Chelsea FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chelsea FC
{{{komentář}}}
Název Chelsea Football Club
Přezdívka The Blues
Země Velká Británie Anglie (Spojené království)
Město Znak Londýna Londýn
Založen 1905
Asociace Anglie FA
Domácí dres
Venkovní dres
Soutěž Premier League
2013/2014 3. místo
Stadion Stamford Bridge, Londýn
Kapacita 41 841
Vedení
Předseda USA Bruce Buck
Trenér Portugalsko José Mourinho
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Tituly 4
Domácí trofeje FA Cup
Anglický ligový pohár
Community Shield
Mezinárodní trofeje Liga mistrů UEFA
Evropská liga
Pohár vítězů pohárů
Superpohár UEFA
Barclays Premier League 2014/15
Přehled medailí
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 2011/2012 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2007/2008 Chelsea FC
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 2012/2013 Chelsea FC
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1970/1971 Chelsea FC
Zlatá medaile 1997/1998 Chelsea FC
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1998 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2012 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2013 Chelsea FC
First Division / Premier League
Bronzová medaile 1919/1920 Chelsea FC
Zlatá medaile 1954/1955 Chelsea FC
Bronzová medaile 1964/1965 Chelsea FC
Bronzová medaile 1969/1970 Chelsea FC
Bronzová medaile 1998/1999 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2003/2004 Chelsea FC
Zlatá medaile 2004/2005 Chelsea FC
Zlatá medaile 2005/2006 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2006/2007 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2007/2008 Chelsea FC
Bronzová medaile 2008/2009 Chelsea FC
Zlatá medaile 2009/2010 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2010/2011 Chelsea FC
Bronzová medaile 2012/2013 Chelsea FC
Bronzová medaile 2013/2014 Chelsea FC

Chelsea FC je anglický fotbalový klub z londýnské jihozápadní čtvrti Fulham. Klub byl založen v roce 1905. Domácím stadionem je Stamford Bridge s kapacitou 41 841 diváků.

Dějiny klubu[editovat | editovat zdroj]

Založení a první roky[editovat | editovat zdroj]

Roku 1896 koupil obchodník s nemovitostmi Henry Augustus "Gus" Mears spolu se svým bratrem Josephem atletické hřiště na Stamford Bridge a poté i sousedící zahradu jako základ pro fotbalový stadión, který zde chtěl postavit. Společnost The Great Western Railway mu ovšem předložila atraktivní nabídku ke koupi plochy za účelem těžby uhlí a následné výstavby tovární vlečky. Mears prodej sice zvažoval, ale nakonec se sešel s architektem fotbalových tribun Archibaldem Leitchem a vyměřili hřiště. Ale dokonce ani v této fázi se neuvažovalo o utvoření nového fotbalového klubu. Hrací plocha totiž byla nabídnuta týmu Fulham FC pro jejich domácí zápasy za nájem 1500 liber ročně. Mužstvo Fulhamu se však na Stamford Bridge nakonec nepřestěhovalo, zmíněná suma prý byla příliš vysoká. Mearsův přítel finančník Fred W. Parker mu navrhl, aby založil svůj vlastní klub. Mearsovi se nápad líbil a souhlasil – oficiálním datem založení klubu se tak stal 10. březen 1905. Protože již bylo jméno Fulham FC zabrané, klub si zvolil název podle přilehlého okrsku Metropolitan Borough of Chelsea. Hráči nosili světlé modré dresy, bílé trenýrky a tmavě modré stulpny.

