Serie A
 |
|
 Serie A 2012/13 |
|
| Země |  Itálie |
|---|---|
| Rok založení | 1898 |
| Počet týmů v soutěži | 20 |
| Nižší soutěž(e) | Serie B |
| Evropské poháry | Liga mistrů (3 místa) Evropská liga (2 místa) |
| Úřadující mistr |  Juventus FC (29. titul)(2012–13) |
| Nejúspěšnější klub | Juventus FC (29 titulů) |
| Oficiální stránky | |
Serie A (oficiálně známá jako Serie A TIM) je nejvyšší italská fotbalová soutěž. Hlavním sponzorem soutěže je společnost Telecom Italia Mobile (TIM). Založena byla v roce 1929 a plynule navázala na předchozí Italské celonárodní soutěže (hrané od roku 1898), jejichž vítězové mohou počítat tituly z nich získané. V Serii A hraje 20 týmů, 3 nejhorší sestupují do Serie B a nejlepší tým získá italský titul, takzvané Scudetto. Nejvíce ligových titulů má Juventus FC, který jich má na kontě 28 (mimo odebrané z let 2005 a 2006).
Soutěž je tvořena celkem 20 týmy, z nichž první dva týmy postupují přímo do Ligy mistrů. Třetí tým pak postupuje do 4. předkola (play-off) této soutěže. Čtvrtý a pátý tým postupují do 4. předkola respektive 3. předkola Evropské ligy. Další místo ve 4. předkole Evropské lize zaujímá vítěz Coppy Italia, to může v případě kvalifikace finalistů do pohárů jiným způsobem připadnout šestému týmu v lize. V případě, že vítěz Coppy Italia se kvalifikuje do pohárů jiným způsobem, do Evropské ligy jde finalista. Ten se zařadí do 3. předkola a pátý tým v lize ho nahradí v předkole čtvrtém. Tři nejhorší týmy soutěže sestupují do Serie B, druhé nejvyšší soutěže. Vítěz soutěže má také právo startovat v italském superpoháru zvaném Supercoppa Italiana, kde ho vyzve vítěz Coppy Italia.
V ročníku 2011/12 se rozhodlo o držiteli titulu tak, že poprvé od korupční aféry v roce 2006 a návratu ze Serie B se stal mistrem Juventus FC, který si tak oficiálně připsal již 28. vítězství v soutěži. V sezoně 2012/13 titul obhájil a má jich tedy na kontě 29 (spolu s odebranými tituly 31). Vicemistrem je SSC Napoli.
Obsah |
Historie [editovat]
Počátky fotbalu v Itálii [editovat]
Podobně jako do dalších zemí jižní Evropy (např. Turecko, Španělsko), přinesli fotbal i do Itálie přistěhovalci z Velké Británie. Prvním oficiálně založeným sportovním klubem, hrajícím z části fotbal, byl v roce 1893 Janovský klub Genoa CFC. A podobně jako jinde, byla i zde expanza tohoto sportu velmi rychlá. V roce 1897 vznikla soutěž pořádaná přistěhovalci a v roce 1898 byla založena Italská fotbalová federace (FIGC). Jako sídlo si vybrala Turín a jejími členy se staly 4 severoitalské kluby — Genoa CFC, FBC Torinese, Internazionale Torino a Reale Società Ginnastica Torino. A tyto čtyři týmy se staly účastníky prvního oficiálního Italského fotbalové mistrovství v roce 1898, jehož vítězem a zároveň držitelem prvního oficiálního titulu pro mistra Itálie se stal Genoa CFC.
V následujících dvou ročnících (1899, 1900) se přidaly i další celky jako UC Sampdoria, AC Milan nebo Juventus FC. Genoa CFC dokázal vyhrát šest ze sedmi úvodních ročníků soutěže a jeho nadvládu dokázal narušit jen AC Milan (1901) a ukončit ji musel až Juventus FC (1905). V roce 1905 se také Italská fotbalová federace (FIGC) stala právoplatným členem FIFA.
