Alfredo Di Stéfano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alfredo di Stéfano
Alfredo Di Stefano (1958)
Alfredo Di Stefano (1958)
Osobní informace
Celé jméno Alfredo di Stéfano Laulhé
Datum narození 4. července 1926
Místo narození Buenos Aires, Argentina
Datum úmrtí 7. července 2014 (ve věku 88 let)
Místo úmrtí Madrid, Španělsko
Výška 1,78 m
Přezdívka Saeta rubia (Blonďatý šíp)
Klubové informace
Současný klub
Konec hráčské kariéry
Pozice Ofenzivní záložník
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1943–1949
1946-1947
1949–1953
1953–1964
1964–1966
Celkem
ARG CA River Plate
ARG CA Huracán
COL Millonarios FC
ESP Real Madrid
ESP RCD Espanyol
65 (49)
25 (10)
102 (88)
282 (216)
47 (11)
521 (374)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1947-1949
1949-1954
1954-1962
Argentina
Kolumbie
Španělsko
6 (6)
4 (0)
31 (23)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1967
1969-1970
1970-1974
1974
1975-1976
1976-1977
1979-1980
1981-1982
1982-1984
1985
1986-1988
1990-1991
Elche CF
CA Boca Juniors
Valencia CF
Sporting CP
Rayo Vallecano
CD Castellón
Valencia CF
CA River Plate
Real Madrid
CA Boca Juniors
Valencia CF
Real Madrid
Úspěchy
PMEZ
Zlatá medaile 1955/1956 Real Madrid
Zlatá medaile 1956/1957 Real Madrid
Zlatá medaile 1957/1958 Real Madrid
Zlatá medaile 1958/1959 Real Madrid
Zlatá medaile 1959/1960 Real Madrid
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1979/1980 Valencia CF - trenér

→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální:
** Starty a góly za reprezentaci aktuální:

Alfredo di Stéfano Laulhé (4. července 1926 Buenos Aires7. července 2014[1] Madrid) byl argentinsko-španělský fotbalista a trenér, dvojnásobný vítěz Zlatého míče.[2] Svá nejslavnější léta prožil ve španělském klubu Real Madrid, kde do své smrti zastával funkci čestného předsedy. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[3]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

River Plate[editovat | editovat zdroj]

Alfredo di Stéfano debutoval v argentinské lize jako sedmnáctiletý v roce 1943, ale z počátku se příliš neprosazoval. Nastupoval pouze za rezervní tým a v roce 1946 byl poslán na hostování do konkurenčního CA Huracán. Po jedné sezoně se však vrátil zpět a začal zářit. Vyhrál svůj druhý titul, na tomto se však podílel 27 brankami a stal se králem střelců. Navíc s národním týmem triumfoval i na mistrovství Jižní Ameriky, kde se stal opět nejlepším střelcem. Hráči v Argentině však začali stávkovat kvůli zasahování presidenta Peróna do fotbalu a di Stéfano poté, stejně jako několik dalších, emigroval do Kolumbie, která v té době zažívala zlatá léta díky vývozu ropy.

Millonarios[editovat | editovat zdroj]

Alfreda si vybral nejbohatší kolumbijský klub Millonarios FC, s nímž vyhrál čtyřikrát nejvyšší soutěž a přidal i úspěch v poháru. Navíc se stal dvakrát nejlepším střelcem. Kolumbijští zbohatlíci začali krachovat, což zapříčinilo hromadný útěk fotbalistů z místních klubů.

Real Madrid[editovat | editovat zdroj]

Di Stéfano tak podruhé měnil občanství. Tentokrát se stěhoval do Evropy, konkrétně do Španělska, kde se o jeho služby ucházely FC Barcelona a Real Madrid. S katalánským velkoklubem už měl podepsanou smlouvu, kterou však Španělská fotbalová federace neuznala, kvůli nejasnostem kolem di Stéfanovo působením v Kolumbii. Do hry se tedy vložil tehdejší president Realu Santiago Bernabéu. Kvůli vyjednávání di Stéfana se dvěma různými kluby dokonce Španělská fotbalová federace zakázala působení zahraničních hráčů ve španělské lize. Situace kolem hvězdného Argentince dospěla tak daleko, že byla domluveno, že v následujících čtyřech sezonách bude střídavě působit v Barceloně i v Realu. To vyvolalo vlnu nevole především mezi fanoušky Barcy, a proto její vedení rezignovalo na další námluvy s di Stéfanem, který tak měl volnou cestu do Realu.

Di Stéfano se hned po svém příchodu stal tahounem mužstva a to nejen gólovým. Vše se točilo kolem něj, což neuneslo několik tehdejších hráčů a z klubu raději odešli. Spolu s Ferencem Puskásem, jenž do týmu přišel v roce 1958 vytvořil údernou útočnou dvojici, která se stala se symbolem nejslavnější éry Realu, kterému se právě v době jejich působení začalo přezdívat Bílý balet, když dokázal vyhrát prvních pět ročníků Poháru mistrů evropských zemí. Celkem v barvách Realu vstřelil 307 gólů, z toho 216 ligových.

Svou hráčskou kariéru ukončil v Espanyolu Barcelona, kam odešel z Realu ve 38 letech.

Reprezentace[editovat | editovat zdroj]

Za svou rodnou Argentinu nastoupil pouze v šesti utkáních na vítězném Copa América v roce 1947, kde se stal nejlepším střelcem. Po emigraci do Kolumbie odehrál kvůli omezením FIFA za svou novou vlast pouze čtyři utkání. Za Španělsko odehrál 31 utkání, v nichž vstřelil 23 gólů. Nikdy se nezúčastnil závěrečného turnaje mistrovství světa ani mistrovství Evropy.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Zlatý míč (1957, 1959)
  • 1× nejlepší střelec argentinské ligy (1947)
  • 2× nejlepší střelec kolumbijské ligy (1951, 1952)
  • 5× nejlepší střelec španělské ligy (1954, 1956, 1957, 1958, 1959)
  • 2× nejlepší střelec ligy mistrů (1958, 1962)
  • 1× nejlepší střelec Copa América (1947)
  • člen FIFA 100 [3]
  • člen UEFA Jubilee 52 Golden Players [4][5]

Trenérské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Boca Juniors

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://fotbal.idnes.cz/zemrel-fotbalista-alfredo-di-stefano-dv9-/fot_zahranici.aspx?c=A140706_170836_fot_zahranici_pes
  2. European Footballer of the Year (Ballon d'Or), RSSSF.com, cit. 25. 3. 2013 (anglicky)
  3. a b Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013 (anglicky)
  4. Golden Players take centre stage, UEFA.com, citováno 27. 11. 2013 (anglicky)
  5. The UEFA Jubilee 52 Golden Players, RSSSF.com (anglicky)