Kontinuita

Bylo navrženo rozdělit tento článek

rozcestník. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.

Kontinuita (z lat. continuus, souvislý, spojitý) znamená nepřerušenou souvislost, plynulost, nepřetržité navazování a spojité pokračování.

Opak je diskontinuita – nesouvislost, přerušení, přetržitost.

Významy v různých souvislostech

• V matematice totéž co spojitost
• Ve fyzice plynulost, spojitost
• V právu nepřerušenou návaznost nástupnických právních systémů. Československo roku 1918 zachovalo právní kontinuitu s rakousko-uherským právem, tak jako Česká republika po roce 1992 s právem československým.
• Ve společenských vědách znamená kontinuita dlouhodobé pokračování a navazování zvyků, tradic, institucí a podobně.
• V technice a v průmyslu se rozlišují kontinuální výrobní procesy od procesů přerušovaných.

Ve filosofii

Na problém kontinuity a diskontinuity jako dvou protikladných principů narazili už řečtí filosofové a Parmenidés, Zenón z Eleje i Aristotelés zastávali princip kontinuity a stálosti celého světového dějství. Starý princip natura non fecit saltus, „příroda nedělá skoky“ formuloval Gottfried Wilhelm Leibniz jako zákon kontinuity. Protiklad kontinuity a diskontinuity tvoří u Immanela Kanta druhou aporii čistého rozumu, neboť pro obojí jsou dobré důkazy. Prostor i čas jsou ovšem podle něho kontinua. Hegel odmítá postavení kontinuity a diskontinuity proti sobě, protože podle něho mají smysl jen pohromadě.

Odkazy

Související články

• Kontinuum

Externí odkazy

• (anglicky)
• [ http://plato.stanford.edu/entries/continuity/ Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Continuity]
• Pieter Sjoerd Hasper: The metaphysics of continuity: Zeno, Democritus and Aristotle, Diss., Groningen 2003

• Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.