Bordeaux

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bordeaux
Burdigala
most přes řeku Garonnu
most přes řeku Garonnu
Bordeaux – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 1-42 m n. m.
stát: Francie Francie
région: Akvitánie
département: Gironde
arrondissement: Bordeaux
kanton: chef-lieu 8 kantonů
Bordeaux
Red pog.png
Bordeaux
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 49,36 km²
počet obyvatel: 239 399 (2011)
hustota zalidnění: 4 850 obyv. / km²
správa
starosta: Alain Juppé (2014-2020)
oficiální web: http://www.bordeaux.fr
PSČ: 33000-33300, 33800
INSEE: 33063

Bordeaux (vysl. [bordó] okcit. Bordèu vysl. [burdeu], latinsky Burdigala) je přístavní město na jihozápadě Francie, při ústí řeky Garonny do Atlantického oceánu. Živé obchodní a univerzitní město s bohatou historií je hlavním městem departementu Gironde a regionu Akvitánie. Oblast Bordeaux je jednou z nejznámějších vinařských oblastí na světě s objemem asi 14,5 miliardy EUR. V oblasti je ale i významný průmysl, zejména letecký, technologický a informatický.

Historická část města se starým přístavem byla v červnu 2007 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Bordeaux je vzdáleno asi 500 km jihozápadně od Paříže, sousední obce jsou Mérignac, Cenon, Talence a Bègles. Město leží na obou březích řeky Garonny, která zde tvoří oblouk. Na levém (západním) břehu, kde je koryto hlubší, je historicky významnější část s přístavem, kam mohou vplouvat i oceánské lodi. Pravý (východní) břeh je plochý a místy bažinatý.

Město má oceánské klima, ovšem v létě teplejší a v zimě mírnější. Vydatnými dešti v létě se odlišuje od středozemního klimatu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zlatá mince Biturgů, 5.-1. stol. př. n. l.
Kostel Sainte-Croix
Katedrála Saint-André
Porte Cailhau
Basilika Saint-Michel
Velké divadlo (1780)

Ve 3. století př. n. l. zde bylo město Burdigala, sídlo keltského kmene Biturges Vivisci, kteří zde razili zlaté mince. Roku 107 př. n. l. bylo v bitvě u Burdigaly poraženo římské vojsko, které bránilo své spojence Allobrogy, a jeho velitel, konsul Lucius Cassius Longinus v bitvě padl. Kolem roku 60 př. n. l. město ovládli Římané, kteří z přístavu dováželi olovo a cín. Stalo se hlavním městem Římské Akvitánie a vzkvétalo zejména ve 3. stol. Během 5. století bylo několikrát vypleněno a koncem 6. století se stalo sídlem hrabství a arcibiskupství v rámci merovejského království. V 8. století je vyplenili Arabové a po jejich porážce připadlo karolinské říši, muselo se však bránit nájezdům Vikingů a vzpourám Basků.

Město získalo na významu za vévodkyně Eleanory Akvitánské, která se stala francouzskou královnou a roku 1152 se po druhé provdala za Jindřicha Plantageneta, pozdějšího anglického krále. Za krále Eduarda, „Černého prince“ bylo hlavním městem nezávislého vévodství a 1453 bylo opět připojeno k Francii. Roku 1462 dostalo samosprávu a v 16. století k obchodu s vínem přibyl i zámořský obchod s cukrem a s otroky.

Roku 1653 je dobyl král Ludvík XIV. a v 18. století neobyčejně rozkvetlo. Velkolepá náměstí a asi 5 000 budov dnešního Bordeaux pochází z této doby. Baron Haussmann, dříve prefekt v Bordeaux, se inspiroval zdejším urbanismem při velkorysé přestavbě Paříže v 60. letech 19. století. Za Velké francouzské revoluce hráli liberální poslanci za Gironde – girondisté – významnou úlohu, než je radikálové začal pronásledovat. Za Napoleonských válek se začal stavět první kamenný most přes Garonnu, dokončený 1822. Roku 1858 bylo Bordeaux připojeno na dvojí železnici, severní a jižní, které se o dva roky později propojily mostem.

Za války v roce 1870 se sem uchýlila francouzská vláda, stejně jako za obou světových válek, za druhé války se však brzy přestěhovala do Vichy. V Bordeaux vznikla důležitá základna italského a německého ponorkového loďstva, které odtud operovalo v Atlantiku.[1] Po roce 1940 se vyznamenal portugalský konsul v Bordeaux, Aristides de Sousa Mendes, který vydal tisíce portugalských víz uprchlíkům před nacisty. Za války byla oblast Gironde jedním ze středisek odporu, koncem války se však jeho představitelé dohodli s místním velením Wehrmacht, že přístav a most nebudou vyhozeny do povětří, jak zněl Hitlerův rozkaz. Němečtí vojáci tak mohli bez překážek odejít, město však nebylo válkou téměř vůbec poškozeno.

Po válce prošlo město velkými změnami. Přístav byl přeložen blíže k moři, kam mohou vplouvat i kontejnerové lodi a tankery a poblíž vznikla nová rafinerie. Na pravém břehu vznikl nový průmysl (Ford, IBM, Siemens, Aérospatiale aj.), univerzita dostala nový kampus za městem, byly postaveny čtyři nové mosty a kolem města vznikla okružní dálnice. Od 80. let začala rekonstrukce starého města s omezením automobilového provozu a s podporou pěších, cyklistů i zeleně. Roku 1994 vznikl nový plán rozvoje města a od roku 2004 byla obnovena tramvajová doprava.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Město je především mimořádně dobře zachovaný celek s dlouhými ulicemi měšťanských domů i veřejných budov, z velké části z 18. století. Významné je zejména nábřeží Garonny, ulice jako Allée de Tourny a náměstí jako Place des Quinconces, Place de la Bourse, Place du Parlement a Place de la Victoire. Obraz města dotvářejí četné kostely, věže a brány.

  • Palais Gallien, zřícenina římského amfiteátru pro 15 tisíc diváků ze 3. století
  • Románský kostel Sainte-Croix z 12. století, v 19. století obnovený
  • Románský kostel Saint-Bruno
  • Katedrála Saint-André, jednolodní románská stavba se dvěma věžemi, v gotice rozšířená. Délkou lodi 127 m patří mezi největší románské stavby.
  • Kostel Saint-Seurin ze 13. století a galo-románskou kryptou
  • Porte Caillhau, městská brána z konce 15. století
  • Gotická basilika Saint-Michel z 15.-16. století s volně stojící věží o výšce 114 m
  • La grosse cloche, věž s obrovským zvonem o váze téměř 8 tun
  • Barokní dominikánský kostel Notre-Dame z konce 17. století
  • Velké divadlo v klasicistickém slohu z roku 1780
  • Palais Rohan z roku 1783, od roku 1835 radnice
  • Velká synagoga z konce 19. století
  • Justiční palác, historická budova s moderní přístavbou z roku 1998, architekt Richard Rogers

Muzea[editovat | editovat zdroj]

  • Musée d’Aquitaine, historické muzeum oblasti s expozicemi obchodu, mořeplavby a cla
  • Gallerie des Beaux-Arts a Musée des Beaux-Arts, galerie klasického uměni v křídlech radnice
  • Musée des Arts Décoratifs v blízkém barokním paláci, sbírky nábytku a vnitřního zařízení
  • Muée de l’art contemporain, sbírky moderního umění ve staré celnici
  • Entrepot Lainé, výstavní galerie v historickém skladu vlny

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Významné osobnosti narozené v Bordeaux[editovat | editovat zdroj]

Další osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

  • Univerzita Bordeaux byla založena roku 1441, v současné době je rozdělena na čtyři více méně samostatné univerzity s různými obory (Bordeaux 1 až 4), na nichž studuje asi 70 tisíc studentů.
  • Osm technických vysokých škol a tří ekonomické
  • Institut d’études politiques – politologie
  • Santé Navale – vysoká škola námořního zdravotnictví
  • ENM – vysoká škola pro soudce a prokurátory

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Bordeaux je od starověku významný přístav a dopravní křižovatka, včetně pozemní dopravy ze Španělska a Portugalska, která dnes probíhá převážně po silnici

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

V Bordeaux se křižuje několik dálnic:

  • A 10 z Paříže, která pokračuje jako N 10 do Španělska
  • A 62 do Toulouse a Narbonne
  • A 63 do Arcachonu k moři
  • A 89 do Lyonu

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1858 mělo Bordeaux dvě nádraží na obou stranách řeky, od roku 1860 propojená jenokolejným mostem, na jehož stavbě se podílel mladý Gustave Eiffel. Pravobřežní nádraží pak ztrácelo na významu a roku 1898 bylo otevřeno současné nádraží Saint-Jean s jedinou prosklenou ocelovou halou.

V současnosti má přímé spojení TGV s Paříží (jízdní doba 3 hodiny, po zavedení LGV bude 2 hodiny 10 minut), se španělským Irunem, a přes Toulouse do Středomoří. Další trať je spojuje s Chartres.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní letiště Bordeaux (zkratka BOD) leží západně od města v obci Mérignac a s městem je spojeno autobusy.

Lodní doprava[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli význam lodní dopravy výrazně poklesl, je Bordeaux v několika ohledech druhým nejvýznamnějším přístavem Francie. Nákladní doprava končí za hranicemi města, do městských přístavů vplouvají hlavně turistické lodi, a to i zaoceánské výletní. Směrem proti proudu Garonny je živý turistický provoz do Toulouse, který pak pokračuje po Canal du Midi až do Středozemního moře.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Místní dopravu zajišťují četné autobusové linky a od roku 2004 obnovená tramvaj. Její tři linky (A, B, C) celkové délky 44 km užívají v centru systém APS bez troleje, aby dráty nehyzdily obraz města. Třetí kolej je rozdělena na úseky, střídavě po 8 metrech (vodivý) a 3 metrech (izolační) a vůz si sám přívod proudu do právě projížděného úseku zapíná. Trať je sice asi třikrát dražší než běžná tramvajová trať, je však čtyřikrát levnější, než by byla odpovídající trať metra. Po počátečních provozních problémech, hlavně po silném dešti, funguje dnes už spolehlivě.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.
  1. Slavná doba německých ponorek na panzernet.net

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]