Petr I. Kastilský
| Petr I. Kastilský | ||
|---|---|---|
| král Kastilie a Leonu | ||
 |
||
| Narození | 17. červen 1334 | |
| Burgos | ||
| Úmrtí | 23. března 1369 | |
| Pochován | Katedrála v Seville | |
| Předchůdce | Alfons XI. | |
| Nástupce | Jindřich II. | |
| Královna | Blanka Bourbonská Juana de Castro Marie z Padilla |
|
| Potomci | Beatrix Konstancie Isabela Alfons Beatrix Jan |
|
| Rod | Burgundsko-Ivrejská dynastie | |
| Otec | Alfons XI. | |
| Matka | Marie Portugalská | |
Petr I. Kastilský nazývaný Krutý nebo Právoplatný (španělsky Pedro I el Cruel, 30. srpna 1334 Burgos– 23. března 1369 Montiel) byl král Kastilie a Leónu a Galicie v letech 1350 až 1369. Byl posledním králem z burgundsko-ivrejské dynastie.
Život [editovat]
Byl jediným přeživším synem kastilského krále Alfonse XI. a jeho ženy Marie Portugalské. Alfons XI. se svou zákonitou chotí zplodil dva syny a pak se již zdržoval u své metresy Eleonory de Guzmán, která mu dala deset dětí. Jindřich z Trastámary byl dokonce o rok starší než Petr.
Alfons XI. zemřel při obléhání Gibraltaru roku 1350 na mor a na trůn nastoupil šestnáctiletý Petr. Pokračoval v otcových šlépějích a svou podporou měšťanstva proti sobě popudil šlechtu a klér. Novou složkou státní správy se stali Židé, hlavním královým pokladníkem se stal Samuel Halevi z Toleda. Daňové reformy, které měly zabránit zneužívání moci šlechtou a královskými úředníky a nařízení týkající se majetku královského, klášterního, panského a soukromého se králi staly osudnými.[1]
| „ | ...v hlavě měl plno podivných myšlenek a bouřil se proti všem předpisům a nařízením církve... Byl to krutý člověk a měl odporné sklony, takže se ho každý bál a každý ho podezíral z nejhoršího... | “ |
| — Jean Froissart[2] | ||
Od roku 1356 do roku 1361 Petr válčil s Aragonií ve "válce dvou Pedrů", ve které neukázal žádné schopnosti nebo odvahu. Aragonii podporovala Francie, což si Petr zapříčinil sám zapuzením Blanky Bourbonské, v boji proti němu se angažoval také jeho nevlastní bratr Jindřich z Trastámary.[3] Soudobí kronikáři připisují králi během tohoto období sérii vražd.
| „ | Zabil mnoho ctných lidí, mnohé bez příčiny, za to, že mu dali dobrou radu, a jiné jen kvůli nepatrnému podezření. Proto se mnoho šlechticů ze strachu před smrtí vzdálilo od dvora. Nikdo nebyl v jeho blízkosti v bezpečí, byť mu dobře sloužil a získal od něho privilegia a pocty... | “ |
| — Fernão Lopes[4] | ||
V roce 1366 vypukla občanská válka a města se rozdělila na příznivce měšťanstva (Burgos, Zamora, Sevilla atd.) a příznivce šlechty či církve (Toledo, Salamanca aj.) Šlechta si našla jako kandidáta na trůn Jindřicha z Trastámary, protože ten, kdo "dobře svému lidu vládne a chrání jej, ten skutečně je králem, druhý budiž vypuzen."[5] Jindřich byl podporován Francií a stál v čele početného žoldnéřského vojska společně s Bertrandem du Guesclinem. Petra podporovala Anglie; v čele anglického vojska stál Černý princ. Petr uprchl i se svou pokladnicí a dcerami do sousedního Portugalska, kde byl chladně přijat svým strýcem králem Petrem I. Odtud pokračoval do Galicie a pak do anglického Gaskoňska.
Konflikt skončil v březnu 1369 Petrovou smrtí. Jindřich z Trastámary jej v osobním souboji zabil dýkou a dosedl po něm na kastilský trůn.
Manželský život [editovat]
Petr měl být původně zasnouben s anglickou princeznou Isabelou,[6] k dohodě však nedošlo a proto se měl oženit s její mladší sestrou Johanou, která po cestě do Kastilie roku 1348 zemřela v Bordeaux na mor.[7] 3. června roku 1353[8] se mladý král na nátlak své matky, kastilské šlechty a příslibu bohatého věna oženil s Blankou, dcerou bourbonského vévody Petra a přes sestru Johanu také švagrovou francouzského dauphina Karla V. V tu dobu však byl pravděpodobně již ženatý se svou milenkou Marií z Padilla. S mladičkou Blankou strávil pouhých pár dní[3] a pak ji nechal zavřenou na hradě v Arévalu.[9]
| „ | A zatímco poslové jeli dojednat svatbu, zvolil si král jako svoji favoritku Maríu de Padilla... Král k ní zahořel takovou vášní, že po příjezdu Blanky již neměl v úmyslu se s touto paní oženit... | “ |
| — Fernão Lopes[10] | ||
Francouzský dvůr se cítil Blančiným zapuzením pochopitelně uražen a uzavřel spojenectví se sousední Aragonií. Bratranec uvězněné Blanky, francouzský král Jan II. podal stížnost k papeži Inocencovi VI. Výsledkem byla Petrova exkomunikace. Reagoval na ni tím, že nechal manželství prohlásit za neplatné a oženil se znovu[10] s Juanou de Castro, kterou však záhy zapudil rovněž. Poté se vrátil ke své původní milence a údajné manželce Marii z Padilla.
Blanka byla dle soudobých kronik na králův příkaz roku 1361 zavražděna[9] a téhož roku zemřela i Marie z Padilla. Petr ji posmrtně při zasedání kortesů nechal prohlásit za svou první a jedinou zákonitou choť a obě další manželství za neplatná.[11]
Reference [editovat]
- ↑ Dějiny Španělska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-117-4. s. 179.
- ↑ FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha : Mladá fronta, 1977. s. 184.
- ↑ a b Dějiny Španělska, str.184
- ↑ LOPES, Fernão. Kronika vlády krále Dona Pedra I.. Praha : Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0231-4. s. 34.
- ↑ Dějiny Španělska, str.180
- ↑ LEBE, Reinhard. Království jako věno, sňatková politika v dějinách. Praha : Brána, 1999. ISBN 80-7243-059-9. s. 17.
- ↑ TUCHMANOVÁ, Barbara. Zrcadlo vzdálených časů. Praha : BB/art, 2005. ISBN 80-7341-438-4. s. 235.
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ a b Lopes, str. 36
- ↑ a b Lopes, str. 35
- ↑ Lopes, str. 114
| Předchůdce: Alfons XI. |
 |
Kastilský a leónský král 1350 – 1366 |
|
Nástupce: Jindřich II. |
| Předchůdce: Jindřich II. |
|
Kastilský a leónský král 1367 – 1369 |
|
Nástupce: Jindřich II. |
