Everton FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Everton FC
Název Everton Football Club
Přezdívka The Toffies, The Blues, The People's Club
Země Velká Británie Anglie (Spojené království)
Město Liverpool City Council coat of arms.png Liverpool
Založen 1878 jako St Domingo's FC
Asociace Anglie FA
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Premier League
2013/2014 5. místo
Stadion Goodison Park, Liverpool
Kapacita 40 157
Vedení
Předseda Anglie Bill Kenwright
Trenér Španělsko Roberto Martínez
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Tituly 9
Domácí trofeje 5x FA Cup
9x Community Shield
Mezinárodní trofeje Pohár vítězů pohárů
Barclays Premier League 2014/15
Přehled medailí
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1984/1985 Everton FC
First Division / Premier League
Stříbrná medaile 1889/1890 Everton FC
Zlatá medaile 1890/1891 Everton FC
Bronzová medaile 1892/1893 Everton FC
Stříbrná medaile 1894/1895 Everton FC
Bronzová medaile 1895/1896 Everton FC
Stříbrná medaile 1901/1902 Everton FC
Bronzová medaile 1903/1904 Everton FC
Stříbrná medaile 1904/1905 Everton FC
Bronzová medaile 1906/1907 Everton FC
Stříbrná medaile 1908/1909 Everton FC
Stříbrná medaile 1911/1912 Everton FC
Zlatá medaile 1914/1915 Everton FC
Zlatá medaile 1927/1928 Everton FC
Zlatá medaile 1931/1932 Everton FC
Zlatá medaile 1938/1939 Everton FC
Zlatá medaile 1962/1963 Everton FC
Bronzová medaile 1963/1964 Everton FC
Bronzová medaile 1968/1969 Everton FC
Zlatá medaile 1969/1970 Everton FC
Bronzová medaile 1977/1978 Everton FC
Zlatá medaile 1984/1985 Everton FC
Stříbrná medaile 1985/1986 Everton FC
Zlatá medaile 1986/1987 Everton FC

Everton je anglický fotbalový klub z Liverpoolu, založený roku 1878. Everton je jeden z nejúspěšnějších anglických fotbalových klubů; odehrál nejvíce sezón v nejvyšší soutěži a získal více bodů v nejvyšší soutěži než kterýkoli jiný tým.

Domácí stadion, Goodison Park, má kapacitu 40 569 míst. Fanoušci Evertonu se nazývají „Evertonians“. Everton je také známý pod přezdívkou „The Toffees“, a nedávno si klub osvojil motto „The People's Club“, po příchodu manažera Davida Moyese.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

V roce 1868 se Anglické metodistické shromáždění New Connexion rozhodlo vybudovat novou kapli v Liverpoolu. V následujícím roce koupili pozemek na Breckfield Road North mezi St. Domingo Vale a St. Domingo Grove. Pozemek se nacházel poblíž oblasti Everton, která se stala součástí města Liverpool v roce 1835.

Nová kaple byla otevřena v roce 1871 a o šest let později byl rev. B.S. Chambers jmenován mimistrem. Byl zodpovědný za založení farního kriketového týmu pro mládež. Protože se kriket mohl hrát pouze v létě, hledali aktivitu, která by se provozovala i v ostatních ročních obdobích. Proto byl v roce 1878 založen fotbalový klub St. Domingo F.C.

Mnoho lidí mimo faru se chtělo připojit k fotbalovému klubu a proto bylo rozhodnuto, že se změní název. V listopadu 1879, na schůzce v hotelu Queen's Head, bylo jméno změněno na Everton Football Club.

30. léta: The Dixie Years[editovat | editovat zdroj]

Jednoduše, „Dixie“ Dean byl nejlepší střelec, kterého kdy Anglie měla. Poté co hrál za Tranmere Rovers (s průměrem gól na zápas) byl přilákán přes řeku Mersey, aby hrál za Everton. Ve své první sezóně (1925-26) vstřelil 32 gólů v 38 zápasech (včetně dvou gólů při prvním zápase). O rok později 21 gólů v 27 zápasech a v další sezóně (1927-28) se zapsal do historie: ve skvělé formě hrající Dean skóroval 60x ve 39 zápasech a ustanovil rekord, který pravděpodobně nikdy nebude překonán.

Vypadá neuvěřitelně, že o pouhé dva roky Everton sestoupil do druhé divize. Ale v opět skvělé formě hrající Dean nasázel 39 gólů během 37 zápasů a vytáhl Toffees zpátky do první divize.

V další sezóně Dean vstřelil 45 branek a Everton opět získal titul. V roce 1933 vyhráli FA Cup a Dean se stal prvním 'číslem 9' ve finále proti Manchesteru City. 'Číslo 9' se stalo synonymem pro kvalitní, skórující střelce, což Dean ztělesňoval.

Přezdívka 'Dixie' má nejasný původ, ale má se za to, že ji Dean získal díky svému účesu, jenž byl podobný vlasům afrického etnika, kterému se tehdy přezdívalo 'dixies'. Poslední zápas za Everton hrál 11. prosince 1937. Za celou svou kariéru vstřelil 383 branek ve 433 zápasech. Zemřel při Merseysidském derby v roce 1980 (1. března).

V sezóně 1938-39 Everton s Joe Mercerem, T.G. Jonesem and Tommym Lawtonem opět vyhrál anglickou ligu. Lawton, který měl pouhých 19 let vstřelil 34 gólů. Druhá světová válka však na šest roků přerušila dráhu týmu, který mohl několik let dominovat.

40. a 50. léta: Neúrodné roky[editovat | editovat zdroj]

Přestože devadesátá léta jsou považována za špatné období, tato dekáda byla ještě horší. Skvělý předválečný tým byl v roce 1946 rychle rozdělen. Tommy Lawton byl nespokojený a přestoupil do Chelsea, Joe Mercer nesouhlasil s manažerem Theo Kellym a byl prodán do Arsenalu, a také byl zamýšlen prodej T.G. Jonese do AS Řím. Navíc Ted Sagar brzy poté skončil s aktivní kariérou.

Pod novým vedením Cliff Brittona, Everton sestoupil (podruhé a naposledy) do druhé divize. Tentokrát to trvalo tři sezóny než se Toffees v roce 1954 vrátili zpět.

I přesto v této době hrálo za Everton několik skvělých hráčů, jako byli Dave Hickson a Bobby Collins. V roce 1956 Everton vyhrál 5-2 na Old Traffordu a ukončil dlouhou sérii Manchesteru United bez porážky.

60. léta: School of Science (opět)[editovat | editovat zdroj]

Šedesátá léta jsou mnohými fanoušky považována za zlatou éru fotbalového Evertonu. Po neúspěšných 50. létech převzal v roce 1961 klub Harry Catterick. Tým začal být označován jako „School of Science“, díky návratu k tradičnímu stylu hry, který Toffees praktikovali ve 20. letech (kreativní a nápaditý styl, velmi podobný hře Tottenhamu), kdy si tým získal právě tuto přezdívku. V první sezóně pod Catterickovým vedením tým obdržel nejméně branek z celé ligy a skončil čtvrtý.

Následující sezónu Everton prohrál pouhých šest zápasů a získal mistrovský titul. Útočná dvojice Roy Vernon a Alex Young nastřílela dohromady 46 branek (bylo to naposledy, kdy dva Evertonští hráči skórovali více než 20x za sezónu). Tým tehdy tvořili hráči jako Billy Bingham, Jimmy Gabriel, Derek Temple, Bobby Collins a Brian Labone.

V roce 1966, kdy Anglie vyhrála Mistrovství světa, Toffees zvítězili v FA Cupu (ve finále otočili zápas se Sheffieldem Wednesday, kdy prohrávali už 0-2). V roce 1968 Everton opět došel až do finále, ale nastačil na West Bromwich Albion FC.

O rok později (v sezóně 1969/70) tým opět vyhrál ligu i díky střeleckým schopnostem Joea Royla (který později dovedl klub k vítězství v FA Cupu v roce 1995). Tým hrál totální fotbal a byl dirigován 'svatou trojicí' - Howardem Kendallem, Alanem Ballem a Colinem Harvey. Spolu s kapitánem Labonem uprostřed zálohy a Roylem v útoku byla sestava považována jako nejsilnější v historii klubu.

70. léta: Pár úspěchů, ale žádné poháry[editovat | editovat zdroj]

Všechno nasvedčovalo tomu, že dominance Evertonu bude pokračovat, ale tým v následujících letech skončil 14., 15., 17. a 7. Zdravotní stav manažera Harry Cattericka se zhoršil (snad i díky špatně hrajícímu týmu) a rezignoval v roce 1974. Tým převzal Billy Bingham a dlouho to vypadalo, že Toffees opět vyhrají ligu, ale stačilo několik překvapivých proher se slabými týmy a Everton skončil až čtvrtý. Bingham odešel po dalších dvou relativně slabých sezónách (11. a 9. místo) v roce 1977. V období, kdy tým neměl manažera, došel až do finále Ligového poháru, ale neuspěl (prohrál s Aston Villou). V sezóně 1977/78 Bob Latchford nastřílel 30 branek.

Pod vedením Gordona Lee skončil Everton třetí (1977/78) a čtvrtý (1978/79), ale tyto výsledky nenaplnily očekávání, které bylo vysoko díky tehdejším úspěchům Liverpoolu a Lee odešel v roce 1981.

80. léta: Zlatá éra[editovat | editovat zdroj]

V 80. letech byl Everton jedním z nejlepších evropských fotbalových týmů díky Howardu Kendallovi a uchvatnému týmu, jehož kostru tvořili hráči jako Neville Southall, Gary Stevens, Trevor Steven, Kevin Sheedy, Andy Gray a Peter Reid. Gary Lineker stihl v sezóně 1985/86 nastřílet 40 branek v 42 zápasech. Poté přestoupil do Barcelony.

Doma Everton vyhrál FA Cup v roce 1984 a ligu v letech 1985 a 1987. V roce 1984 porhrál finále Ligového poháru. V roce 1986 skončil druhý v lize a prohrál finále FA Cupu. A opět prohrál finále FA Cupu v roce 1989. Ve všech případech se radoval městský rival FC Liverpool.

Významného evropského úspěchu Everton dosáhl v roce 1985, kdy vyhrál Poháru Vítězů Pohárů (PVP). Na své cestě za úspěchem porazil University College Dublin, Inter Bratislava, Fortunu Sittard, Bayern Mnichov a ve finále zničil rakouský klub Rapid Vídeň 3-1.

V roce 1985 Everton málem dosáhl triplu, ale ve finále FA Cupu podlehl Manchesteru United. Nicméně i tak to pravděpodobně byla nejúspěšnější sezóna v historii klubu.

Po úspěchu v Poháru vítězů pohárů se očekávalo, že Everton dosáhne dalších velkých evropských úspěchů. Kvůli fanouškům druhého liverpoolského klubu byly všechny anglické týmy potrestány zákazem startu v evropských pohárech (kvůli incidentu ve finále PMEZ na Heyselově stadionu v Bruselu). Po vypršení trestu už Everton dávno nebyl tím silným klubem z roku 1985.

Kendall odešel v roce 1987 a klub manažeroval Colin Harvey.

90. léta: Spousta neúspěchů[editovat | editovat zdroj]

Devadesátá léta 20. století byla pravděpodobně nejvíce deprimující dekáda v historii klubu. Rok 1990 klub začal pod vedením Colina Harveyho. Evertonu se nevedlo a v listopadu byl Harvey nahrazen Howardem Kendallem. Klubu se příliš nedařilo a Kendall byl odvolán v roce 1993. Z Norwich City přišel manažer Mike Walker. A po méně než roce byl odvolán. V této době už ze skvělého týmu z 80. let zůstali pouze Neville Southall a Dave Watson - zbytek týmu tvořili ne moc kvalitní hráči (např. Brett Angell nebo Matt Jackson). V sezóně 1993/94 Everton jen těsně unikl sestupu.

Na chvíli to vypadalo, že nový manažer Joe Royle bude mít úspěch. Jeho první zápas na manažerském postu Toffees památně porazili v Merseysidském derby Liverpool 2-0. A v roce 1995 dovedl Everton k zisku FA Cupu (ve finále výhra nad Manchesterem United 1-0). Ale po šestém místě v lize (1995/96) a slibnému začátku v další sezóně přišel útlum a Everton opět podával podprůměrné výkony. Royle odešel v roce 1997 a do funkce manažera byl potřetí a naposled jmenován Howard Kendall. Kendall vydržel ve funkci pouhý rok, Toffees se zachránili až v posledním zápase sezóny.

Příchod Waltra Smithse přinesl jednotvárný fotbal a … opět neúspěchy. Smith, který 7x v řadě vyhrál skotskou ligu s Glasgow Rangers, úspěšný v Anglii nebyl. Klub byl sužován špatnou finanční situací a častými zraněními klíčových hráčů. Smith sice přivedl spoustu dobrých hráčů, jako např. Slavena Bilice, Marca Materazziho nebo Dona Hutchinsona, ale nebyl schopen vytvořit fungující tým a mnoho hráčů, které přivedl odešlo, aniž by předvedlo svůj potenciál. Na konci 90. let byl Everton klubem, který odborníci i fotbaloví fanoušci každoročně tipovali jako kandidáta na sestup.

Nové milénium: Posun kupředu?[editovat | editovat zdroj]

Walter Smith byl odvolán v březnu 2002 po čtyřech traumatických sezónách, kdy nedokázal klub dostat na lepší než 13. místo.

Na jeho místo nastoupil David Moyes a Everton se začal posouvat kupředu. Všechny překvapil, když v sezóně 2002/03 dovedl klub na celkovou 7. příčku a jen těsně zaostal za místy zajišťující účast v 'pohárové Evropě'. V tomto roce se také objevila nová hvězda; teprve 17letý Wayne Rooney, který v říjnu 2002 senzačně svým gólem z poslední minuty sestřelil (skoro rok neporažený) Arsenal. Stal se také nejmladším reprezentantem v historii Anglie, když odehrál zápas proti Austrálii v únoru 2003.

Následující sezóna byla ale opět velmi špatná - Everton skončil pouze jedno místo nad sestupovými příčkami a získal nejméně bodů v sezóně (39) za celou klubovou historii. V srpnu 2004 byl do Manchesteru United prodán Wayne Rooney za 27 mil. liber.

I když měl klub pouze minimální hráčský kádr, v sezóně 2004/05 skončil v lize na senzačním 4. místě, což byl nejlepší výsledek za posledních téměř 20 let a navíc Toffees skončili výše, než rivalové z FC Liverpool. Za tímto úspěchem stála hlavně Moyesova taktika s pěti záložníky a také skvělé výkony dánského záložníka Thomase Gravesena, který v průběhu sezóny odešel do Realu Madrid.

Sezóna 2005/2006[editovat | editovat zdroj]

Během letní pauzy klub nakoupil řadu nových hráčů - Simova Daviese z Tottenhamu, Mikaela Artetu z Realu Sociedad, dánského stopera Pera Krøldrupa z Udinese Calcio, z Manchesteru United přišel Phil Neville, z Porta byl koupen Nuno Valente a z milánského Interu Andy van der Meyde. Everton také posílil Matteo Ferrari, který přišel z AS Řím na roční hostování.

Hned na začátku sezóny se klub nedostal do Ligy Mistrů, když dvakrát prohrál 1-2 s pozdějším semifinalistou Villarealem. Týmu se nedařilo ani v domácí soutěži, Everton se dlouho pohyboval na posledním místě tabulky a ještě 28. prosince byl na sestupové pozici. Pak ovšem přišlo výrazné zlepšení (7 zápasů bez prohry) a Toffees nakonec ukopali celkové 11. místo. V posledním zápase proti W.B.A. se gólem rozloučil evertonský srdcař 'Big Dunc' Ferguson, kterému po sezóně vypršel kontrakt.

V Premier League Everton dosáhl bilance 14-8-16, tzn. 50 bodů, při skóre 34-49. Nejlepším střelcem byl s 11 brankami (10 v lize + 1 v pohárech) James Beattie.

Sezóna 2006/2007[editovat | editovat zdroj]

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

  • First Division / Premier League ( 7x )
    • 1890/91, 1914/15, 1927/28, 1931/32, 1938/39, 1962/63, 1969/70, 1984/85, 1986/87
  • FA Cup ( 5x )
    • 1905/06, 1932/33, 1965/66, 1983/84, 1994/95
  • Community Shield ( 9x )
    • 1928, 1932, 1963, 1970, 1984, 1985, 1986 (sdílený), 1987, 1995

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Číslo Pozice Hráč
1 ESP B Joel Robles
2 ENG O Tony Hibbert
3 ENG O Leighton Baines
4 IRL Z Darron Gibson
5 Cameroon Ú Samuel Eto'o
6 ENG O Phil Jagielka (Kapitán)
7 IRL Z Aiden McGeady
8 CRC Z Bryan Oviedo
9 CIV Ú Arouna Koné
10 Belgie Ú Romelu Lukaku
11 Belgie Z Kevin Mirallas
14 SCO Ú Steven Naismith
15 FRA O Sylvain Distin
16 IRL Z James McCarthy
17 Bosanski Z Muhamed Besic
18 ENG Z Gareth Barry
19 GHA Ú Christian Atsu
20 ENG Z Ross Barkley
21 ENG Z Leon Osman (Vice-kapitán)
22 RSA Z Steven Pienaar
23 IRL O Séamus Coleman
Číslo Pozice Hráč
24 USA B Tim Howard
26 ENG O John Stones
27 ENG O Tyias Browning
29 ENG O Luke Garbutt
30 PAR O Antolín Alcaraz
31 SCO Z Matthew Kennedy
33 ENG Z John Lundstram
34 IRL O Shane Duffy
35 ENG Ú Conor McAleny
36 ENG O Tyias Browning
37 ENG Ú Hallam Hope
38 ENG O Matthew Pennington
39 ENG Z Conor Grant
41 ENG Ú Chris Long
46 ENG Z Ryan Ledson
POR Z Francisco Júnior

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

  • Nejvyšší ligová výhra: 9-1 proti Manchestru City, 3. září 1906
  • Nejvyšší výhra v Premier League: 7-1 proti Southamptonu, 16. listopadu 1996
  • Nejvyšší výhra v FA Cupu: 11-2 proti Derby County, 18. ledna 1890
  • Nejvyšší výhra v Ligovém poháru: 6-0 proti Wrexhamu, 9. října 1990


  • Nejvyšší ligová prohra: 4-10 proti Tottenhamu, 11. října 1958
  • Nejvyšší prohra v Premier League: 0-7 proti Arsenalu, 11. května 2005
  • Nejvyšší prohra v FA Cupu: 0-6 proti Crystal Palace, 7. ledna 1922
  • Nejvyšší prohra v Ligovém poháru: -


  • Nejvyšší ligová návštěva: proti Liverpoolu 18. září 1948, 78 299 diváků
  • Nejvyšší návštěva v Premier League: proti Liverpoolu 11. prosince 2004, 40 552 diváků
  • Nejnižší ligová návštěva: proti Sheffieldu Wednesday 1. května 1934, 7 802 diváků
  • Nejnižší návštěva v Premier League: proti Southamptonu 4. prosince 1993, 13 667 diváků


  • Nejvíce ligových gólů: Dixie Dean, 349
  • Nejvíce gólů v FA Cupu: Dixie Dean, 28
  • Nejvíce gólů v Ligovém poháru: Bob Latchford, 19
  • Nejvíce gólů v Premier League: Duncan Ferguson, 60
  • Nejvíce gólů v evropských pohárech: Fred Pickering, 6
  • Nejvíce gólů v sezóně: Dixie Dean, 60 (sezóna 1927-28)


  • Nejvíce odehraných ligových zápasů: Neville Southall, 578
  • Nejvíce odehraných zápasů v FA Cupu: Neville Southall, 70
  • Nejvíce odehraných zápasů v Ligovém poháru: Neville Southall, 65
  • Nejvíce odehraných zápasů v Premier League: David Unsworth, 271
  • Nejvíce odehraných zápasů v evropských pohárech: Brian Labone and Colin Harvey, 19


  • Nejmladší hráč (v ligovém zápase): James Vaughan (16 let a 271 dnů), proti Crystal Palace, 10. dubna 2005
  • Nejmladší střelec (v ligovém zápase): James Vaughan (16 let a 271 dnů), proti Crystal Palace, 10. dubna 2005

Individuální rekordy[editovat | editovat zdroj]

Odehrané zápasy

  1. 751 Neville Southall 1981-97
  2. 534 Brian Labone 1957-71
  3. 522 Dave Watson 1986-99
  4. 500 Ted Sagar 1929-52
  5. 490 Kevin Ratcliffe 1979-91
  6. 456 Jack Taylor1896-09
  7. 453 Peter Farrell 1946-56
  8. 445 Mick Lyons 1970-81
  9. 433 Dixie Dean 1924-37
  10. 428 Tommy Eglington 1946-56
 

Vstřelené branky

  1. 383 Dixie Dean 1924-37
  2. 159 Graeme Sharp 1979-90
  3. 138 Bob Latchford 1973-1980
  4. 125 Alex Young 1960-67
  5. 119 Joe Royle 1965-74
  6. 111 Dave Hickson 1951-59
  7. 111 Roy Vernon 1959-64
  8. 110 Edgar Chadwick 1888-98
  9. 99 Tony Cottee 1988-94
  10. 97 Jimmy Settle 1898-07

Nejlepší Evertonská jedenáctka všech dob[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2004 (při příležitosti oslavy 125. výročí existence klubu) byla vyhlášena anketa „Greatest Ever Everton Team“ (Nejlepší Evertonská jedenáctka všech dob).

Umístění v jednotlivých sezonách[editovat | editovat zdroj]

Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
2009/10 Premier League 1 38 16 13 9 60 49 +11 61 8.
2010/11 Premier League 1 38 13 15 10 51 45 +6 54 7.
2011/12 Premier League 1 38 15 11 12 50 40 +10 56 7.
2012/13 Premier League 1 38 16 15 7 55 40 +15 63 6.
2013/14 Premier League 1 38 21 9 8 61 39 +22 72 5.
2014/15 Premier League 1

Účast v evropských pohárech[editovat | editovat zdroj]

Ročník Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem
1963/64 Pohár mistrů evropských zemí Předkolo Itálie FC Internazionale Milano 0:0 0:1 0:1
1964/65 Veletržní pohár 1. kolo Norsko Vålerenga IF 4:2 5:2 9:4
2. kolo Skotsko Kilmarnock FC 4:1 2:0 6:1
3. kolo Anglie Manchester United FC 1:2 1:1 2:3
1965/66 Veletržní pohár 1. kolo Západní Německo 1. FC Nürnberg 1:0 1:1 2:1
2. kolo Maďarsko Újpest FC 2:1 0:3 2:4
1966/67 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Dánsko Aalborg BK 2:1 0:0 2:1
2. kolo Flag of Spain (1945 - 1977).svg Real Zaragoza 1:0 0:2 1:2
1970/71 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo Island Keflavík ÍF 6:2 3:0 9:2
2. kolo Západní Německo Borussia Mönchengladbach 1:1 1:1 2:2
Čtvrtfinále Řecko Panathinaikos FC 1:1 0:0 1:1
1975/76 Pohár UEFA 1. kolo Itálie AC Milan 0:0 0:1 0:1
1978/79 Pohár UEFA 1. kolo Irsko Finn Harps FC 5:0 5:0 10:0
2. kolo Československo Dukla Praha 2:1 0:1 2:2
1979/80 Pohár UEFA 1. kolo Nizozemsko Feyenoord 0:1 0:1 0:2
1984/85 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Irsko University College Dublin AFC 1:0 0:0 1:0
2. kolo Československo Internacional Slovnaft Bratislava 3:0 1:0 4:0
Čtvrtfinále Nizozemsko Fortuna Sittard 3:0 2:0 5:0
Semifinále Západní Německo FC Bayern Mnichov 3:1 0:0 3:1
Finále Rakousko SK Rapid Wien 3:1
1995/96 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Island KR Reykjavík 3:1 3:2 6:3
2. kolo Nizozemsko Feyenoord 0:0 0:1 0:1
2005/06 Liga mistrů UEFA 3. předkolo Španělsko Villarreal CF 1:2 1:2 2:4
2007/08 Pohár UEFA 1. kolo Ukrajina FK Metalist Charkov 1:1 3:2 4:3
Základní skupina A Řecko Larissa FC 3:1
Základní skupina A Německo 1. FC Nürnberg 2:0
Základní skupina A Rusko FK Zenit Sankt-Petěrburg 1:0
Základní skupina A Nizozemsko AZ Alkmaar 3:2
Šestnáctifinále Norsko SK Brann 6:1 2:0 8:1
Osmifinále Itálie ACF Fiorentina 2:0 0:2 2:2
2008/09 Pohár UEFA 1. kolo Belgie Standard Liège 2:2 1:2 3:4
2009/10 Evropská liga UEFA 4. předkolo Česko SK Sigma Olomouc 4:0 1:1 5:1
Základní skupina I Řecko AEK Athény 4:0 1:0
Základní skupina I Bělorusko FK BATE Borisov 0:1 2:1
Základní skupina I Portugalsko SL Benfica 0:2 0:5
Šestnáctifinále Portugalsko Sporting CP 2:1 0:3 2:4
2014/15 Evropská liga UEFA Základní skupina H Francie Lille OSC 3:0 0:0
Základní skupina H Německo VfB Wolfsburg 4:1
Základní skupina H Rusko FK Krasnodar 1:1

Trenéři[editovat | editovat zdroj]

Rok Jméno Poznámka
1888–1889 Anglie W. E. Barclay
1889–1901 Anglie Dick Molyneux
1901–1918 Anglie William C. Cuff Ředitel, tajemník a nakonec předseda
1918–1919 Anglie W. J. Sawyer
1919–1935 Anglie Thomas H. McIntosh Klubový tajemník a manažer
1936–1948 Anglie Theo Kelly Klubový tajemník a manažer
1948–1956 Anglie Cliff Britton
1956–1958 Skotsko Ian Buchan
1958–1961 Irsko Johnny Carey
1961–1973 Anglie Harry Catterick
1973 Anglie Tom Eggleston
1973–1977 Severní Irsko Billy Bingham
1977 Anglie Steve Burtenshaw
1977–1981 Anglie Gordon Lee
1981–1987 Anglie Howard Kendall
1987–1990 Anglie Colin Harvey
1990 Skotsko Jimmy Gabriel
1990–1993 Anglie Howard Kendall
1993–1994 Skotsko Jimmy Gabriel
1994 Wales Mike Walker
1994–1997 Anglie Joe Royle
1997 Anglie Dave Watson
1997–1998 Anglie Howard Kendall
1998–2002 Skotsko Walter Smith
2002–2013 Skotsko David Moyes
2013– Španělsko Roberto Martínez

Bývalí vynikající hráči[editovat | editovat zdroj]

V závorkách rok prvního odehraného zápasu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]