Blackburn Rovers FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blackburn Rovers
{{{komentář}}}
Název Blackburn Rovers Football Club
Přezdívka Rovers
Země Velká Británie Anglie (Spojené království)
Město Blackburn
Založen 1875
Asociace Anglie FA
Domácí dres
Venkovní dres
Soutěž Anglie The Championship
2013/14 8. místo
Stadion Ewood Park, Blackburn
Kapacita 31 367
Vedení
Předseda Derek Shaw
Trenér Gary Bowyer
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Tituly 3
Domácí trofeje 6x FA Cup
1x Carling Cup
Přehled medailí
First Division / Premier League
Bronzová medaile 1889/1890 Blackburn Rovers FC
Bronzová medaile 1909/1910 Blackburn Rovers FC
Zlatá medaile 1911/1912 Blackburn Rovers FC
Zlatá medaile 1913/1914 Blackburn Rovers FC
Bronzová medaile 1914/1915 Blackburn Rovers FC
Stříbrná medaile 1993/1994 Blackburn Rovers FC
Zlatá medaile 1994/1995 Blackburn Rovers FC

Blackburn Rovers je anglický fotbalový klub z Blackburnu hrající v The Championship. Blackburn ve své historii vyhrál třikrát nejvyšší anglickou ligu (1912, 1914 a 1995), šestkrát FA Cup a jednou Ligový pohár.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Začátky v 19. století[editovat | editovat zdroj]

Vítězný tým Blackburnu v FA Cupu 1883/84

Klub byl založen 5. listopadu roku 1875 a první zápas ve své historii sehrál s klubem The Wednesday, který skončil remízou 1:1. Blackburn se v roce 1882 již prodral do finále FA Cupu, kde si ale jako provinční tým neporadil s Old Etonians. První vítězství tak slavil o dva roky později, když zvítězil nad skotským týmem Queens Park. Stejným úspěchem skončilo finále znovu proti Queens Park o rok později a další rok, to porazil West Bromwich Albion. Za tři vítězství v řadě získal speciálně objednaný stříbrný štít, který se pak objevil i na jeho vlajce.

Blackburn byl jeden ze zakládajících členů anglické fotbalové ligy v roce 1888.

Do finále FA Cupu se Blackburn opět probojoval v roce 1890 a díky třem gólům Williama Townleyho, jenž se tak stal prvním autorem hattricku v FA Cupu, rozdrtil Sheffield Wednesday 6:1. V tomto roce se Rovers přesunuli do Ewood Parku, kde nastupují k zápasům dodnes. O rok později slavili znovu po vítězství nad Notts County 3:1.

V roce 1898 se udrželi Rovers v Division One jen díky rozšíření počtu účastníků z 16 na 18.

Úspěšná raná 1. polovina 20. století[editovat | editovat zdroj]

Během prvních třiceti let 20. století se Blackburn řadil do horní poloviny v 1. divizi, tu dokázali dokonce v letech 1912 a 1914 vyhrát. Na dlouhou dobu poslední trofejí byl zisk FA Cupu v roce 1928. Blackburn se nadále držel v tabulkách v lepším středu, nakonec ale v roce 1936 z ligy sestoupil.

Vrátil se roku 1939, znovu ale sestoupil v roce 1948, to už v druhé divizi zůstal 10 let.

60. až 80. léta[editovat | editovat zdroj]

Po návratu patřil opět do lepšího průměru, ale blízko k trofejím se příliš nedostával, jen v roce 1960 se dostal do finále FA Cupu, odkud si odnesl porážku 0:3 od Wolverhamptonu Wanderers. Naději k návrat na výsluní měli v roce 1964, když se dostali na čelo tabulky po pozoruhodné porážce 8:2 West Hamu. Ligu ale nakonec opanoval Liverpool stejně jako dvanáctkrát během příštích 26 let. Zatímco Blackburn nabral zcela jinou trasu, v roce 1966 sestoupil z první divize a nevrátil se následujících 26 let.

Během 70. let se pohybovali mezi 2. a 3. divizí. V roce 1980 postoupili ze třetí a už se tam nevrátili. V roce 1989 byl již blízko návratu do první divize, ale ve finále play off je vyřadilo Crystal Palace. 1990 byli znovu vyřazeni tentokrát v semifinále.

Sladký počátek éry Jacka Walkera[editovat | editovat zdroj]

V následující sezóně klub převzal klub od majitele zdejších oceláren místní rodák Jack Walker, ale přišel příliš pozdě na to, aby klub skončil na lepší než 19. pozici. Walker uvolnil několik miliónů liber na nové hráče a manažerem jmenoval Kennyho Dalglishe. Rovers zaplnili titulní strany novin v roce 1992, když zaplatili rekordních 3,5 miliónu liber za dvaadvacetiletého útočníka Southamptonu Alana Shearera. Již v sezóně 1993/94 mohl Blackburn vyhrát anglický titul, ten mu ale ještě unikl a skončil 8 bodů za Manchesterem United. Tak slavili až v další sezóně, když byli tentokráte před United. Získali celkově 89 bodů a skončili před Rudými ďábly o bod. Blackburn si musel na tento úspěch počkat dlouhých 81 let od zisku druhého titulu v roce 1914. Blackburn nejvíce profitoval ze spolupráce útočné dvojice Alan Shearer - Chris Sutton. Shearer vsítil úctyhodných 34 branek a Suttonovými patnácti byli nejproduktivnější dvojicí v Premier League. Za Rovers se nejvíce podíleli kromě Shearera a Suttona na titulu následující hráči: Tim Flowers, Tony Gale, Tim Sherwood (kapitán), Colin Hendry, Graeme Le Saux, Stuart Ripley, Mike Newell, Jason Wilcox, Robbie Slater, Henning Berg, Mark Atkins, Paul Warhurst a Ian Pearce.

Pomistrovská letargie[editovat | editovat zdroj]

Po mistrovském titulu se Kenny Dalglish posunul na pozici ředitele a místo manažera předal svému asistentovi Rayi Halfordovi. Blackburnu v sezóně 1995/96 příliš nedařilo a po většinu první poloviny sezóny se ocital v dolní polovině. Rovers se jako mistři účastnili i Ligy mistrů, v té ale vypadli již po základní skupině s pouhými čtyřmi body na kontě.

Ještě horší start sezóny následující, když nevyhráli jediný z prvních deseti zápasů, měl za následek listopadovou rezignaci Halforda. Dvě sezóny po mistrovském titulu vypadal reálně sestup. Klub začal okamžitě hledat jeho náhradu.

Sestup z Premier League[editovat | editovat zdroj]

Roy Hodgson přišel do klubu z Interu Milán v létě roku 1997 a jeho vliv na klub se zdál být pozitivní. Blackburn si 6. místem v lize zajistil start v Poháru UEFA. Jenže sezóna 1998/99 opět začala bídně a Hodgson byl vyhozen necelou hodinu po domácí prohře se Southamptonem a díky tomu se Blackburn objevil v sestupovém pásmu. Hodgson byl nahrazen Brianem Kiddem, nicméně Kidd Blackburn vrátit na správnou cestu nedokázal a sestup byl potvrzen domácí bezgólovou remízou s Manchesterem United v předposledním kole ligy.

Rovers si přáli okamžitý návrat do Premier League, bohužel ale sezóna byla znovu zklamáním a Blackburn se potácel v druhé lize těsně nad pásmem sestupu. Brian Kidd byl v říjnu vyhozen. V březnu klub jmenoval novým manažerem Graema Sounesse. Klubem otřásla i zpráva o smrti Jack Walkera.

Pod taktovkou Graema Sounesse[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2000/01 Rovers bojovali i za Jacka Walkera a výsledky klubu se zlepšili. Finálně skončili druzí za Fulhamem a slavili návrat do Premier League. V létě 2001 mohutně posilovali, když koupili útočníka Andyho Colea za rekordních 8 miliónů liber. Následující sezóna znamenala pro klub zisk další trofeje a to Ligového poháru. Ve finále zdolali na Milennium Stadium v Cardiffu Tottenham Hotspur 2:1 po vítězném gólu Colea v 69. minutě. Tento úspěch znamenal i místo v Poháru UEFA 2002/03.

Další sezónu skončili Rovers na šestém místě v lize po impozantním vítězství 4:0 na White Hart Lane proti Spurs, v posledním kole se tak znovu kvalifikovali do Poháru UEFA.

Po této sezóně však Rovers prodali své opory Damiena Duffa a Davida Dunna, náhradou byla pouze posila z druholigového Huddersfieldu Jon Stead. Klubu se i kvůli tomu nedařilo a skončil celkově na 15. místě.

Mark Hughes přichází[editovat | editovat zdroj]

Na začátku sezóny 2004/05 odešel Graeme Souness a byl nahrazen trenérem reprezentace Walesu Markem Hughesem. Ten jim zajistil pro tuto sezónu záchranu, ve které Rovers opět skončili patnáctí. Blackburn se ještě dostal do semifinále Ligového poháru. Po sezóně dokázal přivést na Ewood Park reprezentanta Walesu Craiga Bellamyho. To pomohlo Rovers k šestému místu v lize a kvalifikace do evropských pohárů, kde se objevili potřetí za 5 let a pošesté od roku 1994.

Zápas Chelsea proti Blackburnu (2009)

V FA Cupu 2007 porazili Everton, Luton, Arsenal a Manchester City, v semifinále však skončili na Chelsea. V lize skončili desátí, když McCarthy vsítil 18 branek. Klub tak postoupil do Intertoto Cupu, kterým úspěšně prošel a kvalifikoval se do Poháru UEFA, kde skončil na řecké Larisse. V FA Cupu brzy vypadli s Coventry City. V lize si zajistili sedmé místo a přihlásili se opět do Poháru Intertoto. Po sezóně je však opustil manažer Hughes, který se přesunul k Manchesteru City.

