Černá Hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o státě v jihovýchodní Evropě. Další významy jsou uvedeny v článku Černá Hora (rozcestník).
Černá Hora
Црна Гора
Crna Gora
Vlajka Černé Hory
vlajka
Znak Černé Hory
znak
Hymna: Oj, svijetla majska zoro‬
Geografie

Poloha Černé Hory

Hlavní město: Podgorica
Rozloha: 13 812 km² (156. na světě)
Nejvyšší bod: Zla Kolata (2534 m n. m.)
Časové pásmo: SEČ (UTC+1)
SELČ (UTC+2; letní čas)
Poloha: 42° 46′ s. š., 19° 13′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 626 000 (160. na světě, 2007)
Hustota zalidnění: 49 ob. / km² (164. na světě)
HDI: 0,791 (vysoký) (52. na světě, 2012)
Jazyk: dle ústavy černohorština,
Náboženství pravoslaví, islám (10 %)
Státní útvar
Státní zřízení parlamentní republika
Vznik 3. června 2006 (vyčlenění z unie Srbsko a Černá Hora na základě referenda)
Prezident Filip Vujanović
Předseda vlády Milo Đukanović
Měna euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP) 14 206[1] USD (68. na světě, 2012)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 499 MNE ME
MPZ MNE
Telefonní předvolba 382 (od 2/2007)
Národní TLD .me
Černá Hora

Černá Hora (srbsky: Црна Гора, Crna Gora, anglicky: Montenegro, do 22. října 2007 Republika Černá Hora) je republika v jihovýchodní Evropě při pobřeží Jaderského moře sousedící s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánii a Kosovem. Má rozlohu 13 812 km² a čítá 663 000 obyvatel. Metropolí Černé Hory je Podgorica (173 000 obyvatel). Černá Hora je kandidátskou zemí Evropské unie.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Geografie Černé Hory

Černá Hora je velmi hornatý stát, celé území náleží k Dinárským horám. Nejvyšší vrcholky přesahují nadmořskou výšku 2500 m - Zla Kolata (2534 m), Dobra Kolata (2528 m), Rosni vrh (2524 m), Bobotov kuk (2523 m). Nejhornatější je sever a západ státu spolu s pruhem kolem pobřeží. Nížiny se vyskytují pouze v okolí Skadarského jezera.

Černá Hora leží v subtropickém podnebném pásu středomořského typu. Neteče zde žádná velká řeka, mezi významné se ale řadí: Zeta, Morača, Komarnica (Piva), Lim, Tara, Cetina, dominantní postavení mezi jezery má Skadarské jezero.

Černá Hora byla prohlášena „ekologickým státem“. Zřízeno zde bylo pět národních parků: Lovćen (považovaný za prapůvodní Černou Horu), Biogradska Gora, Skadarské jezero, Durmitor a Prokletije.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Dějiny Černé Hory

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Území Černé Hory bylo osídleno v raných dobách po přelomu letopočtu Ilyry, kteří však byli po stěhování národů vytlačeni Slovany na jih do dnešní Albánie. Od 10. století tu existovalo po několik dalších století knížectví Zeta, než je v 15. století dobyli Turci. Část obyvatel Zety se s tím nesmířila a uprchla do nepřístupných horských oblastí, kde založila samotný stát Černá Hora, nezávislý na Osmanské říši. Izolace od okolního světa tak státeček sice ochránila, na druhou stranu však brzdila jakýkoliv společenský a technický pokrok.

Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

Až do roku 1852 tu vládli pravoslavní metropolité se sídlem v Cetinji. V tomto roce se země stala světským knížectvím pod vládou dynastie Petrović-Njegoš, které bylo pak roku 1910 povýšeno na království. Na rozdíl od ostatních balkánských zemí, které podlehly islamizaci, Černá Hora žádnými většími změnami v náboženském složení neprošla. Účastnila se rovněž i první světové války spolu se Srbskem na straně Dohody, kdy však byla v lednu 1916 obsazena rakousko-uherskou armádou. Poté byla Černá Hora roku 1918 připojena ke Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.[2].

Černohorské království v roce 1913
Poslední Černohorský král Nikola I.

Srbskem ustavená Podgorická skupština 26. listopadu 1918 vydala usnesení jímž vyhlásila připojení Černé Hory k Srbsku, s nímž se poté stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, avšak nadále existovala jako samostatná správní jednotka. Od roku 1922 byla většina území původního Černohorského království spojena s Bokou Kotorskou do nově zřízené Zetské oblasti, zatímco menší severní část bývalého království (přibližně území moderních měst Pljevlja a Bijelo Polje) byl začleněn do nově zřízené Užické oblasti. Při administrativní reformě Jugoslávie roku 1929 přestaly hranice původního království zcela existovat a celé území moderní Černé Hory bylo spolu s územím někdejší Republiky Dubrovník, Hercegovinou, jihozápadem dnešního Srbska a severem dnešního Kosova začleněno do Zetské bánoviny, zatímco cíp původního Černohorského království, v okolí dnes kosovského města Pejë / Peć, byl začleněn do Vardarské bánoviny. Tento stav vydržel až do roku 1941, kdy byla Jugoslávie obsazena jednotkami nacistického Německa a Mussoliniho Itálie.

V letech 19411944 bylo Černohorské království obnoveno jako loutkový stát Mussoliniho Itálie. Součástí státu se stala většina území moderní Černé Hory včetně okrajového území jihozápadního Srbska (Prijepolje a Sjenica), naopak k němu nenáležela Boka Kotorska (připojená k Itálii a později k Ustašovskému Chorvatsku) a okrajové jihovýchodní oblasti, připojené k Velké Albánii (rovněž ovládaná Itálií).

Po druhé světové válce se Černá Hora jako Lidová republika Černá Hora (od roku 1963 Socialistická republika Černá Hora) stala jednou z republik socialistické jugoslávské federace. Součástí této republiky se stalo téměř celé území původního Černohorského království, existujícího před sloučením se Srbským královstvím, a Boka Kotorska, která součástí původního království nikdy nebyla. Části původního království se však v rámci Jugoslávie staly součástí obnoveného Srbska: jedná se například o Brodarevo a Albánci osídlené širší okolí města Peć (Pejë / Peć, Gjakovë / Đakovica, Deçan / Dečani, Burim / Istok), které se stalo v rámci Srbska součástí Kosova. Došlo také k přesunu hlavního města z dvacetitisícové Cetinje do Podgorice, která byla na počest vůdce země a partyzánského bojovníka Tita přejmenována na Titograd (toto jméno metropoli vydrželo až do roku 1992). Zároveň došlo k velkolepé přestavbě města v duchu socialismu.

Jako chudší ze zemí jugoslávské federace dostávala Černá Hora mnoho investičních prostředků od bohatších členů; to však skončilo s koncem 80. let a rozpadem SFRJ. Černá Hora se však od Jugoslávie na rozdíl od ostatních neodtrhla a zůstala jí věrná, nezapletla se přitom ve větší míře do války. Díky spojenectvím s Miloševićovým Srbskem ale musela nést jeho břemena, jako například embargo či ekonomickou krizi, což ještě více snížilo již tak nízkou životní úroveň.

Během celých 90. let tak začala postupně vzrůstat nespokojenost se severním sousedem; roku 2003 získala Černá Hora ještě vyšší autonomii vytvořením státního společenství Srbsko a Černá Hora, o další tři roky později již plnou nezávislost.

Dne 21. května 2006 v zemi proběhlo referendum o dalším setrvání v unii se Srbskem, ve kterém se 55,4% voličů vyslovilo pro samostatnost země.

Dne 3. června 2006 ve 20.34 hod. parlament Černé Hory na svém mimořádném zasedání ratifikoval výsledky referenda a přijal Usnesení o vyhlášení nezávislosti Republiky Černá Hora a Deklaraci nezávislé Republiky Černá Hora. Jednalo se tak o formální vyhlášení nezávislosti podle mezinárodního práva. Dne 28. června 2006 se Černá Hora stala 192. členem Organizace spojených národů. Od roku 2007 je Černá Hora součástí Středoevropské zóny volného obchodu

Premiér Milo Djukanović 15. prosince 2008 během návštěvy Paříže oznámil, že země formálně požádala o přijetí do Evropské unie.[3] 17. prosince 2010 Rada Evropské unie oficiálně udělila Černé Hoře status kandidátské země.[4] Přístupové rozhovory probíhají od roku 2012.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Etnická struktura Černé Hory podle sčítání lidu z roku 2011
Hlavní článek: Demografie Černé Hory

Černou Horu lze označit za stát relativně multikulturní. Podle sčítání lidu v roce 2003 měla Černá Hora celkem 620 145 obyvatel, z nichž Černohorci tvořili pouze 43 %; další část tvořili Srbové (32 %), Bosňáci (8 %), Muslimové (5 %), Albánci (3 %), zbytek jsou jiné národnosti.[5] Odhaduje se, že každý druhý Černohorec žije mimo Černou Horu.[zdroj?] Při sčítání v roce 2003 se 74 % obyvatel země přihlásilo k pravoslavnému vyznání, 18 % jsou muslimové, římských katolíků jsou v zemi necelá 4 %. V zemi je velmi malý počet ateistů, dohromady s lidmi jiného než výše řečených vyznání tvoří méně než 5 % obyvatelstva.[6]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Jako úřední jazyk slouží srbochorvatština, zde tradičně označovaná za srbštinu, a to její ijekavská varianta (užívaná ještě také v Bosně a Hercegovině), psaná rovnocenně latinkou i cyrilicí. Od osamostatnění Černé Hory od Srbska se postupně ustavuje jako černohorština.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Ekonomika Černé Hory

Černá hora patří mezi nejchudší evropské země. Tato země měla HDP na obyvatele v paritě kupní síly 9 800 USD (2009, CIA - The World Factbook) a byla tak druhou nejchudší zemí Evropy. Je členem Evropské banky pro obnovu a rozvoj. 18.1.2007 země vstoupila do Světové banky a MMF. Dále usiluje o Stabilizační a asociační dohodu s Evropskou unií, a v dlouhodobějším horizontu usiluje o plné členství. Což je ale v brzké době nereálné, zejména díky velice slabému výkonu ekonomiky, vysoké nezaměstnanosti a velké míře korupce a to i na nejvyšších úřednických postech. Po rozpuštění volné politické unie mezi Srbskem a Černou Horou země zaznamenává poměrně vysoký roční růst HDP (za rok 2007 podle CIA - The World Factbook 7,5%), a tak by se ekonomická situace měla vylepšovat a stabilizovat. Což ovšem nepůjde bez nutných reforem, zejména ve státní správě, potlačení rozbujelé korupce a snížení vysokého dluhu veřejných financí. Země má velký ekonomický potenciál v cestovním ruchu a dále v těžbě a zpracování nerostných surovin, zejména hliníku, což je zde dominantní průmyslové odvětví.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

V Černé Hoře velmi rychle kvete turistický ruch. Hlavní turistická letoviska se nacházejí u moře, jedná se o města Budva, Kotor, Ulcinj aj. ( Sveti Stefan, Sutomore , Bečići…)

Hlavní hospodářské ukazatele:

  • HDP - $ 7,03 mld. (2011)
  • Růst HDP - 2,0% (2011)
  • HDP na obyvatele - $ 11.200 (2011)
  • Nezaměstnanost - 14,1% (2010)
  • Veřejný dluh - 38% HDP (2006)
  • Inflace - 3,1% (2011)

Hlavní vývozní komodity:

potraviny, tabák, hliník, ocel

Hlavní dovozní komodity:

Ropa a zemní plyn, pohonné hmoty, stroje a zařízení, textil, spotřební zboží

Politika[editovat | editovat zdroj]

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Vláda Republiky Černá Hora

Současným premiérem Republiky Černá Hora a předsedou vlády je Željko Šturanović. Vládní stranou je středolevá Demokratická socialistická strana (DPS, Demokratska Partija Socijalista Crna Gore) v koalici s Sociálně demokratickou stranou Černé Hory (SDP, Socijaldemokratska Partija Crne Gore).

Ke 2. říjnu 2009 měla Černá Hora celkem 23 mezinárodních státních velvyslanectví (celkem ve 23 zemích světa).

Parlament Černé Hory sídlí v hlavním městě Podgorice.

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Prezident Filip Vujanović

Prezident Republiky Černá Hora je volen na pětileté funkční období v přímých volbách. Úkoly prezidenta jsou:

  1. reprezentovat Černou Horu doma a v zahraničí,
  2. schvalovat zákony,
  3. vyhlašovat volby do Skupštiny,
  4. jmenovat na návrh parlamentu předsedu vlády a předsedu a soudce Ústavního soudu,
  5. vyhlašovat na návrh parlamentu referendum,
  6. udělovat milosti osobám čelícím trestnímu stíhání,
  7. udělovat státní vyznamenání,
  8. vykonávat povinnosti uložené ústavou.

Prezident je členem Nejvyšší obranné rady.

Parlament[editovat | editovat zdroj]

Parlament Republiky Černá Hora (Skupština Republike Crne Gore) vytváří zákony Černé Hory, ratifikuje mezinárodní smlouvy, navrhuje předsedu vlády, ministry a soudce; schvaluje státní rozpočet a vykonává další povinnosti uložené ústavou. Parlament může vyjádřit nedůvěru vládě většinou členů. Každý ze 74 poslanců reprezentuje 6000 voličů. Současným předsedou Skupštiny je Ranko Krivokapić.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.PCAP.PP.CD?order=wbapi_data_value_2012+wbapi_data_value+wbapi_data_value-last&sort=desc
  2. http://www.montenegro.org/abolish.html
  3. Černá Hora oficiálně požádala o přijetí do EU
  4. závěry Evropské rady (16. a 17. prosince 2010) [online]. Evropská rada, [cit. 2010-12-22]. Dostupné online. (česky) 
  5. Oficiální výsledky sčítání lidu 2003, Knjiga 1. Nacionalna ili etnicka pripadnost – Podaci po naseljima i opstinama
  6. Oficiální výsledky sčítání lidu 2003, Knjiga 3. Vjeroispovijest,maternji jezik i nacionalna ili etnicka pripadnost prema starosti i polu – Podaci po opstinama

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Jihoslovanských zemí. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-375-9.  
  • ŠÍSTEK, František. Černá hora. Praha : Libri, 2007. ISBN 978–80–7277–355–8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu