafiátu
  6. Květ karafiátu – Paže pravé ruky
  7. Paže pravé ruky – Písemný dokument
  8. Levý okraj obrazu – Levá ruka s dokumentem
  9. Pravé oko - Paže pravé ruky
  10. Dokument – Schránka s penězi
  11. Rameno váhy – Pravé oko
  12. Levý okraj obrazu - Rameno váhy

Příběh obrazu
Obchodník se rozhoduje mezi rozumným (zváženým)
a intuitivním (magickým) rozhodnutím potvrdit dokument.

1489-1543 Antonio Allegri da Correggio[editovat | editovat zdroj]

Judith Beheading Holofernes, 56 3/4 x 76 ¾, Rome, Galleria Nazionale d'Arte Antica
Amor Vincit Omnia, 156 cm × 113 cm (61 in × 44 in), Gemäldegalerie, Berlin
Leda with the Swan , 152 x 191 cm, Staatliche Museen, Berlin

Leda s labutí 1532, příběh



Léda s labutí 1532[editovat | editovat zdroj]

  1. Léda odmítá labuť
  2. Obcuje s labutí
  3. Sleduje odlétající labuť
  4. Amor doprovází na lyru spojení Lédy s labutí
  5. Labuť odétá


1518 - 1594 Jacopo Tintoretto[editovat | editovat zdroj]

Adam and Eve, 86.61 inch wide x 59.06 inch, Gallerie Dell' Accademia, Venice
Annunciation, 214.57 inch wide x 166.14 inch, Scuola Di San Rocco, Venice

Zvěstování, příběh



Příběh obrazu

  1. a, b Putti - Paže anděla - P. Marie
  2. Ruka anděla - Holubice
  3. a, b Putti - Holubice (symbol Ducha svatého) - P. Marie


1525-9 - 1569 Pieter Brueghe the Elder[editovat | editovat zdroj]

Fall of Icarus, Musée des Beaux-arts, Brüssel

Ikarův pád 1558[editovat | editovat zdroj]

Kompozice obrazu

Příběh obrazu
Z Ikara vidíme nad hladinou jen jeho nohy.
Autor naznačuje, že obdělávání pole je závažnější, než pokusy o létání.


Linie kompozice


1541-1614 El Greco[editovat | editovat zdroj]

Laocoön, 142×193 cm (55.91×75.98 in), National Gallery of Art, Washington

Laokoon 1610-14[editovat | editovat zdroj]

Linie kompozice

Příběh Láokoóna a jeho synů

1552-1615 Diego Velazquez[editovat | editovat zdroj]

Toilet of Venus, 122,5 × 177 cm, National Gallery, London
The Forge of Vulcan, 223 x 290 cm (87 3/4 x 114 1/8 in), Museo del Prado, Madrid
Las Meninas, 318 × 276 cm, Museo del Prado, Madrid

Toaleta Venuše, směry příběhu, poměry zlatého řezu

Toaleta Venuše 1647-51[editovat | editovat zdroj]

Směry příběhu
1a Amor přidržuje zrcadlo a dívá se na Venuši přes uzlík na stužce.
1b Amor (posel lásky) vidí Venušinu krásu.
2a Venuše vnímá Amora přes uzlík na stužce.
2b Venuše vidí v zrcadle diváka obrazu.
3 Venuše vnímá svoji krásu.
Historie obrazu
V roce 1914 poškodila tento obraz malým sekáčkem sufražetka Mary Richadson.
Rekonstrukce obrazu
Byla také provedena rekonsrukce pozice zrcadla.
Při této rekonstrukci bylo zjištěno, že v zrcale by byly zobrazeny boky Venuše a ne její tvář.
Příběh obrazu
Uzlík na stužce mezi Amorem a Venuší je znamením, že portrétovaná žena trpí narcismem .

Vulkánova dílna 1630[editovat | editovat zdroj]

Interpretuje zprávu o nevěře Venuše a tomto skandálu.
Vulcanus (mytologie), také Héfaistos

Dvorní dámy 1656[editovat | editovat zdroj]

Hlavní postavou obrazu je Markéta Habsburská (1651). Významným prvkem obrazu je také zrcadlo.

1606-1669 Rembrandt van Rijn[editovat | editovat zdroj]

The Night Watch , The Shooting Company of Frans Banning Cocq, 363 × 437 cm, Rijksmuseum, Amsterdam

Noční hlídka 1642[editovat | editovat zdroj]

Kompozice

Původní název tohoto obrazu je Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha.
V roce 1715 při umisťování obrazu na amsterodamské radnici byl obraz oříznut na všech čtyřech stranách. Teprve při úpravě na původní formát se linie protínají ve významných místech obrazu.
Postavy příběhu
1 Frans Banningh Cocq
2 Willem van Ruytenburch von Vlaerding
2a Ruka s halapartnou
3 Jan Visscher Cornelissen s halapartnou
4 Reinier Engelen halapartnou na rameni
5 Rombout Kemp
6 Jacob Dircksen de Roy
7 Dívka v žlutém šatu (barva vítězství)
7b Kuře za opaskem (poražení protivníka)
8 Střílející granátník s arkebuzou
Ostatní gardisté:
Barent Hermansen, Jan Adriaensen Keyser, Elbert Willemsen, Jan Claesen Leydeckers, Jan Ockersen, Jan Pietersen Bronchorst, Herman Jacobsen Wormskerck, Jan van der Heede, Wallich Schellingwou, Jan Brugman, Paulus Schoonhoven, Claes van Cruysbergen

1632-1675 Jan Vermeer[editovat | editovat zdroj]

Girl with a Pearl Earring, 44.5 cm × 39 cm 17.5 in × 15 in, Mauritshuis, The Hague
The procuress, 143 × 130 cm (56.3 × 51.18 in), Gemäldegalerie Alte Meister, Dresden

Kuplířka 1656, směry příběhu



Kuplířka 1656, směry příběhu[editovat | editovat zdroj]

  1. Amant vkádá peníz do napřažené ruky ženy.
  2. Žena posuzuje hodnotu daru.
  3. Muž v pozadí sleduje reakci ženy.
  4. Muž se sklenicí sleduje reakci diváka.


1703-1770 François Boucher[editovat | editovat zdroj]

Bird Catchers, 116 × 133 in (294.64 × 337.82 cm), Getty Museum, Los Angeles
The Toilet of Venus, 108 × 85 cm, Metropolitan Museum of Art, New York
Portrait of Marie-Louise O'Murphy, 59.5 × 73.5 cm (23.43 × 28.94 in)

Bird Catchers 1748[editovat | editovat zdroj]

Louise O'Murphy 1752

Modeky Marie Jeanne Buseauová a Marie-Louise O'Murphyová [2]

Toilet of Venus 1751[editovat | editovat zdroj]


1746-1828 Francisco Goya[editovat | editovat zdroj]

The Naked Maja, 97 x 100 cm, Museo del Prado, Madrid
The Clothed Maja, 98 × 191 cm, Museo Nacional del Prado, Madrid

Nahá Maja 1797-1800[editovat | editovat zdroj]

Směry příběhu

Směry příběhu

  1. Levý dolní roh obrazu – Pupek Maji – Levé ňadro Maji – Pravý bod osy očí
  2. Levý horní roh obrazu – Pupek Maji
  3. Osa očí
  4. Osa očí - Levé ňadro Maji

Příběh obrazu: Maja uvažuje o svém budoucím těhotenství.

Oblečená Maja 1800-1803[editovat | editovat zdroj]

Směry příběhu

Směry příběhu

  1. Levý dolní roh obrazu – Pohlaví– Levé ňadro – Pravý okraj obrazu
  2. Linie ňader
  3. Pravé ňadro – Pravé oko
  4. Pravý okraj obrazu – Ústa
  5. Ústa – Hlava

Příběh obrazu: Maja přemýšlí o svém milém.

1775-1851 Joseph Mallord William Turner[editovat | editovat zdroj]

The Plague of Egypt, 48 x 72 in, Charles O. McGaughey Gallery
The Fighting Temeraire, 91 × 122 cm, National Gallery, London
Shipwreck, Die Mole von Calais, 172,7 × 242,2 cm, National Gallery London


1788-1867 Dominique Ingres[editovat | editovat zdroj]

Ruggiero Rescuing Angelica, 147 x 190 cm, 57.9 x 74.8 in, Musée du Louvre, Paris
The Turkish Bath, diam. 108 cm, Louvre

Obrazy mají podobnou kompozici.

1819-1897 Gustave Courbet[editovat | editovat zdroj]

Modeka Joanna Hiffernanová [3]
L'atelier du peintre, 359 × 598 cm, Musée d'Orsay, Paris

Směry příběhu

Skutečná alegorie, interiér mého ateliéru 1856[editovat | editovat zdroj]

Směry příběhu
1a - Ruka Couberta přes hlavu modelky směřuje k hlavě filozofa.
1b - Ruka Couberta přes lebku směřuje k levé Ruce donátora
2a - Chlapec hledí na Couberta - 2b Hlavu filozofa
3a - Ruka Couberta přes pohlaví Obrazu trpícího muže k Hlavě donátora
4 - Hlava donátora - Levá ruka donátora
5a - Muž vkošili - Hlava donátora
5b - Muž se psy - Pravá ruka donátora
5c - Pravá ruka donátora - Kočka si hraje se zvonečkem
6 - Pes - Levá ruka donátora
7 - Hlava mladého studujícího Courbeta
8a - Hlava sedícího muže - Zadek modelky - 8b Ocas kočky
9a - Hlava ženy s šátkem -okraj obrzu
10 - okraj obrzu - Obraz trpícího muže
11 - Disk – Hlava modelky
Příběh obrazu:: Coubert zobrazuje v symbolech stav své mysli.

1830-1870 Barbizonská škola[editovat | editovat zdroj]

Malíři uplatňovali kompozici zlatého řezu.

1832-1883 Édouard Manet[editovat | editovat zdroj]

Le déjeuner sur l'herbe, 208 × 264 cm, Musée d'Orsay, Paris
Olympia, 130,5 × 190 cm , Musée d'Orsay, Paris

Édouard Manet vytvořil vlastní kompoziční schema, které je vidět na několika jeho obrazech. Příkladem mohou být tyto obrazy:

Snídaně v trávě 1863[editovat | editovat zdroj]

Vystaven 1863 v Salon des Refusés.

Směry příběhu

Směry příběhu

  1. Kruh vymezuje tři postavy – M. Noir je částí mimo kruh – Ruka držící hůl je v kruhu
  2. Letící pták - Hlava Mme Dossier (myje se, očisťuje se?)
  3. Hlava Mme Dossier - Ruka levá M. Noir drží hůl
  4. Hlava Mme Dossier – Hlava M. Bruna
  5. Hlava M. Brun – Člun na řece
  6. Hlava M. Brun – Ruka levá M. Noira držící hůl
  7. Ruka levá M. Noir držící hůl - Hlava M. Bruna
  8. Stehno Mme Nue – Ruka pravá M. Noir žádající
  9. Koš s jídlem (symbol majetku?) - Ruka pravá M. Noira žádající
  10. Ruka pravá M. Noir žádající – Ruka pravá Mme Nue (gesto ruky – zamyšlení)
  11. Pohled M. Noir – ústa M. Bruna
  12. Ruka pravá Mme Nue – Stehno Mme Nueho
  13. Šaty Mme Nue - levá ruka M. Noira držící hůl

Příběh obrazu
Postavy na obraze jsou v kruhu, jen pan Noir má část hlavy a těla mimo vymezující kružnici.
Linie 2a, 3a a 4 - Letící pták – Hlava paní Dossier - Člun na řece. Zobrazuje vztah mezi paní Dossier a panem Brun.
Paní Dossier plánuje odplout s panem Brun na člunu. Je však také vázána vztahem s panem Noir (linie 2).
Linie 3a, 3b – Hlava paní Dossier – Hlava pana Bruna – Hlava paní Nue. Paní Dossier vidí vztah mezi panem Brunem a paní Nue.
Linie 5. Pravá ruka paní Dossier – Pravá ruka pana Noira. Naznačuje vztah mezi paní Dossier a panem Noir.
Linie 6. Tato linie je zalomená.
Linie 7. Koš s jídlem – Stehno paní Nue – Pravá ruka pana Noir. Košík symbolizuje majetek pana Noir.
Linie 8. Pravá ruka paní Nue – Pravá ruka pana Noir. Gesto ženy symbolizuje přemýšlení
a upřený pohled na diváka obrazu žádá o radu. Gesto ruky s pokrčeným ukazováčkem pana Noir symbolizuje žádost.
Linie 9. Pohled pana Noir – Hlava pana Brun. Pan Noir očekává reakci pana Brun.
Linie 10. Hlava paní Nue – Stehno paní Nue. Linie ná vstah k rozhodování paní Nue.
Linie 11. Šaty žen – Pravá ruka pana Noir. Pan Nue má jisou moc nad paní Dossir a paní Nue.

Olympia 1863[editovat | editovat zdroj]

Směry příběhu

Směry příběhu

  1. Hlava služebné - Kytice
  2. Kytice - Černá kočka
  3. Černá kočka (linie očí) - Černá stuha na krku Olympie
  4. Černá suška – Ruka zakrývá klín
  5. Černá suška – Linie hlavy Olympie
  6. Oči Olympie (linie očí) - Květina za uchem Olympie – Odpověď dárci květiny

Příběh obrazu
Služebná přináší kytici od nápadníka. Tento dar také posuzuje černá kočka (symbol nepřízně).
Černá kočka souvisí se stuhou na krku Olympie.
Stuha souvisí s rukou, která zakrývá klín Olympie a hlavou (její mysli).
Významná diagonála směřuje od hlavy Olympie přes květ za jejím uchem k okraji obrazu (odmítání nápadníka).

1834-1917 Edgar Degas[editovat | editovat zdroj]

La classe de danse, 87 x 75 cm, Musee d'Orsay, Paris

Taneční hodina 1875[editovat | editovat zdroj]

Kompozice
  1. Černá stuha u pasu baletky
  2. Černá stuha na krku baletky
  3. Baletka se žlutou stuhou u pasu hledí vzhůru
  4. Baletka v baletním postoji
  5. Baletky v rozhovoru
  6. Baletní mistr s holí
  7. Baletka ve vyzývavém postoji
  8. Baletka v podřízeném postoji





1839-1906 Paul Cézanne[editovat | editovat zdroj]

La maison du pendu, Auvers- sur-Oise , 55 x 66cm, Musée d'Orsay, Paris
Budapeste, Das Büfett, 65 × 81 cm, Magyar Szépmüvészeti Múzeum
Jeune garçon au gilet rouge, The Boy in the Red Vest, 80 × 64.5 cm (31.5 × 25.39 in, stolen from Foundation E.G. Bührle

1840-1926 Claude Monet[editovat | editovat zdroj]

Le déjeuner sur l'herbe, 208 cm × 265.5 cm (81.9 in × 104.5 in, Musée d'Orsay, Paris

Dejeuner sur l'herbe 1863[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování osob
Sedm pánů zleva: M. Chapeau bordé, M. Jeune Homme, M. Derby Gray, M. Black Moustache,
M. Moustache Grise, M. Mensonge, M. Arbre Par
Pět dam zleva: Mme Chapeau Clair, Mme Robe Jaune, Mme Cheveux, Miss Plaque, Miss Grandes Jupes

1862-1918 Gustav Klimt[editovat | editovat zdroj]

Portrait of Sonja Knips, 141 x 141 cm
Adele Bloch-Bauer's Portrait, 138 × 138 cm, Neue Galerie, New York
Danae, 77 x 83 cm, Soukromá sbírka, Graz
Malíř použil na těchto dvou obrazech podobnou kompozici.

Danae 1907, kompozice




1871-1957 František Kupka[editovat | editovat zdroj]

Planes by Colors, Large Nude, Plans par couleurs, grand nu, 59 1/8 x 71 1/8 inches (150.2 x 180.7 cm), Guggenheim Museum, New York

PlanesByColors, kompozice

"Vertikály, proťaté v pravém úhlu nebo proťaté diagonálami, vytvářejí zdání vzestupu nebo pádu, které je silnější v místech, kde mají takto vyznačené plochy jinou barvu nebo vlastnost. Vertikála je půvabná, je to páteř prostorového života, osa veškeré konstrukce... Když vertikála spadá shora na ostří vodorovné linie, máme co do činění se skutečnou událostí. Rozdělujete-li plátno tímto způsobem, máte pocit, že je to těžká tyč, jež zůstane vbitá do podkladu. Vodorovná linie je Gaia, pramatka. Z jejího lůna mohou vystřelovat vertikály jako rostliny z povrchu země - některé nehybné, jiné nakloněné v rozmarném pohybu.

Neměli bychom si plést vodorovnou linku umístěnou v horní části plátna s takovou, která protíná obraz uprostřed nebo dole. Každá z nich vypovídá o tichu jinak. Rovina v nás totiž vyvolává myšlenku na nehybnost, pomalé věci, myšlenku na odpočinek, obzor, na cestu, která se rozprostírá." (František Kupka)




Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.open2.net/historyandthearts/arts/marriage_script.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HARBISON, Craig. Jan van Eyck The Play of Realism. [s.l.] : [s.n.], Published June 1997. ISBN 9780948462795.  
  • CHASTEL, André. Leonardo da Vinci aneb Vedy o malirstvi. [s.l.] : Barrister & Principal, edice: Dějiny a teorie umění;, 2009 (1. vydání). ISBN 978-80-7364-050-7.  
  • GOODMAN, Nelson. Jazyky umění: nástin teorie symbolů. Překlad Tomáš Kulka. 1. vyd. [s.l.] : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1519-8.  
  • SASSOON, Donald. Mona Lisa : historie nejslavnějšího obrazu na světě. [s.l.] : [s.n.], 2004. ISBN 80-7341-273-X.  
  • E. H. GOMBRICH. Umění a iluze. [s.l.] : [s.n.], Odeon 1985.  
  • KULKA, Jiří. Psychologie umění. [s.l.] : [s.n.], Grada 2008. ISBN 978-80-247-2329-7.  
  • MIKŠ, František. Tajemství obrazu a jazyk umění. [s.l.] : [s.n.].  
  • LIVIO, Mario. Zlatý řez. Překlad Petr Holčák. 1. vyd. [s.l.] : Argo, Dokořán, edice: ZIP, 2006. ISBN 80-7203-808-7.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]