Po neplánované pauze zapříčiněné I. světovou válkou obliba fotbalu v této zemi ještě vzrostla. Následkem bylo částečné oddělení soutěže pod CCI, čili svaz sdružující menší kluby. V sezoně 1921/22 tak máme dvě rovnocenné soutěže, které vyhráli FC Pro Vercelli 1892 (FIGC) a USD Novese (CCI). Následující sezonu byl tento exces ukončen a svazy i jejich soutěže sloučeny pod FIGC. V sezoně 1923/24 získal svůj 9. titul Genoa CFC a stanovil rekord platný až do roku 1958. V ročníku 1926/27 došlo k několika vážným sportovním přestupkům týmu Torino FC, zejména pak v zápase s Juventus FC, ze kterého se v roce 1906 odštěpil. Jako trest mu byl odebrán jeho první titul a místo italského mistra zůstalo poprvé neobsazeno.[1]
Fotbalová éra před založením Serie A je specifická dominancí dvou klubů, které dohromady získali 16 titulů — Genoa CFC a FC Pro Vercelli 1892. Nikdo jiný nezískal více než 3 mistrovské tituly. Oba tyto týmy však titul v Serii A (1929 - dodnes) doposud nezískali.
Založení Serie A (1929 - 1943) [editovat]
V létě roku 1929 se činovníci FIGC rozhodli, že skoncují s nejasnou strukturou fotbalových soutěží na území Itálie a sjednotí ho na klasický ligový formát. Ze dvou skupin soutěže Divisione Nazionale 1928-1929 postoupilo 18 nejlepších (z každé 9) týmů do nově vzniklé Serie A. Bylo rozhodnuto, že soutěž zůstane nadále otevřená a dva nejhorší týmy z ročníku sestoupí do Serie B a naopak. Nově vzniklý formát nejvíce ze všeho vyhovoval týmům ze severní části Itálie, zejména pak ze sousedících provincíí Piemont a Lombardie. Čtyři nejslavnější kluby, které tyto provincie reprezentují (Juventus FC, Torino FC, AC Milan a FC Internazionale Milano), dohromady získali 56 titulů během prvních 70 ročníků Serie A a drží zde naprostou dominanci.
Juventus FC se jako první mohl pyšnit vítězstvím v 5 ročnících v řadě (Quinquennio d'oro), což bylo krátce po založení Serie A mezi lety 1931-1935. Během meziválečného období změnil klub FC Internazionale Milano název na Associazione Sportiva Ambrosiana (sloučením s Unione Sportiva Milanese). Pod tímto názvem získal 3 mistrovské tituly, které mu po rozdělení a opětovnému přejmenování v roce 1946 zůstaly zachovány. Během tohoto období měli také kluby ze severozápadu silnou konkurenci v týmu Bologna FC 1909, který získal 4x titul a dvakrát triumfoval ve slavném Mitropa Cupu (Středoevropském poháru).
Druhá polovina 20. století a úspěchy v Evropských pohárech (1946 - 2000) [editovat]
Po skončení II. světové války tentokrát nastává dynastie druhého z turínských klubů - Torino FC, který ovládl první čtyři poválečné ročníky. Na konci jeho éry opět stál největší rival Juventus FC, který se pozvolna blížil na čelo tabulky v počtu mistrovských titulů. Jeho chvíle nastala v roce 1952, kdy vyrovnal tým Genoa CFC a v sezoně 1957/58 se ziskem jubilejního 10. titulu osamostatnil v čele. Stejně tak, jak prestižní je v Itálii nosit na dresu nášivku Scudetto (pro mistra soutěže), je prestižní právo našít si nad logo hvězdu (Stella) za 10 titulů. A právě Juventus FC byl prvním vyvoleným a především vhodným týmem v Evropě pro nápad politika Umberto Agnelli, jehož myšlenka ovládla mnoho zemí, jako Turecko, Německo a další.
Od roku 1955, kdy byli založeny Evropské poháry, považujeme Italské kluby jako jedny z nejlepších v Evropě. AC Milan zvítězil v sezoně 1962/63 v Poháru mistrů evropských zemí a dvěma triumfy ho následoval FC Internazionale Milano. V sezoně 1960/61 zase ovládlo AS Roma Veletržní pohár. Hned úvodní ročník Poháru vítězů pohárů ovládla ACF Fiorentina. Podobným stylem se pokračovalo celá 60. a 70. léta, kdy Italské kluby získali celkem 12 velkých mezinárodních trofejí, včetně Interkontinentálního poháru v podání FC Internazionale Milano (1964, 1965) a AC Milan (1969).
A právě v tomto období nastává v Serii A nejznatelnější odskok v dominanci velké trojky, čili FC Internazionale Milano a zejména pak AC Milan a Juventus FC. Tyto tři kluby jsou doposavad jediné, kterým se podařilo získat zlatou hvězdu za 10 mistrovských titulů. Po Juventusu se to podařilo nejprve, v roce 1966, týmu FC Internazionale Milano a v roce 1979 se přidal i AC Milan. Vzhledem k těmto faktům jsou 60. léta označována jako La Grande Inter, volně přeloženo nadvláda Interu v Itálii i v Evropě.
| Klub | Stella | Dosažení |
|---|---|---|
 Juventus FC |
 |
1958 a 1982 |
 FC Internazionale Milano |
|
1966 |
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small} AC Milan |
|
1979 |
Ke konci 20. století se k životu probudil gigant jménem AC Milan. Počátek můžeme najít v roce 1986, kdy do povadlého AC přichází pozdější politická superstar Silvio Berlusconi, který jako prezident klubu získal obdiv i cenné trofeje. Během následujících sezon najdeme milánský klub pětkrát ve finále PMEZ a Ligy mistrů UEFA. Z toho hned 3x úspěšně. V domácí lize získává dalších 6 titulů a dostává se na kótu 16 vítězství. Zdatně mu konkuruje i Juventus FC, který byl prvním klubem, co zvítězil ve třech nejvýznamnějších evropských soutěžích (Pohár mistrů evropských zemí, Pohár UEFA, Pohár vítězů pohárů), čehož dosáhl v roce 1985 a je doposud jediným klubem, kterému se podařilo získat titul ve všech 6 mezinárodních soutěžích, jakých se může evropský klub účastnit (navíc Superpohár UEFA, Pohár Intertoto a Interkontinentální pohár). U dosažených úspěchů turínského klubu musíme zmínit i zisk druhé zlaté hvězdy Stella za zisk 20. mistrovského titulu, z roku 1982.[2][3] Neopomenutelná je i naprostá dominance italských klubů ve druhé nejvýznamnější soutěži UEFA - Poháru UEFA. V období mezi lety 1989—1999 zaznamená Itálie neuvěřitelných 14 finálových účastí svých mužstev, z toho hned 8 vítězných. Nic podobného v dějinách mezinárodního fotbalu nenajdeme.
Nejnovější historie poznamenaná korupční aférou (2000 - dodnes) [editovat]
Do nového tisíciletí vstupovala Serie se známkou jedné z nejlepších evropských soutěží, což vždy dokazovalo i postavení na žebříčku UEFA.[4] V roce 2000 vydala FIFA žebříček nejlepších klubů 20. století a Itálie měla zástupce na sedmém (Juventus FC), děleném devátém (AC Milan) i děleném dvanáctém (FC Internazionale Milano) místě.[5] Žebříček fotbalových historiků IFFHS posuzoval kontinenty zvlášť a možná proto se italské kluby umístily ještě výše. V hodnocení evropských klubů za 20. století se Juventus umístil na 2. místě, AC Milan na 4. místě a Internazionale na 6. místě, což dělá z italských klubů ty nejúspěšnější.[6]
V Serii A se zatím dočasně usadili na trůnu římské kluby SS Lazio (2000) a AS Roma (2001), ale od sezony 2001/02 panuje nepřetržitě velká trojka. V Lize mistrů pošesté vítězí AC Milan, který ve finále ročníku 2002/03 poráží Juventus FC, s Pavlem Nedvědem v sestavě (pro trest však nemohl nastoupit), po penaltovém rozstřelu. Poprvé v historii soutěže se ve finále utkaly dva italské kluby a toto setkání znamenalo pro Juve již pátou finálovou porážku. Juventus FC Si spravil chuť v domácí lize, kde vítězí dvakrát za sebou (2002, 2003).
Korupční aféra 2006 [editovat]
Rozvíjející se hegemonii Juventusu ještě jednou narušil AC Milan, který zvítězil v sezoně 2003/04. Poté pro následující dva ročníky znovu převzal mistrovskou "taktovku" Juventus. Jenže se nemohl radovat dlouho. V květnu roku 2006 začala italská Policie, na základě telefonních odposlechů, rozplétat jeden z největších fotbalových korupčních skandálů v historii. Vážně bylo zapleteno celkem šest klubů ze Serie A i Serie B. Obviněni byli Juventus FC, AC Milan, ACF Fiorentina, SS Lazio, Reggina Calcio a Atletico Arezzo (Serie B). První obětí byl předseda svazu FIGC Franco Carraro, který odstoupil z funkce. Krátce poté byly vyneseny tresty.
Největší trest dostal Juventus FC. Mistru Serie A ze sezon 2004/05 a 2005/06 byl odebrán prvně zmíněný titul a z druhé sezony odečteno všech 91 získaných bodů. Tím pádem klesl na poslední místo soutěže a poprvé ve své historii sestoupil do Serie B.[7] Navíc mu bylo znemožněno startovat v Lize mistrů 2006/07 a odečteno 30 bodů pro ročník 2006/07, kdy startoval v Serii B. AC Milan přišel o 44 bodů a klesl na pozici mimo účast v Lize mistrů 2006/07 a pro ročník 2006/07 přišel o 15 bodů. Ostatním týmům byly odečteny body v nadcházející sezoně a znemožněn start v evropských pohárech.
Ze vzniklé situace vytěžil nejvíce jediný nezapletený z velké trojky - FC Internazionale Milano. Na úvod mu připadl titul ze sezony 2005/06, kdy původně skončil na 2. místě. Ale hlavně přišel o největší soupeře pro následující roky. A naskytnutou možnost využil znamenitě. Jako třetí klub v historii dokázal 5x v řadě zvítězit v Serii A a postupně převzal i pozici nejsilnějšího italského klubu v evropských pohárech. Juventus se sice vrátil hned po první sezoně v Serii B, kterou vyhrál se ziskem 94 bodů (oficiálně 85 bodů, protože se mu u odvolací komise podařilo snížit trest ze 30 na pouhých 9 bodů), ale ne v takové síle, v jaké Serii A opouštěl. Síla Interu gradovala v sezoně 2009/10, kdy pod vedením José Mourinha popáté v řadě získal mistrovský titul (s počtem 18 se posunul před AC Milan) a potřetí v historii triumfoval v Lize mistrů UEFA. V prosinci ještě získal trofej pro Mistra světa klubů 2010.
V sezoně 2010/11 zvítězil AC Milan a dotáhl se na dělené druhé místo s FC Internazionale Milano. A poprvé od návratu ze Serie B se mohl radovat i Juventus FC, který v sezoně 2011/12 získal oficiální 28. titul. Nyní mají všechny tři největší italské kluby stejně daleko k zisku další zlaté hvězdy a při následujícím trendu bychom se do 4 let mohli dočkat i my.
Složení ligy v ročníku 2012/13 [editovat]
Soutěže se účastní 20 týmů, z toho 17 se kvalifikovalo z minulého ročníku. Poslední tři týmy předchozího ročníku, jimiž byli US Lecce, Novara Calcio a poslední tým ročníku - AC Cesena, sestoupili do Serie B. Opačným směrem putovali Delfino Pescara 1936 (vítěz Serie B 2011/12), Torino FC a UC Sampdoria, která po obsazení 6. místa v ligové tabulce, zvítězila v Play-off.
Kluby, které vyhrály titul (podle počtu) [editovat]
- Juventus FC 2005 - titul odebrán (korupční aféra 2006), 2006 - titul odebrán (korupční aféra v 2006)
- Torino FC 1927 - titul odebrán z důvodu sportovních přestupků
| Vítězové nejvyšší ligové soutěže | |||
| Klub | Tituly | 2. místo | Vítězné ročníky |
| Juventus FC |
29 | 20 | 1905, 1926, 1931, 1932, 1933, 1934, 1935, 1950, 1952, 1958, 1960, 1961, 1967, 1972, 1973, 1975, 1977, 1978, 1981, 1982, 1984, 1986, 1995, 1997, 1998, 2002, 2003, |
| FC Internazionale Milano |
18 | 14 | 1910, 1920, 1930, 1938, 1940, 1953, 1954, 1963, 1965, 1966, 1971, 1980, 1989, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010 |
| AC Milan |
18 | 14 | 1901, 1906, 1907, 1951, 1955, 1957, 1959, 1962, 1968, 1979, 1988, 1992, 1993, 1994, 1996, 1999, 2004, 2011 |
| Genoa CFC | 9 | 4 | 1898, 1899, 1900, 1902, 1903, 1904, 1915, 1923, 1924 |
| Torino FC | 7 | 6 | |
| Bologna FC 1909 | 7 | 4 | 1925, 1929, 1936, 1937, 1939, 1941, 1964 |
| FC Pro Vercelli 1892 | 7 | 1 | 1908, 1909, 1911, 1912, 1913, 1921, 1922 |
| AS Roma | 3 | 11 | 1942, 1983, 2001 |
| SS Lazio | 2 | 6 | 1974, 2000 |
| ACF Fiorentina | 2 | 5 | 1956, 1969 |
| SSC Napoli | 2 | 4 | 1987, 1990 |
| Cagliari Calcio | 1 | 1 | 1970 |
| AS Casale | 1 | - | 1914 |
| USD Novese | 1 | - | 1922 |
| UC Sampdoria | 1 | - | 1991 |
| Hellas Verona | 1 | - | 1985 |
Vítězové v jednotlivých ročnících [editovat]
- Poznámky
- 1.sv Soutěž nebyla dokončena kvůli začátku První světové války. Svaz dodatečně udělil titul týmu Genoa CFC, celkově 7. historii. Další místa dodatečně zůstala neobsazena.
- AMB 31. srpna 1928 byl FC Internazionale Milano sloučen s Unione Sportiva Milanese a klub byl přejmenován na Associazione Sportiva Ambrosiana. Rozdělen byl v polovině roku 1945 a dodnes nese název Internazionale. Unione Sportiva rozdělením zanikl. Všechny úspěchy (včetně 3 titulů) i historie zápasů přešla na Internazionale.
- 1 Z důvodu sportovních přestupků byl titul odebrán týmu Torino FC, jenž ho získal premiérově.[1]
- 2 Titul získal Juventus FC, kterému byl v roce 2006 odebrán.[7]
- 3 Titul získal Juventus FC, kterému byly po sezoně odebrány všechny body, čímž obsadil poslední místo. Na první místo se tak posunul FC Internazionale Milano a Juventus sestoupil do Serie B.[7][8]
Historická tabulka střelců Serie A [editovat]
| Pozice | Země | Hráč | Období | Klub | Zápasy | Góly |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | |
Silvio Piola | 1929-1954 | Lazio | 537 | 274 |
| 2. |  |
Gunnar Nordahl | 1948-1958 | Milan | 291 | 225 |
| 3. | |
Giuseppe Meazza | 1929-1947 | Internazionale | 367 | 216 |
 |
José Altafini | 1958-1976 | Milan | 459 | 216 | |
| 5. | |
Francesco Totti | 1992- | Roma | 501 | 215 |
| 6. | |
Roberto Baggio | 1985-2004 | Juventus | 452 | 205 |
| 7. | |
Kurt Hamrin | 1956-1971 | Fiorentina | 400 | 190 |
| 8. | |
Giuseppe Signori | 1991-2004 | Lazio | 344 | 188 |
|
Alessandro Del Piero | 1993- | Juventus | 478 | 188 | |
| 10. |  |
Gabriel Batistuta | 1991-2003 | Fiorentina | 318 | 184 |
- Hráč psaný kurzívou je aktivní
- Hráč psaný tučně a kurzívou je aktivní v Serii A
- V kolonce klub je uveden ten, kde daný hráč odehrál nejvíce utkání.
Reference [editovat]
- ↑ a b 1927: Lo scudetto di nessuno [online]. [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (it)(italsky)
- ↑ Stránka z anglické wikipedie o významu hvězd udělovaných za jubilejní úspěchy fotbalových klubů a reprezentací.(anglicky)
- ↑ Stránka z italské wikipedie o významu hvězd udělovaných za jubilejní úspěchy fotbalových klubů a reprezentací.(italsky)
- ↑ UEFA rankings [online]. UEFA.com, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (en)
- ↑ The FIFA Club of the Century [PDF]. FIFA, 23.12.2000, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (en)
- ↑ El Club del Siglo de Europa [online]. IFFHS, 10.10.2009, [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (es)
- ↑ a b c Juventus přišel o tituly a jde s Fiorentinou a Laziem do 2. ligy [PDF]. [cit. 2012-05-14]. Dostupné online. (cs)
- ↑ Serie A - Juventus si zasloužil oba tituly, o které přišel, řekl u soudu Del Piero [online]. Fotbal.Portal.cz, 19.10.2010, [cit. 2012-05-14]. Dostupné online. (cs)