Krátkodobé štace Paula Ince a Sama Allardyce[editovat | editovat zdroj]

Náhradou byl Paul Ince, který podepsal s klubem tříletý kontrakt a jako asistenta si vybral zkušeného Archieho Knoxe, avšak po výhře nad Evertonem nastalo období neúspěchů a Ince byl v prosinci propuštěn. Nahradil ho Sam Allardyce. V posledních dvou kolech sezóny 2009/10 Rovers porazili Arsenal a Aston Villu a skončili v lize desátí. V sezóně 2010/11 se zase nedařilo a Allardyce to odnesl také v prosinci, když ho propustili noví vlastníci klubu.

Indičtí vlastníci[editovat | editovat zdroj]

26. listopadu 2010 oznámila indická společnost Venky's, jež je součástí podnikatelské rodiny Rao, dokončení koupě klubu. Za 23 miliónů liber si pořídila 99,9 % akcií.

Novým manažerem byl jmenován Skot Steve Kean.

Nejvíce klub bodově strádal ke konci sezóny a do posledního kola neměl jistou záchranu. Nakonec skončil na 15. pozici, když venku přehrál Wolverhampton Wanderers. Jak v FA Cupu tak v Ligovém poháru skončil Blackburn na Aston Ville po dvou odehraných kolech.

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

Ewood Park při utkání

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

Blackburn v evropských pohárech[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Soutěž Kolo Klub Doma Venku
1994–95 Pohár UEFA 1. kolo Švédsko Trelleborgs 0–1 2–2
1995–96 Liga mistrů UEFA Skupina Rusko Spartak Moskva 0–1 0–3
Norsko Rosenborg 4–1 1–2
Polsko Legia Warszawa 0–0 0–1
1998–99 Pohár UEFA 1. kolo Francie Olympique Lyon 0–1 2–2
2002–03 Pohár UEFA 1. kolo Bulharsko CSKA Sofia 1–1 3–3
2. kolo Skotsko Celtic FC 0–2 0–1
2003–04 Pohár UEFA 1. kolo Turecko Gençlerbirliği 1–1 1–3
2006–07 Pohár UEFA 1. kolo Rakousko Salzburg 2–0 2–2
Skupina Polsko Wisła Kraków 2–1
Švýcarsko Basilej 3–0
Nizozemsko Feyenoord Rotterdam 0–0
Francie Nancy-Lorraine 1–0
Šestnáctifinále Německo Bayer Leverkusen 0–0 2–3
2007 Pohár Intertoto 3. kolo Litva FK Vėtra 4–0 2–0
2007–08 Pohár UEFA 2. předkolo Finsko MyPa 2–0 1–0
1. kolo Řecko Larisa 2–1 0–2

Domácí stadión[editovat | editovat zdroj]

Ewood Park

Utkání se zde hrála od roku 1881, to zde nastoupil Blackburn k prvnímu utkání 3. dubna 1881 proti Sheffieldu Wednesday. Stadion byl otevřen roku 1882. Během 80. let 19. století se zde konala fotbalová utkání, chrtí dostihy či atletické závody. V roce 1890 se přesunuli Rovers z Leamington Street na stadion Ewood Park a od té doby zde nepřetržitě nastupují k domácím utkáním. V současnosti pojme 31 154 sedících diváků. Rozměry hřiště jsou 105 na 69,5 metrů. V roce 1929 utkání proti Boltonu Wanderers sledovalo 62 522 diváků a vytvořili tak rekord.

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Číslo Pozice Hráč
ENG B Paul Robinson
ENG O Tommy Spurr
ENG O Matthew Kilgallon
SCO O Grant Hanley (Kapitán)
ENG Z Jason Lowe
NOR Ú Joshua King
ENG Z David Dunn
IRL Ú Leon Best
ENG Ú DJ Campbell
SCO Ú Jordan Rhodes
ENG Z Ben Marshall
ENG B Simon Eastwood
SWE Z Marcus Olsson
CMR O Yann Songo'o
Číslo Pozice Hráč
ENG Z Lee Williamson
Irsko Z John O'Sullivan
ENG Z Chris Taylor
Nigérie Z Dickson Etuhu
ENG Z Alex Marrow
ESP Ú Rubén Rochina
ENG O Josh Morris
WAL O Adam Henley
NIR Z Corry Evans
SCO Z Craig Conway
ENG B Jake Kean
BEN Ú Rudy Gestede
SCO Z Tom Cairney
ENG Ú Chris Brown

Umístění v jednotlivých sezonách[editovat | editovat zdroj]

Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
2009/10 Premier League 1 38 13 11 14 38 47 -9 50 10.
2010/11 Premier League 1 38 11 10 17 46 59 -13 43 15.
2011/12 Premier League 1 38 8 7 23 48 78 -30 31 19.
2012/13 The Championship 2 46 14 16 16 55 62 -7 58 17.
2013/14 The Championship 2 46 18 16 12 70 62 +8 70 8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]