Olympiakos Pireus FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Olympiakos FC
Název Olympiacos Syndesmos
Filathlon Pireos
Motto Thrylos (Legenda)
Erythrolefki (Červenobílí), Kokkini (Červení)
Země Řecko Řecko
Město Pireus, Atény
Založen 1925
Asociace Řecko HFF
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Řecko Řecká Superliga
2012–13 1. místo  (40. titul)
Stadion Karaiskakis Stadium, Pireus
Kapacita 33.334
Vedení
Předseda Řecko Evangelos Marinakis
Trenér Španělsko Míchel
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Tituly 40
Domácí trofeje 26× Řecký fotbalový pohár
Řecký Superpohár

Olympiakos FC (Řecky: ΠΑΕ Ολυμπιακός), obecně známý také jako Olympiakos Pireus nebo celým jménem Olympiakos Syndesmos Filathlon Peiraios (Řecky: Oλυμπιακός Σύνδεσμος Φιλάθλων Πειραιώς, Česky: Olympiakos klub fanoušků z Pirea) je profesionální řecký fotbalový klub sídlící městě Pireus, které je součásti aglomerace hlavního města Atény [1]. Klub tradičně působí v nejvyšší řecké soutěži zvané Řecká Superliga.

Olympiakos je vůbec nejúspěšnějším řeckým klubem historie [2]. Na kontě má již 40 mistrovských titulů, 26x triumfoval v Řeckém fotbalovém poháru a 4x v Řeckém Superpoháru [3][4]. To je více než kterýkoliv jiný řecký klub. V celoevropských soutěžích pořádaných pod hlavičkou UEFA doposud žádnou trofej nezískala. Nejlepším umístěním jsou dvě čtvrtfinále - Liga mistrů UEFA 1998/99 a Pohár vítězů pohárů 1992/93.

Domácím stadionem klubu je Karaiskakis Stadium v Pireu s kapacitou více než 33 tisíc míst. Olympiakos je dle průzkumů z roku 2006 vůbec nejpopulárnějším řeckým klubem se 2,5 miliony fanoušků a v s počtem 86 000 registrovaných členů zaujímá deváté místo na světě [5]. Největším rivalem je jiný klub z Atén, Panathinaikos FC. Jejich derby má v angličtině název Derby of the eternal enemies (Řecky: Ντέρμπι των αιωνίων αντιπάλων) a je mu přezdíváno Mother of all battles (Matka všech bitev).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení a rychlý úspěch[editovat | editovat zdroj]

Historický sněm zakladatelů klubu.

Nejslavnější řecký klub byl založen až v roce 1925, tedy v době, kdy například SK Slavia Praha už slavila 32. výročí své existence. Přesněji 10. března, kdy se "Piraikos Podosfairikos Omilos FC" a "Piraeus Fans Club FC", dva amatérské kluby z Pirea, dohodli na historickém sloučení. Paradoxně první problém byl už samotný název, na kterém se členové obou táborů nemohli shodnout. Řešení nabídl Notis Kamberos, který se upínal k myšlenkám Olympismu, jeho sportovní síle, étosu, ušlechtilé rivalitě a nakonec i samotné Olympijské myšlence, proto Olympiakos.[4] Ústředním symbolem nově vzniklého loga byl profil olympionika.

Vedení klubu se ujala prosperující rodina Andrianopoulos, která v přístavu provozovala obchodní činnost. Bratři Yannis, Dinos, Giorgos, Vassilis a Leonidas za klub nastupovali a dovedli klub na cestu znamenající slávu. Úspěch se dostavil velmi rychle, krátce po založení, kdy se klub stal mistrem oblasti Pirea. Toto dokázal v letech 1925, 1926 a 1927. Legendární bratrská pětice poutala velkou pozornost a fanouškovská základna, složená převážně z dělnické třídy, se brzy rozrostla.[4]

V roce 1926 byla založena řecká fotbalová federace a pro sezonu 1927/28 se konalo první celořecké fotbalové mistrovství. Účastnili se ho mistři místních lig EPSA (Athény), EPSP (Piraeus) a EPSM (Soluň). Olympiakos mezi nimi nebyl a titul získal Aris Soluň. V následující sezoně ne mistrovství kvůli sporům s klubů s fotbalovou federací nekonalo, ale v sezoně 1929/30 se ho uř účastnil i Olympiakos, který skončil na posledním, třetím místě. V sezoně 1930/31, při oficiálním čtvrtém (ve skutečnosti třetím) mistrovství už slavil Olympiakos titul a odstartoval tím velmi úspěšnou éru.[4]

