Porto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o portugalském městě. O lodi v Praze na Vltavě pojednává článek Porto (loď).
Porto
Řeka Douro a Ribeira do Porto
Řeka Douro a Ribeira do Porto
Porto – znak
znak
Porto – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
stát: Portugalsko Portugalsko
region: Norte
distrikt: distrikt Porto
administrativní dělení: 15 čtvrtí
Porto na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 41,66 km²
počet obyvatel: 240 000 (v obvodu obce)
1 750 000 (aglomerace) (2008)
hustota zalidnění: 6902 obyv. / km²
etnické složení: Portugalci
náboženské složení: převažuje římskokatolické křesťanství
správa
starosta: Rui Rio (PSD)
oficiální web: http://www.cm-porto.pt
PSČ: 4xxxx

Porto [portu] (v některých jazycích též Oporto) je druhé největší portugalské město. Jeho populace čítá 240 000 obyvatel, nicméně v celé metropolitní oblasti žije zhruba 1 750 000 lidí. Porto je moderní kosmopolitní město nedaleko břehu Atlantského oceánu. Oblast kolem města je jednou z nejvíce průmyslových oblastí Portugalska. Spolu s Lisabonem a oblastí Algarve patří mezi turisticky nejnavštěvovanější oblasti země.

Porto je známé také svým celosvětovým vývozním artiklem – Portským vínem, které bylo původně vyváženo jen z tohoto města (odtud název). Sváželo se a dodnes se sváží po řece Douro, jehož hluboké údolí utváří kolorit města. Jižní břeh řeky již náleží obci Vila Nova de Gaia, součásti portské aglomerace. Historické centrum Porta – Ribeira bylo přidáno na seznam světových památek UNESCO v roce 1996.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Původními obyvateli tohoto území byli Keltové. Řekové zde zřídili trí osau Calus. První písemné zmínky o Portu pocházejí ze 4. století z období nadvlády Římské říše, kdy se zdejší přístav nazýval Portus Cale. Během římské nadvlády město vzkvétalo a bylo propojeno řadou kamenných komunikací a mostů s celým Iberským poloostrovem. Zánik říše nastal v obobí stěhování národů vlivem invaze Visigótů. Město v 7. století přijalo křesťanství a stalo se sídlem biskupa. Za expanze Arabů roku 711 se dostalo pod vliv Maurů . V roce 868 poslal Vímara Peres v rámci Reconquisty na toto území oddíl bojovníků, kteří muslimské Maury porazili a vrátili Porto křesťanským vládcům.

Ve 12. století začala stavba kamenné trojlodní baziliky biskupské katedrály Sé de Porto. Jádro stavby se západním dvouvěžím se dochovalo v románském slohu, další části, zejména kapitula s křížovou chodbou byly přestavěny v gotice a v baroku. V té době bylo Porto sídlem portugalských králů. V roce 1387, po svatbě Jana I. a Filipy z Lancasteru (Anglie), dcery Jana z Gauntu, vznikla nejstarší vojenská aliance na světě.

Od 14. století se velmi rychle rozvíjela lodní doprava, námořní lotila a s ní spojené objevy. V roce 1415 Jindřich, syn Jana I., přezdívaný Mořeplavec, vykonal plavbu z Porta do marockého přístavu Ceuta, která předznamenala portugalské zámořské objevy. K nejvýznamnějším stavbám 15.století patřil klášter františkánů.

S rozmachem výroby vína v okolí řeky Douro rostla i potřeba rozvozu, a tak vznikaly nové a nové lodní cesty, jako například v roce 1703 mezi Portem a Anglií. V Portu začaly také vznikat specializované obchodní společnosti, které byly nezřídka v rukou Angličanů. V důsledku tohoto rozmachu anglických obchodníků začal Sebastião de Melo s monopolizací celého tohoto sektoru ve prospěch Portugalska. To ovšem přineslo mnoho nespokojenosti u drobných vinařů, kteří se proti tomuto bouřili.

Praça do General Humberto Delgado a Avenida dos Aliados

Během 17.19. století město rychle rostlo; v tomto období bylo založeno několik klášterů (jezuité, karmelitáni)a postaven mj. klášter augustiniánů s kostelem, z nějž je dodnes dominantou města štíhlá věž Torre dos Clérigos, vysoká 76 metrů a přístupná jako rozhledna. Rozvíjející se město se stalo zajímavým terčem pro napoleonské vojsko, jež pod vedením maršála Soulta vstoupilo na území Porta 29. března 1809. Místní obyvatelé se snažili před vojáky uprchnout a použili k přechodu přes Douro ponton (Ponte dos Barcos), který se pod vahou zřítil a řeka tak pohřbila přes 4000 lidí, což dnes připomíná reliéf u nového mostu. Napoleonská armáda nakonec z Porta odešla.

2. polovina 19. století přinesla městu industrializaci, stavbu železnice a mostů přes Douro; ve 20. století probíhala další urbanizace a s Portem fakticky srostla okolní města. Počátek 21. století je spojen s rozvojem dopravní infrastruktury a podporou veřejné dopravy.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • katedrála Sé
  • klášter s kostelem františkánů - pozdně gotický stavební komplex s barokními oltáři, muzeem sakrálního umění, kryptou a kostnicí
  • kostel sv. Vavřince (Iglesia de San Lorenzo) s bývalým klášterem jezuitů, dnes muzeum chrámového umění
  • kostel sv. Kláry s nejbohatšími ve dřevě řezanými a zlacenými barokními oltáři - typický styl portugalského baroka, přilehlý klášter klarisek
  • kostel sv. Ildefonse (= Alfonse z Toleda) - barokní, s významnými obklady dlaždicemi s kobaltovou výzdobou (tzv. azulejos)
  • kostel Panny Marie s klášterem karmelitánů - barokní
  • klášter Mosterio da Serra do Pilar - barokní dominanta Vila Nova de Gaia, část je přístupná veřejnosti, strategické místo ve správě portugalské armády

Sport[editovat | editovat zdroj]

Tak jako ve většině portugalských měst je nejpopulárnějším sportem ve městě fotbal. Nejúspěšnějším klubem ve městě je v současnosti FC Porto, vítěz Ligy mistrů v letech 1987 a 2004. Dalšími profesionálními kluby jsou Boavista FC a SC Salgueiros.

Kultura a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 se Porto pyšnilo označením Evropské hlavní město kultury (společně s nizozemským Rotterdamem). Jeho historické jádro s desítkami kostelů, klášterů a veřejných budov ze 14.-19. století je cenným architektonickým a urbanistickým celkem, městskou památkovou rezervací světového významu, zapsanou na seznamu UNESCO. Město je dějištěm mezinárodního filmového festivalu Fantasporto. Kořeny zdejší univerzity sahají do roku 1762, oficiálním rokem založení je však teprve rok 1911.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Porto je po Lisabonu největším dopravním uzlem země, silničním i železničním. Přístav Porto de Leixões je největším v severním Portugalsku. Na severním okraji se nachází mezinárodní letiště Francisca de Sá Carneiro.

Mosty[editovat | editovat zdroj]

Most Ludvíka I. a pilíř původního mostu Ponte do Pensil

Obchodním cestám procházejícím Portem bylo překážkou hluboké údolí řeky Douro; mosty, jež přes něj vedou, jsou neodmyslitelnou dominantou města. Prvním mostem byl pontonový Ponte dos Barcos zbudovaný roku 1806 (tragédii při vstupu napoleonských vojsk viz výše). Roku 1843 jej nahradil Ponte do Pensil, z něhož se dochovala dvojice kamenných pilířů, des slouící jen jako kulisa přístavní kavárny. V roce 1877 byl vystavěn ocelový Ponte Maria Pia, přivádějící železnici z Lisabonu; odvážná stavba, již řídil Gustave Eiffel, sloužila až do roku 1991, kdy byl zprovozněn vedlejší Ponte de São João.

Nejznámějším mostem je pak dvoupatrový Most Ludvíka I. (Ponte Dom Luís I) o výšce 45 m, jehož stavbu řídil Eiffelův kolega Théophile Seyrig. Vystavěn byl v letech 1881—1886.[1] Horní patro v současnosti využívá linka D portského „metra“, vede jím také chodník pro pěší.

Veřejná doprava[editovat | editovat zdroj]

Páteřní doprava ve městě je od roku 2003 zajišťována městskou dráhou zvanou Metro do Porto, která využívá pouliční, podzemní i nadzemní tratě. V roce 2014 měla 5 linek. Městké autobusy jezdí na zemní plyn. Z nejstaršího tramvajového provozu na Pyrenejském poloostrově (otevřen 1905) zůstala již jen turistická trať na nábřeží Doura a pozemní lanovka. Visutá kabinová lanovka je moderní stavba ve Vila Nova de Gaia, končí u kláštera Mosterio da Serra Pilar.

Hlavní nádraží Porto-Campanhã, kam jezdí vlaky Alfa Pendular linky Lisabon - Braga a další dálkové spoje, se nachází ve východní části města. V samém centru města pak leží historické hlavové nádraží Porto-São Bento, kam odkud vyjíždějí příměstské spoje do čtyř směrů: Braga, Guimarães, Marco de Canaveses a Aveiro.[2]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Porto po Douru směrem k Atlantiku. Vpravo projíždí po mostě Ludvníka I. souprava portského metra.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dom Luís I Bridge na Structurae
  2. Příměstská doprava v portské aglomeraci na stránkách CP

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Porto ve Wikimedia Commons