Portugalsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Portugalská republika
República Portuguesa
Vlajka Portugalsku
vlajka
Znak Portugalsku
znak
Hymna: A Portuguesa
Geografie

Poloha Portugalsku

Hlavní město: Lisabon
Rozloha: 92 391 km² (108. na světě)
z toho 0,48 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Ponta do Pico (2 351 m n. m.)
Časové pásmo: +0 (Azory: UTC-1)
Poloha: 38°42′ s. š., 9°11′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 10 708 692 (75. na světě, 2009)
Hustota zalidnění: 114 ob. / km² (87. na světě)
HDI: 0,900 (vysoký) (33. na světě, 2007)
Jazyk: portugalština
Náboženství: katolické 93 %,
protestantské 3 %
Státní útvar
Státní zřízení: Poloprezidentská republika
Vznik: 1128 jako hrabství, 1139 jako království (odtržení od Leónského království)
Prezident: Aníbal Cavaco Silva
Předseda vlády: Pedro Passos Coelho
Měna: Euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP): 18 465 USD (33. na světě, 2005)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 620 PRT PT
MPZ: P
Telefonní předvolba: +351
Národní TLD: .pt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Portugalsko, oficiálně Portugalská republika (portugalsky: República Portuguesa) je evropský stát nacházející se na samém jihozápadním cípu světadílu, v západní části Pyrenejského poloostrova. Jediným jeho pevninským sousedem je Španělsko, západní a jižní břehy země omývají vody Atlantského oceánu. Portugalsku dále náleží souostroví Azory a Madeira.

Název země[editovat | editovat zdroj]

Název země vzešel z římského označení Portus Cale. Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Toto území získali kolem roku 200 př. n. l. Římané od Kartága v průběhu Druhé punské války. Vizigóti pak ve středověku upravili název území na Portucale, které později dalo vzniknout jménu Portugale čili Portugalsko. V 9. století pojem Portugalsko zahrnoval území cca mezi řekami Minho a Douro. Z názvu Portugalsko bylo jeho zkrácením odvozeno taktéž dnešní jméno města nacházejícího se na místě původní osady Cale, tedy Porta.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Portugalska.
Pevnost v Guimarães, symbol portugalské nezávislosti

Na území Portugalska se za posledních 3000 let vystřídalo mnoho civilizací. Féničané, Kelti, Řekové, Kartáginci, ŘímanéArabové pozměnili a poznamenali vývoj této části Evropy. Ve 14. a 15. století to byli naopak Portugalci, kteří svými zámořskými objevy změnili tvář celého světa.

Rané dějiny a vznik Portugalska[editovat | editovat zdroj]

Raní řečtí mořeplavci nazvali toto území Ophiussa (v řečtině Země hadů), neboť místní obyvatelé uctívali hady. Po nich dorazili k břehům Portugalska Féničané – kolem roku 1104 př. n. l. a zanechali rovněž četné stopy na místní kultuře. Po roce 1000 př. n. l. na území vpadli Kelti ze střední Evropy a postupně se smísili s původním obyvatelstvem.

V roce 238 př. n. l. břehy Pyrenejského poloostrova obsadili Kartáginci. O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za Punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili. Území se tak stalo součástí provincie Hispánie, při dalším dělení se většina pozdějšího Portugalska octla v provincii Lusitánie, nazvané podle kmene Lusitánů.

5. století vznikla na severozápadě poloostrova Svébská říše, kterou dobyli Vizigóti, o tři století později Arabové. V 11. století vzniklo v průběhu reconquisty Portugalské hrabství; od roku 1139 hrabě Alfons I. Portugalský již vystupuje jako první portugalský král. Tzv. reconquista byla z hlediska historického dlouhodobý vojenský, politický a civilizační proces znovudobytí Pyrenejského poloostrova evropskou civilizací, která postupně rozložila tzv. Córdobský chalífát. Vyvrcholila právě vznikem dvou křesťanských království – Španělska a Portugalska. Za pomoci křižáků z různých evropských zemí dobyl Alfons I. Lisabon v roce 1147;[1] reconquista byla v Portugalsku dovršena roku 1250, zatímco v sousedním Španělsku trvala až do roku 1492.

Zámořská expanze a koloniální říše[editovat | editovat zdroj]

Památník zámořských objevů v Lisabonu

Portugalsko se stalo v průběhu 15. století za působení prince Jindřicha Mořeplavce průkopníkem zámořské expanze a získávalo rozsáhlé koloniální državy. Po obsazení Ceuty (1415) postupovali mořeplavci dále podle afrického pobřeží, až roku 1488 Bartolomeu Dias obeplul Mys Dobré naděje. O deset let později přistál Vasco da GamaIndii, kde vznikají další portugalské kolonie(od roku 1505 tzv. Portugalská Indie). Ve stejné době pronikají Portugalci také do Jižní Ameriky, kde vznikla jejich největší kolonie – Brazílie. Portugalská koloniální říše měla v celosvětovém měřítku nejdelší trvání: kupříkladu Východní Timor se osvobodil až v roce 1975, Macao bylo předáno Číně roku 1999. Dodnes je v mnoha někdejších koloniích používána portugalština a vyznáváno katolictví.

Globální expanze Portugalsko vyčerpala a při nástupnické krizi roku 1580 bylo přinuceno k personální unii se Španělskem. Nezávislost byla obnovena roku 1640 za Jana IV., Španělé ji však uznali až po vzájemných bojích v roce 1668.

V roce 1755 postihlo Lisabon velmi silné zemětřesení. První ministr, markýz de Pombal, vedl obnovu města v imperiálním stylu a prosadil merkantilistické a různé osvícenské reformy.[2]

Coby tradiční spojenec Anglie bylo Portugalsko roku 1808 napadeno Napoleonem. Královský dvůr v té době přesídlil do Ria de Janeiro a ovládal své državy (od r. 1815 Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarves) odtud až do návratu roku 1820. Roku 1822 se však Brazílie osamostatnila. V letech 18281830 probíhaly tzv. liberální války mezi absolutisty a konstitucionalisty. V roce 1890 utrpělo spojenectví s Anglií poté, co se střetla s portugalskými koloniálními zájmy v Africe.

Portugalská republika[editovat | editovat zdroj]

Portugalsko a jeho africké kolonie, které se snažilo udržet v koloniálních válkách

Portugalsko bylo vyhlášeno republikou 5. října 1910. Za první světové války stálo Portugalsko na straně Dohody. První portugalská republika však byla zmítána nepokoji a neměla tak dlouhého trvání – v roce 1926 došlo k vojenskému puči. António de Oliveira Salazar, od roku 1928 ministr financí, se roku 1932 chopil moci a zavedl v zemi zmítané krizí diktaturu založenou na autoritářském konzervatismu, nacionalismu a imperialismu ve spojení s římskokatolickou církví; takzvaný Estado Novo, vyhlášený následujícího roku, trval 41 let. Za druhé světové války bylo Portugalsko neutrální, roku 1949 se však stalo zakládajícím členem NATO.

Portugalsku se nepodařilo udržet svoje koloniální panství. Jeho rozklad započal rokem 1961, kdy Indie připojila četná území včetně Goy. Zároveň se stále častěji ozývaly hlasy dalších, převážně afrických kolonií (Angola, Mozambik, Portugalská Guinea, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Kapverdy). Nákladné a neúspěšné koloniální války přispěly k pádu salazarovského režimu. Marcelo Caetano, nástupce déle než 40let vládnoucího Antónia de Oliveiry Salazara, byl svržen armádou během tzv.Karafiátové revoluce, která začala 25.4.1974, a Portugalsko pak nastoupilo cestu pluralitní demokracie. V roce 1986 země vstoupila společně se Španělskem do Evropského společenství. V roce 1999 vstoupila do Eurozóny a předala Číně Macao. V roce 2007, během třetího portugalského předsednictví EU, byla formulována a podepsána Lisabonská smlouva.[3]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Portugalska.

Prezident je volen přímo na pětileté funkční období ve všeobecných volbách. Je vrchním velitelem ozbrojených sil, na základě výsledků parlamentních voleb jmenuje předsedu vlády a jím navrženou vládu. Má rovněž pravomoc rozpustit parlament, odvolat vládu či vyhlásit válku. Tyto jsou však omezeny řadou podmínek, mezi než patří kupříkladu povinnost konzultací se sedmnáctičlennou Státní radou. Ta slouží jako poradní sbor a skládá se z předsedy Republikového shromáždění, premiéra, předsedy Ústavního soudu, Ochránce spravedlnosti, z předsedů regionálních vlád, z pěti občanů vybraných prezidentem a z pěti občanů volených republikovým shromážděním. Hojně využívanou pravomocí prezidenta je vetování zákonů.

Republikové shromáždění (Assembleia da República) je název portugalského jednokomorového parlamentu složeného z 230 poslanců. Je volen ve všeobecných volbách na dobu čtyř let na základě principu poměrného zastoupení. Předseda Republikového shromáždění zastupuje prezidenta v době jeho nepřítomnosti.

Výkonnou moc má vláda v čele s předsedou vlády. Vláda musí parlamentu předložit svůj program. Pokud není zamítnut většinou poslanců, znamená to potvrzení vlády ve funkci.

Mezinárodní vztahy[editovat | editovat zdroj]

Portugalsko vede dlouholetý spor se Španělskem o oblast Olivença (španělsky Olivenza). Toto území bylo od 13. století součástí Portugalska až do roku 1801, kdy se Portugalsko po drtivé porážce od napoleonské Francie a jejího spojence Španělska tohoto území muselo vzdát právě ve prospěch Španělska. Portugalsko si nárokuje jeho navrácení na základě čl. 105 Vídeňské smlouvy z roku 1815, která ustavila evropské poměry po Napoleonově porážce.

Správní členění[editovat | editovat zdroj]

Distrikty[4]
  Distrikt Rozloha Obyvatelstvo     Distrikt Rozloha Obyvatelstvo
1 Lisabon 2761 km² 2 124 426 PortugalNumbered.png 10 Guarda 5518 km² 173 831
2 Leiria 3517 km² 477 967 11 Coimbra 3947 km² 436 056
3 Santarém 6747 km² 445 599 12 Aveiro 2808 km² 752 867
4 Setúbal 5064 km² 815 858 13 Viseu 5007 km² 394 844
5 Beja 10 225 km² 154 325 14 Bragança 6608 km² 148 808
6 Faro 4960 km² 421 528 15 Vila Real 4328 km² 218 935
7 Évora 7393 km² 170 535 16 Porto 2395 km² 1 867 986
8 Portalegre 6065 km² 119 543 17 Braga 2673 km² 879 918
9 Castelo Branco 6675 km² 208 069 18 Viana do Castelo 2255 km² 252 011
Autonomní regiony
Autonomní region Rozloha Obyvatelstvo Portugalsky
Azory 2333 km² 243 101 Açores
Madeira 801 km² 244 098 Madeira

Po reformě z roku 2004 by měly distrikty postupně zaniknout a území rozděleno do čtyř kategorií: samosprávné oblasti, městská společenství, meziměstská společenství a velkoměstské obvody. Tyto budou mít různou míru samosprávy v závislosti na obyvatelstvu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Pobřeží v jižní provincii Algarve

Severní, střední a východní Portugalsko pokrývají horská pásma Serra de Nogueira, Serra do Gerez, Serra de Marão, Serra da Estrela (dosahuje téměř 2000 m n. m.), Serra de São Mamede a jižní pahorkatina Alentejo. V jihozápadním cípu vystupuje Serra de Monchique. Západní a jižní část tvoří nížiny se strmým skalnatým pobřežím. Souostroví Madeira a Azorské ostrovy, které leží v takzvané riftové zóně na styku dvou litosférických desek, jsou sopečného původu a je zde také větší riziko zemětřesení. Podobnou seizmicky aktivní oblastí je i Lisabonský záliv.

Nejvýznamnějšími řekami jsou Tejo, Douro a Guadiana, na nichž je vybudováno velké množství kaskádových přehrad.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podnebí je na severu a západě mírné oceánské, na jihu subtropické středomořské (suché horké léto a mírná vlhká zima). Průměrná červencová teplota se pohybuje od 20 °C do 24 °C a lednová mezi 9 °C až 12 °C. Průměrný roční úhrn srážek klesá přibližně ve směru od severu k jihu, tedy od 1200 mm až po 500 mm. Průměrná teplota na ostrovech je 18,5 °C a průměrné srážky 650 mm.

Města[editovat | editovat zdroj]

Podle oficiálního dělení na obce nemá Portugalsko město nad 500 000 obyvatel, neboť obce, které fakticky srostly s centry aglomerací, nadále zůstávají samostatné.

Lisabon (499 000 obyvatel v roce 2007) je centrem třímiliónové metropolitní oblasti Região de Lisboa a od 12. století je hlavním městem Portugalska. Je kulturním, dopravním a především ekonomickým centrem země (je jedinou oblastí Portugalska s HDP nad průměrem EU).

Střediskem metropolitní oblasti s 1,5 milióny obyvatel je Porto, které čítá 240 000 obyvatel a je důležitým severoportugalským přístavem v ústí řeky Douro. Mezi další velká města v hustě zalidněném severozápadním Portugalsku patří Braga (sídlo arcibiskupství a náboženské středisko) a Guimarães. Ve středním Portugalsku pak Coimbra (157 000 obyvatel, sídlo nejstarší portugalské univerzity), v Alenteju historická Évora a na jižním pobřeží Faro.

Hlavním a největším městem Madeiry je Funchal. Významná města na Azorech jsou Ponta Delgada (ostrov São Miguel), Angra do Heroísmo (ostrov Terceira) a Horta (ostrov Faial).

Lisabon – hlavní a největší město Portugalska (pohled z jižního břehu řeky Tejo)
Porto – druhé největší portugalské město

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Portugalska (INE, Lisabon)
Rok Obyvatel Změna Rok Obyvatel Změna
1422 1 043 274 - 1900 5 423 132 +7,4 %
1527 1 262 376 +21,0 % 1911 5 960 056 +9,9 %
1636 1 100 000 −12,9 % 1920 6 032 991 +1,2 %
1736 2 143 368 +94,9 % 1930 6 825 883 +13,1 %
1770 2 850 444 +33,0 % 1940 7 722 152 +13,1 %
1776 3 352 310 +17,6 % 1950 8 441 312 +9,3 %
1801 2 931 930 −12,5 % 1960 8 851 289 +4,9 %
1811 2 876 602 -1,9 % 1970 8 568 703 −3,2 %
1838 3 200 000 +11,2 % 1981 9 852 841 +15,0%
1849 3 411 454 +6,6 % 1991 9 862 540 +0,1 %
1864 4 188 410 +22,8 % 2001 10 356 117 +5,0 %
1878 4 550 699 +8,6 % 2007 10 617 575 +2,5 %
1890 5 049 729 +11,0 % Prameny:[5][6][7]

Země má asi 10,5 mil. obyvatel. V minulosti se řada Portugalců vystěhovala do jiných evropských zemí s vyšší životní úrovní. Dnes se Portugalsko naopak pozvolna stává jednou z cílových zemí přistěhovalců.

Přestože se uvádí, že je země homogenní a 99 % tvoří Portugalci, žije v zemi asi 700 000 přistěhovalců zejména z Afrických zemích. 93 % je římskokatolického vyznání a asi 3 % jsou evangelíci.

Velké potíže činila hlavně v minulosti negramotnost, která se i dnes pohybuje kolem 5 %, což je jedno z nejvyšších čísel v EU.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V průběhu posledních 3000 let se v Portugalsku vystřídalo mnoho civilizací.Své stopy zde zanechala fénická, řecká, keltská, kartaginská, římská i arabská kultura.

Výrazný portugalský architektonický styl pozdní gotiky, který je spjat s námořními objevy a s bohatstvím plynoucím z dovozu zámořských produktů, tzv. manuelino, byl v 19. století nazván národním stylem. Významné manuelské stavby nalezneme nejen v samotném Portugalsku, ale i na Madeiře, na Azorech, v Maroku, v Mosambiku, v Hormuzu či v indické Goe.

Slavní portugalští spisovatelé, jejichž díla byla přeložena do češtiny, jsou zejména Luís Vaz de Camões, Gil Vincente, José Maria Eça de Queiros, Almeida Garett, Fernando Pessoa, José Saramago, António Lobo Antunes, Eduardo Lourenço, Bernardim Ribeiro, Miguel Sousa Tavares. V Portugalsku také působí český básník František Listopad.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Portugalsko je zemědělský a také průmyslový stát se zásobami nerostných surovin. Vstupem do Evropské unie dosáhl stát značného rozmachu dříve stangujícího hospodářství a přílivu investic ze zahraničí. Varující je však stále asi 5% negramotnost obyvatelstva. Hlavní průmyslová odvětví jsou hutnictví, těžební, textilní, obuvnický, strojírenský, chemický a potravinářský průmysl. Těží se wolfram, cín, uran, černé uhlí, měď, stříbro, kaolin, sůl a mramor. Asi 75 % zahraniční výměny zboží této země připadá na EU. Země je závislá na dovozu ropy a zemního plynu. Nejdůležitější průmyslová střediska jsou Lisabon a Porto. Důležitým producentem elektrické energie jsou vodní elektrárny. V zemědělství převažuje rostlinná produkce. Orná půda zabírá 32 %, lesy 36 % a louky a pastviny 11 % plochy státu. Významná je těžba dřeva a korku. Portugalsko je největším producentem korku na světě – 180 000 tun. Pěstuje se pšenice, kukuřice, rýže, oves, brambory, cukrová řepa, olivy, ovoce (zejména vinná réva a subtropické ovoce) a zelenina. Chov skotu, prasat, ovcí, koz, drůbeže, oslů a mul. Významná je i produkce rybích výrobků (například rybí konzervy a rybí moučka). Výrazné příjmy z cestovního ruchu. Nejatraktivnější turistická střediska jsou Lisabon, Porto, Coimbra, pobřeží Algarve, ostrovy Madeira a Azory. Portugalsko navštíví ročně cca 20 milionů turistů.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Intermodální stanice Gare do Oriente v Lisabonu. Architektem byl Santiago Calatrava.

