Mince
Mince jsou jedním z nejdéle trvajících prostředků směny, první zmínky se objevují již před 4500 lety, ovšem opravdový rozmach přišel s antickým Řeckem, kde se standardizovala váha a ryzost. V dnešní době jsou mince stále nepostradatelnou částí měnového systému, ovšem jejich úloha se podstatně změnila. Novodobá mince totiž sama o sobě nemá žádnou hodnotu a pokud by se za ni nezaručil stát, tak by se jednalo o pouhý kus plechu. V minulosti tomu bylo naopak, neboť byly mince raženy především z drahých kovů (zlato, stříbro) a tak představovaly hodnotu i bez státní garance.
Obsah |
Charakteristika [editovat]
Druhy, tvary, nominály, složení a vzhled používaných mincí jsou stanoveny příslušnými právními předpisy státu kde platí či platily, případně banky či jiné autority, která má emisní právo. Přední strana mince se nazývá avers - (líc), zadní strana revers - (rub). Lícem není vždy ta strana, na níž je zobrazena nominální hodnota mince, české mince ji mají na rubu. V dnešní době jsou mince většinou ražené. Z minulosti známe i mince lité. Mincemi se zabývá základní historická věda zvaná numismatika.
Mince a inflace [editovat]
Původně mince měly stejnou hodnotu jako drahý kov, ze kterého byly vyrobeny. Představovaly vlastně úřední potvrzení mincovnou, že daný kus kovu má určitou hmotnost a určitou kvalitu. Později se začaly mince zlehčovat příměsemi levnějších kovů a jejich hodnota začala být spjatá s kredibilitou panovníka, který je vydal. Různé mince měly různou pověst v zahraničí a byly různě ceněny. Nakonec došlo k tomu, že je materiálová hodnota mincí nižší, než jejich nominální hodnota. Mince je dnes v podstatě pouze „kovová bankovka“. S postupující inflací však dochází u mincí nižších nominálních hodnot k paradoxnímu jevu. Výrobní náklady přesahují jejich nominální hodnotu. S další inflací se materiálová cena mincí zvyšuje a většinou ustává jejich emise nebo jsou stahovány z oběhu. V případě, že cena kovu mince převýší její nominální hodnotu, tato mince mizí z oběhu sama.[1] Většinou se tak děje při hyperinflaci.
Sbírání mincí [editovat]
Sbírání mincí patří odedávna mezi klasické sběratelské obory. Sbírají se všechny druhy mincí, sběratelé mohou být zaměřeni na určité historické období či jeden konkrétní region. V poslední době se však sběratelství stalo zálibou střední generace, kterou krom uměleckého zpracování zajímá i investiční faktor. Zdroj: [2]
Numismatika [editovat]
Numismatika je pomocná věda historická zabývající se mincemi a medailemi celkově, nejedná se jen o pouhé sbírání mincí. Tento obor má počátky již v antickém Řecku, avšak opravdový věhlas a prestiž získala až v renesanci. Česko patří k zemím, kde má sběratelství silné zázemí (především první republika) a pamětní mince ražené na českém území jsou oblíbené v řadě zemích, což dokazuje, že současný náklad zlatých mincí je rozprodán předem minimálně do roku 2010.
Numizmatika je základní historickou vědou. V minulosti byla (nesprávně) řazena mezi pomocné vědy historické.
Zajímavosti [editovat]
Nejcennější a největší zlatou minci světa vyrobila australská mincovna v Perthu! Váží jednu tunu zlata o ryzosti 9999. Mince má průměr téměř 80 cm a tloušťku 12 cm.
Tato mince má stejné téma jako ostatní investiční mince této mincovny a to klokana červeného s nápisem AUSTRALIAN KANGAROO 1 TONNE 9999 GOLD a rokem 2012.
Je vydán jako australský "legal tender", s portrétem Jeho Veličenstva královny Alžběta II s popisem ELIZABETH II, AUSTRALIA a denominací 1 MILLION DOLLARS.
Související články [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ http://myego.cz/item/dvoucentove-penny-okno-k-inflaci
- ↑ Hospodářské noviny Češi začali investovat do starých mincí, ihned.cz, 21. 5. 2008
