Serie A

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Serie A TIM
Scudetto.svg
Aktuální ročník Serie A 2013/14
Země Itálie Itálie
Rok založení 1898
Počet týmů v soutěži 20
Nižší soutěž(e) Serie B
Evropské poháry Liga mistrů (3 místa)
Evropská liga (2 místa)
Úřadující mistr Juventus FC (30. titul)
(2012–13)
Nejúspěšnější klub Juventus FC (30 titulů)
Oficiální stránky

Serie A (oficiálně známá jako Serie A TIM) je nejvyšší italská fotbalová soutěž. Hlavním sponzorem soutěže je společnost Telecom Italia Mobile (TIM). Založena byla v roce 1929 a plynule navázala na předchozí Italské celonárodní soutěže (hrané od roku 1898), jejichž vítězové mohou počítat tituly z nich získané. V Serii A hraje 20 týmů, 3 nejhorší sestupují do Serie B a nejlepší tým získá italský titul, takzvané Scudetto. Nejvíce ligových titulů má Juventus FC, který jich má po sezoně 2013/14 na kontě 30 (mimo odebrané z let 2005 a 2006).

Soutěž je tvořena celkem 20 týmy, z nichž první dva týmy postupují přímo do Ligy mistrů. Třetí tým pak postupuje do 4. předkola (play-off) této soutěže. Čtvrtý a pátý tým postupují do 4. předkola respektive 3. předkola Evropské ligy. Další místo ve 4. předkole Evropské lize zaujímá vítěz Coppy Italia, to může v případě kvalifikace finalistů do pohárů jiným způsobem připadnout šestému týmu v lize. V případě, že vítěz Coppy Italia se kvalifikuje do pohárů jiným způsobem, do Evropské ligy jde finalista. Ten se zařadí do 3. předkola a pátý tým v lize ho nahradí v předkole čtvrtém. Tři nejhorší týmy soutěže sestupují do Serie B, druhé nejvyšší soutěže. Vítěz soutěže má také právo startovat v italském superpoháru zvaném Supercoppa Italiana, kde ho vyzve vítěz Coppy Italia.

V ročníku 2011/12 se rozhodlo o držiteli titulu tak, že poprvé od korupční aféry v roce 2006 a návratu ze Serie B se stal mistrem Juventus FC, který si tak oficiálně připsal již 28. vítězství v soutěži. V sezoně 2012/13 titul obhájil. Vicemistrem se stal SSC Neapol. Dominance Juventusu pokračovala i v sezoně 2013/14, kdy získal již třetí titul v řadě a celkově třicátý.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky fotbalu v Itálii[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelé nejstaršího italského klubu, hrajícího primárně fotbal - Genoa CFC v roce 1893.

Podobně jako do dalších zemí jižní Evropy (např. Turecko, Španělsko), přinesli fotbal i do Itálie přistěhovalci z Velké Británie. Prvním oficiálně založeným sportovním klubem, hrajícím z části fotbal, byl v roce 1893 Janovský klub Genoa CFC. A podobně jako jinde, byla i zde expanza tohoto sportu velmi rychlá. V roce 1897 vznikla soutěž pořádaná přistěhovalci a v roce 1898 byla založena Italská fotbalová federace (FIGC). Jako sídlo si vybrala Turín a jejími členy se staly 4 severoitalské kluby — Genoa CFC, FBC Torinese, Internazionale Torino a Reale Società Ginnastica Torino. A tyto čtyři týmy se staly účastníky prvního oficiálního Italského fotbalové mistrovství v roce 1898, jehož vítězem a zároveň držitelem prvního oficiálního titulu pro mistra Itálie se stal Genoa CFC.

V následujících dvou ročnících (1899, 1900) se přidaly i další celky jako UC Sampdoria, AC Milán nebo Juventus FC. Genoa CFC dokázal vyhrát šest ze sedmi úvodních ročníků soutěže a jeho nadvládu dokázal narušit jen AC Milán (1901) a ukončit ji musel až Juventus FC (1905). V roce 1905 se také Italská fotbalová federace (FIGC) stala právoplatným členem FIFA.