Pro svou periferní a přímořskou polohu se Portugalsko po staletí orientovalo na námořní dopravu a méně na pozemní infrastrukturu. Velké přístavy fungují v Lisabonu a Leixões; námořní doprava je také životně důležitá pro Madeiru a Azory.

V 90. letech a na počátku 21. století proběhly poměrně velké investice do silniční a dálniční sítě, na jejíž většině se v současnosti vybírá mýtné. Součástí těchto investic byl i Most Vasco da Gama nebo lisabonské nádraží Oriente, které dodaly lesk výstavě Expo 98. Byla také zrychlena železniční magistrála Lisabon – Porto. Velikášské plány na vysokorychlostní propojení se španělskou sítí AVE se zpožďují mimo jiné následkem ekonomické krize.

Správcem železniční infrastruktury je REFER; aktuálně je v provozu 2843 km železničních tratí.[8] Hlavním železničním podnikem jsou Comboios de Portugal, které ročně přepraví okolo 130 milionů cestujících (zhruba o třetinu méně než ČD ve srovnatelně lidnatém Česku). Hojně jsou využívány zejména příměstské vlaky v aglomeracích Porta a Lisabonu. Tato dvě města provozují také metro; lisabonské je klasické, portské je z velké části nadzemní a připomíná tramvajovou rychlodráhu.

Zajímavostí je také malebná tramvajová doprava v Lisabonu a lanovky v Lisabonu, Braze, Coimbře i jinde.

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

K Portugalsku neodmyslitelně patří fotbal. Země hostila Euro 2004, kde Česká republika obsadila 3. místo, Milan Baroš byl vyhlášen nejlepším hráčem s 5 góly. Kvůli šampionátu bylo přestavěno či nově postaveno 10 moderních stadionů.

Faro-Loulé Coimbra Guimarães Lisabon Porto
Estádio Algarve
Kapacita: 30.000
Estádio Cidade de Coimbra
Kapacita: 30.000
Estádio D. Afonso Henriques
Kapacita: 30.000
Estádio da Luz
Kapacita: 65.400
Estádio do Bessa Século XXI
Kapacita: 30.000
EstadioAlgarve.JPG
Estadio Cidade de Coimbra.JPG Estádio de Guimarães.JPG Estádio da Luz 2005 (3).jpg Estadio do bessa.jpg
Porto Leiria Lisabon Aveiro Braga
Estádio do Dragão
Kapacita: 50.000
Estádio Dr. Magalhães Pessoa
Kapacita: 30.000
Estádio Alvalade XXI
Kapacita: 50.000
Estádio Municipal de Aveiro
Kapacita: 30.000
Estádio Municipal de Braga
Kapacita: 30.000
Estadio do Dragao 20050805.jpg Estadio de Leiria.jpg Estádio Alvalade XXI.jpg Nt-Aveiro-Estadio Beira-Mar.jpg Estadio Braga.JPG

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Portugal na portugalské Wikipedii.

  1. Dobytí Lisabonu a reconquista Portugalska. Praha: Argo 2008.
  2. Camões (Revista de Letras e Culturas Lusófonas) 15–16: Cronologia – Marquês de Pombal (1699–1782)
  3. A presidência portuguesa da União Europeia
  4. Distritos de Portugal
  5. Nuno Valério (coord.), Estatísticas Históricas Portuguesas, Vol. I, pp. 33, 37 e 51. INE, 2001. (PDF: 4,18 MB)
  6. INE, CENSOS 2001 Resultados Definitivos, Informação à Comunicação Social, 21/10/2002.
  7. INE, Estimativas de População Residente, Portugal, NUTS II, NUTS III e Municípios – 2006, Informação à Comunicação Social, 03/08/2007.
  8. REFER em números

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]