Juventus FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Juventus FC
Název Juventus Football Club
Přezdívka La vecchia Signora (Stará dáma)
Země Itálie Itálie
Město Turin coat of arms.svg Turín
Založen 1897
Asociace Itálie FIGC
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Serie A
2013/14 1. místo   (30. titul Scudetto.svg)
Stadion Juventus Stadium
Turín
Kapacita 41 000
Vedení
Předseda Itálie Andrea Agnelli
Trenér Itálie Massimiliano Allegri
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Tituly 30
Domácí trofeje 9x Coppa Italia
6x Supercoppa Italiana
Mezinárodní trofeje 2x Liga mistrů UEFA
3x Pohár UEFA
1x Pohár vítězů pohárů
2x Superpohár UEFA
2x Interkontinentální pohár
1x Pohár Intertoto
Přehled medailí
Pohár mistrů evropských zemí
Stříbrná medaile 1972/1973 Juventus FC
Stříbrná medaile 1982/1983 Juventus FC
Zlatá medaile 1984/1985 Juventus FC
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 1995/1996 Juventus FC
Stříbrná medaile 1996/1997 Juventus FC
Stříbrná medaile 1997/1998 Juventus FC
Stříbrná medaile 2002/2003 Juventus FC
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 1976/1977 Juventus FC
Zlatá medaile 1989/1990 Juventus FC
Zlatá medaile 1992/1993 Juventus FC
Stříbrná medaile 1994/1995 Juventus FC
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1983/1984 Juventus FC
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1984 Juventus FC
Zlatá medaile 1996 Juventus FC
Serie A
Bronzová medaile 1901 Juventus FC
Stříbrná medaile 1903 Juventus FC
Stříbrná medaile 1904 Juventus FC
Zlatá medaile 1905 Juventus FC
Stříbrná medaile 1906 Juventus FC
Bronzová medaile 1909/1910 Juventus FC
Zlatá medaile 1925/1926 Juventus FC
Bronzová medaile 1926/1927 Juventus FC
Bronzová medaile 1927/1928 Juventus FC
Bronzová medaile 1929/1930 Juventus FC
Zlatá medaile 1930/1931 Juventus FC
Zlatá medaile 1931/1932 Juventus FC
Zlatá medaile 1932/1933 Juventus FC
Zlatá medaile 1933/1934 Juventus FC
Zlatá medaile 1934/1935 Juventus FC
Stříbrná medaile 1937/1938 Juventus FC
Bronzová medaile 1939/1940 Juventus FC
Bronzová medaile 1942/1943 Juventus FC
Stříbrná medaile 1945/1946 Juventus FC
Stříbrná medaile 1946/1947 Juventus FC
Bronzová medaile 1947/1948 Juventus FC
Zlatá medaile 1949/1950 Juventus FC
Bronzová medaile 1950/1951 Juventus FC
Zlatá medaile 1951/1952 Juventus FC
Stříbrná medaile 1952/1953 Juventus FC
Stříbrná medaile 1953/1954 Juventus FC
Zlatá medaile 1957/1958 Juventus FC
Zlatá medaile 1959/1960 Juventus FC
Zlatá medaile 1960/1961 Juventus FC
Stříbrná medaile 1962/1963 Juventus FC
Zlatá medaile 1966/1967 Juventus FC
Bronzová medaile 1967/1968 Juventus FC
Bronzová medaile 1969/1970 Juventus FC
Zlatá medaile 1971/1972 Juventus FC
Zlatá medaile 1972/1973 Juventus FC
Stříbrná medaile 1973/1974 Juventus FC
Zlatá medaile 1974/1975 Juventus FC
Stříbrná medaile 1975/1976 Juventus FC
Zlatá medaile 1976/1977 Juventus FC
Zlatá medaile 1977/1978 Juventus FC
Bronzová medaile 1978/1979 Juventus FC
Stříbrná medaile 1979/1980 Juventus FC
Zlatá medaile 1980/1981 Juventus FC
Zlatá medaile 1981/1982 Juventus FC
Bronzová medaile 1982/1983 Juventus FC
Zlatá medaile 1983/1984 Juventus FC
Zlatá medaile 1985/1986 Juventus FC
Stříbrná medaile 1986/1987 Juventus FC
Stříbrná medaile 1991/1992 Juventus FC
Stříbrná medaile 1993/1994 Juventus FC
Zlatá medaile 1994/1995 Juventus FC
Stříbrná medaile 1995/1996 Juventus FC
Zlatá medaile 1996/1997 Juventus FC
Zlatá medaile 1997/1998 Juventus FC
Stříbrná medaile 1999/2000 Juventus FC
Stříbrná medaile 2000/2001 Juventus FC
Zlatá medaile 2001/2002 Juventus FC
Zlatá medaile 2002/2003 Juventus FC
Bronzová medaile 2003/2004 Juventus FC
Bronzová medaile 2007/2008 Juventus FC
Bronzová medaile 2008/2009 Juventus FC
Zlatá medaile 2011/2012 Juventus FC
Zlatá medaile 2012/2013 Juventus FC
Zlatá medaile 2013/2014 Juventus FC

Juventus FC (oficiálním názvem Juventus Football Club S.p.A.) je profesionální fotbalový klub z města Turína, ležícího v severozápadní části Itálie. Jinak ho můžeme znát pod nejčastějšími přezdívkami la Vecchia Signora (česky Stará dáma), I bianconeri (bílo-černí) nebo zkráceně Juve. Klub byl založen v roce 1897 a je jedním z nejstarších a nejtradičnějších ze země Apeninského poloostrova. Název Juventus pochází z latinského slova iuventus (v překladu: mládež, mladí, mládí).[1] Od roku 1900 se pravidelně účastní nejvyšší domácí soutěže, nazývané Serie A. Sestoupil z ní pouze jedinkrát, a to po italském korupčním skandálu z roku 2006, kdy bylo několika italským klubům včetně Juventusu prokázáno ovlivňování zápasů. Původně prvnímu klubu sezony 2005/06 bylo disciplinární komisí odebráno všech 91 bodů, čímž klesl na poslední místo a sestoupil do Serie B (v následující sezoně postoupil zpět z prvního místa). Součástí trestu bylo i odebrání mistrovského titulu ze sezony 2004/05. Celkem tedy přišel Juventus o tituly dva.

I přes ztrátu dvou titulů jsou Bianconeri nejúspěšnějším klubem Serie A. Zvítězili v ní celkem 30×, což je o 12 titulů více než dva největší rivalové AC Milan a FC Internazionale Milano, kteří mají shodně 18 titulů. I v dalších domácích soutěžích patří Juve k nejlepším. V poháru Coppa Italia zvítězil 9× (rekord) a v superpoháru Supercoppa Italiana zvítězil 6×. Na mezinárodní scéně patří k nejlepším klubům všech dob, když doposud jako jediný zvítězil ve všech šesti pohárových soutěží, kterých se může evropský klub účastnit. V roce 1985 se stal historicky prvním klubem, který získal všechny tři hlavní evropské trofeje (Pohár mistrů evropských zemí, Pohár vítězů pohárů a Pohár UEFA; stejného úspěchu dosáhl v roce 1992 AFC Ajax a v roce 1996 FC Bayern München). V Lize mistrů UEFA zvítězil 2× (sedmkrát ve finále), Poháru vítězů pohárů vyhrál jednou, Pohár UEFA celkem 3× a dvakrát ovládl Superpohár UEFA i Interkontinentální pohár (předchůdce Mistrovství světa ve fotbale klubů).

V sezoně 1994/95 předvedl dokonalou sezonu a získal domácí triple (výhra v Serii A, Coppa Italia i v Supercoppa Italiana). Podobný úspěch v mezinárodním pojetí zaznamenal v následné sezoně, kdy zvítězil v Lize mistrů, Superpoháru UEFA i v Interkontinentálním poháru. To byly zároveň doposud poslední mezinárodní trofeje získané tímto klubem. Po sestupu do Serie B čekal Juventus 8 let i na domácí trofej, ale čekání ukončil v sezoně 2011/12, kdy vyhrál Serii A a připsal si 28. titul. O rok později ho navíc obhájil. Dlouhou dobu hrál Juventus na Stadio Olimpico v Turíně, ale 8. září 2011 otevřel klub nový Juventus Stadium (s kapacitou 41 000 diváků).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historicky první tým Juventusu, sestavený v roce 1898

Juventus byl založen roku 1897 jako Sport Club Juventus žáky věhlasného Turínského lycea Massimo d'Azeglio,[2] ale o dva roky později byl přejmenován na Foot-Ball Club Juventus. První významnou soutěží, které se klub zúčastnil bylo Italské fotbalové mistrovství 1900, kde nepostoupil do závěrečných kol. V této době nosili hráči Juve růžovo-černé dresy (k této tradici se klub vrací v dnešní době, kdy používá tyto barvy pro venkovní dresy).[2] Svůj historicky první titul získal v roce 1905, kdy už v bílo-černých dresech, inspirovaných anglickým klubem Notts County FC, ovládl Prima Categoria.[3] V roce 1906 došlo k odloučení části klubu a o snahu přesunou klub z Turína. Jako protest proti tomuto byl částí hráčského kádru založen klub Torino FC, který patří mezi největší rivaly Juve a celkem 7× zvítězil v Serii A. Souboj těchto klubů se nazývá Derby della Mole.[4] Tato nepříliš známá část historie klubu byla úspěšně zapomenuta po první světové válce, kdy byl klub úspěšně přebudován.

Ligová dominance[editovat | editovat zdroj]

Počátek nové éry klubu se datuje k roku 1923, kdy kontrolu nad vlastnictví Juventusu přebral průmyslník Edoardo Agnelli, vlastník továrny FIAT, který zahájil stavbu nového stadionu.[2] Tím velmi pomohl klubu k zisku 2. titulu v sezoně 1925/26, kdy v "Národním finále" porazil 12–1 tým SS Alba Roma. Ve 30. letech se Juventus propracoval na přední pozici mezi italskými kluby, když jako první přešel do profesionální sféry a měl organizovanou fanouškovskou podporu. Tyto kroky vyvrcholily v 5 titulů v řadě (1930–1935), což se nikomu před tím nepovedlo. Hráči Juve se stali základním stavebním kamenem pro tým manažera Vittoria Pozza, který s Italskou reprezentací vyhrál Mistrovství světa ve fotbale 1934 a 1938. Do jeho výběrů se vešli například Raimundo Orsi, Luigi Bertolini, Giovanni Ferrari, Luis Monti a mnozí další hráči Juventusu.[5] V polovině 30. let se Juventus stěhoval na Stadio Olimpico di Torino a jeho ligová dominance se náhle vytratila a dalšího titulu se dočkal až v roce 1950.

Sivori, Charles a Boniperti

Po druhé světové válce se stal prezidentem klubu Gianni Agnelli a klub pod jeho vedením zvolna začal získávat zpět svůj ztracený lesk.[2] Jeho důležitým činem bylo angažování anglického trenéra Jesse Carvera, který během krátkého angažmá přinesl do klubové pokladny další dva tituly.

Ke konci 50. let se do kádru více prosazovali cizinci. Za všechny jmenujme welšského střelce Johna Charlese či hráče argentinského původu Omara Sívoriho. První jmenovaný vstřelil za Juve 93 branek, ten druhý pak úctyhodných 134. Když do kádru přidáme ještě Giampiera Bonipertiho se 178 góly, dostaneme mozaiku, která přinesla v sezoně 1957/58 jubilejní 10. titul a tím i první zlatou hvězdu umístěnou nad logem teamu. Během následujících 3 sezon zvítězil Juventus v lize ještě 2×, a to nezůstalo bez odezvy ani v rámci individuálních ocenění. Omar Sívori byl pro rok 1961 zvolen fotbalistou roku podle magazínu France Football a jako první z bíločerného dresu získal Zlatý míč.[6]

V sezoně 1959/60 se díky vítězství ve finále Coppa Italia proti ACF Fiorentina poprvé získat domácí double, čili vítězství ve zmiňovaném poháru i v Serii A. V roce 1961 také ukončil kariéru Giampiera Bonipertiho, a to jako nejlepší střelec historie klubu se 182 góly. Tento primát dokázal udržet dlouhých 45 let. Jeho fotbalový konec znamenal opět ústup klubu z výsluní a během následujících 10 let si připsal jen jeden ligový titul (v sezoně 1966/67).

Nicméně vše se změnilo s příchodem 70. let. Do kádru přišli skvělí hráči jako čech Čestmír Vycpálek, Roberto Bettega, Franco Causio či José Altafini. S nimi ovládl Juventus nejen italský, ale i celoevropský fotbal. V letech 1972 a 1973 získal domácí titul (celkově už 15.) a v sezoně 1972/73 se poprvé probojoval do finále Poháru mistrů evropských zemí, kde těsně podlehl AFC Ajax. Do týmu přišel obránce Gaetano Scirea, ale v roce 1976 především skvělý trenér Giovanni Trapattoni, díky kterému se bianconerri posunuli mezi absolutní evropskou elitu. Pod jeho vedením přibyli v letech 1977 a 1978 další dva tituly, v sezoně 1976/77 získal tým i první evropskou trofej, a to Pohár UEFA, když ve finále porazil 1—0 Athletic Bilbao. Ale ty největší úspěchy na klub teprve čekaly.

Korupční aféra v roce 2006[editovat | editovat zdroj]

14. července 2006 vynesl italský fotbalový disciplinární tribunál ortel odsuzující Juventus za účast v korupční aféře k sestupu do Serie B, klub navíc přišel o tituly z předchozích dvou let (2004/05 a 2005/06) a nesměl startovat v ročníku Ligy mistrů 2006/07. Odvolací tribunál později snížil bodový odečet v sezóně 2006/07 z původních 30 na 17 a později na pouhých 9 bodů, Juventus se stal vítězem Serie B a tři kola před koncem soutěže si zajistil návrat do Serie A.

Kronika Juventus Football Clubu[editovat | editovat zdroj]

Kronika historie Juventus Football Clubu






 


 


Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

  • Scudetto.svg Serie A (30×)
    • 1905, 1925/26, 1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35, 1949/50, 1951/52, 1957/58 Star*.svg
      1959/60, 1960/61, 1966/67, 1971/72, 1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82 Star*.svgStar*.svg
      1983/84, 1985/86, 1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2003/04, 2004/05, 2005/06, 2011/12, 2012/13, 2013/14 Star*.svgStar*.svgStar*.svg[24]
      *Juventus vyhrál i v letech 2005 a 2006, ale tyto tituly (s původními čísly 28, 29) mu byly po korupční aféře 2006 odebrány
  • Coccarda Coppa Italia.svg Coppa Italia (9×)
    • 1937/38, 1941/42, 1958/59, 1959/60, 1964/65, 1978/79, 1982/83, 1989/90, 1994/95
  • Supercoppaitaliana.png Supercoppa Italiana (6×)

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

Alessandro Del Piero se raduje ze zisku poháru pro vítěze finále Ligy mistrů UEFA roku 1996. Pro jeho klub to bylo 2. vítězství v této soutěži. Ve finále Juventus porazil AFC Ajax po penaltovém rozstřelu.

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu: 20. leden 2014 [25]

# Pozice Hráč
1 Itálie B Gianluigi Buffon (kapitán)
3 Itálie O Giorgio Chiellini
4 Uruguay O Martín Cáceres
5 Itálie O Angelo Ogbonna
6 Francie Z Paul Pogba
7 Itálie Z Simone Pepe
8 Itálie Z Claudio Marchisio
9 MNE Ú Mirko Vučinić
11 Itálie O Paolo De Ceglie
12 Itálie Ú Sebastian Giovinco
13 Itálie O Federico Peluso
14 Španělsko Ú Fernando Llorente
15 Itálie O Andrea Barzagli
16 Itálie O Marco Motta
# Pozice Hráč
19 Itálie O Leonardo Bonucci
20 Itálie Z Simone Padoin
21 Itálie Z Andrea Pirlo
22 Ghana Z Kwadwo Asamoah
23 Chile Z Arturo Vidal
24 Nizozemsko Z Ouasim Bouy
26 SUI O Stephan Lichtsteiner
27 Itálie Ú Fabio Quagliarella
30 Itálie B Marco Storari
31 ROM B Laurențiu Brănescu
32 Itálie Ú Alessandro Matri
10 Argentina Ú Carlos Tevez
33 Chile Z Mauricio Isla
34 BRA B Rubinho

Slavní hráči[editovat | editovat zdroj]

Historie Juventusu trvá již více než 110 let a za tuto dobu se v něm vystřídalo více než 700 fotbalistů ze 38 různých zemí světa.[26] Mezi nimi bylo slavných hráčů, reprezentantů, vítězů individuálních i týmových trofejí a soutěží. A vzhledem k úspěchům a historii klubu je logické, že v jeho dresu získali mnozí z nich významná individuální ocenění.

Gianluigi Buffon (vpředu) - obrovská ikona Juventusu, který během kariéry získal mnoho klubových, reprezentačních i individuálních úspěchů. Například titul mistra světa 2006 nebo ocenění pro nejlepšího gólmana světa 2003.

Italská fotbalová reprezentace je jednou z nejúspěšnějších na světě. Na svém kontě má 4 tituly z Mistrovství světa ve fotbale, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. Na Mistrovství Evropy ve fotbale zvítězila jedenkrát a celkem 2× postoupila do finále. Juventus byl vždy jedním z hlavních dodavatelů reprezentantů Itálie. Zde je výčet všech držitelů titulu mistra světa mezi hráči Juventusu.

Dva z hráčů Juve dokonce získali "Zlatou kopačku", čili trofej pro nejlepšího střelce Mistrovství světa. V roce 1982 to byl Paolo Rossi (6 branek) a v roce 1990 získal toto ocenění Salvatore Schillaci (6 branek). Alfredo Foni a Pietro Rava zase reprezentovali Itálii na Letních olympijských hrách 1936, kde získali zlato. A aby byl výčet úplný, musíme zmínit i Mistrovství Evropy 1968, kde zlatou Itálii reprezentovali Sandro Salvadore, Ernesto Càstano a Giancarlo Bercellino.

V poslední čtvrtině 20. století začalo do klubu přicházet větší množství zahraničních hráčů. A i tito mají na kontě významné reprezentační úspěchy. Zinedine Zidane a kapitán Didier Deschamps byl hráčem Juventusu, když Francie zvítězila na Mistrovství světa 1998. Celkem nastoupilo za Juventus 24 mistrů světa, přičemž počítají se i ti, kteří nevyhráli během účinkování v Turínském klubu (například na soupisce Francie byli i tři pozdější hráči Juventusu - Patrick Vieira, David Trézéguet a Lilian Thuram). Tři hráči Juve zvítězili na Mistrovství Evropy ve fotbale. V roce 1964 španěl Luis del Sol, Michel Platini (1984) a Zinedine Zidane (2000) získal titul mistra Evropy s Francií.

Individuální ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za nejvýznamnější individuální trofej je považován Zlatý míč, udělovaný dříve časopisem France Football a od roku 2010 ji uděluje federace FIFA. Jen málokterý klub se může pyšnit hned 6 vítězi této trofeje. Povedlo se to jen AC Milan a FC Barcelona. Celkem 3× (v řadě) to dokázal francouzský kouzelník Michel Paltini. Před ním to dokázali Omar Sívori (1961) a Paolo Rossi (1982). Po něm to byli Roberto Baggio (1993), Zinedine Zidane (1998) a jako doposud poslední držitel byl z hráčů Juve vybrán Pavel Nedvěd. Český záložník ji získal v roce 2003.

Držitelé Zlatého míče

Druhým nejvýznamnějším oceněním je Fotbalista roku (FIFA), které uděluje FIFA nejlepšímu hráči uplynulé sezony. V roce 2010 se toto ocenění sloučilo se Zlatým míčem, aby o nejlepším hráči světa rozhodla jen jedna nejvýznamnější anketa. Toto ocenění získali celkem 3 hráči hrající za Juventus. V roce 1993 zvítězil (ve třetím ročníku ankety) Roberto Baggio, jako třetí hráč italských klubů. Ročník 1998 ovládl Zinedine Zidane, který zvítězil i o dva roky později a v roce 2003 ovládl anketu v dresu Realu Madrid. Doposud posledním hráčem Juve, který se stal Fotbalistou roku, byl Fabio Cannavaro (rok 2006).

Držitelé ocenění Fotbalista roku (FIFA)

Česká stopa[editovat | editovat zdroj]

Pavel Nedvěd (vlevo) proslavil Českou republiku v Juventusu. V roce 2003 získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy (světa).

Asi žádný světový velkoklub nemá ve své historii tak výraznou českou stopu jako Juventus FC. Čeští hráči zde získali velké úspěchy. Vrátka českým hráčům otevřel Čestmír Vycpálek. Jeden z členů slavné meziválečné dynastie SK Slavia Praha, se kterým získal pět mistrovských titulů. Krátce po druhé světové válce odešel do Itálie, kde hrál právě za Juventus. Po jedné sezoně, kdy odehrál 27 zápasů a vstřelil 5 gólů odešel do US Città di Palermo, kde strávil 5 sezon. Po ukončení kariéry se do Juve vrátil jako trenér a byl členem realizačního týmu mezi lety 1970-74. S týmem získal dva mistrovské tituly a probojoval se do finále Poháru mistrů evropských zemí.

Druhým a nejvýznamnějším českým hráčem ve službách Juventusu byl (a stále je) Pavel Nedvěd. Legendární záložník sem přišel v roce 2001 z týmu Lazio Řím. Během osmi sezon zde odehrál 327 zápasů a vstřelil 65 gólů. Celkem 4× získal italský titul Serie A (později byly dva tituly klubu odebrány), zvítězil v Supercoppa Italiana, dostal se do finále Coppa Italia a především do finále Ligy mistrů UEFA, kde kvůli žlutým kartám nemohl nastoupit. Do historie se nesmazatelně zapsal vítězstvím v anketě Zlatý míč, kde triumfoval v roce 2003. Dnes působí jako člen realizačního a manažerského týmu v tomto klubu.[26][27]

Dalším krajanem v klubu byl Zdeněk Grygera. Reprezentační obránce přišel do klubu na Nedvědovo doporučení a strávil zde 4 sezony (2007–2011). Během nich odehrál 114 duelů a vstřelil 3 góly. Do turínského klubu přestoupil v lednu 2007 a byl členem týmu, který zvítězil v Serii B a postoupil zpět do Serie A. 31. srpna 2011 přestoupil do anglického Fulham FC.

Zatím posledním českým fotbalistou, který podepsal smlouvu s Juventusem, je zlínský talent Roman Macek. Tento mládežnický reprezentant České republiky přišel do italského velkoklubu v červenci 2013 ve svých šestnácti letech.[28]

Další slavní hráči[editovat | editovat zdroj]

   

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Latinské slovo - iuventus [online]. Latinský slovník.cz, [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e f g The story of a legend [online]. juventus.com, [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Prima Categoria 1905 [online]. wiki.it, [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (italsky) 
  4. Juventus VS Torino - Injuries clouding Turin derby [online]. FIFA, [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Italy - International Matches 1930-1939 [online]. RSSSF, [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. European Footballer of the Year ("Ballon d'Or") 1961 [online]. RSSSF, [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Finálová skupina nerozhodla a v konečném superfinále podlehl Juventus týmu AC Milan.
  8. Turnaj byl předčasně ukončen Italskou fotbalovou federací.
  9. Prvních 9 týmů z obou skupin postoupilo do Serie A 1929/1930. Vítězové skupin se utkali o titul ve vzájemném superfinále hraném na 2 vítězné zápasy.
  10. V semifinále narazil Juventus na SK Slavia Praha. První duel skončil 0-4 ve prospěch českého, ale odvetný duel rychle doznal stavu 2-0. Slavia dostala dva rychlé góly a následně mělo údajně dojít ke zdržování. Diváci následně začali házet na hřiště kameny. Poté, co byl zraněn brankař Slavie František Plánička, bylo utkání předčasně ukončeno. Oba týmy byly vyloučeny ze soutěže a celkovým vítězem se tak automaticky stala Bologna FC 1909.
  11. Týmy na 2. - 4. místě získali stejný počet bodů, ale při tehdejší neexistenci pravidel upřesňujících pořadí byly všechny klasifikovány na 2. místě.
  12. Copa Rio de Janeiro 1951 [online]. The Record Sport Soccer Statistics Foundation, 03.01.2008, [cit. 2012-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Článek o soutěži Copa Rio 1951 na italské wikipedii
  14. Článek o soutěži Coppa Latina 1952 na italské wikipedii
  15. Týmy na 9. - 13. místě získali stejně bodů, ale při tehdejší neexistenci pravidel upřesňujících pořadí byly všechny klasifikovány na 9. místě.
  16. Týmy na 4. a 5. místě získali stejně bodů, ale při tehdejší neexistenci pravidel upřesňujících pořadí byly oba klasifikovány na 4. místě.
  17. Juventus se v roce 1973 účastnil Interkontinentálního poháru proti CA Independiente namísto vítěze PMEZAFC Ajax.
  18. a b O konečném pořadí rozhodovalo skóre
  19. O konečném pořadí na 6. - 7. místě rozhodly vzájemné zápasy s Torino FC (celkově 4-2).
  20. O konečném pořadí rozhodly vzájemné duely s Udinese Calcio (0-0 a 1-1).
  21. The FIFA Clubs of the 20th Century [online]. FIFA, 23. prosince 2000, [cit. 2012-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b Disciplinární komise F.I.G.C. nařídila, jako trest za účast v Juventus v Korupčním skandálu 2006, toto: Juventus přijde o titul dosažený v sezoně 2004/05. Dále přijde o všechny body dosažené v sezoně 2005/06, kvůli čemuž se Juventus propadl z konečného 1. místa na 20. místo a sestoupil do Serie B.
  23. Seriál top aféry- Korupční skandál v italské lize 2006 [online]. sfotbal.cz, [cit. 2012-05-22]. Dostupné online. (česky) 
  24. Juventus nehrál, přesto se stal mistrem. Pomohla mu poslední Catania, iDNES.cz, citováno 4. 5. 2014
  25. Oficiální sestava Juventus FC z oficiální stránky klubu.
  26. a b TUTTI I GIOCATORI DELLA JUVENTUS [online]. juworld.net, [cit. 2011-05-22]. Dostupné online. (italsky) 
  27. TUTTI I GIOCATORI DELLA JUVENTUS/NAZIONE: REPUBBLICA CECA [online]. juworld.net, [cit. 2011-05-25]. Dostupné online. (italsky) 
  28. Juventus si vyhlédl mladíka ze Zlína, talent Macek už má i smlouvu, iDNES.cz, citováno 22. 7. 2013

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]