Chelsea v roce 1905

V roce 1905 byla podána žádost o připojení do Jižní ligy, avšak po protestech Fulhamu, Tottenhamu a jiných klubů, byla zamítnuta. Díky síle angažovaných fotbalistů, novému hřišti a osobnosti Freda Parkera byla Chelsea nakonec přijata do Druhé divize. Historicky první utkání sehrála 2. září 1905 na hřišti Stockportu County, který prohrála 0:1. První vítězství 1:0 přišlo o týden později proti Blackpoolu, trefil se John Tait "Jacky" Robertson. Premiérový ročník se opravdu povedl a Chelsea dlouho bojovala o postup do nejvyšší soutěže, ale kvůli sérii čtyř utkání bez vítězství v posledních čtyřech zápasech se tak nestalo. O rok později již byla snaha úspěšná. V První divizi se Chelsea významněji neprosadila a do začátku první světové války střídala První a Druhou divizi. Největším úspěchem této éry zůstala účast ve finále FA Cupu 1915, které vyhrál poměrem 3:0 Sheffield United. K výrazným hráčům tohoto období patřili výstřední brankář William Foulke, útočníci George Hilsdon, Bob Whittingham nebo Jimmy Windridge.

Meziválečné období a první úspěšná éra[editovat | editovat zdroj]

V meziválečných letech se v modrém dresu objevilo velké množství dobrých hráčů, např. skotský internacionál Hughie Gallagher, George Mills, Harry Wilding, Vic Woodley nebo Ben Baker. Jeden čas byli dokonce všichni fotbalisté útočné vozby (tehdy pětičlenné) reprezentanti, přesto ale moc důvodů k oslavám zaplněné ochozy na Stamford Bridge neměly. Trenéři Calderhead a po něm Knighton nedokázali vytvořit v týmu vítězný duch, a tak největšími úspěchy byly 2× účast v semifinále FA Cupu (1920, 1932) a třetí místo v První divizi v sezóně 1919/1920.

Po válce převzal vedení týmu Willy Birrell a zasadil se o rozvoj mládeže. I tak se Chelsea marně snažila získat nějaký pohár. Přitom dobrých hráčů bylo opět dost – Tommy Laxton, Len Goulden, Billy Hughes, Roy Bentley a jiní. Po příchodu trenéra Teda Drakea se tým začal zlepšovat, až v sezóně 1954/1955 získal poměrně překvapivě titul. Chelsea využila velké vyrovnanosti v horní polovině tabulky sérií deseti utkání bez porážky (včetně sedmi vítězství) a rozhodla o svém prvenství. V následujících letech se díky předvídavosti a dobrému odhadu Dickieho Fosse a výbornému scoutingu Jimmyho Thompsona na Stamford Bridge dostala řada mladých hráčů, kteří si zde během pár let udělali jméno a stali se oporami mužstva, například Jimmy Greaves či Ron Tindall. I když se na titul nepodařilo navázat, zárodky budoucích úspěchů byly zasety.

Příchod Tommyho Dochertyho v roce 1961 odstartoval první zlaté období v historii klubu. Mladí odchovanci přebrali otěže a i když první rok Chelsea sestoupila do Druhé divize, hned v dalším roce vrátila zpět a v následujících devíti ročnících sahala po metách nejvyšších (sled umístění v tabulce: 5., 3., 5., 9., 6., 5., 3., 6. a 7. ). Mezitím se v roce 1965 mohli Blues (jak se týmu v té době začalo přezdívat) radovat ze zisku Anglického ligového poháru, dařilo i v FA Cupu (dvakrát semifinále, stejně tak finále, z nichž to v roce 1970 bylo vítězné) a následně triumf v Poháru Vítězů Pohárů proti Realu Madrid. Základními pilíři tohoto týmu byli Peter Houseman, Bobby Tambling, Ron Harris, Peter Osgood nebo legendární brankář Peter Bonnetti.