Po neplánované pauze zapříčiněné I. světovou válkou obliba fotbalu v této zemi ještě vzrostla. Následkem bylo částečné oddělení soutěže pod CCI, čili svaz sdružující menší kluby. V sezoně 1921/22 tak máme dvě rovnocenné soutěže, které vyhráli FC Pro Vercelli 1892 (FIGC) a USD Novese (CCI). Následující sezonu byl tento exces ukončen a svazy i jejich soutěže sloučeny pod FIGC. V sezoně 1923/24 získal svůj 9. titul Genoa CFC a stanovil rekord platný až do roku 1958. V ročníku 1926/27 došlo k několika vážným sportovním přestupkům týmu Torino FC, zejména pak v zápase s Juventus FC, ze kterého se v roce 1906 odštěpil. Jako trest mu byl odebrán jeho první titul a místo italského mistra zůstalo poprvé neobsazeno.[1]

Fotbalová éra před založením Serie A je specifická dominancí dvou klubů, které dohromady získali 16 titulů — Genoa CFC a FC Pro Vercelli 1892. Nikdo jiný nezískal více než 3 mistrovské tituly. Oba tyto týmy však titul v Serii A (1929 - dodnes) doposud nezískali.

Založení Serie A (1929 - 1943)[editovat | editovat zdroj]

V létě roku 1929 se činovníci FIGC rozhodli, že skoncují s nejasnou strukturou fotbalových soutěží na území Itálie a sjednotí ho na klasický ligový formát. Ze dvou skupin soutěže Divisione Nazionale 1928-1929 postoupilo 18 nejlepších (z každé 9) týmů do nově vzniklé Serie A. Bylo rozhodnuto, že soutěž zůstane nadále otevřená a dva nejhorší týmy z ročníku sestoupí do Serie B a naopak. Nově vzniklý formát nejvíce ze všeho vyhovoval týmům ze severní části Itálie, zejména pak ze sousedících provincíí Piemont a Lombardie. Čtyři nejslavnější kluby, které tyto provincie reprezentují (Juventus FC, Torino FC, AC Milán a FC Internazionale Milano), dohromady získali 56 titulů během prvních 70 ročníků Serie A a drží zde naprostou dominanci.

Juventus FC se jako první mohl pyšnit vítězstvím v 5 ročnících v řadě (Quinquennio d'oro), což bylo krátce po založení Serie A mezi lety 1931-1935. Během meziválečného období změnil klub FC Internazionale Milano název na Associazione Sportiva Ambrosiana (sloučením s Unione Sportiva Milanese). Pod tímto názvem získal 3 mistrovské tituly, které mu po rozdělení a opětovnému přejmenování v roce 1946 zůstaly zachovány. Během tohoto období měli také kluby ze severozápadu silnou konkurenci v týmu Bologna FC 1909, který získal 4x titul a dvakrát triumfoval ve slavném Mitropa Cupu (Středoevropském poháru).

Druhá polovina 20. století a úspěchy v Evropských pohárech (1946 - 2000)[editovat | editovat zdroj]

Sivori, Charles, Boniperti - hráči, kteří v klubu Juventus FC ovládali Itálii i Evropu

Po skončení II. světové války tentokrát nastává dynastie druhého z turínských klubů - Torino FC, který ovládl první čtyři poválečné ročníky. Na konci jeho éry opět stál největší rival Juventus FC, který se pozvolna blížil na čelo tabulky v počtu mistrovských titulů. Jeho chvíle nastala v roce 1952, kdy vyrovnal tým Genoa CFC a v sezoně 1957/58 se ziskem jubilejního 10. titulu osamostatnil v čele. Stejně tak, jak prestižní je v Itálii nosit na dresu nášivku Scudetto (pro mistra soutěže), je prestižní právo našít si nad logo hvězdu (Stella) za 10 titulů. A právě Juventus FC byl prvním vyvoleným a především vhodným týmem v Evropě pro nápad politika Umberto Agnelli, jehož myšlenka ovládla mnoho zemí, jako Turecko, Německo a další.

Poštovní známka věnovaná obhajobě vítězství FC Internazionale Milano v PMEZ a Interkontinentálním poháru.

Od roku 1955, kdy byli založeny Evropské poháry, považujeme Italské kluby jako jedny z nejlepších v Evropě. AC Milán zvítězil v sezoně 1962/63 v Poháru mistrů evropských zemí a dvěma triumfy ho následoval FC Internazionale Milano. V sezoně 1960/61 zase ovládlo AS Roma Veletržní pohár. Hned úvodní ročník Poháru vítězů pohárů ovládla ACF Fiorentina. Podobným stylem se pokračovalo celá 60. a 70. léta, kdy Italské kluby získali celkem 12 velkých mezinárodních trofejí, včetně Interkontinentálního poháru v podání FC Internazionale Milano (1964, 1965) a AC Milán (1969).

A právě v tomto období nastává v Serii A nejznatelnější odskok v dominanci velké trojky, čili FC Internazionale Milano a zejména pak AC Milán a Juventus FC. Tyto tři kluby jsou doposavad jediné, kterým se podařilo získat zlatou hvězdu za 10 mistrovských titulů. Po Juventusu se to podařilo nejprve, v roce 1966, týmu FC Internazionale Milano a v roce 1979 se přidal i AC Milán. Vzhledem k těmto faktům jsou 60. léta označována jako La Grande Inter, volně přeloženo nadvláda Interu v Itálii i v Evropě.

Momentální držitelé ocenění Stella v Serii A
Klub Stella Dosažení
Juventus FC Star*.svgStar*.svgStar*.svg  1958, 1982, 2014
Inter Milán Star*.svg  1966
AC Milán Star*.svg  1979

Ke konci 20. století se k životu probudil gigant jménem AC Milán. Počátek můžeme najít v roce 1986, kdy do povadlého AC přichází pozdější politická superstar Silvio Berlusconi, který jako prezident klubu získal obdiv i cenné trofeje. Během následujících sezon najdeme milánský klub pětkrát ve finále PMEZ a Ligy mistrů UEFA. Z toho hned 3x úspěšně. V domácí lize získává dalších 6 titulů a dostává se na kótu 16 vítězství. Zdatně mu konkuruje i Juventus FC, který byl prvním klubem, co zvítězil ve třech nejvýznamnějších evropských soutěžích (Pohár mistrů evropských zemí, Pohár UEFA, Pohár vítězů pohárů), čehož dosáhl v roce 1985 a je doposud jediným klubem, kterému se podařilo získat titul ve všech 6 mezinárodních soutěžích, jakých se může evropský klub účastnit (navíc Superpohár UEFA, Pohár Intertoto a Interkontinentální pohár). U dosažených úspěchů turínského klubu musíme zmínit i zisk druhé zlaté hvězdy Stella za zisk 20. mistrovského titulu, z roku 1982.[2][3] Neopomenutelná je i naprostá dominance italských klubů ve druhé nejvýznamnější soutěži UEFA - Poháru UEFA. V období mezi lety 1989—1999 zaznamená Itálie neuvěřitelných 14 finálových účastí svých mužstev, z toho hned 8 vítězných. Nic podobného v dějinách mezinárodního fotbalu nenajdeme.

Nejnovější historie poznamenaná korupční aférou (2000 - dodnes)[editovat | editovat zdroj]

AC Milán při oslavách vítězství ve finále Ligy mistrů 2002/03, kde porazil Juventus FC

Do nového tisíciletí vstupovala Serie se známkou jedné z nejlepších evropských soutěží, což vždy dokazovalo i postavení na žebříčku UEFA.[4] V roce 2000 vydala FIFA žebříček nejlepších klubů 20. století a Itálie měla zástupce na sedmém (Juventus FC), děleném devátém (AC Milán) i děleném dvanáctém (FC Internazionale Milano) místě.[5] Žebříček fotbalových historiků IFFHS posuzoval kontinenty zvlášť a možná proto se italské kluby umístily ještě výše. V hodnocení evropských klubů za 20. století se Juventus umístil na 2. místě, AC Milán na 4. místě a Internazionale na 6. místě, což dělá z italských klubů ty nejúspěšnější.[6]

V Serii A se zatím dočasně usadili na trůnu římské kluby SS Lazio (2000) a AS Roma (2001), ale od sezony 2001/02 panuje nepřetržitě velká trojka. V Lize mistrů pošesté vítězí AC Milán, který ve finále ročníku 2002/03 poráží Juventus FC, s Pavlem Nedvědem v sestavě (pro trest však nemohl nastoupit), po penaltovém rozstřelu. Poprvé v historii soutěže se ve finále utkaly dva italské kluby a toto setkání znamenalo pro Juve již pátou finálovou porážku. Juventus FC Si spravil chuť v domácí lize, kde vítězí dvakrát za sebou (2002, 2003).

Franco Carraro, pro korupční skandál odstoupivší předseda svazu

Korupční aféra 2006[editovat | editovat zdroj]

Rozvíjející se hegemonii Juventusu ještě jednou narušil AC Milán, který zvítězil v sezoně 2003/04. Poté pro následující dva ročníky znovu převzal mistrovskou "taktovku" Juventus. Jenže se nemohl radovat dlouho. V květnu roku 2006 začala italská Policie, na základě telefonních odposlechů, rozplétat jeden z největších fotbalových korupčních skandálů v historii. Vážně bylo zapleteno celkem šest klubů ze Serie A i Serie B. Obviněni byli Juventus FC, AC Milán, ACF Fiorentina, SS Lazio, Reggina Calcio a Atletico Arezzo (Serie B). První obětí byl předseda svazu FIGC Franco Carraro, který odstoupil z funkce. Krátce poté byly vyneseny tresty.

Fanoušci Interu při vítězném finále Ligy mistrů na San Bernabéu.

Největší trest dostal Juventus FC. Mistru Serie A ze sezon 2004/05 a 2005/06 byl odebrán prvně zmíněný titul a z druhé sezony odečteno všech 91 získaných bodů. Tím pádem klesl na poslední místo soutěže a poprvé ve své historii sestoupil do Serie B.[7] Navíc mu bylo znemožněno startovat v Lize mistrů 2006/07 a odečteno 30 bodů pro ročník 2006/07, kdy startoval v Serii B. AC Milán přišel o 44 bodů a klesl na pozici mimo účast v Lize mistrů 2006/07 a pro ročník 2006/07 přišel o 15 bodů. Ostatním týmům byly odečteny body v nadcházející sezoně a znemožněn start v evropských pohárech.

Ze vzniklé situace vytěžil nejvíce jediný nezapletený z velké trojky - FC Internazionale Milano. Na úvod mu připadl titul ze sezony 2005/06, kdy původně skončil na 2. místě. Ale hlavně přišel o největší soupeře pro následující roky. A naskytnutou možnost využil znamenitě. Jako třetí klub v historii dokázal 5x v řadě zvítězit v Serii A a postupně převzal i pozici nejsilnějšího italského klubu v evropských pohárech. Juventus se sice vrátil hned po první sezoně v Serii B, kterou vyhrál se ziskem 94 bodů (oficiálně 85 bodů, protože se mu u odvolací komise podařilo snížit trest ze 30 na pouhých 9 bodů), ale ne v takové síle, v jaké Serii A opouštěl. Síla Interu gradovala v sezoně 2009/10, kdy pod vedením José Mourinha popáté v řadě získal mistrovský titul (s počtem 18 se posunul před AC Milán) a potřetí v historii triumfoval v Lize mistrů UEFA. V prosinci ještě získal trofej pro Mistra světa klubů 2010.

V sezoně 2010/11 zvítězil AC Milán a dotáhl se na dělené druhé místo s FC Internazionale Milano. A poprvé od návratu ze Serie B se mohl radovat i Juventus FC, který v sezoně 2011/12 získal oficiální 28. titul. Nyní mají všechny tři největší italské kluby stejně daleko k zisku další zlaté hvězdy a při následujícím trendu bychom se do 4 let mohli dočkat i my.

Složení ligy v ročníku 2012/13[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Serie A 2012/13.

Soutěže se účastní 20 týmů, z toho 17 se kvalifikovalo z minulého ročníku. Poslední tři týmy předchozího ročníku, jimiž byli US Lecce, Novara Calcio a poslední tým ročníku - AC Cesena, sestoupili do Serie B. Opačným směrem putovali Delfino Pescara 1936 (vítěz Serie B 2011/12), Torino FC a UC Sampdoria, která po obsazení 6. místa v ligové tabulce, zvítězila v Play-off.

Serie A 2012/13
Klub 2011/12 Město Stadión
AC Milán
Stříbrná medaile
Milán Giuseppe Meazza
AS Roma
7.
Řím Olimpico
Atalanta BC
12.
Bergamo Atleti Azzurri d'Italia
Bologna FC
9.
Bologna Renato Dall'Ara
Cagliari Calcio
15.
Cagliari Is Arenas
Calcio Catania
11.
Catania Angelo Massimino
ACF Fiorentina
13.
Florencie Artemio Franchi
Genoa CFC
17.
Janov Luigi Ferraris
AC ChievoVerona
10.
Verona Marc'Antonio Bentegodi
Internazionale Milano
6.
Milán Giuseppe Meazza
Juventus FC
Zlatá medaile
Turín Juventus Stadium
SS Lazio
4.
Řím Olimpico
SSC Neapol
5.
Neapol San Paolo
Città di Palermo
16.
Palermo Renzo Barbera
Parma FC
8.
Parma Ennio Tardini
Delfino Pescara 1936
Serie B
Pescara Adriatico
AC Siena
14.
Siena Artemio Franchi
UC Sampdoria
Serie B
Janov Luigi Ferraris
Torino FC
Serie B
Turín Olimpico di Torino
Udinese Calcio
Bronzová medaile
Udine Friuli

Kluby, které vyhrály titul (podle počtu)[editovat | editovat zdroj]

Vítězové nejvyšší ligové soutěže
Klub Tituly Vítězné ročníky
Star*.svgStar*.svgStar*.svg Juventus FC 30 1905, 1926, 1931, 1932, 1933, 1934, 1935, 1950, 1952, 1958, 1960, 1961, 1967, 1972, 1973, 1975, 1977, 1978, 1981, 1982, 1984, 1986, 1995, 1997, 1998, 2002, 2003, 2005, 2006, 2012, 2013, 2014
Star*.svg FC Internazionale Milano 18 1910, 1920, 1930, 1938, 1940, 1953, 1954, 1963, 1965, 1966, 1971, 1980, 1989, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010
Star*.svg AC Milán 18 1901, 1906, 1907, 1951, 1955, 1957, 1959, 1962, 1968, 1979, 1988, 1992, 1993, 1994, 1996, 1999, 2004, 2011
Genoa CFC 9 1898, 1899, 1900, 1902, 1903, 1904, 1915, 1923, 1924
Torino FC 7 1927, 1928, 1943, 1946, 1947, 1948, 1949, 1976
Bologna FC 1909 7 1925, 1929, 1936, 1937, 1939, 1941, 1964
FC Pro Vercelli 1892 7 1908, 1909, 1911, 1912, 1913, 1921, 1922
AS Roma 3 1942, 1983, 2001
SS Lazio 2 1974, 2000
ACF Fiorentina 2 1956, 1969
SSC Neapol 2 1987, 1990
Cagliari Calcio 1 1970
AS Casale 1 1914
USD Novese 1 1922
UC Sampdoria 1 1991
Hellas Verona 1 1985

Vítězové v jednotlivých ročnících[editovat | editovat zdroj]

Scudetto.svg    Serie A (1898 – 2013)    Scudetto.svg
Ročník Mistr 2. místo 3. místo
1898 Genoa CFC (1) Internazionale Torino výsledek neznámý
1899 Genoa CFC (2) Internazionale Torino
1900 Genoa CFC (3) FC Torinese AC Milán
1901 AC Milán (1) Genoa CFC Juventus FC
1902 Genoa CFC (4) AC Milán FC Torinese
1903 Genoa CFC (5) Juventus FC AC Milán
1904 Genoa CFC (6) Juventus FC AC Milán
1905 Juventus FC (1) Genoa CFC US Milanese
1906 AC Milán (2) Juventus FC Genoa CFC
1907 AC Milán (3) Torino FC SG Andrea Doria
1908 FC Pro Vercelli 1892 (1) US Milanese
1909 FC Pro Vercelli 1892 (2) US Milanese
1909 – 1910 FC Internazionale Milano (1) FC Pro Vercelli 1892 Juventus FC
1910 – 1911 FC Pro Vercelli 1892 (3) Vicenza Calcio
1911 – 1912 FC Pro Vercelli 1892 (4) FBC Unione Venezia
1912 – 1913 FC Pro Vercelli 1892 (5) SS Lazio
1913 – 1914 AS Casale Calcio (1) SS Lazio
1914 – 1915 Genoa CFC (7) 1.sv 1.sv
• Serie A (tehdy ještě Mistrovství Itálie) se v této době nehrálo protože probíhala 1. světová válka. Hrály se však náhradní soutěže, jejichž vítěz nebyl korunován mistrem Itálie.
  1915/16 - Coppa Federale - zvítězil AC Milán
  1916/17 - odehrálo se více regionálních soutěží
  1917/18 - Coppa Mauro - zvítězil AC Milán
  1918/19 - Coppa Mauro - zvítězil A.C. Legnano
1919 – 1920 FC Internazionale Milano (2) AS Livorno Calcio
1920 – 1921 FC Pro Vercelli 1892 (6) AC Pisa 1909
1921 – 1922 FC Pro Vercelli 1892 (7) Fortitudo-Pro Roma
USD Novese (1) Sampierdarenese
1922 – 1923 Genoa CFC (8) SS Lazio
1923 – 1924 Genoa CFC (9) AC Savoia 1908
1924 – 1925 Bologna FC 1909 (1) SS Alba-Audace Roma
1925 – 1926 Juventus FC (2) SS Alba-Audace Roma
1926 – 1927 titul odebrán 1 Bologna FC 1909 Juventus FC
1927 – 1928 Torino FC (1) Genoa CFC Juventus FC
1928 – 1929 Bologna FC 1909 (2) Torino FC
6. října 1929 byla založena Serie A
1929 – 1930 FC Internazionale Milano (3) AMB Genoa CFC Juventus FC
1930 – 1931 Juventus FC (3) AS Roma Bologna FC 1909
1931 – 1932 Juventus FC (4) Bologna FC 1909 AS Roma
1932 – 1933 Juventus FC (5) FC Internazionale Milano AMB Bologna FC 1909
1933 – 1934 Juventus FC (6) FC Internazionale Milano AMB SSC Neapol
1934 – 1935 Juventus FC (7) FC Internazionale Milano AMB ACF Fiorentina
1935 – 1936 Bologna FC 1909 (3) AS Roma Torino FC
1936 – 1937 Bologna FC 1909 (4) SS Lazio Torino FC
1937 – 1938 FC Internazionale Milano (4) AMB Juventus FC AC Milán / Genoa CFC
1938 – 1939 Bologna FC 1909 (5) Torino FC FC Internazionale Milano AMB
1939 – 1940 FC Internazionale Milano (5) AMB Bologna FC 1909 Juventus FC
1940 – 1941 Bologna FC 1909 (6) FC Internazionale Milano AMB AC Milán
1941 – 1942 AS Roma (1) Torino FC FBC Unione Venezia
1942 – 1943 Torino FC (2) AS Livorno Calcio Juventus FC
• Serie A se v této době nehrálo, protože probíhala 2. světová válka. Hrály se však náhradní soutěže, jejichž vítěz nebyl korunován mistrem Itálie.
  1943/44 - Campionato Alta Italia 1944 - zvítězil Spezia Calcio
  1944/45 - odehrálo se více regionálních soutěží
1945 – 1946 Torino FC (3) Juventus FC AC Milán
1946 – 1947 Torino FC (4) Juventus FC Modena FC
1947 – 1948 Torino FC (5) AC Milán Juventus FC
1948 – 1949 Torino FC (6) FC Internazionale Milano AC Milán
1949 – 1950 Juventus FC (8) AC Milán FC Internazionale Milano
1950 – 1951 AC Milán (4) FC Internazionale Milano Juventus FC
1951 – 1952 Juventus FC (9) AC Milán FC Internazionale Milano
1952 – 1953 FC Internazionale Milano (6) Juventus FC AC Milán
1953 – 1954 FC Internazionale Milano (7) Juventus FC AC Milán
1954 – 1955 AC Milán (5) Udinese Calcio AS Roma
1955 – 1956 ACF Fiorentina (1) AC Milán FC Internazionale Milano
1956 – 1957 AC Milán (6) ACF Fiorentina SS Lazio
1957 – 1958 Juventus FC (10)   Star*.svg ACF Fiorentina
1958 – 1959 AC Milán (7) ACF Fiorentina FC Internazionale Milano
1959 – 1960 Juventus FC (11) ACF Fiorentina AC Milán
1960 – 1961 Juventus FC (12) AC Milán FC Internazionale Milano
1961 – 1962 AC Milán (8) FC Internazionale Milano ACF Fiorentina
1962 – 1963 FC Internazionale Milano (8) Juventus FC AC Milán
1963 – 1964 Bologna FC 1909 (7) FC Internazionale Milano AC Milán
1964 – 1965 FC Internazionale Milano (9) AC Milán Torino FC
1965 – 1966 FC Internazionale Milano (10)   Star*.svg Bologna FC 1909 SSC Neapol
1966 – 1967 Juventus FC (13) FC Internazionale Milano Bologna FC 1909
1967 – 1968 AC Milán (9) SSC Neapol Juventus FC
1968 – 1969 ACF Fiorentina (2) Cagliari Calcio AC Milán
1969 – 1970 Cagliari Calcio (1) FC Internazionale Milano Juventus FC
1970 – 1971 FC Internazionale Milano (11) AC Milán SSC Neapol
1971 – 1972 Juventus FC (14) AC Milán Torino FC
1972 – 1973 Juventus FC (15) AC Milán SS Lazio
1973 – 1974 SS Lazio (1) Juventus FC SSC Neapol
1974 – 1975 Juventus FC (16) SSC Neapol AS Roma
1975 – 1976 Torino FC (7) Juventus FC AC Milán
1976 – 1977 Juventus FC (17) Torino FC ACF Fiorentina
1977 – 1978 Juventus FC (18) Vicenza Calcio Torino FC
1978 – 1979 AC Milán (10)   Star*.svg Perugia Calcio Juventus FC
1979 – 1980 FC Internazionale Milano (12) Juventus FC AC Milán
1980 – 1981 Juventus FC (19) AS Roma SSC Neapol
1981 – 1982 Juventus FC (20)   Star*.svgStar*.svg ACF Fiorentina AS Roma
1982 – 1983 AS Roma (2) Juventus FC FC Internazionale Milano
1983 – 1984 Juventus FC (21) AS Roma ACF Fiorentina
1984 – 1985 Hellas Verona (1) Torino FC FC Internazionale Milano
1985 – 1986 Juventus FC (22) AS Roma SSC Neapol
1986 – 1987 SSC Neapol (1) Juventus FC FC Internazionale Milano
1987 – 1988 AC Milán (11) SSC Neapol AS Roma
1988 – 1989 FC Internazionale Milano (13) SSC Neapol AC Milán
1989 – 1990 SSC Neapol (2) AC Milán FC Internazionale Milano
1990 – 1991 UC Sampdoria (1) AC Milán FC Internazionale Milano
1991 – 1992 AC Milán (12) Juventus FC Torino FC
1992 – 1993 AC Milán (13) FC Internazionale Milano Parma FC
1993 – 1994 AC Milán (14) Juventus FC UC Sampdoria
1994 – 1995 Juventus FC (23) SS Lazio Parma FC
1995 – 1996 AC Milán (15) Juventus FC SS Lazio
1996 – 1997 Juventus FC (24) Parma FC FC Internazionale Milano
1997 – 1998 Juventus FC (25) FC Internazionale Milano Udinese Calcio
1998 – 1999 AC Milán (16) SS Lazio ACF Fiorentina
1999 – 2000 SS Lazio (2) Juventus FC AC Milán
2000 – 2001 AS Roma (3) Juventus FC SS Lazio
2001 – 2002 Juventus FC (26) AS Roma FC Internazionale Milano
2002 – 2003 Juventus FC (27) FC Internazionale Milano AC Milán
2003 – 2004 AC Milán (17) AS Roma Juventus FC
2004 – 2005 titul odebrán 2 AC Milán FC Internazionale Milano
2005 – 2006 FC Internazionale Milano (14) 3 AS Roma AC Milán
2006 – 2007 FC Internazionale Milano (15) AS Roma SS Lazio
2007 – 2008 FC Internazionale Milano (16) AS Roma Juventus FC
2008 – 2009 FC Internazionale Milano (17) Juventus FC AC Milán
2009 – 2010 FC Internazionale Milano (18) AS Roma AC Milán
2010 – 2011 AC Milán (18) FC Internazionale Milano SSC Neapol
2011 – 2012 Juventus FC (28) AC Milán Udinese Calcio
2012 – 2013 Juventus FC (29) SSC Neapol AC Milán
2013 – 2014 Juventus FC (30)  Star*.svgStar*.svgStar*.svg [8]
Poznámky
  • 1.sv Soutěž nebyla dokončena kvůli začátku První světové války. Svaz dodatečně udělil titul týmu Genoa CFC, celkově 7. historii. Další místa dodatečně zůstala neobsazena.
  • AMB 31. srpna 1928 byl FC Internazionale Milano sloučen s Unione Sportiva Milanese a klub byl přejmenován na Associazione Sportiva Ambrosiana. Rozdělen byl v polovině roku 1945 a dodnes nese název Internazionale. Unione Sportiva rozdělením zanikl. Všechny úspěchy (včetně 3 titulů) i historie zápasů přešla na Internazionale.
  • 1 Z důvodu sportovních přestupků byl titul odebrán týmu Torino FC, jenž ho získal premiérově.[1]
  • 2 Titul získal Juventus FC, kterému byl v roce 2006 odebrán.[7]
  • 3 Titul získal Juventus FC, kterému byly po sezoně odebrány všechny body, čímž obsadil poslední místo. Na první místo se tak posunul FC Internazionale Milano a Juventus sestoupil do Serie B.[7][9]

Historická tabulka střelců Serie A[editovat | editovat zdroj]

Pozice Země Hráč Období Klub Zápasy Góly
1. ITA Silvio Piola 1929-1954 Lazio 537 274
2. SWE Gunnar Nordahl 1948-1958 Milan 291 225
3. ITA Giuseppe Meazza 1929-1947 Internazionale 367 216
BRAITA José Altafini 1958-1976 Milan 459 216
5. ITA Francesco Totti 1992- Roma 501 215
6. ITA Roberto Baggio 1985-2004 Juventus 452 205
7. SWE Kurt Hamrin 1956-1971 Fiorentina 400 190
8. ITA Giuseppe Signori 1991-2004 Lazio 344 188
ITA Alessandro Del Piero 1993- Juventus 478 188
10. ARG Gabriel Batistuta 1991-2003 Fiorentina 318 184
  • Hráč psaný kurzívou je aktivní
  • Hráč psaný tučně a kurzívou je aktivní v Serii A
  • V kolonce klub je uveden ten, kde daný hráč odehrál nejvíce utkání.

Nejvíce branek vstřelil v sezoně 2007 - 2008 Alessandro Del Piero, když si připsal 21 branek. V sezoně 2008 - 2009 vstřelil nejvíce branek Zlatan Ibrahimovič, když se trefil 25 krát. Antonio Di Natale se mohl pyšnit titulem nejlepší střelec Serie A v sezoně 2009-2010 s 28 brankami. V ročníku 2011 - 2012 se stal nejlepším střelcem ligy s 28 góly Zlatan Ibrahimović. V sezóně 2012 - 2013 se stal nejlepším střelcem Edinson Cavani z Neapole, který vstřelil 29 branek. [10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b 1927: Lo scudetto di nessuno [online]. [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (italsky) (italsky)
  2. Stránka z anglické wikipedie o významu hvězd udělovaných za jubilejní úspěchy fotbalových klubů a reprezentací.(anglicky)
  3. Stránka z italské wikipedie o významu hvězd udělovaných za jubilejní úspěchy fotbalových klubů a reprezentací.(italsky)
  4. UEFA rankings [online]. UEFA.com, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. The FIFA Club of the Century [PDF]. FIFA, 23.12.2000, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. El Club del Siglo de Europa [online]. IFFHS, 10.10.2009, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. a b c Juventus přišel o tituly a jde s Fiorentinou a Laziem do 2. ligy [PDF]. [cit. 2012-05-14]. Dostupné online. (česky) 
  8. Juventus nehrál, přesto se stal mistrem. Pomohla mu poslední Catania, iDNES.cz, citováno 4. 5. 2014
  9. Serie A - Juventus si zasloužil oba tituly, o které přišel, řekl u soudu Del Piero [online]. Fotbal.Portal.cz, 19.10.2010, [cit. 2012-05-14]. Dostupné online. (česky) 
  10. Nejlepší střelci Serie A, FotbalPortal.cz (česky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]