Raúl González

Raúl
Osobní informace
Celé jméno	Raúl Gonzáles Blanco
Datum narození	27. června 1977 (35 let)
Místo narození	Madrid, Španělsko
Výška	1,80 m
Přezdívka	Anděl Madridu, Kapitán, Raulito
Klubové informace
Současný klub	Al-Sadd
Číslo	7
Pozice	útočník
Mládežnické kluby
1990-1992 1992-1994	Atlético de Madrid Real Madrid
Profesionální kluby*
Roky	Klub	Záp. (góly)
1994-1995 1994 1994-2010 2010-2012 2012-	Real Madrid C Real Madrid B Real Madrid FC Schalke 04 Al-Sadd	7 (16) 1 (0) 550 (228) 66 (28) 22 (9)
Reprezentace**
Roky	Reprezentace	Záp. (góly)
1996-2006	Španělsko	102 (44)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v lize za klub aktuální 29. května 2013 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální

Raúl Gonzáles Blanco (* 27. června 1977 v Madridu) je španělský fotbalista, který v současné době hraje za německé FC Schalke 04, kam přestoupil v létě 2010 po šestnácti letech strávených v Realu Madrid. Jako mladý hrál za Atlético Madrid, ale poté, co se prezident Atletica Jesús Gil rozhodl zrušit juniorské týmy, přešel do Realu Madrid. Postupem času získal zkušenosti a stal se tak jedním z nejznámějších a nejlepších hráčů. Od roku 1996 do roku 2006 hrál také ve španělském reprezentačním týmu. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.

Kariéra

Svoji kariéru zahájil v týmu San Cristóbal de los Ángeles, ale zakrátko přestoupil do madridského Atlética. Hned v první sezoně mezi žáky, jako třináctiletý hráč ukázal, že má talent. Nastřílel 65 branek. Zásadní změna v jeho kariéře nastala, když se prezident Atlética Jesús Gil rozhodl zrušit juniorské týmy, aby ušetřil peníze. Nezbylo nic jiného, než přejít do céčka konkurenčního Realu Madrid. Tam ale v prvních sedmi zápasech dal třináct gólů a trenér A-týmu Jorge Valdano se ho rozhodl obsadit v Primera Division, tak v říjnu 1994 se stal nejmladším hráčem, který kdy v lize oblékl dres Realu. Předstihl tak legendárního Emília Butragueňa a Real získal dalšího kvalitního fotbalistu.

Do konce sezony 1994/95 nastřílel v osmadvaceti zápasech devět branek a získal s Realem prvenství v lize. O dva roky Real získal titul znovu, tentokrát již s ním samotným jako jednou z hlavních hvězd týmu - dal 21 branek.

V sezóně 1997/98 dokázal Real po dlouhých dvaatřiceti letech zvítězit v Lize mistrů. On sám to popisuje jako jeden z nejšťastnějších okamžiků ve svém životě. Na domácí půdě se ale Realu příliš nedařilo, skončil až čtvrtý.

V ročníku 1998/99 nastřílel 25 branek a stal se nejlepším střelcem ligy. Ani to však nestačilo a Real skončil druhý za rivalem z Barcelony.

Ročník 1999/00 se mu vydařil, v lize skóroval sedmnáctkrát a dalších devět branek přidal v Lize mistrů, kterou Real opět vyhrál. Navíc se mu podařilo dát 11 gólů v kvalifikaci na EURO. Zdálo se, že získá Zlatý míč, ale vše pokazil jediný okamžik. Ve čtvrtfinále mistrovství Evropy prohrávalo Španělsko o gól s Francií a Raúl těsně před koncem hrací doby po faulu kopal pokutový kop. Jeho střela ale těsně minula levý horní roh Barthezovy branky. Španělsko bylo vyřazeno.

V sezóně 2000/01 se stal s 24 góly podruhé nejlepším střelcem ligy a dovedl Real k dalšímu titulu.

Ročník 2001/02 Real slavil sté výročí od založení a netajil se tím, že by rád získal tři trofeje. V lize ani v poháru to nevyšlo a tak se funkcionáři radovali alespoň z třetího vítězství v Lize mistrů za pět let. Mistrovství světa 2002 Španělům nevyšlo a skončili po prohře s Korejci.

Ročník 2002/03 mu přinesl již čtvrtý španělský mistrovský titul v jeho šestadvaceti letech. Přes všechny úspěchy vystupuje jako velmi skromný a příjemný muž, což jeho popularitu mezi Španěly ještě zvyšuje. Po odchodu reprezentačního kapitána Hierra to bude nejspíš on, kdo převezme kapitánskou pásku.

Soutěžní ročník 2003/04 nebyl nejvydařenější, nastřílel jen dvanáct branek. Ani Realu tato sezóna se moc nevyvedla, v lize "Galacticos" skončili až na třetím místě, v Lize Mistrů už ve čtvrtfinále.

Ani ročník 2004/05 nebyl o nic lepší. Náhradník Owen vstřelil více branek než on jako kapitán Realu. Ovšem Owen měl nejlepší průměr na góly, na rozdíl od jiných útočníku merengues (pusinek). Vše se obrátilo k lepšímu, když do týmu přišel holandský kanonýr Ruud van Nistelrooy, se kterým si velmi dobře na hřišti rozumí a spolu vytvořili velice obávané útočné duo. 28. října 2005 dal v zápase s Olympiakosem Pireus svůj padesátý gól v Champions League a jako první hráč tak překonal hranici 50 gólů v této soutěži. V současné chvíli má na kontě 69 branek, poslední dal ve venkovním utkání proti FC Valencia 15. února 2011.

Po sezóně 2007/08, kdy dokázal s Realem Madrid obhájit domácí titul a sám ukončil sezónu jako druhý nejlepší střelec Primera division s 18 góly, přišlo i zklamání. Trenér Španělska Luis Aragonés ho, i přes mohutné protesty fanoušků a odborníků, nevzal na Mistrovství Evropy do Rakouska a Švýcarska.

Osobní život

Je ženatý, se svou manželkou Mamen má pět dětí.

Úspěchy

Klubové

• 6× vítěz španělské ligy (1994/95, 1996/97, 2000/01, 2002/03, 2006/07, 2007/08)
• 3× vítěz španělského Superpoháru (1997, 2001, 2003)
• 3× vítěz Ligy mistrů (1997/98, 1999/00, 2001/02)
• 1× vítěz evropského superpoháru (2002)
• 2× vítěz Interkontinentálního poháru (1998, 2002)
• 1x vítěz německého ligového total poháru (2010)
• 1x vítěz německého poháru (2011)
• 1x vítěz německého superpoháru (2011)

Individuální

• 3× nejlepší útočník podle UEFA (1999, 2000, 2002)
• 2× nejlepší střelec španělské ligy (1999, 2001)
• 2× nejlepší střelec Ligy mistrů (2000, 2001)
• 2× Bronzová kopačka (1999, 2001)
• 1× FIFA World Player (3. místo): 2001
• španělský sportovec roku (2007)
• nejlepší střelec historie Ligy Mistrů
• nejlepší střelec historie evropských pohárů