UC Sampdoria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
UC Sampdoria
{{{komentář}}}
Název Unione Calcio Sampdoria
Přezdívka I Blucerchiati, la Samp, il Doria
Země Itálie Itálie
Město Armoiries Gênes.svg Janov
Založen 1946
Asociace Itálie FIGC
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Serie A
2012/13 14. místo
Stadion Stadio Luigi Ferraris, Janov
Kapacita 36.743
Představenstvo
Předseda ITA Riccardo Garrone
Trenér neznámá vlajka bez trenéra
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Tituly 1
Domácí trofeje 4x Coccarda Coppa Italia.svg Coppa Italia
1x Supercoppaitaliana.png Supercoppa Italiana
Mezinárodní trofeje 1x Coppacoppe.png Pohár vítězů pohárů
Přehled medailí
Pohár mistrů evropských zemí
Stříbrná medaile 1991/1992 UC Sampdoria
Pohár vítězů pohárů
Stříbrná medaile 1988/1989 UC Sampdoria
Zlatá medaile 1989/1990 UC Sampdoria
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1990 UC Sampdoria
Serie A
Zlatá medaile 1990/1991 UC Sampdoria
Bronzová medaile 1993/1994 UC Sampdoria

Unione Calcio Sampdoria je italský fotbalový klub z Janova, který hraje italskou nejvyšší soutěž Serii A. Klub byl založen v roce 1946 spojením dvou klubů, jejichž začátky se objevují v roce 1890, Sampierdarenese a Andrea Doria. Spojením těchto názvu vzniklo jméno Sampdoria. Klub si sídlí na Stadio Luigi Ferraris s kapacitou přes 36 tisíc diváků.

Historie klubu[editovat | editovat zdroj]

Sampierdarenese vs. Andrea Doria[editovat | editovat zdroj]

Sportovní klub Ginnastica Sampierdarenese byl založen v roce 1891, jeho fotbalový oddíl se objevil roku 1899. V těchto letech se objevil i druhý klub Andrea Doria, ten byl založen v roce 1895 a věnoval se hlavně fotbalu.

Andrea Doria se prvního italského mistrovství, které bylo organizované italskou fotbalovou federací, neúčastnila, ale zapojila se již v roce 1903. Na první výhru si však musela počkat do roku 1907, kdy vyřadila konkurenční Janov CFC po remíze a vítězství 3:1. Ve finálové skupině však se skóre 0:10 a s bodem na kontě poslední. V sezóně 1910/11 se do italského mistrovství zapojilo již 13 týmů a vítězové dvou skupin (Piedmont-Lombardy-Liguria s 9 mužstvy a Veneto-Emilia Romagna se 4 mužstvy) se střetli o vítězství. Andrea Doria skončila na 4. místě ve skupině Piedmont-Lombardy-Liguria. Klub patřil v dalších letech do průměru.

Po 1. světové válce se do italské mistrovství konečně zapojilo i Sampierdarenese. V první sezóně skončilo na 4. místě ve skupině s Dorií, ta sice postoupila z druhého, ale z semifinálové skupiny se již nedostala. Podobně do dopadlo i další rok. V sezóně 1921/22 se italské fotbalové soutěže rozdělily do dvou organizací - Prima Divisione a Prima Categoria a oba kluby si zvolily jinou soutěž. Andrea Doria v Prima Divisione skončila na 5. místě, ale Sampierdarenese se dostalo v Prima Categoria až do finále, kde podlehlo až po dvou remízách 0:0 a opakovaném zápase po prodloužení v Cremoně 1:2 Novese. Další sezónu byl již systém znovu sjednocen a hrála se jediná soutěž. Oba kluby hrály každý jinou skupiny a ani jeden z ní nepostoupil. Ve stejné skupině v rámci severní ligy byly kluby v sezóně 1925/26. Ve jednom vzájemném zápase Andrea Doria vyhrála doma 2:1, v druhém Sampierdarenese zase 2:0. V celkovém zúčtování skončily kluby těsně za sebou na 8. a 10. místě, a tak ani jeden nepostoupil ani nesestoupil. Na konci sezóny 1926/27 byly kluby sloučeny fašistickými autoritami pod názvem La Dominante. Hráči nosili černé a zelené pruhované dresy. V sezóně 1928/29 skončil La Dominante Genoa desátý ve skupině, a byl tak zařazen do nově vzniknuvší druhé nejvyšší soutěže Serie B. Po třetím místě z první sezóny klub již znovu pod novým názvem Liguria zažil katastrofální sezónu a sestoupil z posledního místa.

Z tohoto důvodu se klub rozdělil na dva kluby pod původními názvy. Sampierdarenese si zajistil účast v Serii B pro sezónu 1932/33. Andrea Doria bojoval v Serii C. Následující rok Sampierdarenese vyhrálo jednu ze dvou skupin Serie B a po 2. místě ve finálové skupině postoupilo do Serie A. Bojující o záchranu Sampierdarenese se spojilo s kluby Corniglianese a Rivarolese, pod názvem Associazione Liguria Calcio se klub dostal na 5. místo v Serii A a připsal si na konto dva skalpy rivala Genova 1893. Poté putovala Liguria po předposledním místě do Serie B. Liguria okamžitě postoupila a v roce 1942 se vyhoupla na 9. místo v Serii A.

UC Sampdoria[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce se Andrea Doria a Sampierdarenese znovu pod původním názvem setkaly v Serii A. Ovšem v opačné situaci, protože Andrea Doria byla tentokrát ten lepší z dvojice. Nicméně po sezóně přesně 12. srpna 1946 se sloučily a vznikl tak nový klub nazvaný spojením obou názvu - Sampdoria. Úplným názvem zvaný Unione Calcio Sampdoria. Prezidentem byl jmenován Piero Sanguineti, ten byl ale brzy nahrazen podnikatelem Amedeo Rissottem, ten jmenoval trenérem Giuseppe Galluzziho. Ve stejném měsíci jako proběhlo spojení klubů došlo k dohodě o přesunu na Stadio Luigi Ferraris, na kterém hrál konkurenční Janov CFC. Jeho služeb tak využívaly oba kluby. Dresy byly podle prvního klubu Andrea Doria modré a podle Sampierdarenese byly na dresech vyobrazeny červeno-bílo-černé pruhy na hrudi.

UC Sampdoria se stala stabilním účastníkem Serie A. Ovšem větší úspěch se léta nemohl dostavit. Třikrát skončila pátá, jednou dokonce čtvrtá. V roce 1963 klub hrál Pohár veletržních měst, kde ostudně podlehl po výhře 1:0 Ferencvárosi 0:6. V roce 1966 spadla do Serie B. Okamžitým postupem na to ale klub dal zapomenout. Klub v Serii A bojoval jen těsně nad hranicí sestupu, v roce 1977 sestoupil opět.

Příchod Mantovaniho, Sampdoria - jeden z nejlepších v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Po dvou sezónách v Serii B klub koupil ropný magnát Paolo Mantovani, který do klubu investoval, aby se dostal na vrchol. Za tři roky se Sampdoria vrátila a započalo tak nejúspěšnější období v historii klubu. Po sedmém a šestém místě Sampdoria získala vítězství Coppy Italia a uhájila 4. místo v lize. Kvalifikovala se tak do Poháru vítězů pohárů. V prvním kole narazila na řeckou Larissu a díky dvou gólům Roberta Manciniho se radovala z postupu. V druhém kole ale nestačila na portugalskou Benfiku. Další sezónu ukončil klub na 11. místě. Trenérem byl jmenován Vujadin Boskov a v sezóně 1986/87 klub skončil na 6. místě a kvalifikoval se tak do kvalifikace o Pohár UEFA, kde podlehl AC Milán 0:1. O rok později skončili opět na 4. místě a po finálovém vítězství slavili vítězství v Coppě Italia.

Další sezóna, další zisk trofeje pro vítěze Coppy Italia a opětovná kvalifikace do PVP. V rámci PVP se dokázali dostat až do finále, kde podlehli Barceloně 2:0. Sampdoria postupně postupovala přes švédský Norrköping, německou Jenu, Dinamo Bukurešť a KV Mechelen. Gianluca Vialli zaznamenal 5 branek. V Coppě Italia so ve finále poradil s Neapolí (1:0 a 4:0). V lize uhájili výborné páté místo.

Sezóna 1989/90 byla opět ve znamení úspěchů. Konečné 5. ligové umístění a finálová účast v Coppě Italia, kde Sampdoria nestačila na Juventus. I to ovšem stačilo na kvalifikace do Poháru vítězů pohárů. Největší úspěch sezóny se dostavil ale na mezinárodní scéně, kde zdvihli po finálovém vítězství nad Anderlechtem 2:0 v prodloužení nad hlavy trofej pro vítěze Poháru vítězů pohárů. Dvěma góly rozhodl utkání Gianluca Vialli, který celkem zaznamenal fantastických 7 branek. Postupně vyřadili norský Brann, Borussii Dortmund, Grasshopper Curych a v semifinále Monako.

Největší úspěch italského klubu v jeho historii ovšem dosáhl až následujícího roku. To si famózními výkony zajistil titul ligového mistra o 5 bodů před milánskými AC a Interem. Gianluca Vialli se stal s 19 góly králem ligových střelců. V PVP vypadli ve čtvrtfinále s Legií Varšava po vyřazení Kaiserslauternu a Olympiakosu. Mezi největší opory vítězného týmu patřili Gianluca Pagliuca, Gianluca Vialli, Roberto Mancini, Toninho Cerezo, Pietro Vierchowod nebo Attilio Lombardo.

Následnou fantastickou jízdu Pohárem mistrů evropských zemí zastavila až ve finálovém zápase ve Wembley FC Barcelona, který rozhodl Ronald Koeman. V prvním kole zesměšnila Rosenborg a vyřadila ho s celkovým skóre 7:1. V druhém kole vyřadili Honvéd Budapešť a dostali se tak do skupiny s Rudou Hvězdou Bělehrad, Anderlechtem a Panathinaikosem. Zde s 8 body na kontě uhájili první příčku. V lize skončila Sampdoria na solidním šestém místě, rok poté na sedmém.

Pád do druhé ligy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 slavila Sampdoria 3. místo v lize a po vítězství 6:1 v odvětě nad Anconou i zisk trofeje pro vítěze Coppy Italia. V PVP postupně vyřadili Grasshopper a Porto, až narazili na Arsenal, se kterým po penaltách vypadli. Klub nespasily ani 2 branky Vladimira Jugoviće a Claudia Bellucciho. Po dvou osmých místech klub skončil šestý. V Poháru UEFA ale vypadl v prvním kole s Athleticem Bilbao. Následně 9. místo a Pohár Intertoto, zde ale Sampdoria cestu do Poháru UEFA nenašla a vypadla ve čtvrtfinále s Boloňou. Ale následné 16. místo a sestup na několik let odstranily Sampdorii z evropského výsluní.

Ucházející návrat[editovat | editovat zdroj]

Luigi Del Neri

Vrátila se v roce 2003 a po osmém místě si pátým místem vynesla kvalifikaci do Poháru UEFA. Vyřadila Vitórii Setúbal a postoupila do skupinové fáze, jenže zde vstřelila pouhé 4 góly ve 4 zápasech a skončila 4. nepostupovém místě ve zdánlivě lehké skupině. Po korupční aféře se Sampdoria posunula z původního 14. místa na 12. místo. Po následujícím devátém místě a účasti v Poháru Intertoto se probojoval tým do Poháru UEFA. Zde skončil těsně před skupinovou fází na Aalborgu. V Serii A jim ale 6. místo vyneslo přímou kvalifikaci do Poháru UEFA pro následující sezónu. A poté co si poradili snadno s litevským Kaunasem se probojovali do základní skupiny, kde skončili na postupové 3. příčce. V šestnáctifinále tak změřili síly s Metalistem Charkov, kterému podlehli v obou zápasech a vypadli. V ligové tabulce museli snést až 13. pozici.

Po sezóně se tak protočilo spousta hráčů, ale neslo to své ovoce. Celek ztratil na první Mourinhův Inter sice 15 bodů, ale skončil na vynikajícím 4. místě. Získal tak možnost kvalifikovat se do Ligy mistrů. Nejlepší kanonýr klubu Giampaolo Pazzini vstřelil 19 branek. Po sezóně Sampdorii ale opustil tolik opěvovaný trenér Luigi Del Neri, aby podepsal smlouvu s turínskou Starou dámou. Novým trenérem byl jmenován Domenico Di Carlo. Aby se klub dostal do milionářské soutěže potřeboval si poradit ve 4. předkole s Werderem Brémy. Přes ten však postoupit nedokázal a po výsledcích 3:1 a 1:3 v prodloužení poslal Claudio Pizarro Sampdorii pouze do Evropské ligy.

Bez útočníků to nepůjde[editovat | editovat zdroj]

Liga začala solidně, to Sampdoria za celý podzim prohrála pouze třikrát. Jenže vedení v lednovém přestupovém období prodalo tři ofenzivní hvězdy. Nejprve se pakoval Antonio Cassano do AC Milán, po něm odešel Guido Marilungo za 5 miliónů eur do druholigové Atalanty a nakonec opustil Janov i Giampaolo Pazzini, který podepsal smlouvu s Interem. Pro Sampdorii tak začala období strastí. Nejdříve klub měsíc nevyhrál, poté už to byly 3 měsíce. Od 9. ledna vyhrála Sampdoria 2 utkání. Zmar fanoušků vyvrcholil napadením vlastních hráčů[1]. Proto skončila s pětibodovým odstupem a druhým nejhorším útokem na 18. místě. V současnosti se tak připravuje na novou sezónu v Serii B. Dosud opustilo Sampdorii na hostování či na přestup 19 hráčů.

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

(1990/91)
(1984/85, 1987/88, 1988/89, 1993/94)
(1991)

Mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

(1989/90)

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu: 25. července 2011

# Pozice Hráč
1 Brazil B Júnior da Costa
2 Croatia O Vedran Celjak
4 Italy Z Daniele Dessena
7 Italy Z Daniele Mannini
9 Italy Ú Nicola Pozzi
11 Hungary Z Vladimir Koman
12 Argentina Z Fernando Tissone
13 Italy O Romano Perticone
14 Spain Z Pedro Obiang
16 Italy Z Andrea Poli
17 Italy Z Angelo Palombo (C)
18 HUN O Zsolt Laczkó
20 Switzerland Z Marco Padalino
25 Costa Rica O Gilberto Martínez
# Pozice Hráč
26 Italy O Massimo Volta
28 Italy O Daniele Gastaldello
32 Italy Ú Massimo Maccarone
77 Italy Z Franco Semioli
90 Italy Ú Emanuele Testardi
91 Italy Ú Simone Zaza
92 Italy B Andrea Tozzo
Italy B Vincenzo Fiorillo
33 Italy O Andrea Rispoli
35 Switzerland O Jonathan Rossini
21 Italy Z Roberto Soriano
Italy Ú Federico Piovaccari
Italy Ú Cristian Bertani

Umístění v uplynulých sezónách v italské lize[editovat | editovat zdroj]

Ročník liga pořadí
2000/01 B 5
2001/02 B 10
2002/03 B 2
2003/04 A 8
2004/05 A 5
2005/06 A 12
2006/07 A 9
2007/08 A 6
2008/09 B 13
2009/10 A 4
2010/11 A 18
2011/12 B 6
2012/13 A 14

Umístění v uplynulých sezónách v evropských soutěžích[editovat | editovat zdroj]

Ročník liga pořadí
1988/89 PVP Stříbrná medaile
1989/90 PVP Zlatá medaile
1990/91 PVP Čtvrtfinále
1996/97 UEFA 1. kolo
1990/91 PVP Čtvrtfinále
1991/92 PMEZ Stříbrná medaile
1994/95 PVP Semifinále
1997/98 UEFA 1. kolo
2005/06 UEFA Skupina
2007/08 UEFA 1. kolo
2008/09 UEFA 3. kolo
2010/11 LM 4. předkolo
2010/11 UEFA Skupina

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hráče Sampdorie napadli vlastní fanoušci

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]