Maskot Chelsea FC

Na hraně zániku, reinkarnace a stabilizace[editovat | editovat zdroj]

Po skvělých šedesátých letech přišla velmi slabá sedmdesátá. Za odcházející staré opory nebyla kvalitní náhrada, protože výstavba East Stand na Stamford Bridge odčerpala z klubové pokladny všechny peníze. Vedení muselo prodávat hráče, trenéři se střídali jak na běžícím pásu a Chelsea se propadla o soutěž níž. Na začátku osmdesátých let to vypadalo s klubem téměř beznadějně: obrovské dluhy, zastavené pozemky, přestárlý tým. Akcie klubu tehdy koupil za symbolickou 1 libru Ken Bates a začal s důkladnou reorganizací. Angažoval Johna Neila, který musel zachraňovat topící se Chelsea ze dna tabulky Druhé divize a svými chytrými transfery tak položil základy nového týmu (mj. Nevin, McLaughlin, Speedie, Dixon, Spackman, Niedzwiecki), který v roce 1984 vyhrál druhodivizní titul a postoupil opět mezi elitu. Týmu se ujal John Hollins a dvakrát za sebou skončil na velmi lichotivé šesté příčce. Po nevydařeném závěru ročníku 1987/88 Chelsea sestoupila, ale rok na to famózní jízdou vyhrála Druhou divizi a ročník 1989/90 uzavřela nejlépe za posledních dvacet let, když skončila pátá. Na začátku devadesátých let byly konečně vyřešeny spory o Stamford Bridge a byly navržena rozsáhlá rekonstrukce. I přes značnou finanční zátěž se týmu podařilo setrvat v klidných vodách nově vzniklé Premier League. Dokonce se povedlo vybojovat finále FA Cupu 1994, ve kterém byl lepší Manchester United poměrem 4:0.

Premier League a druhá úspěšná éra[editovat | editovat zdroj]

Po Euru 1996 se do Anglie začali hrnout hráči z celé Evropy a Chelsea byla jedním z klubů, které na tom vydělaly. Kouč Glenn Hoddle dokázal přivábit skvělé hráče jako Dan Petrescu nebo Ruud Gullit, druhý jmenovaný po něm převzal trenérskou funkci. Blues pak každý rok útočili na ligový titul, jenže nejlépe skončili těsně třetí v sezóně 1998/1999. Co se nedařilo v lize, vycházelo jinde: vítězství v Community Shield 2000, Ligovém poháru 1998, dvojnásobné vítězství v FA Cupu 1997 a 2000 (plus jedno semifinále) a opět v Poháru Vítězů Pohárů (1× semifinále) a Superpoháru. To už byl trenérem Gianluca Vialli a oporami týmu Ed De Goey, Franck Leboeuf, Marcel Desailly, Dennis Wise nebo Gianfranco Zola. Nicméně náročný majitel klubu Ken Bates požadoval ligový titul, účast v evropských pohárech a tím pádem vysoký finanční zisk, který potřeboval na nákladnou rekonstrukci Stamford Bridge. Po neúspěšné sezóně 1999/2000 je Vialli vyhozen a přichází Claudio Ranieri. Z počátku dostává nové posily za vysoké částky, ale výrazný úspěch nepřichází. Postupem času finance vysychají a hovoří se o vysokých dluzích a rozprodání hráčů základní jedenáctky. V červnu 2003 prodává překvapivě Ken Bates většinový podíl v klubu za 60 milionů liber ruskému miliardáři Romanovi Abramovičovi a nastává zatím nejúspěšnější doba v historii klubu.

Éra Romana Abramoviče[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2004/05 vyhrál klub Premier League a Carling Cup, v následující sezóně obhájil ligový triumf. V sezóně 2006/07 sice potřetí v řadě titul anglického šampiona Chelsea nezískala, ale i tak lze označit tuto sezónu za úspěšnou: v Premier League obsadila 2. místo za vítězným Manchesterem United, vyhrála FA Cup i Carling Cup a dostala se do semifinále Ligy mistrů UEFA, kde ji na penalty vyřadil Liverpool FC. Na začátku sezóny 2007/08 odešel po dlouhodobých neshodách s majitelem klubu Abramovičem portugalský trenér José Mourinho, pod jehož vedením Chelsea během tří let získala dva ligové tituly a tři poháry. Nahradil jej izraelský trenér Avram Grant, dosavadní fotbalový ředitel klubu a Abramovičův osobní přítel. Ten ale klub opustil po prohraném finálovém utkání Champions LeagueManchestrem UnitedMoskvě a kormidlo Chelsea po něm převzal po Euru 2008 Brazilec Luiz Felipe Scolari, který do Chelsea přivedl jednoho ze svých oblíbenců z portugalské reprezentace (kterou předtím trénoval), záložníka DecaBarcelony. I ten však zanedlouho po svém příchodu, po málo úspěšném působení, u klubu skončil. Chelsea FC poté do konce sezóny 2008/09 vedl jako hlavní trenér Nizozemec Guus Hiddink, tehdy také trenér ruské reprezentace, který ještě dokázal vyhrát Anglický pohár. V sezonách 2009/2010 a 2010/2011 vedl tým Chelsea Carlo Ancelotti, který přišel z AC Milán, a hned ve své první sezoně vyhrál Premier League, Anglický pohárCommunity Shield. Po něm byl trenérem Chelsea poměrně krátce André Villas-Boas, který skončil své působení v březnu 2012, kdy se zdálo, že sezóna 2011/2012 skončí neúspěšně.

Za této situace přišel pod vedením nového prozatímního hlavního trenéra, Itala Roberta Di Matteo, velký obrat a postup až do finále Champions League. To skončilo největším úspěchem v historii FC Chelsea – vítězstvím proti FC Bayern dne 19. května 2012Mnichově. Utkání sice skončilo nerozhodně 1:1 po prodloužení, avšak penaltový rozstřel vyhrála Chelsea 4:3.[1] Velkou zásluhu na tomto triumfu měli brankář Petr Čech (mj. zneškodnil nařízený pokutový kop Arjenu Robbenovi v prodloužení a v závěrečném rozstřelu další dva) a útočník Didier Drogba (vstřelil vyrovnávací gól na 1:1 krátce před koncem řádné hrací doby a proměnil rozhodující pokutový kop v závěrečném penaltovém rozstřelu).

Toto vítězství také znamená, že se Chelsea kvalifikovala do ročníku 2012/2013 Ligy mistrů přímo, i když skončila v Premier League až na šesté příčce. Jako obhájce trofeje tak překazila případnou účast v Lize mistrů svému londýnskému rivalovi Tottenhamu Hotspur, jenž skončil v Premier League na čtvrtém místě (Tottenham by hrál předkolo Ligy mistrů, kvůli triumfu Chelsea v LM byl přeřazen do základní části Evropské ligy, neboť v LM se mohou představit maximálně 4 celky z anglické nejvyšší soutěže). Obdobná situace nastala v sezóně LM 2005/2006, kdy obhájce trofeje Liverpool FC skončil v domácí lize pátý. Liverpool tehdy dostal výjimku od UEFA a byl zařazen do prvního předkola LM, odkud si zajistil postup do skupinové fáze soutěže (tam se představily celkem 4 anglické týmy – Liverpool, Chelsea, Manchester United a Arsenal, pátý anglický tým Everton FC vypadl ve třetím předkole se španělským Villarrealem).

Roberto di Matteo byl jmenován manažerem Chelsea, ale už v listopadu 2012 byl nahrazen Rafaelem Benítezem,[2] ten však jako bývalý manažer Liverpoolu nemá u fanoušků velkou oblibu, někteří stále volají po jeho odvolání.[3] Po konci sezóny 2012/2013 se Chelsea jako staronový kouč ujal José Mourinho.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Chelsea FC při utkání s Tottenhamem Hotspur

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Hlavní sestava Chelsea FC
Číslo Pozice Hráč [5]
1 Česko B Petr Čech (Vice-kapitán)
2 SRB O Branislav Ivanović
3 BRA O Filipe Luis
4 ESP Z Francesc Fàbregas
5 FRA O Kurt Zouma
6 ESP Z Oriol Romeu
7 BRA Z Ramires
9 ESP Ú Fernando Torres
10 Belgie Z Eden Hazard
11 BRA Z Oscar
12 NGA Z John Obi Mikel
13 NGA Z Victor Moses
14 Německo Z André Schürrle
15 CIV Ú Didier Drogba
16 Nizozemsko Z Marco van Ginkel
Číslo Pozice Hráč
17 EGY Z Mohammed Salah
18 Belgie Ú Romelu Lukaku
19 ESP Ú Diego Costa
20 ENG Z Josh McEachran
21 SRB Z Nemanja Matić
22 BRA Z Willian
23 ESP B Mark Schwarzer
24 ENG O Gary Cahill
26 ENG O John Terry (Kapitán)
27 Nizozemsko O Nathan Aké
28 ESP O César Azpilicueta
29 Belgie B Thibaut Courtois
31 Německo Z Marko Marin
34 ENG O Ryan Bertrand
46 ENG B Jamal Blackman

Slavní hráči[editovat | editovat zdroj]

Významní trenéři[editovat | editovat zdroj]

Zde jsou trenéři, kteří vyhráli alespoň jednu trofej, když vedli tým Chelsea:

Jméno Rok Trofej
England Ted Drake 1952–1961 Mistr první ligy, Community Shield
Scotland Tommy Docherty 1962–1967 Carling Cup
England Dave Sexton 1967–1974 Anglický pohár, Pohár vítězů pohárů
England John Neal 1981–1985 Mistr druhé ligy
England John Hollins 1985–1988 Full Members Cup
England Bobby Campbell 1988–1991 Mistr druhé ligy, Full Members Cup
Nizozemsko Ruud Gullit 1996–1998 Anglický pohár
Italy Gianluca Vialli 1998–2000 Anglický pohár, Carling Cup, Pohár vítězů pohárů, Community Shield, UEFA Super Cup
Portugal José Mourinho 2004–2007

2013-

Premier League, 2× Carling Cup, FA Cup, Community Shield
Nizozemsko Guus Hiddink 2009 Anglický pohár
Italy Carlo Ancelotti 2009–2011 Premier League, FA Cup, Community Shield
Italy Roberto Di Matteo 2012 FA Cup, Liga mistrů UEFA
ESP Rafael Benítez 2012-2013 Evropská liga UEFA

Umístění v jednotlivých sezonách[editovat | editovat zdroj]

Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
2009/10 Premier League 1 38 27 5 6 103 32 +71 86 1.
2010/11 Premier League 1 38 21 8 9 69 33 +36 71 2.
2011/12 Premier League 1 38 18 10 10 65 46 +19 64 6.
2012/13 Premier League 1 38 22 9 7 75 39 +36 75 3.
2013/14 Premier League 1 38 25 7 6 71 27 +44 82 3.
2014/15 Premier League

Hymna[editovat | editovat zdroj]

Hymnou příznivců Chelsea je píseň Blue Is The Colour (narážka na modré dresy týmu), kterou napsali v roce 1972 Daniel Boone a Rod McQueen. Nazpívali ji tehdejší hráči klubu. Do českých zemí skladbu uvedl František Ringo Čech pod názvem Zelená je tráva, v osmdesátých letech ji používala Československá televize jako znělku fotbalových přenosů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Shoot-out win ends Chelsea's long wait for glory", UEFA.com. Ověřeno k 22 May 2012.  (anglicky)
  2. Rafael Benitez replaces Roberto Di Matteo as Chelsea manager [online]. bbc.co.uk, 2012-11-21, [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Chelsea: Rafael Benitez boos will continue say fans [online]. bbc.co.uk, 2012-11-26, [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Benfica - Chelsea 1:2. iDNES.cz [online]. 2013-05-15 [cit. 2013-05-15]. Dostupné online.  
  5. http://www.chelseafc.com/teams/first-team.html Současný kádr

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu