Kostarika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostarická republika
República de Costa Rica
Vlajka Kostariky
vlajka
Znak Kostariky
znak
Hymna: Noble patria, tu hermosa bandera
Geografie

Poloha Kostariky

Hlavní město: San José
Rozloha: 51 100 km² (129. na světě)
z toho 1 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Cerro Chirripó (3820 m n. m.)
Časové pásmo: -6
Poloha: 10° 0′ s. š., 84° 0′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 4 509 392[1] (121. na světě, odhad 2009)
Hustota zalidnění: 79 ob. / km² (118. na světě)
HDI: 0,725 (vysoký) (62. na světě, 2010)
Jazyk: španělština (úřední), angličtina
Náboženství římští katolíci 76,3 %, evangelíci 13,7 %, Svědkové Jehovovi 1,3 %, jiní protestanti 0,7 %, jiní 4,8 %, bez vyznání 3,2 %
Státní útvar
Státní zřízení prezidentská republika
Vznik 15. září 1821 (nezávislost na Španělsku - pak do roku 1838 součást Spojených středoamerických provincií)
Prezident Laura Chinchilla
Viceprezidenti Alfio Piva, Luis Liberman
Měna kostarický colón (CRC)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 188 CRI CR
MPZ CR
Telefonní předvolba 506
Národní TLD .cr


Kostarika (španělsky Costa Rica nebo plným názvem República de Costa Rica, český doslovný překlad Bohaté pobřeží) je republika ve Střední Americe. Sousedními státy jsou na severu Nikaragua (délka hranice 300 km[2]) a na jihu Panama (363 km[2]). Západní pobřeží Kostariky omývají vody Tichého oceánu, východní Karibské moře. Celková délka kostarického pobřeží je 1 466 km[2] (z toho 212 km Karibiku a 1 254 km Pacifiku).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byla prozkoumána španělskými conquistadory a objeviteli v raném 16. století, kolonizace se odehrála až v roce 1563. Po dobu španělské nadvlády byla Kostarika součástí guatemalského generálního kapitanátu.[3] V první polovině 19. století byla Kostarika spolu s ostatními státy sjednocena v Unii středoamerických států, na které vyhlásila v roce 1821 a později v roce 1838 samostatnost.[3]

V prostředí politické nestability a nejistoty, či vojenských vlád a občanských válek ve středoamerickém regionu během 2. poloviny 20. století je Kostarika světlá výjimka demokratické vlády. Ze zákona je v zemi dáno, že každý občan (muž či žena) starší 18 let musí jít k volbám a jejich hlas skutečně rozhoduje, která strana bude vládnout. Demokratická vláda je u moci již od roku 1902 a jediná občanská válka proběhla roku 1948. Trvala pouhé dva měsíce a jejím důsledkem bylo rozpuštění armády, následované změnou ústavy, která roku 1949 zakázala vytvořit státu armádu.[4] Tato situace, kdy stát nemá stálou armádu, trvá dodnes.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Páteří země jsou tři pohoří, která se táhnou souvisle od severozápadu k jihovýchodu celým územím státu, (Cordillera de Guanacaste, Cordillera Central a Cordillera de Talamanca). Nejvyšší horou Kostariky je 3 820 metrů vysoká hora Chirripó v pohoří Cordillera de Talamanca. Pohoří tak oddělují od sebe dvě nížiny, které se nacházejí na severu a na západě. Ve střední části země je pánevní oblast zvaná Centrální údolí, kde žije většina obyvatelstva země. Větší část nížin v okolí oceánu je pokryta mokřinami a bažinami. Karibské pobřeží je poměrně málo členité, naopak pacifické pobřeží je tvořeno několika většími poloostrovy a zálivy – např. poloostrov Nicoya a stejnojmenný záliv Nicoya nebo poloostrov Osa.

V roce 2010 existovalo 28 kostarických národních parků, které pokrývaly téměř 630 000 ha, což představuje více jak 12 % rozlohy státu.[5]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Kostarika se stala první středoamerickou zemí, která začala vyvážet do světa banány a kávy, což dodnes táhne kostarické hospodářství. Vhodnou situaci nastartovala osvícená vláda v 19. století, která nabídla bezplatně půdu všem, kteří se zavázali pěstovat kávu na vývoz, což paradoxně ve 20. století přineslo zemi stabilitu. Není zde stejná situace jako v okolních zemích, kde většinu půdy vlastní pár nejbohatších statkářů. V 80. letech 20. století však byla země zasažena ekonomickou krizí spojenou s poklesem světových cen kávy a banánu, kterou následovala vysoká inflace, jež ještě více podlomila hospodářství země. Vláda vyhlásila úsporný program v roce 1989, který však nepřinesl plánované výsledky, ale i přes to se hospodářství dostalo roku 1996 do 6% růstu. Bohužel pro Kostariku neměl tento výsledek dlouhého trvání a následoval opětovný útlum, který byl podpořen vysokými veřejnými výdaji.

Kostarika je členem DR-CAFTA. Významné exportní výrobky jsou produkty strojního průmyslu (kancelářské stroje, čerpadla), zdravotnický materiál a medikamenty, banány, káva, tropické ovoce.[6]

Země má velká ložiska bauxitu, síry a rud železa, což zajišťuje zemi do budoucna pozitivní vyhlídky na opětovný ekonomický růst. V dnešních dnech probíhá na území Kostariky pouze těžba zlata a stříbra. Horský ráz krajiny vytváří příhodné podmínky pro tvorbu hydroelektráren. Země je dnes energeticky soběstačná. Horská krajina také láká turisty, kteří se začínají stávat důležitou složkou ekonomiky. Příjmy z turismu v roce 2009 představovaly 8,5% celkového státního HDP.[7]

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Provincie Kostariky

Kostarika je unitární stát. Skládá se ze 7 provincií. Ty se dále dělí na 81 kantonů a 473 distriktů.

Provincie Hlavní město Rozloha
(km²)[5]
Populace
(2009)[1]
Hustota zalidnění
(obyv/km²)
Provincie Kostariky
Bandera de la Provincia de Alajuela.svg Alajuela Alajuela 9 757,53 865 748 87,54
Bandera de la Provincia de Cartago.svg Cartago Cartago 3 124,67 505 785 160,12
Bandera de la Provincia de Puntarenas.svg Puntarenas Puntarenas 11 265.69 369 217 32,79
Bandera de la Provincia de Heredia.svg Heredia Heredia 2656.98 441 973 163,45
Bandera de la Provincia de Limón.svg Limón Limón 9 188,52 437 588 46,74
Bandera de la Provincia de Guanacaste.svg Guanacaste Liberia 10 140.71 280 605 27,65
Bandera de la Provincia de San José.svg San José San José 4 965.9 1 608 476 318,81
Kostarika San José 51 100 4 509 392 140,71

Vzdělávací systém[editovat | editovat zdroj]

Kostarika se odlišuje od jiných zemí svým jasným důrazem na vzdělávání. Tomu se věnuje rovnou 14 článků Ústavy. Podpora vzdělávání a vytváření příznivých podmínek pro vzdělávání obyvatel je vnímáno již od získání nezávislosti v roce 1821 jako první povinnost státu. Historici hovoří o Estado educador. Vzdělávací složka tvoří dlouhodobě od 20–30 % veřejného rozpočtu.

Zahraniční vztahy[editovat | editovat zdroj]

Kostarika je zapojena do několika projektů a organizací na poli latinskoamerické integrace. Je členským státem např. organizací Společenství latinskoamerických a karibských států, Pacifická aliance, Latinskoamerický hospodářský systém, Středoamerický integrační systém, Sdružení karibských států.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b (španělsky) Hodnota převzata ze stránek kostarického statistického úřadu www.inec.go.cr
  2. a b c Hodnoty převzaté ze stránek místního Ministerstva dopravy a staveb (španělsky) www.mopt.go.cr
  3. a b (španělsky) Informace o generálním kapitanátu Guatemala
  4. (španělsky) Rozpuštění kostarické armády (1948)
  5. a b (španělsky) Hodnoty rozlohy parků jsou převzaty ze stránek Statistického úřadu Kostariky www.inec.go.cr – sekce Publicaciones/Anualirio 2009/Geografía
  6. Anuario Estadístico de América Latina y el Caribe (položka 2.2.2.18) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik, [cit. 2011-08-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. Indicadores macroeconomicos del turismo (položka 5.1.10) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik, [cit. 2011-09-02]. Dostupné online. (španělsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]