Petr I. Kastilský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Petr I. Kastilský
král Kastilie a Leonu
Petr I. Kastilský
Narození 17. červen 1334
Burgos
Úmrtí 23. března 1369
Pochován Katedrála v Seville
Předchůdce Alfons XI.
Nástupce Jindřich II.
Královna Blanka Bourbonská
Juana de Castro
Marie z Padilly
Potomci Beatrix
Konstancie
Isabela
Alfons
Beatrix
Jan
Rod Burgundsko-Ivrejská dynastie
Otec Alfons XI.
Matka Marie Portugalská

Petr I. Kastilský nazývaný Krutý nebo Právoplatný (španělsky Pedro I el Cruel, 30. srpna 1334 Burgos23. března 1369 Montiel) byl král KastilieLeónu a Galicie v letech 1350 až 1369. Byl posledním králem z burgundsko-ivrejské dynastie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl jediným přeživším synem kastilského krále Alfonse XI. a jeho ženy Marie Portugalské. Alfons XI. se svou zákonitou chotí zplodil dva syny a pak se již zdržoval u své metresy Eleonory de Guzmán, která mu dala deset dětí. Jindřich z Trastámary byl dokonce o rok starší než Petr.

Alfons XI. zemřel při obléhání Gibraltaru roku 1350 na mor a na trůn nastoupil šestnáctiletý Petr. Pokračoval v otcových šlépějích a svou podporou měšťanstva proti sobě popudil šlechtu a klér. Novou složkou státní správy se stali Židé, hlavním královým pokladníkem se stal Samuel Halevi z Toleda. Daňové reformy, které měly zabránit zneužívání moci šlechtou a královskými úředníky a nařízení týkající se majetku královského, klášterního, panského a soukromého se králi staly osudnými.[1]

...v hlavě měl plno podivných myšlenek a bouřil se proti všem předpisům a nařízením církve... Byl to krutý člověk a měl odporné sklony, takže se ho každý bál a každý ho podezíral z nejhoršího...
— Jean Froissart[2]

Od roku 1356 do roku 1361 Petr válčil s Aragonií ve "válce dvou Pedrů", ve které neukázal žádné schopnosti nebo odvahu. Aragonii podporovala Francie, což si Petr zapříčinil sám zapuzením Blanky Bourbonské, v boji proti němu se angažoval také jeho nevlastní bratr Jindřich z Trastámary.[3] Soudobí kronikáři připisují králi během tohoto období sérii vražd.

Pedrova smrt v souboji s bratrem Jindřichem (středověká iluminace)
Zabil mnoho ctných lidí, mnohé bez příčiny, za to, že mu dali dobrou radu, a jiné jen kvůli nepatrnému podezření. Proto se mnoho šlechticů ze strachu před smrtí vzdálilo od dvora. Nikdo nebyl v jeho blízkosti v bezpečí, byť mu dobře sloužil a získal od něho privilegia a pocty...
— Fernão Lopes[4]

V roce 1366 vypukla občanská válka a města se rozdělila na příznivce měšťanstva (Burgos, Zamora, Sevilla atd.) a příznivce šlechty či církve (Toledo, Salamanca aj.) Šlechta si našla jako kandidáta na trůn Jindřicha z Trastámary, protože ten, kdo "dobře svému lidu vládne a chrání jej, ten skutečně je králem, druhý budiž vypuzen."[5] Jindřich byl podporován Francií a stál v čele početného žoldnéřského vojska společně s Bertrandem du Guesclinem. Petra podporovala Anglie; v čele anglického vojska stál Černý princ. Petr uprchl i se svou pokladnicí a dcerami do sousedního Portugalska, kde byl chladně přijat svým strýcem králem Petrem I. Odtud pokračoval do Galicie a pak do anglického Gaskoňska.

Konflikt skončil v březnu 1369 Petrovou smrtí. Jindřich z Trastámary jej v osobním souboji zabil dýkou a dosedl po něm na kastilský trůn. Musel však čelit nárokům na trůn, jež vznášely a prosazovaly dcery Petra I. ze vztahu s Marií z Padilly; řešení přinesl až sňatek vnuka Jindřicha z Trastámary Jindřicha s vnučkou Petra I. (dcerou jeho starší dcery Konstancie) Kateřinou z Lancasteru.

Manželský život[editovat | editovat zdroj]

Petr měl být původně zasnouben s anglickou princeznou Isabelou,[6] k dohodě však nedošlo, a proto se měl oženit s její mladší sestrou Johanou, která na cestě do Kastilie roku 1348 zemřela v Bordeaux na mor.[7] 3. června roku 1353[8] se mladý král na nátlak své matky, kastilské šlechty a příslibu bohatého věna oženil s Blankou, dcerou bourbonského vévody Petra a přes sestru Johanu také švagrovou francouzského dauphina Karla V. V tu dobu však byl pravděpodobně již ženatý se svou milenkou Marií z Padilly. S mladičkou Blankou strávil pouhých pár dní[3] a pak ji nechal zapudil – poslal ji nejdříve ke své matce do Mediny-Sidonia, posléze ji nechal ji zavřenou na hradě v Arévalu[9] a nakonec v pevnosti v Toledu a vrátil se opět ke své milence Marii, jež mu již porodila dceru Beatrix.

A zatímco poslové jeli dojednat svatbu, zvolil si král jako svoji favoritku Maríu de Padilla... Král k ní zahořel takovou vášní, že po příjezdu Blanky již neměl v úmyslu se s touto paní oženit...
— Fernão Lopes[10]

To vše vyvolalo odpor části šlechty, včetně tří jeho nevlastních bratří, synů Eleonory de Guzmán Jindřicha, Fadriqua a Tella, i Juana Alfonsa de Alburquerque, který po nešťastném sňatku, jenž pomáhal zosnovat, ztratil přízeň krále, i Pedrovy vlastní matky Marie Portugalské.

Francouzský dvůr se cítil Blančiným zapuzením pochopitelně uražen a uzavřel spojenectví se sousední Aragonií. Bratranec uvězněné Blanky, francouzský král Jan II. podal stížnost k papeži Inocencovi VI. Výsledkem byla Petrova exkomunikace. Reagoval na ni tím, že nechal manželství prohlásit za neplatné a roku 1354 se oženil znovu[10] s Juanou de Castro, dcerou hraběte Pedra de Lemos, kterou však záhy zapudil rovněž, stačil s ní však zplodit syna. Poté se vrátil ke své původní milence a údajné manželce Marii z Padilly.

Roku 1361 byla nešťastná uvězněná Blanka Bourbonská na králův příkaz zavražděna.[9] Téhož roku zemřela i Marie z Padilly, pravděpodobně jako oběť moru. Petr ji posmrtně při zasedání kortesů nechal prohlásit za svou první a jedinou zákonitou choť a obě další manželství za neplatná.[11]

Potomci[editovat | editovat zdroj]

  • s Juanou de Castro

Kromě těchto legitimních nebo za legitimní považovaných dětí měl i řadu levobočků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Peter I of Castile ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dějiny Španělska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-117-4. S. 179.  
  2. FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha : Mladá fronta, 1977. S. 184.  
  3. a b Dějiny Španělska, str.184
  4. LOPES, Fernão. Kronika vlády krále Dona Pedra I.. Praha : Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0231-4. S. 34.  
  5. Dějiny Španělska, str.180
  6. LEBE, Reinhard. Království jako věno, sňatková politika v dějinách. Praha : Brána, 1999. ISBN 80-7243-059-9. S. 17.  
  7. TUCHMANOVÁ, Barbara. Zrcadlo vzdálených časů. Praha : BB/art, 2005. ISBN 80-7341-438-4. S. 235.  
  8. www.mittelalter-genealogie.de
  9. a b Lopes, str. 36
  10. a b Lopes, str. 35
  11. Lopes, str. 114

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Alfons XI.
Znak z doby nástupu Kastilský a leónský král
13501366
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich II.
Předchůdce:
Jindřich II.
Znak z doby nástupu Kastilský a leónský král
13671369
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich II.