Euromince

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Euromince jsou mince měny euro; existuje celkem 8 nominálních hodnot euromincí (1 eurocent, 2 eurocenty, 5 eurocentů, 10 eurocentů, 20 eurocentů, 50 eurocentů, 1 euro, 2 eura. Každý stát, který je členem eurozóny, nebo je k tomu oprávněn dohodami s Evropskou unií, vydává mince s vlastní rubovou stranou, lícová strana je pro všechny země společná. Euromince i eurobankovky) byly do oběhu uvolněny 1. ledna 2002.

Euro (EUR nebo ) je měna 18 členských států Evropské unie (Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko), čtyř evropských mikrostátů, které jsou v měnové unii s členskými státy EU (Andorra, Monako, San Marino a Vatikán), dále pak Černé Hory a Kosovo.

Lícová strana[editovat | editovat zdroj]

Všechny mince mají shodnou lícovou stranu s hodnotou mince s designem od belgického designéra Luca Luycxe. Vzhled mincí 1, 2 a 5 centů symbolizuje umístění Evropy ve světě. Mince 10, 20 a 50 centů, 1 a 2 eura zobrazují Evropu. Na všech mincích je také zobrazeno 12 hvězd.

Mince mohou mít na sobě také dřívější rok než 1999, kdy bylo euro zavedeno (pouze francouzské, španělské, belgické, finské a nizozemské mince). Tyto země tradičně dávají na mince rok vyražení místo roku, kdy byly uvolněny do oběhu.

Původní vzhled[editovat | editovat zdroj]

Mince ražené mezi lety 1999 - 2006 měly na lícové straně vyobrazeny pouze státy Evropské unie před rozšířením v roce 2004. Nové mince ražené od roku 2007 reagují na rozšíření Evropské unie a zobrazují celou Evropu - nejenom 15 původních států EU. První mince s novým vzhledem byla vyražena Slovinskem roku 2007. Mince nejnižších hodnot (1, 2 a 5 centů) si ponechaly shodný design.

Rubová strana[editovat | editovat zdroj]

Státy EU[editovat | editovat zdroj]

Každý stát eurozóny má svůj vlastní design na rubové straně mincí. Tyto designy se liší od jednoho zobrazení na mincích všech nominálních hodnot (např.: Belgie, Irsko) po různá zobrazení na každé z mincí (např.: Itálie či Slovinsko). V monarchiích je často na zadní straně mince zobrazen portrét vládce, který je někdy převzat z předchozí měny. Státy, které monarchiemi nejsou, většinou na mince zobrazují národní památky a symboly.

Pro vzhled národních rubových stran euromincí platí několik pravidel a směrnic. Nejnovější doporučení Evropské komise týkající se vzhledu euromincí pochází z 17. prosince 2008.[1] Obsahuje 10 článků; zde jsou uvedeny pouze ty, které se přímo dotýkají vzhledu mincí:

  • Národní strany všech nominálních hodnot euromincí určených k oběhu by měly obsahovat označení vydávajícího členského státu ve formě názvu členského státu nebo jeho zkratky.
  • Na národní straně euromincí určených k peněžnímu oběhu by neměla být znovu uvedena nominální hodnota mince, ani jakákoli její část, ani název jednotné měny nebo její podjednotky, pokud takové označení nevychází z rozdílné abecedy.
  • Vlys hrany mince v hodnotě dvou eur může nést označení nominální hodnoty za předpokladu, že je použita pouze číslice „2“ a /nebo údaj „euro“.
  • Národní strana euromincí určených k peněžnímu oběhu by měla nést dvanáct hvězd evropské vlajky, které zcela lemují národní vzor, a to včetně označení roku a názvu vydávajícího členského státu. Evropské hvězdy mají být zobrazeny stejně jako na evropské vlajce.
  • Vzory použité na národních stranách euromincí určených k peněžnímu oběhu znějící na euro nebo centy jsou neměnné, změna je však možná, pokud dojde ke změně hlavy státu zobrazené na minci. Vydávající členské státy by však měly mít možnost aktualizovat vzor na euromincích zobrazující hlavu státu každých patnáct let tak, aby se přihlédlo ke změnám vzhledu hlavy státu. Vydávající členské státy by také měly mít možnost aktualizovat vzor národních stran euromincí tak, aby byly plně v souladu s tímto doporučením. Dočasné uvolnění či provizorní obsazení funkce hlavy státu by nemělo poskytovat právo na změnu národních stran běžných euromincí určených k peněžnímu oběhu.

Toto doporučení se nevztahuje na mince vyražené před datem vydání tohoto dokumentu. V současnosti (únor 2014) nejsou tato pravidla dodržena u německých, rakouských, řeckých a lucemburských mincí. Předpokládá se, že tyto státy v budoucnu svoje euromince změní tak, aby vyhovovaly tomuto doporučení.

Uvedení nových oběžných mincí do oběhu je oficiálně ohlašováno v úředním věstníku Evropské unie. Stalo se tak mimo jiné při zavedení slovinských[2], maltských[3], kyperských[4], slovenských[5], estonských[6] a lotyšských[7] euromincí. V úředním věstníku byly tak ohlášeny nové série belgických, španělských, nizozemských, vatikánských a monackých euromincí.

Mikrostáty[editovat | editovat zdroj]

Přestože nejsou členy Evropské unie, mají Monako, San Marino, Vatikán a Andorra právo razit euromince s vlastním vzhledem zadní strany, které běžně nekončí v oběhu, ale stávají se poutačem pro sběratele.

  • Na monackých euromincích první série byl zobrazen znak a pečeť královské rodiny a portrét posledního vládce knížete Rainiera III. Současné mince nesou obraz současného vládce knížete Alberta II. a jeho monogram.
  • Na sanmarinských euromincích jsou vyobrazeny různé věže a veřejné budovy z malého státu a také státní znak.
  • Vatikánské mince vystřídaly už tři různé vzhledy. Do roku 2005 je na mincích zobrazen papež Jan Pavel II. a až po nástupu Benedikta XVI. se začaly razit mince s jeho portrétem, následně pak s Františkem. V období mezi „vládami“ jednotlivých papežů byly vyraženy mince s motivem papežské kanceláře. V zemích jako Francie však způsobuje používání mincí s podobiznou hlavy církve mírnou kontroverzi.
  • Andorra získala právo razit vlastní euromince k datu 1.7.2013. Andorrský premiér však prohlásil, že první emise andorrských euromincí bude uvedena do oběhu v průběhu roku 2014.

Technické parametry mincí[editovat | editovat zdroj]

Mince byly raženy v různých členských zemích, které často používaly polotovary vyrobené v birminghamské mincovně v Birminghamu v Anglii. Problém nastal v rozlišení mincí vyrobených podobnými technikami s podobnými polotovary. Například mince 1 turecká lira se velmi podobá 2 eurům jak ve váze, tak ve velikosti. Obě mince mohou být v automatech rozpoznány jako 2 eura, která mají přibližně čtyřnásobnou hodnotu. Některé automaty byly ale vylepšeny za účelem rozpoznání jednolirové mince.

Nominální hodnota Průměr Síla Hmotnost Složení Hrana
1 cent / 0,01 € 16,25 mm 1,67 mm 2,30 g ocel pokovená mědí EUR 0.01 edge (2002 issue).gif
2 centy / 0,02 € 18,75 mm 1,67 mm 3,06 g EUR 0.02 edge (2002 issue).gif
5 centů / 0,05 € 21,25 mm 1,67 mm 3,92 g EUR 0.05 edge (2002 issue).gif
10 centů / 0,10 € 19,75 mm 1,93 mm 4,10 g severské zlato EUR 0.10 edge (2007 issue).gif
20 centů / 0,20 € 22,25 mm 2,14 mm 5,74 g EUR 0.20 edge (2007 issue).gif
50 centů / 0,50 € 24,25 mm 2,38 mm 7,80 g EUR 0.50 edge (2007 issue).gif
1 euro / 1,00 € 23,25 mm 2,33 mm 7,50 g na mezikruží niklová mosaz, na středu tři vrstvy – mědinikl, nikl, mědinikl EUR 1 edge (2007 issue).gif
2 eura / 2,00 € 25,75 mm 2,20 mm 8,50 g na mezikruží mědinikl, na středu tři vrstvy – niklová mosaz, nikl, niklová mosaz EUR 2 edge (2007 issue).gif

Mince s malou nominální hodnotou[editovat | editovat zdroj]

Finsko nepoužívá a nemá v oběhu mince 1 a 2 centy. Protože Finsko sice nepoužívá euromince 1 a 2 centy, ale stále je razí, jsou sběrateli vysoce ceněny. Tyto mince v dobrém stavu mohou mít cenu i tisíckrát větší, než je jejich nominální hodnota.

Nizozemsko se kvůli nátlaku maloobchodů, pro které je používání těchto mincí příliš finančně náročné, rovněž pokouší zbavit platnosti mince 1 a 2 centy. Po úspěšném experimentu v obchodech ve Woerdenu v květnu 2004 začali maloobchodníci z celého Nizozemska žádat, aby byly používány pouze mince s nominální hodnotou od 5 centů od září 2004. Přestože mince 1 a 2 centy jsou teď v Nizozemsku velmi málo časté, stále zůstávají oficiální měnou a platidlem.

Pokud se některý stát rozhodne, že nebude razit mince s malou nominální hodnotou, mince z ostatních členských států stále zůstanou oficiálním platidlem. Tyto mince jsou ale běžně používány pouze okrajově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Doporučení komise o o společných pokynech pro národní strany a vydávání euromincí určených k peněžnímu oběhu [online]. Úřední věstník EU, [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. (česky) 
  2. Úřední věstník 254/2006
  3. Úřední věstník 248/2007
  4. Úřední věstník 248/2007
  5. Úřední věstník 273/2008
  6. Úřední věstník 309/2010
  7. Úřední věstník 309/2013

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]