Wisła Kraków

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wisła Kraków SA
Název Wisła Kraków Spółka Akcyjna
Motto Biała Gwiazda (Bílá hvězda)
Země Polsko Polsko
Město POL Kraków COA.svg Krakov
Založen 1906
Asociace PZPN
Domácí dres
Venkovní dres
Soutěž 1. polská liga (Ekstraklasa)
2012/2013 7. místo
Stadion Městský stadion (Henryk Reyman)
Kapacita 33 326
Vedení
Předseda Polsko Jacek Bednarz
Trenér Poland Franciszek Smuda
Oficiální webová stránka

Wisła Kraków je polský fotbalový klub z města Krakov. V posledních letech je nejúspěšnějším polským fotbalovým klubem. Ve své historii vyhrál 13 polských mistrovských titulů, z toho sedm od roku 1999.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce dnešní Wisły Kraków byl fotbalový klub založený na podzim roku 1906 studenty 2. praktické školy pod vedením Józefa Szkolnikowského, který zároveň plnil roli kapitána. Tým hrál zápasy v modrých dresech a vešel tak ve známost jako Modří. V roce 1907 se klub spojil s dalším krakovským klubem, hrajícím v červených dresech a známým jako Červení. Oficiální barvou klubu se tak stala červená a klub začal používat jméno Wisła, celým jménem tehdy Towarzystwo Sportowe Wisła (česky Sportovní Společnost Wisła). Tým nastupoval v červených dresech s dvěma modrými hvězdami na počest toho, že klub vznikl sloučením dvou jiných klubů. V roce 1911 byly modré hvězdy nahrazeny jednou bílou hvězdou umístěnou na levé části dresu. V roce 1936 byl stanoven oficiální znak klubu sestávající z bílé hvězdy na červeném štítu s modrou stuhou na počest dvou zakládajících klubů.

V roce 1949 se klub přejmenoval na Gwardia Kraków, později v roce 1956 na GTS Wisła Kraków. Toto jméno nosil klub až do roku 1990, kdy se vrátil zpět k původnímu jménu: TS Wisla Kraków. Koncem devadesátých let pak klub zatím naposledy změnil jméno na Wisła Kraków SA (někdy Wisła Kraków SSA) v souvislosti se změnou ekonomického stavu klubu.

Klub měl úspěšná i neúspěšná období, dokázal vyhrát ligu i třikrát sestoupit do druhé ligy. Od roku 1998, kdy klub koupila společnost Tele-Fonika, je Wisła daleko nejúspěšnějším polským fotbalovým klubem, když v posledních 12 sezónách získala sedm mistrovských titulů a skončila třikrát druhá.

Na mezinárodní scéně se Wisła účastnila všech tří evropských pohárových soutěží. Největšího úspěchu dosáhla v sezóně 1978/79, kdy se dostala do čtvrtfinále Evropského poháru, kde vypadla s Malmö FF celkovým skóre 3:5 po dvou zápasech. V současné době byl klub blízko postupu do základní skupiny Ligy mistrů v sezóně 2005/06, když vypadla až za kontroverzních okolností v prodloužení rozhodujícího zápasu s řeckým Panathinaikosem. Wisła se jako polský mistr bude účastnit také příští sezóny Ligy mistrů, kde do soutěže zasáhne ve druhém předkole.

Rivalita[editovat | editovat zdroj]

Svatá válka[editovat | editovat zdroj]

Termín Svatá Válka se vztahuje k intenzivní rivalitě mezi dvěma kluby z Krakówa, Wisłou a Cracovií. Počátek této rivality se datuje už do roku 1906, kdy byly oba nejstarší polské kluby založeny. Termín byl zprvu užívaný k popisu rivality mezi krakówskými židovskými kluby Makkabi a Jutrzenka. Později obránce Jutrzenky přestoupil do Cracovie a použil termín k popisu derby s Wisłou. Fráze získala velkou popularitu mezi fanoušky obou klubů. V roce 2006 se odehrál zápas mezi Wisłou a Cracovií na oslavu stoletého výročí založení obou klubů. Na zápas dohlíželo téměř tisíc policistů ozbrojených vodními děly, dále několik helikoptér a policejních psů.

Polské derby[editovat | editovat zdroj]

Zápas mezi Wisłou a Legií Varšava je nejčastěji označován za největší rivalitu v polském klubovém fotbale. Jde o zápasy mezi nejúspěšnějšími kluby v Polsku v posledních letech a k jejich výbušnosti přispívá také rivalita mezi největšími polskými městy Krakówem a Varšavou.

Stadion[editovat | editovat zdroj]

Stadion Wisły byl postaven v roce 1953 a v současnosti má kapacitu 32 500 míst. Stadion byl vybrán jako náhradní stadion pro Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, které se bude konat v Polsku a na Ukrajině. Rekord v návštěvnosti stadionu drží zápas Wisły s Celticem Glasgow z 29. září 1976, který sledovalo 45 000 diváků. Wisła zvítězila 2:0. Wisła je na svém stadionu velmi těžkým soupeřem k poražení a drží celoevropský rekord v domácích zápasech bez porážky. Série 73 zápasů začala na podzim 2001 a skončila 11. listopadu 2006, kdy Wisłu porazil GKS Bełchatów 4:2.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Národní[editovat | editovat zdroj]

  • 1. liga (Ekstraklasa):
    • Mistr (13)*: 1927, 1928, 1949, 1950, 1978, 1999, 2001, 2003, 2004, 2005, 2008, 2009, 2011
    • Vicemistr (12): 1923, 1930, 1931, 1936, 1947, 1948, 1951, 1966, 1981, 2000, 2002, 2006

(V roce 1951 Wisła skončila první v lize, ale mistrovský titul byl udělen vítězi poháru, kterým se stal Ruch Chorzów)

  • Polský fotbalový pohár:
    • Vítěz (4): 1926, 1967, 2002, 2003 [1]
    • Poražený finalista (6): 1951, 1954, 1979, 1984, 2000, 2008
  • Polský superpohár:
    • Vítěz (1): 2001
    • Poražený finalista (3): 1999, 2004, 2008
  • Puchar Ekstraklasy:
    • Vítěz (1): 2001 [2]
    • Poražený finalista (1): 2002 [2]

Mezinárodní[editovat | editovat zdroj]

Česká stopa[editovat | editovat zdroj]

Wisłu vedlo v historii několik českých trenérů - František Koželuh (1929-1934), Otakar Škvajn-Mazal, Josef Kuchynka (1948-1950 a 1958-1959), Karel Finek (1960-1961), Karel Kolský (1963-1964) a naposledy Verner Lička (2005). Za klub také hrál český fotbalista Tomáš Jirsák (2007-2012).

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

13. prosinec 2012[3]

Číslo Pozice Hráč
1 SRB B Milan Jovanić
2 Nizozemsko O Kew Jaliens
3 BIH O Gordan Bunoza
4 Honduras O Osman Chávez
5 ISR Z Maor Melikson
6 Polsko O Arkadiusz Głowacki
7 Polsko Z Radosław Sobolewski (Kapitán)
8 Bulharsko Z Tsvetan Genkov
9 Polsko Ú Rafał Boguski
10 Polsko Z Łukasz Garguła
12 Polsko B Michał Miśkiewicz
14 Polsko Z Damian Buras
20 Polsko Z Michał Chrapek
21 Polsko O Łukasz Burliga
22 SRB O Marko Jovanović
Číslo Pozice Hráč
23 AUT Ú Daniel Sikorski
25 EST B Sergei Pareiko
28 Polsko Z Cezary Wilk
31 Honduras Ú Romell Quioto
33 Polsko O Michał Czekaj
34 Polsko O Alan Uryga
36 Polsko B Jan Kocoń
41 Polsko Z Paweł Stolarski
42 Polsko Z Michał Szewczyk
44 Polsko O Damian Lepiarz
46 Polsko Ú Piotr Karłowicz
54 Polsko Ú Dawid Kamiński
55 Dánsko O Jan Frederiksen
77 SRB Ú Ivica Iliev

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek čerpá z jiných jazykových verzí Wikipedie
  1. Poland - List of Cup Finals na RSSSF.com (anglicky)
  2. a b Poland - List of League Cup Finals na RSSSF.com (anglicky)
  3. Mužstvo A 2012/13

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu