Jan z Gentu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan z Gentu
vévoda z Lancasteru
Jan z Gentu
Narození 6. března 1340
Úmrtí 3. února 1399
Pochován Původní katedrále svatého Pavla, Londýn
Manželky Blanka z Lancasteru
Konstancie Kastilská
Kateřina Swynfordová
Potomci s Blankou z Lancasteru:
Filipa, Alžběta, Jindřich
s Konstancií Kastilskou:
Kateřina
s Kateřinou Swynfordovou:
Jan, Jindřich, Tomáš, Jana
Rod Plantageneti
Otec Eduard III.
Matka Filipa z Hainault

Jan z Gentu (angl. John of Gaunt, 1st Duke of Lancaster, 6. března 13403. února 1399), 1. vévoda z Lancasteru, byl anglický šlechtic, který pocházel z rodu Plantagenetů. Šlo o třetího syna anglického krále Eduarda III. a Filipy z Hainault. Jeho přídomek je odvozen ze jména jeho rodiště, města Gentu v současné Belgii. Měl velký vliv na život u dvora v době vlády Richarda II. poznamenané politickými spory, ale nikdy proti němu otevřeně nevystoupil. Byl předkem anglických králů z rodu Lancasterů Jindřicha IV., Jindřicha V. a Jindřicha VI.

Život[editovat | editovat zdroj]

Měl čtyři manželské děti a pět dětí nemanželských. První z nemanželských dětí měl s dvorní dámou své matky a čtyři další s milenkou Kateřinou Swynfordovou, která se nakonec stala v roce 1396 jeho třetí zákonitou manželkou. Děti, vzešlé z tohoto (původně nemanželského vztahu) se staly zakladateli rodiny Beaufortů, která nesla své jméno podle hradu, kde se děti narodily. Tito jeho potomci, tři synové a jedna dcera, byli po jeho sňatku s Kateřinou roku 1396 legitimizováni jako jeho plnoprávní dědici papežskou bulou. Společně s Kateřinou Swynfordovou se tak stal, mimo jiné, předkem několika významných osob historie - jedním z jejich synů byl Jindřich Beaufort, biskup z Winchesteru a později kardinál, jejich vnučkou pak byla Cecilie Nevillová, matka králů Eduarda IV. a Richarda III. a jejich prapravnukem byl i Jindřicha VII., který se stal roku 1485 po bitvě u Bosworthu anglickým králem a stal se zakladatelem královského rodu Tudorů.

Když Jan roku 1399 zemřel, propadla jeho panství králi, protože Richard II. vypověděl jeho syna z druhého manželství Jindřicha roku 1398 ze země. Jindřich a Richard II. byli bratranci. Jindřich se s malým vojskem vrátil do Anglie, aby se domohl svých práv. Postupně využil nespokojenosti s Richardovou vládou a sesadil ho. Poté vládl jako anglický král Jindřich IV. Stal se jeho prvním potomkem na anglickém trůnu.

Zemřel 3. února 1399 a byl pohřben vedle své první manželky Blanky z Lancasteru v chrámové lodi původní katedrály svatého Pavla v Londýně v alabastrové hrobce.

Vévodství lancasterské[editovat | editovat zdroj]

Nákres společného náhrobku Jana z Gentu a Blanky z Lancasteru (katedrála svatého Pavla v Londýně)

Poprvé se oženil roku 1359 s Blankou z Lancasteru. Po smrti svého tchána roku 1361 zdědil polovinu jeho nemovitostí, titul hrabě z Lancasteru a postavení největšího vlastníka půdy na severu Anglie. Zbytek majetku svého tchána zdědil poté, co Blančina sestra Maud zemřela roku 1362. Titul vévoda z Lanscasteru mu byl roku 1362 udělen Eduardem III. Jan byl tak velmi dobře zabezpečen a vlastnil nejméně třicet hradů a panství v Anglii a Francii. Jeho majetek byl rozsahem a organizací srovnatelný s majetkem anglického krále.

Po smrti svého staršího bratra Eduarda se rozhodl bránit církevního reformátora Johna Wycliffa. Důvod není přesně znám, ale mohlo se jednat o protiváhu narůstajícího světského vlivu Římskokatolické církve. V době, kdy anglické vojsko utrpělo porážky v stoleté válce s Francií začala být Eduardova vláda, vlivem narůstajících daní a jeho vztahu s Alicí Perrersovou, nepopulární. Veřejné mínění jej spojovalo s neúspěchy vlády tohoto období. A zatímco král a princ z Walesu měli statut hrdinů válečných bojů, Jan sám nikdy nedosáhl výraznější vojenský úspěch, který by mohl zvýšit jeho reputaci.

Když Eduard III. roku 1377 zemřel a jeho následníkem trůnu se stal jeho desetiletý synovec Richard, Janův vliv se zvětšil. Nicméně objevovaly se i obvinění proti němu, že usiluje o převzetí královské moci pro sebe. Jan, jako vládce Anglie v době než Richard dosáhl plnoletosti, učinil některá nepopulární rozhodnutí týkající se daní, která vedla roku 1381 až k rolnické vzpouře, během níž vzbouřenci zničili Savojský palác v Londýně.

Roku 1386 odejel do Kastilie, aby, jako manžel Konstancie Kastilské (s níž se roku 1371 oženil), uplatnil svůj nárok na kastilský trůn. Nicméně Richardovy vladařské chyby vyvolaly v Anglii napětí, které hrozilo přerůst v občanskou válku. Až on sám, po svém návratu do země roku 1389, byl schopen dohodnut kompromis mezi Lordy Odvolateli a králem, který nastolil období relativního politického klidu. V následujícím období se jeho pověst, jako schopného státníka upevnila.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Kategorie John of Gaunt, 1st Duke of Lancaster ve Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John of Gaunt, 1st Duke of Lancaster na anglické Wikipedii.