Serie A 1956/1957

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Serie A 1956/1957
Země ItálieItálie Itálie
Informace
Ročník 55. ročník (25. ročník Serie A)
Vítěz Milán (6. titul)
nejlepší střelec Dino da Costa (22 branek)
Sestupující Triestina
Palermo
1955/1956 1957/1958

Soutěžní ročník Serie A 1956/1957 byl 55. ročník nejvyšší italské fotbalové ligy a 25. ročník pod názvem Serie A. Konal se od 16. září 1956 do 16. června 1957 a skončila vítězstvím Milána, který vyhrál šestý titul celkově.

Nejlepším střelcem se stal italský fotbalista Dino da Costa (Řím), který vstřelil v sezoně 22 branek.

Události[editovat | editovat zdroj]

Před sezonou[editovat | editovat zdroj]

Nováčci soutěže se stalo po dvou letech Palermo a po roce se vrátilo i Udinese. Obhájce titulu Fiorentina moc změn neučinilo, jen po roce hraní u fialek odešel Mazza (Bari). To v Miláně bylo vše jinak. Vyměnil se trenér (Viani za Puricelliho) a odešel pětinásobný nejlepší střelec ligy Nordahl (Řím), když byl vyměněn za Galliho. Po 11 letech odešel Tognon (Pordenone) a rozloučil se i Frignani (Udinese) a Ricagni (Turín). Z hostování se vrátili Bean (Piacenza) a Fontana (Triestina) a norský záložník Bredesen (Udinese). Městský rival Inter se posílil o Pandolfiniho (Řím), ale nechal odejít po roce Ferraria (Triestina). Po špatné sezoně z minulé sezony se Juventus posílil o švéda Hamrina (AIK), který nahradil 34letého Præsta (Lazio). Fotbalovou kariéru ukončil po 20 letech hraní Amedeo Amadei, který hned dostal šanci vést jako trenér Neapole.

Další změny byli: Zoltán Czibor (HonvéŘím), Francisco Lojacono (Gimnasia La PlataVicenza), Julio Abbadie (PeñarolJanov), Gunnar Gren (JanovÖrgryte), José Parodi (LazioJanov), Humberto Tozzi (PalmeirasLazio), Bengt Gustavsson (NorrköpingAtalanta), Gino Cappello (BoloňaNovara), Marcello Agnoletto (PadovaSampdoria), Ernst Ocwirk (AustriaSampdoria), Giacomo Mari (SampdoriaPadova), Hasse Jeppson (NeapolTurín).

Během sezony[editovat | editovat zdroj]

I když Milán prodal svého nejlepšího střelce Nordahla, vedl ligu již od 9. kola. Klub vedl mladý Maldini a překvapivě i Bean, který se ale i s Cucchiaronim nakazil tyfem a museli se dlouho uzdravovat. I přes tyto problémy jejich hráčů se klub stále držel ve vedení a šestý titul mohlo slavit již tři kola před koncem. Obhájci titulu Fiorentina nakonec obsadilo 2. místo, když mělo o 6 bodů méně. Překvapení bylo 3. místo Lazia a 4. místo nováčka Udinese.

Inter během sezony měnilo často trenéry a nakonec je na dělené 5. místo dovedla klubová legenda Giuseppe Meazza. Pokud jde o Juventus, tak jejich účast se opět ukázalo jako zklamání, přestože měl dobrý začátek sezóny, vypadl z předních míst a dokonce riskoval sestup, když nakonec získal 9. místo, jen o 4 body od sestupu. Také velké zklamání bylo v Římě, když mělo o 2 body více než první sestupující.

Nováček z Palerma byl prvním sestupujícím a o druhém se rozhodlo v posledním kole mezi Triestinou, Atalantou a Janovem, která nakonec vyhrála v Neapoli a zachránilo se. Triestina v přímém souboji s Atalantou prohrála a poprvé od založení Serie A sestoupila.

Účastníci[editovat | editovat zdroj]

Klub Město Stadion Trenér Nejlepší střelec
Atalanta Bergamo Stadio Comunale Luigi Bonizzoni (1.–28. kolo)
Carlo Rigotti
Adriano Bassetto (15)
Boloňa Boloňa Stadio Comunale Aldo Campatelli Cesarino Cervellati (12)
Fiorentina Florencie Stadio Comunale Fulvio Bernardini Miguel Montuori (14)
Inter Milán Stadio San Siro Luigi Ferrero + Annibale Frossi (1.–19. kolo)
Luigi Ferrero (20.–24. kolo)
Annibale Frossi (25.–30. kolo)
Giuseppe Meazza
Oscar Massei (10)
Janov Janov Stadio Luigi Ferraris Renzo Magli Antonio Corso,
Attilio Frizzi (6)
Juventus Turín Stadio Comunale di Torino Sandro Puppo (1.–28. kolo)
Teobaldo Depetrini
Giorgio Stivanello (11)
Lazio Řím Stadio Olimpico Jesse Carver Arne Selmosson (12)
Milán Milán Stadio San Siro Giuseppe Viani Gastone Bean (17)
Neapol Neapol Stadio della Liberazione Amedeo Amadei Luís Vinício (18)
Padova Padova Stadio Silvio Appiani Nereo Rocco Amedeo Bonistalli (12)
Palermo Palermo Stadio La Favorita Héctor Puricelli (1.–21. kolo)
Attilio Kossovel
Santiago Vernazza (11)
Řím Řím Stadio Olimpico György Sárosi (1.–29. kolo)
Guido Masetti
Dino da Costa (22)
Sampdoria Janov Stadio Luigi Ferraris Pietro Rava + Lajos Czeizler (1.–20. kolo)
Pietro Rava (21.–30. kolo)
Ugo Amoretti
Eddie Firmani,
Ernst Ocwirk (12)
SPAL Ferrara Stadio Comunale Paolo Tabanelli Beniamino Di Giacomo (10)
Turín Turín Stadio Filadelfia Fioravante Baldi (1.–15. kolo)
Oberdan Ussello + Antonio Liberti (16.–20. kolo)
Blagoje Marjanović
Gino Armano (12)
Triestina Terst Stadio Comunale Piero Pasinati Rinaldo Olivieri (7)
Udinese Udine Stadio Moretti Giuseppe Bigogno Giuseppe Secchi (18)
Vicenza Vicenza Stadio Romeo Menti Piero Andreoli (1. –24. kolo)
Giovanni Varglien
Francisco Lojacono (11)

Tabulka[editovat | editovat zdroj]

Poř. Tým Z V R P VG OG B
1. Milán 34 21 6 7 65 40 48
2. Fiorentina 34 16 10 8 55 40 42
3. Lazio 34 14 13 7 52 40 41
4. Udinese 34 15 6 13 59 58 36
5. Inter 34 11 13 10 53 45 35
6. Boloňa 34 12 11 11 54 48 35
7. Turín 34 13 9 12 45 42 35
8. Sampdoria 34 12 11 11 59 56 35
9. Juventus 34 11 11 12 54 54 33
10. SPAL 34 14 5 15 38 47 33
11. Vicenza 34 11 10 13 49 51 32
12. Neapol 34 11 10 13 39 41 32
13. Padova 34 8 16 10 33 39 32
14. Řím 34 10 11 13 53 49 31
15. Atalanta 34 9 13 12 36 44 31
16. Janov 34 9 12 13 36 46 30
17. Triestina 34 9 11 14 33 42 29
18. Palermo 34 7 8 19 32 63 22
Poznámky
  • Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
  • za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
  • při rovnosti bodů rozhodovalo skóre.
     Mistr ligy + kvalifikoval se do Poháru PMEZ a na Latinský pohár
     Sestup do Serie B

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Výsledková tabulka[editovat | editovat zdroj]

  Atalanta Boloňa Fiorentina Janov Inter Juventus L. Vicenza Lazio Milán Neapol Padova Palermo Řím Sampdoria SPAL Turín Triestina Udinese
Atalanta 3:2 1:1 0:1 2:1 0:0 1:1 0:1 2:2 2:0 0:0 1:0 4:1 3:3 1:0 0:1 3:1 1:1
Boloňa 1:0 2:2 3:1 3:2 1:0 1:1 3:1 1:2 2:1 1:2 1:1 1:0 4:2 3:0 0:0 0:0 4:3
Fiorentina 0:1 2:1 1:0 3:1 2:2 2:1 0:0 0:3 4:0 3:0 3:1 2:2 3:0 2:0 1:0 3:0 2:1
Janov 2:1 5:2 1:2 0:0 1:1 0:0 1:1 0:1 1:0 1:1 2:2 1:1 1:1 2:1 1:0 0:1 1:1
Inter 2:2 2:2 2:1 2:0 1:1 3:1 0:1 1:1 3:1 2:0 1:0 3:2 6:1 2:0 3:0 1:0 2:3
Juventus 2:2 3:1 1:1 2:0 5:1 0:1 3:3 0:1 1:0 0:0 6:4 1:2 1:1 2:0 1:1 4:3 2:3
L. Vicenza 2:0 2:1 4:0 0:1 2:1 1:1 1:1 3:1 0:0 0:0 4:1 1:0 3:2 4:1 1:2 3:1 1:1
Lazio 2:2 3:2 3:0 2:2 1:1 0:3 2:0 3:0 1:1 1:1 3:0 0:3 2:1 1:2 2:2 2:0 2:1
Milán 4:0 1:0 2:0 2:0 1:1 4:1 4:2 3:2 3:5 2:0 1:0 3:1 2:1 0:1 3:1 2:1 2:0
Neapol 2:0 0:0 1:1 1:2 1:1 1:2 1:0 0:0 2:2 1:0 4:1 1:2 2:0 0:1 2:1 2:1 2:1
Padova 0:0 1:1 2:2 2:0 3:2 2:1 1:1 0:1 2:0 1:1 1:0 0:1 2:6 1:2 1:3 1:1 4:1
Palermo 3:1 2:1 0:1 1:0 1:1 0:2 3:1 2:6 1:2 0:0 1:1 1:0 1:1 0:0 1:0 2:1 0:1
Řím 1:0 2:3 0:2 1:1 0:0 2:3 2:2 2:2 0:0 1:3 2:2 2:1 5:1 5:1 0:2 3:1 6:1
Sampdoria 2:2 1:1 2:2 3:2 2:2 2:1 5:0 0:1 3:2 1:0 2:0 6:0 1:0 0:3 1:0 1:1 3:0
SPAL 0:0 1:0 2:1 1:2 1:0 3:1 5:2 1:0 1:3 2:0 0:0 1:0 1:1 0:3 2:1 0:1 1:1
Turín 2:0 1:1 2:1 2:2 1:1 4:1 2:1 0:1 2:2 1:1 0:2 5:1 1:0 0:0 3:2 1:0 3:1
Triestina 0:1 0:0 0:0 2:1 2:2 3:0 2:1 1:1 1:3 1:2 0:0 1:1 1:1 1:1 2:0 1:0 1:0
Udinese 3:0 1:5 2:5 5:1 1:0 3:0 3:2 2:0 2:1 2:1 0:0 2:0 2:2 3:0 3:2 5:1 0:1

Střelecká listina[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Jméno Klub Branky
1. Dino da Costa Řím 22
2. Giuseppe Secchi Udinese 18
Luís Vinício Neapol 18
4. Gastone Bean Milán 17
5. Adriano Bassetto Atalanta 15
Bengt Lindskog Udinese 15
7. Carlo Galli Milán 14
Miguel Montuori Fiorentina 14
9. Gunnar Nordahl Řím 13

Vítěz[editovat | editovat zdroj]

Serie A
Vítěz pro rok 1956/57
AC Milán

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Serie A 1956-1957 na italské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Šablona:Evropský fotbal 1956/57