Köppenova klasifikace podnebí
Köppenova klasifikace podnebí je konvenční klasifikace podnebí, která je zároveň nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací podnebí.[1] Jejím autorem je německý klimatolog Wladimir Köppen.[2] Klasifikace je utvořena podle rozložení teplot vzduchu a atmosférických srážek ve vztahu k vegetaci. Vznikla již roku 1884 přepracováním tzv. Suppanovy klasifikace a původně byla založena na průběhu ročních izoterem, délce trvání teplot a rostlinstvu a vegetaci. K jejímu přepracování došlo roku 1918 na základě zohlednění většího množství získaných meteorologických dat. Poslední úprava proběhla v roce 1936 ve spolupráci s německým klimatologem Rudolfem Geigerem (někdy je taky proto klasifikace označovaná jako Köppenova-Geigerova klasifikace) a je založena „na teplotním a srážkovém režimu a jeho vlivu na biotu krajiny.“[1]
V Köppenově klasifikaci je stanoveno 5 hlavních klimatických pásem s 11 základními klimatickými typy. Klimatická pásma jsou značeny velkými písmeny: A, B, C, D, E.[3]
Obsah |
Hlavní klimatická pásma [editovat]
- A – tropické deštné podnebí
- podnebí tropického dešťového pralesa
- periodicky suché savanové podnebí
- B – suché podnebí
- stepní podnebí
- pouštní podnebí
- C – teplé dešťové podnebí
- teplé podnebí se suchou zimou
- teplé podnebí se suchým létem
- teplé vlhké podnebí
- D – boreální podnebí
- podnebí se studenou a vlhkou zimou a se stejnoměrným rozdělením srážek
- podnebí se studenou a suchou zimou a výrazným ročním chodem srážek
- E – sněhové a ledové podnebí
- podnebí tundry a výškové podnebí nad 3000 m
- podnebí trvalého mrazu
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b FARSKÝ, Ivan; MATĚJČEK, Tomáš. Vybrané kapitoly z fyzické geografie. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, 2008. 119 s. Dále jen: „Vybrané kapitoly z fyzické geografie“. ISBN 978-80-7044-996-7. s. 54-55.
- ↑ Wladimir Köppen [online]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2011-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vybrané kapitoly z fyzické geografie. S. 56-57
