Metro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o druhu dopravy. Další významy jsou uvedeny v článku Metro (rozcestník).
Ečs - nejstarší typ vozů pražského metra.

Metro (z francouzského chemin de fer métropolitain - železnice hlavního města) neboli podzemní dráha je druh kolejové dráhy a městské hromadné dopravy na ní provozované. Většinou celá, nebo velká část trasy, je vedena podzemními tunely. Vozy metra se tak mohou pohybovat zcela nezávisle na ostatních druzích dopravy. Slovem „metro“ se obvykle označuje nejen samotná dráha a její stavby a dopravní systém, ale i vlak užívaný k dopravě na ní („metro přijelo“).

Povrchové městské a příměstské železnice (rychlodráhy) se zpravidla za metro nepovažují a označují se jinými názvy, například v Paříži RER (Réseau Express Régional), v Německu S-Bahn.

Vozy metra jsou poháněny elektřinou, i když v počátcích byly prováděny pokusy i s pneumatickým, parním či animálním pohonem. Na rozdíl od tramvají se však u metra obvykle nepoužívá k odběru elektrické energie vrchní sběrač (pantograf), ale elektrický proud je odebírán z boční napájecí kolejnice. Výhodou tohoto systému je možnost snížení výšky tunelu, ve kterém by jinak muselo být ještě v bezpečné výšce nad vozy soupravy umístěno trolejové vedení, zvýšení odolnosti proti poruchám a delší životnost napájecí kolejnice proti troleji. Nevýhodou naopak je, že tato kolejnice, která je trvale pod napětím, představuje nebezpečí pro lidi, kteří by se dostali do kolejiště, proto musí být i úseky metra vedené po povrchu odděleny od okolí zábranami znemožňujícími vstup do kolejiště.

Český zákon o drahách od roku 1994 řadí metro do kategorie speciálních železničních drah (pražské metro je zřejmě jedinou existující dráhou, která do této kategorie patří). Podle předchozího drážního zákona spadalo do kategorie „městské rychlodráhy“ a nepatřilo mezi železniční dráhy.

Stanice metra Muzeum

Historie metra[editovat | editovat zdroj]

První metropolitní železnice používala parní lokomotivy.
První podzemní dráha na evropském kontinentu byla vybudována v Budapešti. Výjezd z podzemí u Széchenyi fürdő.
Podpovrchové vedení trati budapešťské podzemní dráhy

Název Metro je zkrácenina názvu Metropolitan Railway, tedy metropolitní železnice. Z tohoto označení přes francouzštinu a ruštinu proniklo i do češtiny.[zdroj?] V některých jazycích se označuje jako podzemní dráha (např. v Německu název U-Bahn, který vznikl zkrácením slova Untergrundbahn).

Dějiny metra začínají roku 1863; tehdy byl první takový systém vybudován v Londýně. Jednalo se o spojnici dvou nádraží, mezi nimi jezdil parní vlak. Parní trakce však byla do jisté míry problematická, a tak se uvažovalo o zavedení nějakého jiného druhu pohonu. Mluvilo se o nekonvenčních systémech, jako je například pohon lanem (takový byl zrealizován v Glasgowském metru), nakonec se však uplatnila elektřina, vedená pomocí boční přívodní kolejnice. K tomu také přispěl i zákon, vydaný britským parlamentem, který parní provoz v těchto podmínkách zakazoval.

Kromě Británie se však podzemní dráhy objevily i v kontinentální Evropě (nejdříve v Budapešti, Istanbulu, Paříži a Berlíně) a v Severní Americe (New York, Boston). Většinou se jednalo o krátké tratě, budované většinou hloubením, avšak provoz zde již byl plně elektrifikován (s výjimkou Istanbulu, kde se jednalo o animální trakci). Metro se stalo jedním ze symbolů pokroku, hlavně ve velkoměstech, v menších sídlech jím pak byla elektrická tramvaj.

Na počátku 20. století se uvažovalo s vybudováním podzemní dráhy i v Praze, avšak takový plán narazil na velký odpor z mnoha stran. Některé další návrhy se objevily i v 20. letech, avšak též neuspěly. Mezitím přibyly nové sítě metra v Madridu a Buenos Aires.

V 30. letech proniklo metro i do Sovětského svazu; otevřeno bylo v Moskvě a stalo se velkou manifestací i politickou událostí. Následně byly v podobném stylu vybudovány do roku 1991 další sítě v 13 velkých městech tehdejšího SSSR a použitá technologie byla uplatněna i v jiných zemích.

Roku 1954 bylo otevřeno metro v Tokiu; revolučním zde bylo nasazení do provozu prvních vozů s hliníkovou kostrou. Díky tomu se nové vlaky staly lehčími a odolnějšími, než staré ocelové.

V 70. letech se začaly objevovat experimenty s metrem na pneumatikách (Lyon, Marseille, Paříž). Současně s tím se také podobné systémy, byť ne vždy založené v podzemí, začínají více rozvíjet i ve Spojených státech amerických, kde dochází po ropné krizi ke změně pohledu na MHD jako celek.

Ke konci století se zase začínají zavádět i automatizované vozy (Paříž, Barcelona), s jejich nasazením se uvažuje i v Praze po roce 2013. V této době také zažívá velký rozvoj metro například v kontinentální Číně, kde dochází k prudkému rozvoji měst.

Metro v Glasgow není příliš prostorné
Také vídeňské metro v sobě zahrnuje dva odlišné systémy
Novosibirské metro

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší metro na světě
V tehdy dvoumilionovém Londýně byl 10. ledna 1863 zprovozněn první sedmikilometrový úsek metra (The Tube) mezi Bishops Road (dnes nádraží Paddington) a Farringdon Street.
Nejstarší v kontinentální Evropě
V Budapešti bylo metro dlouhé pět kilometrů otevřeno v roce 1896. O prvenství v kontinentální Evropě se maďarská metropole pře s řeckými Aténami, kde již od roku 1869 fungoval povrchový vlakový spoj na trase Atény-Pireus a od května 1895 zde mezi zastávkami Thissio a Omonia projížděl vlak tunelem.
Nejrozsáhlejší síť tratí
Síť metra v Šanghaji se v roce 2010 se svými 420 km stala nejrozsáhlejší na světě (překonala londýnské metro, dlouhé 408km) a patří také mezi nejvytíženější. Síť se dále rozvíjí, ve výstavbě jedna nová a různá prodloužení stávajících tras. V roce 2020 má její délka přesáhnout 800 km.
Největší počet stanic
Pokud jde o počet stanic, nemá ve světě konkurenci metro v New Yorku; má celkem 469 stanic (z nich 277 v podzemí) na 22 trasách a síť 383 kilometrů tratí. Denně přepraví přes pět milionů cestujících.
Nejvytíženější systém
Moskevské metro, kde byl provoz zahájen v roce 1935, není sice největší, ale je nejvytíženější na světě: přepraví denně osm až devět milionů cestujících.
Nejmodernější v Evropě
Třetí na evropském žebříčku velikosti meter je Paříž, která v současnosti disponuje nejmodernější trasou v Evropě. Je jí linka číslo 14 otevřená v roce 1998, která měří sedm kilometrů.
Nejrychleji se rozšiřující
Jen o málo menší než pařížské metro je to v Madridu, kde se během čtyř let (19951999) rozšířila síť tratí ze 170 kilometrů až na 228, tedy o 58 kilometrů. V Praze se 6,4 kilometru dlouhý úsek metra mezi Českomoravskou a Černým Mostem stavěl sedm let.
Nejvýše umístěné
Nejvýše položenou stanicí na světě je konečná Alpin na Mittelallalinu ve Švýcarsku ve výšce 3456 metrů.
Nejkratší
Nejkratší metro na světě je v Istanbulu, jeho trasa měří 573 metrů. Nazývá se Tünel a vede od Zlatého rohu pod čtvrtí Karaköy. Ve skutečnosti se jedná o lanovou dráhu vedenou podzemím.
Nejmenší
Nejmenší metro je Glasgowské metro. Průměr tunelu je pouhých 11 stop (asi 3,3 m). Jediná okružní linka byla původně poháněná lanem.
Nejdelší nástupiště
Nástupiště stanice podzemní dráhy State Street Center v obchodním centru Chicaga „The Stop“ je dlouhé 1066 metrů.
Nejmenší obec s podzemní dráhou
Dorfbahn Serfaus je jednou ze dvou podzemních drah v Rakousku (tou druhou je Metro ve Vídni). Dorfbahn obsluhuje obec s tisícem obyvatel.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Seznamy[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo metro ve Wikislovníku
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu