Euro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Euro
bankovky eura
bankovky eura
ISO 4217: EUR
Symbol:
Dílčí jednotka: cent (1/100)
Mince: 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů; 1, 2 eura
Bankovky: 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500 eur
Tento článek pojednává o měně. Další významy jsou uvedeny v článku Euro (rozcestník).

Euro (symbol €, měnový kód ISO 4217: EUR) je měna eurozóny a po americkém dolaru (USD) druhý nejdůležitější reprezentant ve světovém měnovém systému. Měnová politika eurozóny je prováděna Evropskou centrální bankou ve Frankfurtu nad Mohanem. Euro je oficiálním platidlem v 18 z 28 států Evropské unie (takzvané eurozóny) a v šesti dalších zemích mimo EU. Vstupem do Evropské unie se Česko také zavázalo přijmout jednotnou evropskou měnu po splnění maastrichtských kritérií.[1]

Předcházející měnová integrace v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Za nejvýznamnější předcházejí příklad vytvoření evropské měnové unie bývá považována Latinská měnová unie, kterou v roce 1865 vytvořilo Belgické království spolu s Druhým Francouzským císařstvím, Italským královstvím a Švýcarskem; v roce 1868 se přidalo Řecké království. Do Latinské měnové unie se nepřímo zapojily i Španělské království, Rumunské království, Srbské království, Bulharské knížectví, Venezuela a San Marino atd. Unie spočívala ve stanovení obsahu stříbra v jedné minci každé členské národní měny na 4,5 gramu, případně obsahu zlata v jedné minci každé členské národní měny na 0,290322 gramu, součástí dohody byla zároveň i vzájemná volná směnitelnost všech členských měn v poměru 1:1. Latinská měnová unie byla rozpuštěna roku 1927.

Na přelomu 19. a 20. století existovala i Skandinávská měnová unie, která sdružovala Norsko, Švédsko a Dánsko.

Historie eura[editovat | editovat zdroj]

Členské země EU a další země používající euro      členské státy eurozóny      země EU zapojené do ERM II      země EU mimo ERM II      státy mimo EU používající euro

Euro začalo v devizové (virtuální) podobě platit 1. ledna 1999, přičemž ve valutové podobě bylo zavedeno do oběhu 1. ledna 2002 a tak nahradilo dříve platné měny používané ve státech eurozóny.

Euro navázalo na košovou jednotku ECU v symbolickém kurzu 1 EUR = 1 ECU. Výchozí externí hodnota eura vůči americkému dolaru činila 1 EUR = 1,1789 USD a vycházela z propočtu kurzu USD/ECU v poslední obchodní den před vznikem eura (31. prosince 1998).[2]

Porovnání s USD[editovat | editovat zdroj]

Euro svého historicky nejsilnějšího kurzu, který představoval 1,5990 amerického dolaru za euro, dosáhlo na devizovém trhu 15. července 2008, svůj největší propad pak zaznamenalo 26. října 2000 při kurzu 0,8252 USD za euro. Průměrný kurz v období od zavedení eura 1. ledna 1999 do 31. prosince 2008 činil 1,11 USD za euro. Průměrný kurz v roce 2007 byl 1,37 amerického dolaru za euro, v roce 2008 pak 1,46 USD za euro.

Postupně se zvyšuje role eura jako rezervní měny v mezinárodním měnovém systému na úkor amerického dolaru. Zatímco v roce 1999 držely centrální banky 18 % svých devizových rezerv v eurech a 71 % v USD, do roku 2007 narostl podíl eura v devizových rezervách na 26,5 %, kdežto podíl amerického dolaru poklesl na 64 %.

Euromince a eurobankovky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích euromince a eurobankovky.

Jedno euro se člení na 100 centů (eurocentů). Euromince mají nominální hodnoty 1 c, 2 c, 5 c, 10 c, 20 c, 50 c, 1 € a 2 €. Ve Finsku a Nizozemsku se jednocentové a dvoucentové mince běžně nepoužívají, razí se pouze pro sběratele.

Euromince jednotlivých nominálních hodnot mají shodnou lícovou stranu, na které je zobrazena mapa Evropy, a odlišnou národní rubovou stranu pro každý členský stát eurozóny (podobný systém stejné lícové strany a různých rubových stran mincí používá kapverdské escudo a CFP frank). Všechny euromince mohou být používány ve všech členských zemích eurozóny. Eurobankovky mají nominální hodnoty 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 €, 200 € a 500 €, bankovky jednotlivých nominálních hodnot mají design na lícové i rubové straně shodný pro všechny členské státy eurozóny.

Členské státy eurozóny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Eurozóna.
Zúčastněný stát Přepočítací koeficienty bývalých národních měn členů eurozóny k euru
Bývalá měna Kód Přepočítací
koeficient k euru
Koeficient
stanoven dne
Vstup do
eurozóny
BelgieBelgie Belgie Belgický frank BEF 40,3399 31.12.1998 1.1.1999
EstonskoEstonsko Estonsko Estonská koruna EEK 15,64664 13.7.2010 1.1.2011
FinskoFinsko Finsko Finská marka FIM 5,94573 31.12.1998 1.1.1999
FrancieFrancie Francie Francouzský frank FRF 6,55957 31.12.1998 1.1.1999
IrskoIrsko Irsko Irská libra IEP 0,787564 31.12.1998 1.1.1999
ItálieItálie Itálie Italská lira ITL 1936,27 31.12.1998 1.1.1999
KyprKypr Kypr Kyperská libra CYP 0,585274 10.7.2007 1.1.2008
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko Lotyšský lat LVL 0,702804 9.7.2013 1.1.2014
LucemburskoLucembursko Lucembursko Lucemburský frank LUF 40,3399 31.12.1998 1.1.1999
MaltaMalta Malta Maltská lira MTL 0,429300 10.7.2007 1.1.2008
NěmeckoNěmecko Německo Německá marka DEM 1,95583 31.12.1998 1.1.1999
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko Nizozemský gulden NLG 2,20371 31.12.1998 1.1.1999
PortugalskoPortugalsko Portugalsko Portugalské escudo PTE 200,482 31.12.1998 1.1.1999
RakouskoRakousko Rakousko Rakouský šilink ATS 13,7603 31.12.1998 1.1.1999
ŘeckoŘecko Řecko Řecká drachma GRD 340,750 19.6.2000 1.1.2001
SlovenskoSlovensko Slovensko Slovenská koruna SKK 30,1260 8.7.2008 1.1.2009
SlovinskoSlovinsko Slovinsko Slovinský tolar SIT 239,640 11.7.2006 1.1.2007
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Španělská peseta ESP 166,386 31.12.1998 1.1.1999

Kromě eurozóny na evropském kontinentu je euro oficiální platidlo v tzv. „nejvzdálenějších regionech EU“ (k datu 1. ledna 2014 Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Réunion, Mayotte, Svatý Martin, Azory, Madeira a Kanárské ostrovy). V těchto oblastech žije přibližně 4 500 000 lidí.

Státy a území mimo eurozónu používající euro[editovat | editovat zdroj]

Kromě výše zmíněných členských států eurozóny používají euro i další země a území, aniž by byly členy eurozóny. Některé z těchto zemí mají o používání eura uzavřeny dohody s Evropskou unií, jiné zavedly euro jednostranně bez dohody s EU.

Monako, San Marino, Vatikán a Andorra používají euro na základě dohod s Evropskou unií. Euro jako svou měnu zavedly s ohledem na existenci měnové unie s Francií (v případě Monaka), respektive s Itálií (v případě San Marina a Vatikánu) či přímo s EU (Andorra). V Monaku euro nahradilo dříve obíhající francouzský frank a monacký frank, v San Marinu italskou liru a sanmarinskou liru a ve Vatikánu italskou liru a vatikánskou liru. V Andoře euro nahradilo francouzský frank a španělskou pesetu. Monako, Vatikán a San Marino emitují své vlastní euromince již od roku 2002. Andorra získala právo razit andorrské euromince od 1. července 2013[3], první mince se však do oběhu dostanou v průběhu roku 2014.

Dohody s EU o používání eura mají uzavřeny rovněž francouzská zámořská společenství Saint-Pierre a Miquelon a Saint-Barthelémy.[4][5] Tato území sice nejsou součástí Evropské unie, a tedy ani eurozóny, ale na základě dohod s EU používají euro jako svou měnu. Nemají však povoleno vydávat euromince se svou vlastní rubovou stranou.

Jednostranně bez dohody s EU euro zavedla Černá Hora a Kosovo, kde euro nahradilo německou marku. Po zavedení eura na Kypru používají tuto měnu i britské suveréní vojenské základny Akrotiri a Dhekelia.[6]

Bez formální dohody s EU se euro jako měna de iure používá rovněž ve dvou neobydlených francouzských zámořských územích (Francouzská jižní a antarktická území a Clippertonův ostrov). Zimbabwe od ledna 2009 omezilo užívání domácí měny a oficiálně místo ní povolilo užívání hlavních zahraničních měn včetně eura.

Maastrichtská kritéria[editovat | editovat zdroj]

Vývoj kurzu amerického dolaru, japonského jenu a britské libry k euru od roku 1999

Maastrichtská konvergenční kritéria jsou souborem pěti ekonomických ukazatelů, které musí splnit stát usilující o zavedení jednotné evropské měny euro. Mezi kritéria patří:

  • Kritérium cenové stability – členský stát musí vykazovat dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, sledovanou během jednoho roku před šetřením, která nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace tří států Unie, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability.
  • Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb – v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nesmí přesahovat o více než 2 procentní body úrokovou sazbu tří států Unie, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability.
  • Kritérium deficitu veřejných rozpočtů – poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 3 %.
  • Kritérium hrubého veřejného dluhu – poměr hrubého veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách nepřekročí 60 %, s výjimkou případů, kdy se poměr dostatečně rychle snižuje a blíží se uspokojivým tempem referenční 60% hodnotě.
  • Kritérium stability měnového kurzu – členský stát dodržuje normální kurzová rozpětí, která jsou stanovena mechanizmem směnných kurzů II (ERM II) Evropského měnového systému, a to minimálně v průběhu dvou posledních let před šetřením. Země zapojené do ERM II musí kurzy svých měn udržovat v povoleném fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu (centrální parity) k euru, Dánsko musí dodržovat užší fluktuační pásmo ± 2,25 %. Zároveň nesmí dojít k devalvaci centrální parity.

Měny navázané na euro[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Měny navázané na euro.

V roce 2011 používaly měny navázané na euro 2 evropské státy zapojené do ERM II, 2 balkánské státy, 3 francouzská zámořská území, 3 malé ostrovní státy v Africe a 14 států střední a západní Afriky.[7]

Jazykové otázky[editovat | editovat zdroj]

Oficiální geometrické parametry znaku eura

Podle evropských předpisů[zdroj?] se v nominativu jednotného čísla ve všech úředních nebo státních jazycích zemí EU užívá tvar euro. V ostatních případech používání názvu euro plně podléhá pravidlům úředních nebo státních jazyků členských států EU.

Psaná podoba eura[editovat | editovat zdroj]

V rámci celé Evropské unie se používají tři různá písma – latinka, cyrilice a řecké písmo. Název společné měny států eurozóny v jednotlivých písmech má následující podobu.

Latinka[pozn. 1] Řecké písmo Bulharská cyrilice[pozn. 2]
EURO CENT ΕΥΡΩ ΛΕΠΤΟ EBPO ЦЕНТ
Euro Cent Ευρώ Λεπτό Евро Цент
euro cent ευρώ λεπτό евро цент

Euro v českém jazyce[editovat | editovat zdroj]

Z kodifikovaných pravidel českého jazyka plyne, že euro je slovo ohebné, středního rodu, skloňované standardně podle vzoru město. Cent (eurocent) je slovo ohebné, mužského rodu a skloňuje se podle vzoru hrad. Psaná podoba názvu měny euro se odlišuje od psané podoby názvu kontinentu Evropa; kromě toho se předpona euro- standardně používá pro záležitosti spojené s EU (Evropskou unií).

Výslovnost psaných slov euro a cent v češtině je /eu.ro/ a /cent/.

Pro používání slova euro platí následující skutečnosti.

V češtině jsou správná tato užití názvu/zkratky/symbolu euro po číslovkách:

  • 1 euro / 1 EUR / 1 € / 1 Eur – obdoba výrazu 1 koruna / 1 CZK / – / 1 Kč
  • 2 (3, 4) eura / 2 EUR / 2 € / 2 Eur – obdoba výrazu 2 (3, 4) koruny / 2 CZK / – / 2 Kč
  • 5 (6, 7...) eur / 5 EUR / 5 € / 5 Eur – obdoba výrazu 5 (6, 7...) korun / 5 CZK / – / 5 Kč

Slovo euro (po číslovkách nebo samostatně) se skloňuje takto:

  • jednotné číslo: euro (N) – eura (G) – euru (D) – euro (A) – euru (L) – eurem (I)
  • množné číslo: eura (N) – eur (G) – eurům (D) – eura (A) – eurech (L) – eury (I)

Vysloveně nesprávné jsou kupříkladu tvary:

  • 1 Euro, 2 Euro, 5 Euro (slovo euro se píše s malým e a skloňuje se)

Kromě toho je nutné poznamenat, že:

  • zkratka Eur je podle některých názorů ekvivalentem zkratky Kč (stejně jako EUR je ekvivalentem zkratky CZK), tato zkratka však není žádným předpisem oficiálně zavedená (slovo euro je už dost krátké), a není tedy jako zkratka měny právně závazná (na rozdíl od zkratky Kč, která jako zkratka měny česká koruna právně závazná je)
  • znak € se v češtině podle zvyklostí – jako analogie umístění zkratek typu EUR nebo znaků typu $ – umísťuje za číslovku (nikoli před číslovku jako např. v britské angličtině), avšak tato záležitost není závazně předepsaná

Jiné snahy o „kontinentální měnu“[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Aktuální kurz měny Euro
Podle ČNB: CZK (Graf Průměry)
Podle Kurzy.cz: CZK (Graf Banky) USD
Podle Yahoo! Finance: CZK USD CHF GBP JPY
Podle XE.com: CZK USD CHF GBP JPY
Podle OANDA.com: CZK USD CHF GBP JPY


Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V asturštině, sicilštině a v extremadurském dialektu španělštiny euru, v mirandštině ouro, ve franko-provensálštině erô, v esperantu eŭro, v ázerbájdžánštině a krymskotatarštině avro, v maďarštině euró, ve võruštině õuro, v islandštině evra, v kašubštině eùro, ve slezštině ojro, ve slovinštině evro , v lotyštině eiro nebo eira, v litevštině euras, v latgalštině eura, jazyce zazaki ewro .
  2. V bulharské, makedonské, rusínské, ruské, srbské, mongolské, tatarské a tádžické cyrilici: евро, v běloruské cyrilici: еўра, běloruské Taraškevičově cyrilici: эўра, v ukrajinské cyrilici: євро, v kazašské cyrilici: еуро, v kyrgyzské cyrilici: эвро, v azerské a krymskotatarské cyrilici: авро.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.cnb.cz/cs/faq/euro_dotazy_verejnosti_zavedeni_eura.html#10
  2. Výkladový slovníček - E - Evropská měnová jednotka (European Currency Unit, ECU) [online]. Ministerstvo financí - Zavedení eura v České republice, [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (česky) 
  3. Měnová dohoda mezi Evropskou unií a Andorrským knížectvím [online]. Úřední věstník Evropské unie, [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (česky) 
  4. COUNCIL DECISION of 31 December 1998 concerning the monetary arrangements in the French territorial communities of Saint-Pierre-et-Miquelon and Mayotte [online]. Úřední věstník Evropské unie, [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MĚNOVÁ DOHODA mezi Evropskou unií a Francouzskou republikou týkající se zachování eura na Svatém Bartoloměji v důsledku změny jeho statusu vůči Evropské uni [online]. Úřední věstník Evropské unie, [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (česky) 
  6. EURO ORDINANCE 2007 - An Ordinance to provide for the adoption of the euro as legal tender in the Sovereign Base Areas and for related matters [online]. the Sovereign Base Areas Administration (SBAA), [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. THE INTERNATIONAL ROLE OF THE EURO JULY 2013 [online]. Evropská centrální banka, [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]