Real Madrid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Real Madrid CF
Název Real Madrid Club de Fútbol
Přezdívka Bílý balet (Los Blancos)
Země Španělsko Španělsko
Město Madrid
Založen 6. března 1902
Asociace Španělsko RFEF
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Španělsko Primera división
2013/14 3. místo
Stadion Santiago Bernabéu
Madrid
Kapacita 80 354
Vedení
Předseda Španělsko Jason Wong
Trenér Itálie Carlo Ancelotti
Největší úspěchy
Tituly 32
Domácí trofeje 19× Copa del Rey
Supercopa de España
Copa de la Liga
Mezinárodní trofeje 10× Liga mistrů UEFA
Evropská liga UEFA
Superpohár UEFA
Interkontinentální pohár
Primera División 2014/15
Přehled medailí
Pohár mistrů evropských zemí
Zlatá medaile 1955/1956 Real Madrid
Zlatá medaile 1956/1957 Real Madrid
Zlatá medaile 1957/1958 Real Madrid
Zlatá medaile 1958/1959 Real Madrid
Zlatá medaile 1959/1960 Real Madrid
Stříbrná medaile 1961/1962 Real Madrid
Stříbrná medaile 1963/1964 Real Madrid
Zlatá medaile 1965/1966 Real Madrid
Stříbrná medaile 1980/1981 Real Madrid
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 1997/1998 Real Madrid
Zlatá medaile 1999/2000 Real Madrid
Zlatá medaile 2001/2002 Real Madrid
Zlatá medaile 2013/2014 Real Madrid
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1984/1985 Real Madrid
Zlatá medaile 1985/1986 Real Madrid
Pohár vítězů pohárů
Stříbrná medaile 1970/1971 Real Madrid
Stříbrná medaile 1982/1983 Real Madrid
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 2002 Real Madrid
Zlatá medaile 2014 Real Madrid
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 1960 Real Madrid
Stříbrná medaile 1966 Real Madrid
Zlatá medaile 1998 Real Madrid
Stříbrná medaile 2000 Real Madrid
Zlatá medaile 2002 Real Madrid
Primera División
Stříbrná medaile 1929 Real Madrid
Zlatá medaile 1931/1932 Real Madrid
Zlatá medaile 1932/1933 Real Madrid
Stříbrná medaile 1933/1934 Real Madrid
Stříbrná medaile 1934/1935 Real Madrid
Stříbrná medaile 1935/1936 Real Madrid
Stříbrná medaile 1941/1942 Real Madrid
Stříbrná medaile 1944/1945 Real Madrid
Bronzová medaile 1948/1949 Real Madrid
Bronzová medaile 1951/1952 Real Madrid
Bronzová medaile 1952/1953 Real Madrid
Zlatá medaile 1953/1954 Real Madrid
Zlatá medaile 1954/1955 Real Madrid
Bronzová medaile 1955/1956 Real Madrid
Zlatá medaile 1956/1957 Real Madrid
Zlatá medaile 1957/1958 Real Madrid
Stříbrná medaile 1958/1959 Real Madrid
Stříbrná medaile 1959/1960 Real Madrid
Zlatá medaile 1960/1961 Real Madrid
Zlatá medaile 1961/1962 Real Madrid
Zlatá medaile 1962/1963 Real Madrid
Zlatá medaile 1963/1964 Real Madrid
Zlatá medaile 1964/1965 Real Madrid
Stříbrná medaile 1965/1966 Real Madrid
Zlatá medaile 1966/1967 Real Madrid
Zlatá medaile 1967/1968 Real Madrid
Zlatá medaile 1968/1969 Real Madrid
Zlatá medaile 1971/1972 Real Madrid
Zlatá medaile 1974/1975 Real Madrid
Zlatá medaile 1975/1976 Real Madrid
Zlatá medaile 1977/1978 Real Madrid
Zlatá medaile 1978/1979 Real Madrid
Zlatá medaile 1979/1980 Real Madrid
Bronzová medaile 1980/1981 Real Madrid
Stříbrná medaile 1981/1982 Real Madrid
Stříbrná medaile 1982/1983 Real Madrid
Stříbrná medaile 1983/1984 Real Madrid
Zlatá medaile 1985/1986 Real Madrid
Zlatá medaile 1986/1987 Real Madrid
Zlatá medaile 1987/1988 Real Madrid
Zlatá medaile 1988/1989 Real Madrid
Zlatá medaile 1989/1990 Real Madrid
Bronzová medaile 1990/1991 Real Madrid
Stříbrná medaile 1991/1992 Real Madrid
Stříbrná medaile 1992/1993 Real Madrid
Zlatá medaile 1994/1995 Real Madrid
Zlatá medaile 1996/1997 Real Madrid
Stříbrná medaile 1998/1999 Real Madrid
Zlatá medaile 2000/2001 Real Madrid
Bronzová medaile 2001/2002 Real Madrid
Zlatá medaile 2002/2003 Real Madrid
Stříbrná medaile 2004/2005 Real Madrid
Stříbrná medaile 2005/2006 Real Madrid
Zlatá medaile 2006/2007 Real Madrid
Zlatá medaile 2007/2008 Real Madrid
Stříbrná medaile 2008/2009 Real Madrid
Stříbrná medaile 2009/2010 Real Madrid
Stříbrná medaile 2010/2011 Real Madrid
Zlatá medaile 2011/2012 Real Madrid
Stříbrná medaile 2012/2013 Real Madrid
Bronzová medaile 2013/2014 Real Madrid

Real Madrid CF (Real Madrid Club de Fútbol) je španělský fotbalový klub, hrající nejvyšší španělskou soutěž s názvem Primera división. Největšími rivaly Realu Madrid jsou Atlético Madrid a F.C. Barcelona. Je to světově nejúspěšnější a nejznámější klub fotbalové historie. Kromě fotbalu má klub také sekce pro basketbal, tenis, stolní tenis a vodní pólo. Má přezdívku „bílý balet“. Klub byl založen v roce 1902, ale právo nosit titul Real (královský) mu bylo uděleno až v roce 1920 králem Alfonsem XIII. Klub hraje na stadionu Santiago Bernabéu v Madridu, který byl postaven v roce 1947. Klubovou historii zdobí mnoho titulů. Real vyhrál desetkrát Ligu mistrů UEFA (dříve Pohár mistrů evropských zemí), tedy vícekrát než kterýkoliv jiný fotbalový klub v celé Evropě. 18. prosince 2000 zvolila FIFA Real Madrid za nejlepší fotbalový klub 20. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Fotbal přivedli do Madridu profesoři a studenti Institución Libre de Enseñanza. V roce 1895 založili klub Football Sky, který každé nědělní ráno hrál v Moncloe. V roce 1900 se tento klub rozpadl na dva různé kluby New Foot-Ball de Madrid a Club Español de Madrid. Prezidentem pozdějších klubů byl Julián Palacios. V roce 1902 se klub rozpadl znova na Sociedad Madrid Foot-ball Club. Prvním prezidentem klubu byl Juan Padrós Rubió, prvním sekretářem klubu byl Manuel Mendía a prvním klubovým pokladníkem byl José de Gorostizaga. V roce 1905, pouze tři roky po založení, už Sociedad Madrid Foot-ball Club vyhrál první ze čtyř za sebou jdoucích titulů Copa del Rey (španělský pohár). V roce 1920 se název klubu změnil se svolením krále na Real Madrid Club de Fútbol.

Éra Santiaga Bernabéa a Alfreda Di Stefana[editovat | editovat zdroj]

V roce 1905 odehrál svůj první soutěžní zápas za Real Madrid tehdy sedmnáctiletý Santiago Bernabéu, který se později stal legendou klubu. Bernabéu odehrál v Realu celou svou fotbalovou kariéru a byl jedním z nejlepších hráčů, kteří v té době ve Španělsku hrávali.

Po ukončení své fotbalové kariéry se stal ihned úředníkem klubu a Real začal vzkvétat. V roce 1920 byl tehdejší Sociedad Madrid Foot Ball Club přejmenován na královský Real Madrid. Bernabéu měl v hlavě obrovskou vizi a chtěl vybudovat nejlepší tým světa.

Jeden z nejvýznamnějších plánů Bernabéa byla samozřejmě stavba nového stadionu. Největší přestup za jeho dob byl jednoznačně příchod Alfreda di Stéfana, který se stal legendou klubu a nejlepším hráčem v historii klubu. Di Stéfano přišel do Realu v roce 1953. Okolo jeho přestupu bylo plno spekulací, ale di Stéfano se nakonec právoplatně stal hráčem Realu.

Ihned v první sezóně s di Stéfanem v týmu ukončil klub chudé období a dokázal vyhrát titul. Di Stéfano se pochopitelně stal nejlepším střelcem klubu i soutěže, když dokázal vstřelit 29 branek. Kolem roku 1955 tlačil Bernabéu na organizaci evropského poháru, aby Real mohl konečně svou sílu ukázat i proti evropským celkům.

V Realu se zrodil nejlepší útok světa a s hráči jako Ferenc Puskás (1958), Raymond Kopa (1956) a Francisco Gento (1953) si vysloužil přezdívku „Bílý balet“. V roce 1960 také Real vyhrál první titul v Evropském poháru, když si dokázal poradit s Frankfurtem v poměru 7:3. Toto finále je dodnes považováno za jedno z nejlepších v historii. Za Real se čtyřikrát trefil Ferenc Puskás a třikrát Alfredo di Stéfano.

I po odchodu di Stéfana Real stále vítězil a přidával na své konto jedno vítězství ve španělské lize za druhým. Mimo jiné Francisco Gento se stal jediným hráčem na světě, který dokázal šestkrát vyhrát Pohár mistrů evropských zemí. V 70. letech Real vyhrál dalších pět titulů v lize a ve Španělském poháru a nyní vládly hvězdy jako Camacho, Juanito nebo Santillana. 2. června 1978 skončila éra Santiaga Bernabéa, který zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti byl stadion Realu Madrid přejmenován na jeho dnešní název Estadio Santiago Bernabéu. Tímto skončila jedna velká a nejslavnější éra madridského velkoklubu.

Generace „supa“ a začátek novodobé historie[editovat | editovat zdroj]

V 80. a 90. letech přišla další slavná éra Realu Madrid. Tentokrát na španělských trávnících za Los Merengues hrály hvězdy jako Martin Vazquez, Manolo Sanchis, Bernd Schuster, Paco Buyo, Hugo Sanchez a především Emilio Butragueňo, který měl přezdívku „El Buitre“ (Sup).

V této době dokázali tito borci s Realem vyhrát dvakrát Pohár UEFA, pětkrát španělský titul a čtyřikrát španělský pohár. V roce 1990 dokonce Real vytvořil rekord v počtu vstřelených gólů v jedné sezóně – pod tehdejším trenérem Johnem Toshackem vstřelil ve 38 ligových zápasech 107 gólů a jednoznačně získal titul.

Po konci této generace ale do Madridu přišla krize, která vrcholila častým střídáním trenérů. Tehdejší prezident Ramón Mendoza dokonce v klubu vytvořil nepříjemné dluhy a Real se potácel ve velmi špatné situaci. Nový prezident klubu Lorenzo Sanz však dokázal klub částečně dostat z dluhů a „Bílý balet“ se chystal opět k výšinám.

Florentino Pérez opět na scéně aneb Los Galactícos II, konec Raúla a Mourinhova éra (2009-2013)[editovat | editovat zdroj]

Ovšem královský klub z Madridu toužil po svém 10. triumfu v Lize mistrů a po nepovedené sezóně, kdy byl, mimochodem kvůli údajným manipulacím během valné hromady, odvolán, respektive podal rezignaci, Ramon Calderon. Po půlroku přechodné vlády Vicenteho Boludy se do čela Realu znovu dostal Florentino Pérez, který začátkem léta 2009 rozjel projekt Galactícos II.

Do Realu Madrid přišla velká světová jména v čele s Cristianem Ronaldem (94 milionů eur) a Kaká (68 milionů eur). Do týmu přibyli i Karim Benzema, Raúl Albiol či Xabi Alonso. Vedení klubu navíc všem příchozím přichystalo obrovské prezentace přímo na stadionu Santiaga Bernabéu, na které dorazily tisíce fanoušků, vrcholem bylo představení Portugalce Ronalda, který vyprodal sám celý stadion (80 tisíc fanoušků). Pro ostatní, nepotřebné, hráče to však znamenalo konec působení v Realu. Balili se tak Klaas-Jan Huntelaar, Wesley Sneijder, Arjen Robben a v polovině sezóny i Ruud van Nistelrooy. Ani zvučné posily ovšem nepřinesly kýžený úspěch.

V Copa del Rey Los Merengues vybouchli s Alcorcónem, který dokonce u sebe doma vyhrál 4-0! Potupu Real Madrid dokonal opětovným neúspěchem v osmifinále Ligy mistrů, kdy ho vyřadil Olympique Lyon. Na ligové půdě to dlouho vypadalo na zajímavý konec soutěže, nicméně prohraná El Clásica znamenala, že Barca obhájila titul mistra. Prezident Pérez tak nelenil, odvolal trenéra Pellegriniho a na jeho místo dosadil Josého Mourinha, kterého přetáhl z Interu Milán, s nímž Portugalec zvítězil ve finále Ligy mistrů na Santiagu Bernabéu.

A The Special One začal Real předělávat k obrazu svému. Přišli Ángel Di María, Mesut Özil, Ricardo Carvalho a Sami Khedira, zatímco odešli Rafael van der Vaart, Mahamadou Diarra, ale hlavně Raúl González a Guti. Rozloučení obou hráčů na tiskových konferencích bylo více než emotivní. Královský velkoklub tímto dopsal jednu ze svých dalších slavných kapitol. Novým vůdcem bílé armády se stal další klubový symbol - Iker Casillas.

Bílý balet následně skutečně prorazil. V Lize mistrů došel až do semifinále, kde padl po kontroverzním dvojzápase s Barcelonou. V La Lize tu byl znovu prohraný souboj s Barcelonou, i když se nakonec většina odborníků shodla, že se o titul Los Blancos připravili sami. Každému ovšem utkví v paměti potupná prohra z Nou Campu, 5-0. Tohle všechno si Mourinhova družina vynahradila v Královském poháru. Na své pouti vyřadila postupně Murcii, Levante, Atlético Madrid a Sevillu. Ve velkém finále se utkala s Barcelonou, kterou po prodloužení porazila brankou Cristiana Ronalda, jenž ten rok překonal všemožné střelecké rekordy ve Španělsku (hlavně ten v La Lize). Na tuto trofej se  čekalo celých 18 let!

V ročníku 2011/12 se Bílý balet prezentoval fantastickým fotbalem, který přinesl zasloužený ligový titul. O tom se prakticky rozhodl v Gran Derbi v Barceloně, kde rozhodoval famózní Ronaldo, tahoun celého týmu. Ten stanovil nový klubový rekord, když v jedné sezoně nastřílel celkem 60 gólů a zároveň rekord La Ligy za nejrychlejší dosažení mety 100 gólů – stačilo mu na to jen 92 uztkání. V Copa del Rey Barca Realu oplatila předchozí finálovou porážku, zatímco v pohárové Evropě Los Merengues narazili na neoblíbené Němce, přesněji FC Bayern Mnichov. Nervy drásající penaltový rozstřel v odvetě Madridistas nezvládli a čekání na La Decimu (desátý titul) se prodloužilo.

Sezónu 2012/13 začal Real úspěšně, když ve španělském superpoháru porazil Barcelonu díky vice gólům na hřišti soupeře. Tento rok take doplnil kádr nadějný Luka Modrič, který přišel za 33 mil. £ z Tottenhamu. V lize mistrů byl RM nalosován do “skupiny smrti” společně s Ajaxem Amsterdam, Manchesterm City a Borussií Dortumund. V této těžké konkurenci skončil nakonec druhý z Borussií, která skupinu vyhrála. Poté se přes Manchester United a Galatasaray Istanbul dostal do semifinále, kde opět nestačil na vynikající Borussii Dortmund. Ani v Copa del Rey se Realu nepodařilo vyhrát, když ve finale v prodloužení podlehl městkému rivalovi Atléticu. Po tomto neúspěchu oznámil president Peréz odchod kouče Mourinha, na kterém se vzájemně dohodli.

Real pod Carlo Ancelottim[editovat | editovat zdroj]

Novým koučem byl 25. června 2013 jmenován Carlo Ancelotti, který s klubem podepsal tříletou smlouvu. Jako asistenti byli představeni bývalá hvězda klubu Zinedine Zidane a Paul Clement. 1. září pak byla oznámena dlouho očekáváná zpráva, když klub dokončil další velký přestup – z Tottenhamu přišel za téměř 100 mil. € rychlík z Walesu Gareth Bale. Nákup se určitě vyplatil, Bale nastřílel nemálo důležitých gólů, přičemž jeden z nich zajistil Realu vítězství v Copa del Rey 2013/14 – ve finále proti Barceloně vstřelil Bale 5 minut před koncem zápasu vítězný gól na 2-1, na který již Barcelona nestihla odpovědět.

Ligový titul v sezóně 2013/14 sice Real nezískal (vyhrálo jej Atlético Madrid), ale stal se vítězem Ligy mistrů UEFA po finálové výhře 4:1 po prodloužení v derby právě nad Atléticem Madrid. Bylo to jeho jubilejní desáté vítězství v této nejprestižnější evropské klubové soutěži.[1][2]

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

(1932, 1933, 1954, 1955, 1957, 1958, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1967, 1968, 1969, 1972, 1975, 1976, 1978, 1979, 1980, 1986, 1987, 1988, 1989, 1990, 1995, 1997, 2001, 2003, 2007, 2008, 2012)
(1905, 1906, 1907, 1908, 1917, 1934, 1936, 1946, 1947, 1962, 1970, 1974, 1975, 1980, 1982, 1989, 1993, 2011, 2014)
Vítězství v Primera División 2008
(1984/85)
(1988, 1989, 1990, 1993, 1997, 2001, 2003, 2008, 2012)

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

(1955/56, 1956/57, 1957/58, 1958/59, 1959/60, 1965/66, 1997/98, 1999/00, 2001/02, 2013/14)
(1984/85, 1985/86)
(2002, 2014)
(1960, 1998, 2002)

Další získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

  • 24× vítěz Trofeo Santiago Bernabéu (1980, 1983, 1984, 1985, 1987, 1989, 1991, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013)
  • 18× vítěz Regionální ligy (1904, 1905, 1906, 1907, 1908, 1913, 1916, 1917, 1918, 1920, 1922, 1923, 1924, 1926, 1927, 1929, 1930, 1931)
  • 2× vítěz Small World Cupu (1985)
  • 2× vítěz Latinského poháru (1952, 1956)
  • 5× vítěz Mancomunado Trophy (1932, 1933, 1934, 1935, 1936)

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu: 31. srpna 2014

# Pozice Hráč
1 Španělsko B Iker Casillas (kapitán)
2 Francie O Raphaël Varane
3 Portugalsko O Pepe
4 Španělsko O Sergio Ramos (zástupce kapitána)
5 Portugalsko O Fábio Coentrão
6 Německo Z Sami Khedira
7 Portugalsko Ú Cristiano Ronaldo
8 Německo Z Toni Kroos
9 Francie Ú Karim Benzema
10 Kolumbie Z James Rodríguez
11 Wales Z Gareth Bale
# Pozice Hráč
12 Brazílie O Marcelo
13 Kostarika B Keylor Navas
14 MEX Ú Javier Hernández Balcázar
15 Španělsko O Daniel Carvajal
17 Španělsko Z Álvaro Arbeloa
18 Španělsko O Nacho Fernández
19 Chorvatsko Z Luka Modrić
20 Španělsko Ú Jesé Rodríguez
23 Španělsko Z Francisco Román Alarcón
24 Španělsko Z Asier Illarramendi
25 Španělsko B Pacheco
Trenérský tým
Pozice Jméno
Hlavní trenér Carlo Ancelotti
Asistent trenéra Zinedine Zidane
Asistent trenéra Paul Clement
Trenér brankářů William Vecchi
Kondiční trenér Davide Ancelotti
Kondiční trenér Francesco Mauri
Kondiční trenér Giovanni Mauri

Hráči na hostování[editovat | editovat zdroj]

Slavní hráči[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Real slaví desátý triumf v Lize mistrů, Atlético porazil v prodloužení, iDNES.cz, citováno 25. 5. 2014
  2. Real - Atlético 4:1 a.e.t., UEFA.com (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]