Do roku 1959, kdy byla řecká soutěž reorganizována, vyhrál Olympiakos, v systému regionálních kvalifikací, celkem 15 z 23 dokončených ročníků "Panhellenického mistrovství" a měl tak na kontě suverénně nejvíce titulů. V roce 1947 vyhrál také poprvé národní pohár a do zmíněného roku 1959 úspěch ještě 8x zopakoval. Šňůra šesti titulů mezi lety 1954–59 mu v kombinaci se čtyřmi triumfy v poháru vynesla přezdívku Thrylos, znamenající legendy.[6] V této době zde hráli klíčoví hráči jako Andreas Mouratis, Ilias Rossidis, Thanassis Bebis, Elias Yfantis, Kostas Polychroniou, Giorgos Darivas či Savas Theodoridis.

Reorganizace soutěže a ztráta dominance[editovat | editovat zdroj]

Derby s Panathinaikos FC (1983).

V roce 1959, stejně jako u turecké Süper Lig, proběhla v řeckém fotbalu reorganizace systému soutěží, a to kvůli účasti v Evropských pohárech. "Panhellenické mistrovství" bylo zrušeno a pro sezonu 1959/60 ho nahradila Alpha Ethniki, dnes známá jako Ellada Superleague. Olympiakos dlouhých šest let nemohl zamířit na nejvyšší metu a stále obsazoval jen druhé a třetí příčky. Prvního titulu v novém formátu se dočkal až v sezoně 1965/66. V následující sezoně ho obhájil, ale nově vzniklé lize už kraloval úhlavní rival Panathinaikos FC.

Nová kapitola přichází v roce 1972, poté co se prezidentem klubu stává Nikos Goulandris. Trenérem je jmenován Lakis Petropoulos o do týmu přichází například Giorgos Delikaris, Yves Triantafyllos, Julio Losada, Milton Viera či Dimitris Persidis. Klub po pěti letech půstu získává opět titul a v sezoně 1974/75 dokončuje zlatý hattrick, čímž zaokrouhluje počet titulů na 20 a nad logem se objevuje druhá hvězda. Vrcholem tohoto období byla sezona 1973/74, kdy tým ustanovil se ziskem 59 bodů nový rekord a vstřelil a rekordních 102 branek. V letech 1973 a 1975 navíc získává domácí pohár. Na mezinárodním poli se mu však stále nedaří přejít přes úvodní kola.

Zkraje 80. let se Alpha Ethniki stává profesionální soutěží a Olympiakos změna svědčí. Vyhrává čtyřikrát v řadě titul (1980, 1981, 1982, 1983) a zdá se, že se opět stává dominantním řeckým klubem. Ale poté přichází nejtemnější období historie klubu. V sezoně 1986/87 získává 25. titul a o rok později mění majitele. Tím se stává George Koskotas, bankovní spekulant a podnikatel ve finančním sektoru. Klub se propadá do průměru a majitel ho posléze opouští ve finanční tísni. Olympiakos je devět let (1988–96) bez zisku titulu, což je nejdelší období v historii. Tomuto období se v anglickém dialektu říká Olympiacos' stone years.[7]

Návrat na výslunní a moderní dominance[editovat | editovat zdroj]

Zlatko Zahović

V roce 1996 už je klub finančně stabilizován a znovu touží po úspěchu. Prezidentem je už třetím rokem Sokratis Kokkalis a v sezoně 1996/97 se je týmu podaří získat kýžený titul. V sezoně 1997/98 se navíc poprvé probojoval do základní skupiny Ligy mistrů. Následně vyhrává dalších šest řeckých titulů a v řadě tedy sedm. Tyto úspěchy začínají do klubu přitahovat slavná jména jako Zlatko Zahović, Giovanni, Rivaldo či Christian Karembeu. V sezoně 1998/99 zaznamenává Olympiakos největší úspěch v rámci Evropských pohárů, když zvítězil v základní Skupině A Ligy mistrů a poprvé postoupil do čtvrtfinále. V něm narazil na Juventus FC a o jedinou branku dvojutkání prohrává.

I přes časté změny na trenérském postu se týmu daří vítězit. V sezoně 2003/04 poprvé po sedmi letech o dva body ztrácí titul a ze strachu z návratu hubených let přivádí posily. Jednou z nich je i Fotbalista roku 1999, brazilec Rivaldo. Velká persona na sklonku kariéry přináší "double" ze sezon 2004/05 a 2005/06, přičemž klub láme řadu rekordů. Díky titulům z domácí soutěže i díky dobrému postavení řecka na žebříčku UEFA, se pravidelně účastní základních skupin Ligy mistrů.

Osmifinálová odveta Ligy mistrů UEFA2007/08. Na Stamford Bridge s Chelsea FC 0–3.

V sezoně 2006/07 získává už 35. ligový titul a do klubu přichází další posily jako Vasilis Torosidis, Darko Kovačević a Luciano Galletti. Zároveň uskutečňuje nejlukrativnější obchod v historii řecké ligy, kdy prodává záložníka Neryho Castilla do ukrajinského FK Šachtar Doněck za 20 milionů Euro. V souladu se smlouvou dostává Olympiakos ale jen 15 mil €, zbylých pět obdržel hráč. Klub překvapivě neprodloužil smlouvu Rivaldovi a ten tak odchází do konkurenčního AEK FC.

I ročník 2007/08 znamená zisk titulu. Navíc Olympiakos znovu vyhrává i řecký pohár a v Lize mistrů UEFA (2007/08) po deseti letech podruhé postupuje ze základní skupiny. V osmifinále naráží na Chelsea FC a s favoritem, po domácí remíze 0–0, ztrácí naděje až v odvetě, kterou prohrává 0–3.

Mezi lety 2004–09 získal Olympiakos pět titulů v řadě, k tomu přidal čtyři vítězství v domácím poháru. V sezoně 2009/10 sice získává titul Panathinaikos FC, ale nástup a hlavně dopady finanční krize zasazuje největším soupeřům Olympiakosu tvrdou ránu. Panathinaikos skončil v sezoně 2012/13 až na 6. místě, se ztrátou 37 bodů na mistrovský klub z Pirea. Další velikán, AEK Athény, získal pouhých 27 bodů a poprvé v historii sestoupil z nejvyšší soutěže. Olympiakos v poklidu získal jubilejní 40. mistrovský titul, nad logo připojil čtvrtou hvězdu a upevnil si post nejdominantnějšího klubu na domácí scéně ve fotbalově vyspělých evropských zemích. Za posledních 17 sezon získal 15 mistrovských titulů a dvakrát skončil jako vicemistr.

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

  • Greece Super League gold.svg Řecká Superliga ( 40x )
    • 1930/31, 1932/33, 1933/34, 1935/36, 1936/37, 1937/38, 1946/47, 1947/48, 1950/51, 1953/54 Star*.svg
      1954/55, 1955/56, 1956/57, 1957/58, 1958/59, 1965/66, 1966/67, 1972/73, 1973/74, 1974/75 Star*.svgStar*.svg
      1979/80, 1980/81, 1981/82, 1982/83, 1986/87, 1996/97, 1997/98, 1998/99, 1999/00, 2000/01 Star*.svgStar*.svgStar*.svg
      2001/02, 2002/03, 2004/05, 2005/06, 2006/07, 2007/08, 2008/09, 2010/11, 2011/12, 2012/13 Star*.svgStar*.svgStar*.svgStar*.svg
  • Trophy(transp).png Řecký fotbalový pohár ( 26x )
    • 1947, 1951, 1952, 1953, 1954, 1957, 1958, 1959, 1960, 1961, 1963, 1965, 1968, 1971, 1973, 1975, 1981, 1990, 1992, 1999, 2005, 2006, 2008, 2009, 2012, 2013
  • Řecký Superpohár (nepravidelný) ( 4x )
    • 1980*, 1987, 1992, 2007
      * neoficiální
  • Football Cup of Greater Greece ( 2x )
    (zápas mezi vítězi Řecké a Kyperské ligy - hrálo se mezi lety 1969-72)
    • 1969, 1972

Barvy a dresy[editovat | editovat zdroj]

Vlajka a logo klubu
Dres pro sezonu 2008–09

Když v roce 1925 vznikl sloučením dvou klubů z Pirea, Athlitikos Podosfairikos syllogos Pireos a Omilos Filathlon Pireos, nový fotbalový klub, byl později jednomyslně pokřtěn jako Olympiacos klub fanoušků z Pirea. Název byl inspirován Antickými olympijskými hrami, postavenými na úctě k morálce, soupeř a kráse lidského těla i duše, která reprezentuje Starověké Řecko. Proto klub přijal do znaku muže, který symbolizuje olympijského vítěze. Ten pak prodělal v průběhu času drobné změny. Jako barvy byly vybrány červená a bílá; červená symbolizuje vášeň a bílá ctnosti.

Typický dres týmu se skládá z trika s červenými a bílými svislými pruhy. Červené nebo bílé šortky jsou doplněny stejně barvenými stulpny. Dres se v průběhu času měnil, rozdílnosti můžeme vidět například v různé tloušťce pruhů, vždy byl ale domácí dres červeno-bílý. Alternativní kombinace, určená především pro venkovní utkání byla buď celobílá nebo celočervená s bílou či červenou dekórou. V minulosti se objevoval i třetí dres, obvykle s netradiční barvou, například černou nebo stříbrnou. Níže můžete vidět tradiční barevné kombinace (u každého dresu je uveden rok, kdy se používal):

Kit left arm red stripes.png
Team colours
Kit body red stripes.png
Team colours
Kit right arm red stripes.png
Team colours
Team colours
Team colours
1971
Kit left arm red stripes.png
Team colours
Kit body redstripes2.png
Team colours
Kit right arm red stripes.png
Team colours
Team colours
Team colours
1978
Kit left arm redborder.png
Team colours
Kit body thickwhitestripes.png
Team colours
Kit right arm redborder.png
Team colours
Team colours
Kit socks band white.png
Team colours
1979
Kit left arm red stripes.png
Team colours
Kit body red stripes.png
Team colours
Kit right arm red stripes.png
Team colours
Team colours
Team colours
1985
Kit left arm pumaredstripes.png
Team colours
Kit body red stripes.png
Team colours
Kit right arm pumaredstripes.png
Team colours
Team colours
Team colours
2008–09
Kit left arm whiteborder.png
Team colours
Kit body olympiacos0910h.png
Team colours
Team colours
Team colours
Kit socks redwhitehorizontalstripes.png
Team colours
2009–10
Kit left arm olympiacos1011h.png
Team colours
Kit body ocfph2010.png
Team colours
Kit right arm olympiacos1011h.png
Team colours
Kit shorts olympiacos1011h.png
Team colours
Kit socks puma 2010 white.png
Team colours
2010–11

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální ke dni 1. února 2013
Číslo Pozice Hráč
1 NIR B Roy Carroll
2 Řecko Z Giannis Maniatis
3 FRA O François Modesto
5 POR Z Paulo Machado
6 Řecko O Anastasios Papazoglou
7 ARG Z Ariel Ibagaza
8 SRB Z Ljubomir Fejsa
9 SRB Ú Marko Pantelić
10 ALG Ú Rafik Djebbour
11 Řecko Ú Kostas Mitroglou
15 CHI O Pablo Contreras
17 Řecko Ú Panagiotis Vlachodimos
18 Řecko Z Ioannis Fetfatzidis
Číslo Pozice Hráč
19 ESP Z David Fuster
20 Řecko O José Holebas
21 Řecko O Avraam Papadopoulos (kapitán)
23 Řecko O Dimitris Siovas
24 Řecko O Kostas Manolas
25 Řecko Z Charalambos Lykogiannis
26 MLI Z Drissa Diakite
27 ITA Z Leandro Greco
32 Řecko O Vasilis Karagounis
42 HUN B Balázs Megyeri
70 Řecko B Andreas Gianniotis
93 ALG Z Djamel Abdoun
99 COL Z Juan Pablo Pino

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Olympiacos FC ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NATIONAL STATISTICAL SERVICE OF GREECE (ΠΟΛΕΟΔΟΜΙΚΌ ΣΥΓΚΡΌΤΗΜΑ ΑΘΗΝΏΝ). Στατιστική Επετηρίδα της Ελλάδος 2002. [s.l.] : National Statistical Service of Greece, 2002. Dostupné online. S. 54. (gr) 
  2. Seznam řeckých fotbalových klubů dle počtu vítězství v hlavních domácích soutěžích z EnWiki (anglicky)
  3. Ocenění získaná klubem Olympiakos FC z EnWiki (anglicky)
  4. a b c d Olympiacos FC HISTORY [online]. Olympiakos.org, [cit. 2011-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Průzkum popularity řeckých fotbalových klubů v různých dobách z EnWiki (anglicky)
  6. Olympiacos C.F.P. [online]. Soccer Anthems, [cit. 2013-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. OLYMPIACOS, BEHOLD YOUR MAJESTY! [online]. olympiakos.org, 22. dubna 2013, [cit. 2013-05-07]. Dostupné online. (anglicky)