Martinik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
zámořský region a zámořský departement Martinik
Vlajka Martiniku
vlajka
Znak Martiniku
znak
geografie

Département 972 in France (-mini map) (zoom).svg

Hlavní město: Fort-de-France
zeměpisné souřadnice:
Rozloha: 1 128 km²
Nejvyšší bod: Mont Pelée (1 397 m n. m.)
Časové pásmo: -4
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 396 404[1]
Hustota zalidnění: 351 ob./km²
Národnostní složení: metropolitní a koloniální Francouzi
Náboženství: římskokatolické
správa regionu
Nadřazený celek: Francie
Druh celku: zámořský departement a zámořský region
Měna: euro (EUR)
mezinárodní identifikace
ISO 3166-2: 474 MTQ MQ
Telefonní předvolba: +596
Internetová doména: mq
Oficiální web: http://www2.region-martinique.mq

Martinik (francouzsky Martinique) je zámořský region a zámořský departement Francie (č. 972), ležící na stejnojmenném ostrově v Karibském moři. Je součástí souostroví Malých Antil a nachází se mezi ostrovy Dominika a Svatá Lucie. Hlavním městem ostrova je Fort-de-France. Ostrov má rozlohu 1128 km², v roce 2009 na něm žilo 396 404 obyvatel a hustota osídlení dosahovala hodnoty 351 obyvatele na km². Žije zde 90 % černochů, 5 % bělochů a 5 % jiných etnik. Úředním jazykem je francouzština, používá se zde však i antilská kreolština.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvními Evropany, kteří narazili na Martinik, byli námořníci Kryštofa Kolumba. 15. června roku 1502 zde námořníci našli jen hrstky karibských indiánů, kteří ostrov nazývali Madinina, tedy ostrov květin. Příliv kolonistů tradiční domorodou kulturu brzy smetl ze světa.

Na počátku 17. století osídlili ostrov francouzští zemědělci. Vylodili se na severozápadě ostrova v roce 1635 pod vedením kapitána d’Esnambue. Tady založili osadu Saint-Pierre, která se brzy stala hlavním městem země. Vzhledem k úrodnosti krajiny začaly nově založené cukrové plantáže velmi prosperovat a bylo potřeba stále více pracovních sil na jejich obdělání. Proto vydal král Ludvík XIII. 31. října 1636 povolení k dovážení otroků z Afriky. Jejich potomci dodnes tvoří většinu martinického obyvatelstva. Kolonizátoři rychle vybudovali několik velkých center obchodu. V roce 1640 vznikl přístav a dnešní hlavní město Fort-de-France. Cukrové plantáže vynášely více a více a bylo tedy třeba rozjet námořní obchod. V roce 1685 byl formulován Colbertův zákon, podle jehož 60 článků se s otroky zacházelo až do roku 1848.

Období mezi lety 17941815 se neslo ve znamení britské okupace. Britové měli zájem o úrodnou půdu Martiniku, a proto se ji několikrát pokusili ukořistit. Pro obchodníky byla spolupráce s Brity velmi výhodná, protože jim rozšířila odbytiště o britský trh. V roce 1815 byl ostrov znovu předán do rukou Francie. Největší vliv měl v té době francouzský ministr Victor Schoelcher, který v roce 1848 podepsal dekret rušící otroctví. Dodnes je oslavován jako jeden z národních hrdinů.

Zásadní měrou ovlivnila prosperitu ostrova přírodní katastrofa z roku 1902. 8. května zničil výbuch sopky Mont Pelée celé hlavní město Saint Pierre. Katastrofa si vyžádala takřka 30 000 životů. Krátce na to byl hlavním městem uznán přístav Fort-de-France. 19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán francouzským zámořským departmentem.

Správa ostrova[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam obcí na Martiniku.

Administrativně je ostrov rozdělen do 4 arrondisementů, které se dále dělí na 45 kantonů a 34 obcí.[2] Arrondisementy a kantony slouží především k administraci voličů a statistice a nemají žádné zastupitelsvo, zatímco obce jsou samosprávné s voleným zastupitelstvem (obecní rada).

Kód Arrondisement Obyvatelstvo Rozloha
(km²)
Počet kantonů Počet obcí Arrondisementy Martiniku
9721 Fort-de-France 165 494 171 16 4
9722 La Trinité 85 529 338 11 10
9723 Le Marin 121 698 409 13 12
9724 Saint-Pierre 23 683 210 5 8

Hlavou Martiniku, který je plnoprávnou součástí Francie, je francouzský prezident. Nejvyšším představitel každého francouzského regionu je prezident regionální rady. Martinik má 4 zástupce v dolní komoře francouzského parlamentu (Národní shromáždění) a 2 v horní komoře (Senát).[3] Ostrov je jedním z nejvzdálenějších regionů Evropské unie.[4]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Martinik ve Wikimedia Commons

  1. LES COLLECTIVITÉS LOCALES EN CHIFFRES [online]. Ministerstvo vnitra, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. Circonscriptions administratives en 2012 : comparaisons régionales [online]. L'Institut national de la statistique et des études économiques (Insee), [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. Elus des Outre-Mer [online]. Ministère des Outre-mer - Ministerstvo pro zámořská území, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. The Outhermost Regions [online]. Evropská komise, [cit. 2012-12-30]. Dostupné online. (anglicky)